Svědek může špatně slyšet. Video může být nejasné. Počítačový model lze nastavit různě. Materiálová stopa je ale jiná liga. Prach a ocel nemají politický názor. Buď v nich něco je, nebo není.
FEMA našla ocel, která se chovala velmi podivně
Začnu oficiálním dokumentem. Ve zprávě FEMA o World Trade Center je nenápadná třináctistránková Příloha C: Limited Metallurgical Examination – Omezené metalurgické zkoumání.
Autoři Jonathan Barnett, Ronald Biederman a R. D. Sisson dostali do rukou dva kusy konstrukční oceli s mimořádně neobvyklou erozí.
První vzorek FEMA označila jako pocházející z WTC 7, i když přesné místo v budově nebylo známo. Druhý byl z WTC 1 nebo WTC 2. U prvního vzorku pod mikroskopem viděli něco, co stojí za pomalé čtení:
„oxidation and sulfidation with subsequent intergranular melting“
(„oxidaci a sulfidaci s následným mezikrystalovým tavením“).
V oceli vznikla kapalná eutektická směs tvořená hlavně železem, kyslíkem a sírou. Kapalina pronikala po hranicích zrn, ocel zeslabovala a urychlovala její erozi. FEMA odhadla, že teplota v této oblasti oceli se blížila 1 000 °C. U druhého vzorku z dvojčat autoři zjistili vysokoteplotní korozi, oxidaci a sulfidaci; teplotu poškozené oblasti odhadli přibližně na 700 až 800 °C. Tohle nejsou internetové fotografie rozmazaného paprsku. Tohle je metalografie.
A zdroj síry?
Na konci přílohy FEMA píše něco ještě zajímavějšího. Silnou korozi a erozi obou vzorků označuje za „very unusual event“ – velmi neobvyklý jev. A pokračuje:
„No clear explanation for the source of the sulfur has been identified.“
(„Nebyla nalezena žádná jasná odpověď na otázku, odkud síra pocházela.“)
Autoři připouštěli dvě možnosti: jev mohl vzniknout až dlouhodobým zahříváním v troskách po kolapsu, nebo mohl začít už před pádem a přispět k oslabení konstrukce. A výslovně doporučili podrobný další výzkum mechanismu. Takže už v prvním oficiálním šetření máme ocel s kapalinou pronikající po hranicích zrn, sulfidací, lokálním tavením a neobjasněným zdrojem síry. To je přesně druh fyzické stopy, který hledám pro hypotézu předem připraveného destrukčního systému.
Pak přišel NIST
NIST později vytvořil mnohem rozsáhlejší vyšetřování. A v jeho FAQ je jednoduchá otázka:
Byla ocel testována na rezidua výbušnin nebo termitu?
Odpověď NIST zní:
„NIST did not test for the residue of these compounds in the steel.“
(„NIST netestoval ocel na rezidua těchto látek.“)
Tohle je mimořádně důležitá věta. Neříká, že testy byly negativní. Říká, že se neprovedly. Proč?
NIST vysvětluje, že kontrolovanou demolici nepovažoval za podporovanou ostatními důkazy a že chemické prvky spojené s termitem či thermatem by se mohly vyskytovat i v běžných stavebních materiálech. (možná pod požárním nástřikem?). Ano, pokud jde o teroristický útok a zničení budov, které nemělo (a nemá) na světě obdoby – proč by se někdo obtěžoval zjišťovat, zda v budovách nebyly výbušniny, že?
Takže pro moji tezi zůstává jádro:
Na místě máme svědectví o explozích, záblesky, neobvyklou vysokoteplotní ocel a později i zvláštní částice v prachu. A hlavní federální vyšetřování ocel na rezidua výbušných nebo termitických látek vůbec netestovalo. Což je samo o sobě stopa. Jestliže někdo maří nebo neprovádí náležité vyšetřování, které se v jiných případech naprosto s jistotou rutině děje, jde o stopy. Někdo je zametá. Kdo to asi může být? Možná někdo, kdo má tu moc. Kdo odepře vyšetřování jiným institucím. Požárníkům, architektům, vyšetřovací komisi atd.
Železné kuličky
Teď k prachu. US Geological Survey – tedy federální USGS – vytvořila atlas částic z prachu World Trade Center. V něm jsou přímo zdokumentované železem bohaté kulovité částice. V tabulce mají položky Iron-03 a Iron-04 tvar označený jednoduše: Sphere – koule.
Proč je kulovitý tvar zajímavý?
Protože kov se do téměř kulového tvaru běžně dostane tehdy, když byl předtím kapalnou kapkou. Povrchové napětí ji za letu zaoblí a po ochlazení zůstane ztuhlá mikrokulička. Samotná železná mikrokulička samozřejmě neřekne, čím byl kov roztaven. Řekne ale něco jednoduššího:
Někde v průběhu události vznikaly velmi horké drobné kapky materiálu bohatého na železo.
USGS je našla.
RJ Lee: vysoká teplota jako součást podpisu WTC prachu
Další laboratoř, RJ Lee Group, analyzovala prach ve 130 Liberty Street pro spor související s kontaminací budovy Deutsche Bank. Jejím cílem nebylo dokazovat demolici. Potřebovala určit charakteristický „podpis“ WTC prachu. A mezi markery uvedla:
„Spherical iron and spherical or vesicular silicate particles that result from exposure to high temperature.“
(„Kulovité železné částice a kulovité nebo pórovité silikátové částice vzniklé působením vysoké teploty.“)
RJ Lee tedy vysokoteplotně změněné částice nepovažovala za marginální kuriozitu. Používala je jako jednu ze znakových charakteristik prachu z WTC. Ve stejné zprávě uvádí i oxid olova na povrchu minerální vaty a interpretuje jej jako stopu mimořádně vysokých teplot, při nichž se kovové olovo odpařilo, oxidovalo a znovu kondenzovalo. To už není teplota běžného kancelářského ohně u kusu papíru. To je stopa velmi horkého děje. Z čeho takový děj vznikl: Že by letecké palivo? Nemyslím.
Stejně jako se ocelový hrnec nad petrolejovým vařičem neohřeje na teplotu plamene, neohřívá se na ni automaticky ani ocelová konstrukce mrakodrapu. Kov teplo nejen přijímá, ale zároveň je odvádí vedením do okolní konstrukce, sáláním a prouděním vzduchu. Aby se z oceli staly kapky, které po ztuhnutí vytvoří mikrokuličky, nestačí tedy slavnostně oznámit, že „petrolej hoří velmi horkým plamenem“. Roztavit se musí samotný kov.
Petrolej se přitom už dlouho používá ve vařičích a kamnech. Miliony hrnců nad ním dostaly za svůj život tepelnou nakládačku, o jaké se kancelářské židli v mrakodrapu ani nesní. Přesto se kuchyně běžně nemění v metalurgické provozy a pod vařičem nenacházíme jemný déšť ocelových mikrokuliček.
Komu se přesto pod petrolejovým vařičem podařilo rozložit ocelový hrnec na mikroskopické kuličky, nechť se neprodleně ozve do redakce. Zařadíme jej do slosování o hodnotné ceny a současně nominujeme na objev roku v oboru domácí metalurgie.
Do té doby budeme trvat na poněkud nudné fyzice: horký plamen není totéž co roztavená ocel.
Kancelářské vybavení?
Dobrá. Nechme na chvíli stranou petrolej a podívejme se na druhého podezřelého: kancelářské vybavení.
Papír hoří. Koberec hoří. Plast hoří. Kancelářská židle hoří. Nábytek hoří také, zvlášť když mu trochu pomůžeme. Počítač, kabeláž, kartotéky, závěsy — kancelář je zkrátka schopna vytvořit velmi nepříjemný požár. O tom není sporu. Jenže my nehledáme vysvětlení, proč bylo ve věži horko. Hledáme vysvětlení, jak vznikly mikroskopické kapky roztaveného železného materiálu.
A tady se kancelářský nábytek dostává do jistých technologických potíží.
Dřevo se totiž při požáru zpravidla zabývá tím, že hoří. Papír rovněž. Koberec se taví, zuhelnatí nebo shoří. Plast se deformuje, kape a produkuje kouř. Žádný z těchto materiálů však nemá ve svém běžném pracovním programu položku: „zahřát konstrukční ocel přibližně na 1 500 °C a následně ji rozprášit do kulovitých kapek.“
Samozřejmě bychom mohli namítnout, že když dáme dohromady dost psacích stolů, šanonů a kancelářských židlí, třeba se dostaneme k novému metalurgickému procesu. Pak by ovšem bylo záhodno tuto technologii patentovat. Hutě by jistě ocenily možnost nahradit vysoké pece několika sekretáři, archivem a kobercem. Problém není v tom, zda kancelářský požár může ocel zahřát. Může. Může ji oslabit, může způsobit ztrátu pevnosti a může ji deformovat. To všechno je fyzikálně zcela normální.
Problém nastává ve chvíli, kdy po nás někdo chce, abychom z věty „ocel byla zahřátá“ nenápadně přešli k větě „ocel se roztavila na drobné kapky“.
Mezi těmito dvěma větami leží několik set stupňů Celsia a docela slušný kus metalurgie.
Pokud tedy někdo doma vlastní kancelářský stůl, který po zapálení taví ocel na mikrokuličky, prosíme opět o zprávu do redakce. Soutěž o hodnotné ceny se nám začíná nebezpečně rozrůstat a zřejmě budeme muset založit samostatnou kategorii Kancelářská vysoká pec roku.
Červené a šedé vločky
V roce 2009 přišel tým vedený dánským chemikem Nielsem Harritem a fyzikem Stevenem Jonesem s ještě tvrdším tvrzením.
Ve čtyřech vzorcích prachu odebraných na různých místech krátce po 11. září našli podobné červeno-šedé vločky. Analyzovali je elektronovou mikroskopií, rentgenovou mikroanalýzou a diferenční skenovací kalorimetrií.
Při zahřátí kolem 430 °C vločky prudce exotermně reagovaly. Po reakci vznikaly železem bohaté mikrokuličky, které před zahřátím v těchto vločkách nebyly.
Autoři z toho vyvodili, že červená vrstva obsahovala jemně promíchaný hliník a oxid železa a že jde o aktivní, dosud nezreagovaný termitický materiál založený na nanotechnologii.
Jejich závěr zní:
„active, unreacted thermitic material … and a highly energetic pyrotechnic or explosive material“
(„aktivní, nezreagovaný termitický materiál … a vysoce energetický pyrotechnický nebo výbušný materiál“).
Tohle není závěr NIST. Je to závěr nezávislé práce z roku 2009. Pro naši hypotézu je ale důležitý právě proto, že spojuje několik stop a zdrojů, které už máme na stole:
hliník; oxid železa; prudkou exotermní reakci; a vznik roztavených železem bohatých mikrokuliček.
Pět stop na jednom stole
Teď je položím vedle sebe.
- FEMA: sulfidace, vysokoteplotní koroze, mezikrystalové tavení a kapalné eutektikum v konstrukční oceli.
- USGS: železem bohaté mikrokuličky v prachu.
- RJ Lee: kulovité železné a silikátové částice jako vysokoteplotní znak WTC prachu.
- Harritův tým: červeno-šedé energetické vločky, které při zahřátí prudce reagují a vytvářejí železem bohaté kuličky.
- NIST: ocel na rezidua výbušnin ani termitu netestoval.
Jednotlivě se dá o každé stopě diskutovat. Dohromady ale vytvářejí mnohem zajímavější obraz než věta oficiálního výkladu: „kancelářský nábytek hořel a gravitace dokončila práci“.
A přesně tady se vrací naše technická rekonstrukce. Ne jedna kouzelná tuna klasického termitu.
Ale systém, který může kombinovat lokální energetické vrstvy, termické působení, separační prvky a další mechanismy v různých částech konstrukce. Takový systém by dával smysl i tomu, co po destrukci zůstalo: vysokoteplotně napadená ocel, roztavené mikročástice a zbytky energetického materiálu. Teď už se neptám, zda v roce 2001 existovala technika schopná něco takového udělat. Víme, že různé části takové techniky existovaly. Další otázka je, jak mohl být celý systém instalován a iniciován tak, aby budova padala ve správném čase.
Poznámky a prameny
1. FEMA – Limited Metallurgical Examination
Jonathan Barnett, Ronald R. Biederman, R. D. Sisson Jr.: Limited Metallurgical Examination, Appendix C, FEMA 403, World Trade Center Building Performance Study, 2002.
Autoři analyzovali dva kusy konstrukční oceli s neobvyklou erozí. U vzorku připisovaného WTC 7 popsali vysokoteplotní oxidaci a sulfidaci, „intergranular melting“ a vznik kapalného eutektika Fe–O–S při prostředí blížícím se 1 000 °C. U druhého vzorku z WTC 1 nebo WTC 2 odhadli teplotu postižené oblasti na 700–800 °C. Zdroj síry nebyl jednoznačně vysvětlen a autoři doporučili další výzkum.
FEMA 403 – Appendix C, Limited Metallurgical Examination (PDF)
2. USGS – Particle Atlas of World Trade Center Dust
Heather A. Lowers, Gregory P. Meeker: Particle Atlas of World Trade Center Dust, USGS Open-File Report 2005-1165, 2005.
V atlasu jsou mezi částicemi kovů a oxidů kovů uvedeny položky Iron-03 a Iron-04, obě s morfologií označenou „Sphere“. Iron-03 obsahuje především železo a kyslík; Iron-04 vedle železa také další prvky.
USGS – Particle Atlas of World Trade Center Dust
USGS – tabulka částic včetně Iron-03 a Iron-04
3. RJ Lee Group – WTC Dust Signature
RJ Lee Group: WTC Dust Signature Study: Composition and Morphology, Damage Assessment, 130 Liberty Street Property, 2003; navazující Signature Assessment: 130 Liberty Street Property, 2004.
RJ Lee Group popsala kulovité železné částice a kulovité či pórovité silikátové částice jako materiály změněné působením vysokých teplot. Zpráva z roku 2003 obsahuje také snímek kulovité železné částice a uvádí vysokoteplotní změny jako charakteristický znak prachu z WTC.
RJ Lee Group – WTC Dust Signature Study, Composition and Morphology (PDF)
4. Harrit et al. – červenošedé částice
Niels H. Harrit et al.: Active Thermitic Material Discovered in Dust from the 9/11 World Trade Center Catastrophe, The Open Chemical Physics Journal, 2, 2009, s. 7–31, DOI 10.2174/1874412500902010007.
Autoři analyzovali červenošedé částice nalezené ve čtyřech vzorcích prachu. Popsali jemně strukturovaný oxid železa a hliník, prudké exotermní reakce přibližně kolem 430 °C a vznik četných železem bohatých mikrokuliček po zahřátí. Materiál interpretovali jako aktivní nezreagovaný termitický materiál.
Harrit et al. – stránka článku a abstrakt
5. NIST – testování oceli
NIST, FAQs – WTC Towers Investigation, otázka 29.
Na otázku, zda byla ocel testována na rezidua výbušnin nebo termitu, NIST odpovídá:
„NIST did not test for the residue of these compounds in the steel.“
„NIST netestoval ocel na rezidua těchto látek.“
Přidejte odpověď