9/11 – 25 let poté – 8. Kdo se mohl dostat k oceli?

Jestli byla destrukce věží připravena předem, první otázka nezní „jakou použili výbušninu?“. Zní mnohem prozaičtěji: kdo měl před 11. zářím legitimní přístup do konstrukce, jader, technických prostor a na podlaží, která se později stala iniciační zónou? Možná nám pátrání napoví – jaké technologie mohly být použity?

Nejdřív přístup

Tajná demolice nevypadá jako parta mužů, kteří ve dvě ráno táhnou vestibulem bedny s nápisem DYNAMITE. V moderním mrakodrapu se každý den něco opravuje. Elektroinstalace. Sprinklery. Požární nástřiky. Výtahy. Strojovny. Kancelářská patra. Právě legitimní stavební práce jsou ideálním prostředím, v němž se přístup k oceli přestává jevit jako něco neobvyklého.

Jednou z velkých myšlenkových překážek pro mě dlouho byla představa, že by desítky dělníků nosily do funkčních mrakodrapů za plného provozu tuny výbušnin, instalovaly stovky roznětek a tahaly kilometry kabelů. Technicky by to snad možné bylo. Prakticky by však taková operace vytvářela obrovské množství svědků – lidí, kteří by mohli prozradit, co dělají, nejen po splnění úkolu, ale už během příprav.

„Nový Pearl Harbor“ by tak mohl skončit dříve, než by vůbec začal.

Jenže když jsem začal pátrat po tom, kdo měl do věží legitimní přístup, jaké práce tam v předchozích letech skutečně probíhaly a do jakých částí konstrukce se při nich zasahovalo, začala se nabízet úplně jiná možnost. Ne tajná armáda dělníků pobíhající po kancelářích s bednami trhaviny, ale zásahy ukryté uvnitř normálních rekonstrukcí, oprav a modernizací.

A právě tady začíná být otázka přístupu podstatně zajímavější než otázka, kolik tun výbušniny by kdo potřeboval.

Požární nástřik právě v místě zásahu

V 90. letech probíhala ve věžích modernizace protipožárního nástřiku. Podle NIST měla severní věž do 11. září 18 podlaží s modernizovanou izolací a jižní 13. Celá nárazová oblast severní věže – 92 až 99 – byla podle Port Authority takto upravena.

To znamená jednu velmi konkrétní věc.

V letech před útokem existovala legitimní práce, při níž se právě v budoucí nárazové zóně severní věže pracovalo s protipožární vrstvou přímo na ocelových podlahových prvcích.

A protipožární nástřik má pro naši pracovní rekonstrukci jednu krásnou vlastnost. Cokoliv se nachází pod ním, po dokončení práce není vidět.

Patra 95 až 98: celé nájemní prostory se předělávaly

NIST ve zprávě o dodatečných úpravách budov zachytil úpravy nájemníků na podlažích zasažených v severní věži. V letech 1998 až 2000 se měnily prostory na 94., 95., 97. a dalších patrech. Na podlažích 95 až 98 proběhly rozsáhlé úpravy celých podlaží: změny sprinklerů, požárních systémů a následné nové vybudování prostor pro Marsh & McLennan. To neznamená, že někdo nutně v roce 1998 instaloval demolici.

Pro naši rekonstrukci to znamená něco praktičtějšího:

Nešlo o nedotčenou kancelářskou svatyni, do které se deset let nesmělo sáhnout. V kritické oblasti se skutečně pracovalo, bouralo, znovu stavělo a měnila se požární infrastruktura.

A potom výtahy

Výtahový systém dvojčat patřil k nejsložitějším na světě. Právě před 11. zářím procházel rozsáhlou modernizací. Oborový časopis Elevator World v březnu 2001 napsal, že ACE Elevator provádí ve World Trade Center jednu z největších a nejsofistikovanějších modernizací v historii odvětví. Nešlo o výměnu tlačítka „nahoru“. Článek popisuje 46 velkých „shuttle elevators“ ve dvou věžích, výměnu motor-generátorových souprav za nové polovodičové pohony, nové transformátory, filtry, řídicí systémy a kabelové trasy. Jedna z instalací podle článku vedla přes omítané stropy, betonové podlahy a kolem konstrukční oceli. Článek dokonce popisuje I-nosníky přivařované ke konstrukční oceli budovy

Tohle je přístup.

Výtahové šachty, strojovny a technické prostory navíc ležely uvnitř centrálního jádra – právě tam, kde stálo 47 nosných jádrových sloupů. Neříkám, že ACE instalovala nálože. Říkám, že tvrzení „nikdo by se k nosné konstrukci nemohl dostat“ je nesmysl. Dostávali se k ní lidé, kteří tam měli práci.

Technologie roku 2001

Další častá námitka zní: tajná demolice by vyžadovala tisíce kilogramů klasických náloží, kabely a hlasité detonační systémy.

To je hollywoodský obrázek demolice.

Už před rokem 2001 existovaly technologie rychlého dálkového rozpojení mechanických spojů bez klasické výbušniny.

Například americký patent US 5,221,171 z roku 1993 popisuje neexplozivní separační matici pro vysoká tahová zatížení, kterou lze na dálku uvolnit elektrickým nebo jiným signálem.

Aerospace průmysl takové principy používá právě proto, že potřebuje spolehlivě a rychle oddělit konstrukční spoj bez velké exploze.

To samozřejmě není šroub z WTC.

Je to odpověď na jinou otázku:

Existovala před 11. zářím technika, která umožňovala dálkově a rychle rozpojovat vysoce zatížené mechanické spoje? Ano.

Stejně tak existovaly energetické a termické materiály schopné působit lokálně na ocel. Naše technická příloha proto nebude hledat jedinou kouzelnou tunu termitu. Bude skládat systém z funkcí:

oslabit nebo oddělit vybrané spoje;

spustit změnu v přesném čase;

skrýt zásah pod běžnou stavební vrstvu;

a doplnit jej tam, kde je potřeba, rychlejším destrukčním mechanismem.

Požární nástřik jako krycí vrstva

Právě tady se vrací protipožární modernizace. Představme si ten postup očima plánovače. Odkryji ocel při legitimní rekonstrukci. Aplikuji na ni prvek, který běžný nájemník nepozná. Pak vše zakryju novou požární izolací. Po dokončení práce není nic vidět.

Kdybych chtěl něco schovat na ocelový nosník, nenapadne mě lepší kryt než materiál, jehož úkolem je ocel kompletně zakrýt.

Proč je přístup důležitější než recept

Nemusím v této chvíli znát přesný recept destrukčního systému. Nejdřív musím zjistit, zda vůbec existovalo reálné instalační okno. A existovalo.

Rozsáhlé úpravy nájemných prostor.

Modernizace protipožární ochrany.

Modernizace výtahů.

Technické strojovny, šachty a kabelové trasy v jádru.

Tohle všechno jsou legitimní důvody, proč mohli pracovníci v letech před 9/11 otevírat prostory, kam běžný zaměstnanec Marsh & McLennan nikdy nevlezl.

Takže první velká námitka proti předem připravené demolici padá.

Přístup byl.

Další otázka už zní mnohem nepříjemněji.

Co slyšeli a viděli lidé, když se věže začaly rozpadat?

A tady už máme svědky.

Poznámky a prameny

1. NIST NCSTAR 1-6A – modernizace protipožární ochrany.
NIST uvádí, že v 90. letech byla požární izolace podlahových příhradových nosníků postupně zesilována při uvolňování nájemních prostor. Podle Port Authority bylo modernizováno 18 podlaží WTC 1 a 13 podlaží WTC 2. Port Authority zároveň NIST sdělila, že celá nárazová zóna WTC 1, podlaží 92–99, byla modernizována nástřikem o specifikované tloušťce 1½ palce. NIST to uvádí přímo v Executive Summary na str. xl.
NIST NCSTAR 1-6A – celý dokument PDF

2. NIST NCSTAR 1-1H – stavební úpravy podlaží 94–98.
Tabulka 13-1. Pro podlaží 95–98 uvádí v roce 1998 přes celé podlaží „Demolition of floor“, odstranění sprinklerů při zachování požárního alarmu a následně úpravy Marsh & McLennan včetně nového pre-action sprinklerového systému a dalších schodišť. Na 95. podlaží je navíc samostatná úprava Marsh & McLennan z roku 2000.
NIST NCSTAR 1-1H – celý dokument PDF

3. Elevator World, „Drive to the Top“, březen 2001.
Dobový článek označuje projekt ACE za jeden z největších a nejsofistikovanějších modernizačních programů výtahů v historii oboru. Popisuje 46 shuttle elevators, nové SCR pohony, transformátory, filtry a nové kabelové trasy. U jedné instalace bylo nutné vybudovat ocelovou platformu z I-nosníků přivařených ke konstrukční oceli budovy; kabelová trasa vedla asi 80 vertikálních stop „through plaster ceilings, concrete floors and around structural steel“.
Elevator World – Drive to the Top, dobová online verze

4. ACE Elevator a Otis.
Pozdější retrospektiva Elevator World uvádí, že původní výtahové systémy instaloval Otis a že ACE získala kontrakt na modernizaci systému; dobová zpráva USA Today z prosince 2001 zároveň uvádí 83člennou skupinu pracovníků ACE ve WTC a píše, že ACE převzala maintenance contract od Otisu.
USA Today – Mechanics left towers before buildings collapsed, scan původní stránky

5. Konstrukce jádra – 47 sloupů.
NIST uvádí, že jádro každé věže mělo 47 nosných sloupů; samostatná zpráva NIST o tepelném chování jádrových sloupů zároveň potvrzuje, že jde o oblast zkoumanou ve vazbě na výtahové a technické jádro.
NISTIR 6879 – schéma WTC s půdorysem jádra a údajem 47 core columns
NIST NCSTAR 1-5G – Core Columns

6. US Patent 5,221,171 – Non-explosive separation nut.
Patent z roku 1993 skutečně popisuje neexplozivní separační matici, která může být dálkově uvolněna elektrickým, optickým nebo jiným signálem. Patent výslovně mluví o aerospace použití, rychlém uvolnění a vysokém tahovém zatížení; jako příklad uvádí až zhruba 10 000 liber.
US 5,221,171 – Google Patents, včetně obrázků a PDF

7. Další technologie dostupné před rokem 2001.
V roce 1990 NASA/JPL publikovala mechanismus využívající shape-memory alloy k ovládání pin-pulleru. V roce 1992 NASA publikovala vývoj neexplozivního vysokozátěžového zařízení Frangibolt a roku 1993 přímo „Shape-Memory-Alloy Release Mechanism“, elektricky aktivovaný a dálkově ovládaný. Tedy nikoli hypotetická technologie vzniklá po 9/11, ale veřejně popsaná technika nejméně deset let před útoky.
NASA 1990 – Development of shape memory metal as the actuator of a fail safe mechanism
NASA 1992 – Development of A Non-Explosive Release Device for Aerospace Applications / Frangibolt
NASA 1993 – Shape-Memory-Alloy Release Mechanism
NASA patent US 5,160,233 – fastening apparatus with shape-memory actuator