Dne 5. února 2003 předstoupil americký ministr zahraničí Colin Powell před Radu bezpečnosti OSN. Přinesl fotografie, nahrávky, výpovědi svědků, nákresy tajných laboratoří a malou nádobku představující smrtící antrax. To všechno mělo přesvědčit svět, že Irák představuje bezprostřední nebezpečí. O 43 dní později začala válka. Jenže některé důkazy neexistovaly, jiné byly nepravdivé a jeden z klíčových svědků vypovídal pod nátlakem a při mučení.
Představení začíná
New York, 5. února 2003.
Před Radou bezpečnosti Organizace spojených národů vystupuje Colin Powell. Bývalý čtyřhvězdičkový generál, předseda Sboru náčelníků štábů amerických ozbrojených sil během války v Perském zálivu v roce 1991 a nyní ministr zahraničí prezidenta George W. Bushe. Není to žádný neznámý propagandista. Powell má pověst zkušeného, umírněného a odpovědného státníka. Právě proto je jeho vystoupení tak významné. Za jeho zády sedí ředitel CIA George Tenet. Powell předkládá satelitní fotografie, přehrává odposlechy iráckých důstojníků a ukazuje technické nákresy. Zpravodajské informace se mění ve vizuální představení, ve kterém jeden údajný důkaz podporuje druhý.
A potom přichází nám známý antrax, který už tak dobře posloužil.

Powell zvedne malou průhlednou nádobku a připomene antraxové dopisy, které na podzim 2001 vyvolaly ve Spojených státech strach a paniku. Oprávněně. Je to strašlivá zbraň. A jak je vidět, nemusí být použita proti vnějšímu nepříteli, ale k tomu vnitřnímu. Dovede zcela změnit myšlení vlastních lidí i vlastních spojenců.
Powel vysvětluje, že méně než čajová lžička suchého antraxu stačila k uzavření amerického Senátu a smrti dvou poštovních zaměstnanců. Nádobka představuje množství smrtící látky. Neobsahuje skutečný antrax, jde o demonstrativní pomůcku. Ale svůj díl efektu a strachu samozřejmě naplní. Kdo by tváří v tvář takové hrozbě odolal? Skuteční hrdinové.
Potom Powell přejde k Iráku.
Podle něj Irák v minulosti přiznal výrobu 8 500 litrů antraxového materiálu, přičemž vyšetřovatelé OSN odhadovali, že mohl vyprodukovat až 25 000 litrů.
A nyní pozor na podstatný detail.
Irák skutečně v minulosti provozoval program biologických zbraní. Jenže Powellovo vystoupení se netýká pouze historie. Snaží se posluchače přesvědčit, že Saddám Husajn představuje aktuální, nebezpečnou a bezprostředně řešitelnou hrozbu.
Z neobjasněného osudu dřívějších zásob se v jeho argumentaci stává podezření na současné zbrojení. A z podezření důvod k vojenskému zásahu.
Antraxové dopisy, jimiž byli Američané v roce 2001 vyděšeni, zde posloužily jako mimořádně účinná názorná pomůcka. Powell přitom ani přímo netvrdil, že antraxové dopisy pocházely z Iráku. Ale jejich připomenutí spojilo v myslích posluchačů známý domácí teror s nebezpečím, které mělo nyní hrozit od Saddáma Husajna.
A to byl teprve začátek.
Továrny na kolech
Jedním z nejpůsobivějších prvků Powellovy prezentace byly mobilní biologické laboratoře. Podle americké rozvědky disponoval Irák zařízeními schopnými vyrábět biologické zbraně v nákladních automobilech a železničních vagonech. Jejich výhodou měla být mobilita. Mohly se přesouvat, skrývat před mezinárodními inspektory a vyrábět nebezpečné biologické látky bez nutnosti stálých továren. Powell tvrdil, že Spojené státy vědí nejméně o sedmi takových zařízeních. Na obrazovkách se objevily jejich technické nákresy. Bylo to působivé. Jenže co bylo na obrázcích skutečně zachyceno? Nešlo o fotografie existujících iráckých laboratoří. Byly to ilustrace sestavené podle zpravodajských informací. A tyto informace pocházely především od jediného člověka.
Jeho krycí jméno bylo Curveball.
Byl to irácký uprchlík, který německé zpravodajské službě vyprávěl o údajných tajných biologických zařízeních svého bývalého zaměstnavatele. Američané jeho informace přebírali prostřednictvím německé služby. Před Powellovým vystoupením jej sami přímo nevyslechli. To by ještě nemuselo být rozhodující. Jenže pochybnosti o jeho věrohodnosti se objevovaly už před válkou. Existovala upozornění na rozpory v jeho výpovědích, na jeho chování i na neschopnost některá tvrzení nezávisle ověřit. A přesto se jeho vyprávění stalo jednou z ústředních částí Powellovy prezentace.
Pozdější vyšetřování odhalilo dokonce kuriózní detail. Curveball popisoval pohyb mobilních zařízení v areálu, kde podle satelitních fotografií stála zeď, která by takovému pohybu bránila. Zeď měla přibližně 1,8 metru. Zpravodajští analytici se zprvu pokoušeli rozpor vysvětlit. Později se ukázalo, že Curveballovo líčení bylo nepravdivé. V dubnu a květnu 2003 nalezly americké jednotky v Iráku dva podezřelé přívěsy. Zpočátku byly prezentovány jako potvrzení existence mobilních biologických laboratoří. Následné odborné zkoumání ovšem dospělo k jinému závěru.
Zdroj: Wikipedia, „Curveball (informant)“, autoři viz historie původního článku. Překlad z angličtiny do češtiny pomocí automatického překladače, 2. 11. 2026. Licence textu CC BY-SA 4.0. Původní článek: https://en.wikipedia.org/wiki/Curveball_(informant)
Podle závěrečné zprávy Iraq Survey Group šlo téměř jistě o zařízení určená k výrobě vodíku, nikoli biologických zbraní.
Takže máme působivou prezentaci, několik technických nákresů, uprchlíka s pochybným příběhem a dvě zařízení, která se po důkladném prozkoumání ukázala být něčím jiným. A nyní přichází ještě zajímavější část.
Svědek, který se přiznal
Powell se ve svém vystoupení nezabýval pouze biologickými zbraněmi. Snažil se také doložit spojení Saddámova režimu s al-Káidou. To bylo mimořádně důležité. Útoky z 11. září 2001 byly v americkém veřejném prostoru spojovány s al-Káidou. Pokud by bylo možné doložit, že jí Irák poskytoval výcvik ve výrobě chemických a biologických zbraní, vzniklo by další propojení mezi 11. zářím a plánovanou válkou.
Powell proto před Radou bezpečnosti popsal výpověď významného zadrženého člena al-Káidy. Tento muž měl být osobně obeznámen s rozhodováním vedení organizace. Podle jeho svědectví bin Ládin a jeho spolupracovníci dospěli k závěru, že jejich vlastní laboratoře v Afghánistánu nejsou dostatečně schopné vyrábět chemické a biologické zbraně. A tak se obrátili na Irák. Irácký režim měl nabídnout výcvik dvěma spolupracovníkům al-Káidy. Tím svědkem byl Ibn al-Shaykh al-Libi, vlastním jménem Alí Muhammad al-Fácherí. A nyní se dostáváme k otázce, kterou Powell svým posluchačům nevysvětlil.
Jak byla tato výpověď získána?
Doznání vyrobené násilím
Al-Libi byl zadržen koncem roku 2001 v oblasti afghánsko-pákistánské hranice. Dostal se do americké vazby a následně do výslechového zařízení na základně Bagrám v Afghánistánu. Zpočátku jej vyslýchali agenti FBI. Podle pozdějších svědectví se jim podařilo s ním navázat spolupráci. CIA však chtěla získat více informací pomocí tvrdších metod. Al-Libi byl následně předán do Egypta. Přesuny podezřelých do cizích zemí, kde mohli být podrobeni brutálním výslechům, se staly součástí amerického protiteroristického pokryteckého programu známého jako extraordinary rendition – mimořádné předávání zadržených. Právě při těchto výsleších poskytl al-Libi informace o údajném iráckém výcviku členů al-Káidy. V lednu 2004 však svou výpověď odvolal. Podle pozdější zprávy amerického Senátu uvedl, že si informace vymýšlel, aby získal lepší zacházení, vyhnul se hrozbám a zastavil fyzické násilí. Další nepravdivé informace podle svých slov poskytoval i během výslechů u zahraniční služby. Jinými slovy: vypovídal to, co podle svého přesvědčení vyslýchající chtěli slyšet. A teď si představme časovou posloupnost. V únoru 2002, tedy rok před Powellovým projevem, již americká vojenská zpravodajská služba DIA upozorňovala, že al-Libi pravděpodobně své vyšetřovatele úmyslně uvádí v omyl. V červenci 2002 upozornila na další nedostatky jeho výpovědi: chyběla konkrétní jména iráckých účastníků, místa výcviku i podrobnosti o chemických a biologických látkách. Přesto CIA v lednu 2003 označovala jeho informace za věrohodné. A dne 5. února 2003 je Powell předložil světu. Je důležité rozlišovat, co věděly jednotlivé americké instituce a co bylo sděleno samotnému Powellovi. Nemáme tím prokázáno, že ministr zahraničí osobně věděl o všech varováních. Víme však, že zpravodajský aparát disponoval závažnými pochybnostmi o svědectví, které se následně objevilo v jednom z nejdůležitějších diplomatických vystoupení před začátkem války. Víme také, že po válce se původní obvinění nepotvrdilo. Americký senátní výbor v roce 2006 konstatoval, že poválečné vyšetřování nenašlo informace potvrzující, že Irák poskytoval al-Káidě výcvik v zacházení s chemickými nebo biologickými zbraněmi.
Praha 1952. Washington 2003.
Když jsem jako dospívající četl knihu Doznání Arthura Londona, zabývající se politickými procesy v Československu padesátých let, pochopil jsem dvě věci.
- mučení je zločin, který nelze ničím ospravedlnit.
- mučením nelze spolehlivě zjišťovat pravdu.
Člověk vystavený dostatečně dlouhému utrpení může nakonec „přiznat“ prakticky cokoli. I zločiny, které nespáchal. I události, které se nikdy nestaly. Vyšetřovatel, který pomocí násilí získá požadované doznání, nemusí odhalit pravdu. Může pouze vyrobit další dokument podporující předem vytvořené obvinění. Československé politické procesy padesátých let byly děsivým důkazem tohoto mechanismu. O půl století později jej nacházíme v souvislosti s americkou válkou proti terorismu. Tentokrát se informace získané nátlakem nedostaly jen do vyšetřovacího spisu nebo před soud. Dostaly se až do projevu amerického ministra zahraničí před Radou bezpečnosti OSN. Zde je třeba připomenout ještě jednu věc.
I kdyby mučení přinášelo stoprocentně pravdivé informace, bylo by nepřípustné.
To je morální hranice, kterou žádná civilizovaná společnost nesmí překročit. Jenže mučení navíc pravdivost informací nezaručuje. A v případě al-Libiho se nepravdivé informace staly součástí veřejné argumentace před válkou. Člověk tedy nemusí být pouze mučen, aby se přiznal k neexistujícímu zločinu. Jeho přiznání může být následně použito k ospravedlnění násilí proti lidem, které nikdy neviděl. K tomuto tématu se ještě vrátíme v samostatných kapitolách o výslechových programech schválených za prezidenta George W. Bushe.
Nejdříve plán, potom důkazy?
Připomeňme si dokument, se kterým jsme se seznámili v předchozí kapitole. Dne 27. listopadu 2001, tedy více než čtrnáct měsíců před Powellovým vystoupením, měl ministr obrany Donald Rumsfeld připraveny poznámky pro jednání s generálem Tommym Franksem o vojenském postupu proti Iráku. V dokumentu se opakovaně objevuje změna režimu. A pod otázkou „Jak začít?“ jsou uvedeny také možnosti spojení Saddáma Husajna s útoky z 11. září, s antraxovými útoky nebo vyvolání sporu kolem inspekcí zbraní hromadného ničení. O čtrnáct měsíců později přichází Powell do OSN a předkládá důkazy o iráckých biologických zbraních, mobilních laboratořích a údajném výcviku členů al-Káidy. Nejsou to totožné dokumenty ani totožné argumenty. Ale časová posloupnost vyvolává otázku:
Vzniklo rozhodnutí vést válku až na základě shromážděných důkazů? Nebo se již při přípravě války hledaly okolnosti, které by ji mohly ospravedlnit?
Rumsfeldův dokument neprokazuje, že byly důkazy záměrně vyrobeny. Ukazuje však, že vojenské plánování změny režimu a úvahy o možných důvodech zahájení konfliktu probíhaly dlouho před Powellovým vystoupením. To je samo o sobě závažná skutečnost.
Čtyřicet tři dní do války
Dne 5. února 2003 Powell vystupuje před Radou bezpečnosti OSN.
Dne 20. března 2003 Spojené státy a jejich spojenci zahajují invazi do Iráku.
Mezi těmito událostmi uplynulo 43 dní. Pak už následují události, které žádná tisková oprava nemůže vzít zpátky. Bombardování. Svržení Saddáma Husajna. Okupace. Povstání. Občanské násilí. Teroristické útoky. Uprchlíci. Mrtví. Po válce se hledaly zbraně hromadného ničení, jejichž údajná existence patřila k hlavním argumentům invaze. Předpokládané zásoby biologických a chemických zbraní se nenašly. Mobilní laboratoře se nepotvrdily. Al-Libiho tvrzení o iráckém výcviku al-Káidy byla odvolána a poválečné vyšetřování je nepodpořilo.
A co Colin Powell?
V září 2005 přiznal v televizním rozhovoru, že jeho vystoupení před OSN představuje skvrnu na jeho profesní pověsti. Bylo to pro něj bolestné. Podle svých slov dostal od zpravodajských služeb informace, které se ukázaly být chybné. Můžeme pochopit, že se cítil podvedený. Jenže jaký význam má takové přiznání pro lidi, kteří mezitím zemřeli? Pro ministra zahraničí znamenalo poškozenou pověst. Pro obyvatele Iráku znamenala válka něco úplně jiného.
A kdo se omluví mrtvým?
Celý tento příběh má jednu vlastnost, kterou dobře známe z předchozích kapitol našeho seriálu. Nejprve přichází velká jistota. Pachatelé jsou známí. Nepřítel je označen. Nebezpečí je bezprostřední. Důkazy jsou přesvědčivé. Není čas pochybovat. Politici vystupují před televizními kamerami. Generálové ukazují mapy. Zpravodajské služby předkládají analýzy. Novináři přinášejí nejnovější informace. Publikum fandí. Potom uplynou roky. Ukáže se, že část informací byla nepravdivá, část svědectví pochybná, některé důkazy byly pouze ilustracemi a některá přiznání vznikla pod nátlakem. Bývalí představitelé státu začnou vysvětlovat, co tehdy nevěděli. Vznikají vyšetřovací komise a odborné zprávy. Ale válka už proběhla. V Československu padesátých let vznikala pod mučením falešná přiznání, z nichž se vyráběly rozsudky. V případě Ibn al-Shaykh al-Libiho se nepravdivé informace získané nátlakem staly součástí argumentace pro válku. A tak se znovu vracím k otázce, kterou si kladu od začátku celého seriálu.
Co se stane se společností, která přestane vyžadovat důkazy před vynesením rozsudku a začne je zkoumat až po vykonání trestu?
Na tuto otázku už částečně odpovídají dějiny Iráku, přičemž Irák nebyl jedinou zemí, která se po 11. září dostala do hledáčku americké zahraniční a bezpečnostní politiky. O tom bude naše příští kapitola.
32. Sedm zemí za pět let – Clarkův seznam.
Bývalý vrchní velitel NATO Wesley Clark totiž veřejně popsal, jak mu krátce po 11. září jeden z důstojníků Pentagonu představil plán na odstranění vlád sedmi zemí. Irák byl podle jeho svědectví první. Zbývalo dalších šest.
Prameny a přílohy
Prameny
1. Colin Powell – Projev před Radou bezpečnosti OSN, 5. února 2003
Archiv Bílého domu – úplný přepis projevu
Původní úplný text Powellova vystoupení. Obsahuje pasáže o antraxu, údajných iráckých zásobách biologických zbraní, mobilních laboratořích a výcviku členů al-Káidy. V textu jsou označeny také jednotlivé promítané snímky prezentace.
Pro naši kapitolu jsou zvlášť důležité části o biologických zbraních a mobilních laboratořích (snímky 19–22) a část o údajném iráckém výcviku členů al-Káidy.
2. Americký Senát – Zpráva o poválečných zjištěních v Iráku, 8. září 2006
Senate Report 109-331 – úplná zpráva, PDF
Vyšetřovací zpráva senátního výboru pro zpravodajské služby, porovnávající předválečná tvrzení s pozdějšími zjištěními.
Zejména strany 76–82 a 106–108 se věnují Ibn al-Shaykh al-Libimu.
Zpráva dokládá, že americká vojenská rozvědka DIA již v únoru 2002 pochybovala o jeho tvrzení, že Irák poskytoval al-Káidě výcvik v používání chemických a biologických zbraní.
Al-Libi v lednu 2004 svá tvrzení odvolal. Podle zprávy uvedl, že informace vymýšlel kvůli hrozbám a násilnému zacházení během výslechů. Zpráva popisuje i jeho tvrzení o bití a uzavření do malé bedny při výsleších zahraniční zpravodajskou službou.
3. Prezidentská komise USA – Selhání zpravodajských informací o iráckých zbraních, 31. března 2005
Rozsáhlá zpráva komise zřízené prezidentem Bushem.
První kapitola podrobně rozebírá případ iráckého informátora Curveball, jehož výpovědi se staly základem tvrzení o mobilních biologických laboratořích.
Komise konstatuje zásadní selhání při ověřování informací a popisuje také rozpor mezi Curveballovým vyprávěním a skutečnou podobou iráckého průmyslového areálu.
Zpráva uvádí rovněž výsledky poválečného vyšetřování dvou iráckých přívěsů, které byly původně označovány za mobilní biologické laboratoře. Ve skutečnosti byly podle vyšetřovatelů téměř jistě určeny k výrobě vodíku.
4. Americký Kongres – Zpráva o výsleších a předávání zadržených do zahraničí, 18. října 2007
Rendition to Torture: The Case of Maher Arar – kongresové slyšení, PDF
Dokumentace kongresového slyšení věnovaného americkému programu mimořádného předávání zadržených osob zahraničním bezpečnostním službám.
Obsahuje také svědectví a informace týkající se Ibn al-Shaykh al-Libiho, jeho výslechů a předání do Egypta.
Podklad k otázce, jak se informace získané pod nátlakem dostávaly do amerického zpravodajského systému a následně do politických prohlášení.
5. Colin Powell – Pozdější hodnocení vlastního projevu, 8. září 2005
CBS News / Associated Press – Powell Calls U.N. Speech ‚Painful‘
Dobová zpráva o Powellově rozhovoru s Barbarou Waltersovou.
Powell označil své vystoupení před OSN za skvrnu na vlastní pověsti. Přiznal, že některé použité informace byly chybné, a kritizoval selhání zpravodajského systému.
Uvedl také, že nikdy neviděl důkazy spojující Saddámův režim s útoky z 11. září 2001.
Přílohy
Příloha 1 – Odtajněné Rumsfeldovy poznámky z 27. listopadu 2001
National Security Archive – původní dokument, 3 strany, PDF
Faksimile poznámek připravených k jednání ministra obrany Donalda Rumsfelda s generálem Tommym Franksem o vojenském postupu proti Iráku.
Na první straně je pod otázkou „How start?“ („Jak začít?“) uvedena mimo jiné možnost odhalení spojení Saddáma Husajna s 11. zářím nebo antraxovými útoky.
Dokument zachycuje vojenské plánování změny iráckého režimu již v listopadu 2001, čtrnáct měsíců před Powellovým vystoupením.
Příloha 2 – Colin Powell s nádobkou představující antrax
Wikimedia Commons – původní fotografie z 5. února 2003
Fotografie z Powellova vystoupení před Radou bezpečnosti OSN, na níž drží malou nádobku při výkladu o nebezpečí biologických zbraní.
Nešlo o nádobku obsahující skutečný antrax. Powell ji použil jako názornou pomůcku při připomínce antraxových dopisů z roku 2001.
Fotografie pochází z dobového archivu Bílého domu. Na stránce je uveden původ a licenční informace.
Příloha 3 – Původní Powellovy nákresy mobilních laboratoří
Archiv Bílého domu – Powellův projev s označením promítaných snímků
V části označené snímky 20–22 Powell představuje údajné mobilní továrny na biologické zbraně.
Popisuje nákladní automobily a železniční vagony vybavené fermentory, čerpadly, nádržemi a dalšími zařízeními. Současně tvrdí, že Irák disponuje nejméně sedmi takovými mobilními výrobními zařízeními.
Jde o dobovou prezentaci tvrzení americké vlády, nikoli o fotografie prokázaně existujících iráckých biologických laboratoří.
Poznámka: Uvedené dokumenty umožňují porovnat předválečná veřejná tvrzení amerických představitelů s výsledky pozdějších vyšetřování. Zvlášť významné je rozlišení dvou různých zdrojů: informátora Curveball, jehož vyprávění bylo základem tvrzení o mobilních laboratořích, a Ibn al-Shaykh al-Libiho, jehož výpověď o údajném iráckém výcviku al-Káidy byla později odvolána. Podobně se přiznal i Curveball alias Rafid Ahmed Alwan al-Janabi k vědomé lži.
9/11 – 25 let poté – Obsah celého seriálu
Zobrazit jednotlivé díly:
- Oficiální příběh za pět minut
- Začněme na konci
- Záminka
- WTC 7: budova, která měla spadnout
- WTC 7: pád bez odporu
- Dvojčata, která Boeing nesrazil
- Když začne pád, NIST končí
- Kdo se mohl dostat k oceli?
- Boom, boom, boom: svědci
- Exploze dole
- Jak se kalila ocel
- Místo činu do šrotu
- Čím lze rozpojit mrakodrap?
- TV: Co jsme vlastně viděli?
- Letadla nad limitem
- Tři způsoby, jak dostat Boeing do věže
- Kde jsou ty trosky?
- Pentagon: kam se vešel Boeing?
- Shanksville: díra bez Boeingu
- Telefonáty aneb cibule bez jádra
- Mrtví na papíře. Záhada identit obětí
- Operace Northwoods
- Kdo to věděl předem?
- Když se do scénáře připletl policista
- Obrana Spojených států: Stíhačky, které nepřiletěly
- Patriot Act: Zákon, který čekal na svou příležitost
- Antrax. Smrt přichází poštou
- Antrax. Strach v Kongresu
- Chodí pešek okolo
- Antrax – Mrtvý se nemůže
- Colin Powell. Doznání pro válku
- Sedm zemí za pět let.
- Afghánistán. Dvacet let vítězství
- U Kábulu za Prahu
- Mučení schválené ve Washingtonu
- Mučírny bez adresy
- Závěr

Přidejte odpověď