9/11 – 25 let poté – 12. Místo činu do šrotu

Když spadne letadlo, jeho trosky se sbírají, katalogizují a zkoumají. Když se zřítí tři výškové budovy způsobem, který nemá v moderních dějinách obdoby, čekal bych totéž. U World Trade Center ale začal ještě jiný závod: co nejrychleji dostat stovky tisíc tun materiálu z Manhattanu pryč.

1,8 milionu tun

Newyorský Department of Design and Construction – DDC – převzal řízení demolic, výkopů a odvozu trosek na Ground Zero. Místo rozdělil do čtyř sektorů a každému přidělil velkou stavební firmu: AMEC, Bovis Lend Lease, Tully Construction a Turner Construction. Město později uvádělo, že z areálu bylo během přibližně osmi až devíti měsíců odstraněno kolem 1,8 milionu tun trosek. To je obrovský logistický výkon. Z hlediska vyšetřování je ale důležitá jiná otázka:

Kolik z toho bylo nejdřív považováno za důkaz a teprve potom za odpad?

Fire Engineering bije na poplach

Už 1. ledna 2002 zveřejnil časopis Fire Engineering úvodník šéfredaktora Billa Manninga s názvem Selling Out the Investigation – volně přeloženo „Výprodej vyšetřování“. Manning napsal, že konstrukční ocel World Trade Center se už déle než tři měsíce řeže a prodává jako šrot. A pak použil větu, která by mohla být mottem této kapitoly:

„Crucial evidence … is on the slow boat to China.“
(„Klíčové důkazy … jsou na pomalé lodi do Číny.“)

Ještě tvrdší byla jeho další formulace:

„Such destruction of evidence shows the astounding ignorance of government officials to the value of a thorough, scientific investigation.“
(„Takové ničení důkazů ukazuje ohromující nepochopení vládních činitelů pro hodnotu důkladného vědeckého vyšetřování.“)

To nepsal server September Clues. To psal v lednu 2002 odborný časopis pro požární inženýrství.

NIST přišel pozdě

FEMA začala svou Building Performance Study počátkem října 2001 a její odborníci procházeli ocel jak na místě, tak ve sběrných dvorech. NIST ale s vlastním systematickým výběrem oceli začal až v únoru 2002.

Vlastní vyšetřování oficiálně oznámil v srpnu 2002 (nač spěchat, ne? Vždyť celkem o nic nejde).

A zákonnou pravomoc uchovávat fyzické důkazy z míst stavebních katastrof dostal až po přijetí National Construction Safety Team Act v říjnu 2002. Mezitím už materiál proudil pryč. NIST sám to v pozdějším FAQ vysvětluje tím, že první týdny byly věnovány záchraně a vyprošťování a že odvoz oceli byl pro tyto práce nutný. Ano. Ale téměř 1rok? Zachraňovali 11 měsíců? V USA mají zřejmě velmi optimistické záchranáře.

Výsledek?

důkazní materiál mizel rychleji, než vznikl orgán s pravomocí ho systematicky zajistit.

236 kusů

NIST nakonec katalogizoval 236 kusů konstrukční oceli z budov World Trade Center, naprostou většinu z WTC 1 a WTC 2.

Jeho vlastní progress report uvádí, že jde přibližně o 0,25 až 0,5 procenta z asi 200 000 tun konstrukční oceli použitých v obou věžích. NIST tvrdí, že tento výběr byl pro jeho účely dostatečný, protože obsahoval všechny důležité druhy oceli a také několik prvků z nárazových a požárních zón. Dobře.

Ale pořád platí číslo:

99,5 až 99,75 procenta oceli dvojčat nebylo součástí katalogizovaného vzorku NIST.

A u WTC 7 jsme už viděli ještě dokonalejší výsledek. Pro metalurgickou analýzu NIST neměl identifikovaný konstrukční vzorek z budovy vůbec. (nepochybuji, že toto nic bylo pro výběr NIST a jeho účely zcela dostačující)

Vyšetřovatelé u hromady šrotu

NIST ve své zprávě NCSTAR 1-3B popisuje, jak vlastně sběr probíhal.

Odborníci FEMA, ASCE, Structural Engineers Association of New York a později NIST chodili po několika obrovských sběrných dvorech a v neuspořádaných hromadách hledali kusy, které by mohly být zajímavé.

Mezi hlavní lokality patřily dvory v Jersey City, Newarku, Keasbey a Fresh Kills. Hledali sloupy z nárazových a požárních oblastí, silně spálené kusy, spoje, šrouby, podlahové trussy a vše, co jim připadalo odborně užitečné. Vyšetřování konstrukčního selhání nezačalo tím, že někdo uzavřel místo činu a systematicky označoval každý nosný prvek. Začalo z velké části tím, že odborníci chodili po šrotištích a snažili se zachránit to, co ještě nebylo zpracováno nebo odvezeno.

Čína, Indie, Jižní Korea

A ocel skutečně odjížděla do zahraničí. V lednu 2002 Metal Management uváděl, že koupil kolem 70 000 tun WTC šrotu a část už vyvezl do jihovýchodní Asie. Dobové zprávy zaznamenaly desetitisícové zásilky do Indie a další lodě směřující do Číny. Washington Post v únoru 2002 psal, že město rozhodlo o prodeji přibližně 175 000 tun ocelového šrotu a kolem 60 000 tun bylo prodáno do zahraničí – do Indie, Číny a Jižní Koreje. Takže Manningova „pomalá loď do Číny“ nebyla básnická licence. Byl to popis skutečné logistiky.

A kdo tam byl? Controlled Demolition

Tady přichází jméno, které je pro naši pracovní hypotézu přirozeně zajímavé.

Controlled Demolition, Inc. – CDI – je rodinná firma Loizeauxových specializovaná na přesné odstřely a řízené demolice velkých konstrukcí. Její prezident Mark Loizeaux byl na Ground Zero už během prvního týdne. není divu. Šlo o odborníka s věšteckými schopnostmi (viz níže). Dobové zprávy Associated Press ho 16.–17. září popisovaly jako demoličního experta, který řídil práce pro Tully Construction: jeřáby, bagry a stroje schopné uchopit, řezat ocel a trhat trosky. Jeho vlastní slova o způsobu práce byla jednoduchá:

„We take a layer of debris off, let them go in and search, take another layer of debris off.“
(„Odebereme jednu vrstvu trosek, necháme je vstoupit a prohledat ji, potom odebereme další vrstvu.“)

Mark Loizeaux tedy nebyl náhodný televizní komentátor. Byl profesionální demoliční expert přímo v řetězci odklízení trosek. Engineering News-Record navíc později uvedl, že CDI předložila 22. září předběžný plán odklízení místa, který se mimo jiné zabýval ochranou podzemní slurry wall – takzvané „vany“ bránící zaplavení areálu Hudsonem.

jeden z nejzkušenějších světových specialistů na rozebrání velkých budov se bezprostředně po události podílel na tom, jak budou jejich zbytky rozebírány a odváženy.

To je se zdá být jistě dobré, nicméně s následujícím zjištěním už to tak dobře nevypadá.

Muž, který věděl během nanosekundy

V listopadu 2001 The New Yorker citoval Marka Loizeauxe, že po televizním obrazu zásahů věděl prakticky okamžitě, že věže spadnou. Použil výraz:

„Within a nanosecond.“
(„Během nanosekundy.“)

A tvrdil, že jižní věž spadne první, protože byla zasažena níže. Demoliční odborník tedy podle vlastního vyprávění rozpoznal budoucí úplný kolaps obou věží téměř okamžitě. Nebyl jediným, jak jsme si ukázali, ale možná byl prvním? Možná byl prostě mimořádně nadaný šestým smyslem. Připomeňme si, že nikde na světě taková budova nespadla. A zde najednou odborník, který v nanosekundě věděl, že spadne. Další věštec do seznamu.

FBI hledala něco jiného

FBI a NYPD na Fresh Kills třídily obrovské množství materiálu kvůli lidským ostatkům, osobním předmětům a kriminalistickým důkazům. Dokument amerického ministerstva spravedlnosti popisuje, že týmy FBI kontrolovaly i nákladní auta s I-profily odjíždějícími z Ground Zero a hledaly lidské ostatky a možné důkazy. Ale kriminalistická evidence únosu letadel není totéž co forenzní uchování konstrukčního systému tří zřícených mrakodrapů. Jedni hledali lidské pozůstatky, kus letadla nebo předmět spojený s pachatelem. Já bych chtěl navíc vědět, proč se přetrhl konkrétní spoj, proč byla konkrétní ocel sulfidovaná a zda na konkrétním nosníku nezůstalo reziduum destrukčního materiálu. A k tomu potřebuju ten nosník.

Místo činu

Takže si to shrňme.

Tři mimořádné globální kolapsy.

Historicky unikátní mechanismus.

Stovky tisíc tun konstrukčního materiálu.

Odborný požární časopis veřejně protestuje proti ničení důkazů už v lednu 2002.

NIST začíná vlastní sběr až v únoru. Z dvojčat nakonec katalogizuje zlomek procenta oceli.

Z WTC 7 nemáme žádnou identifikovanou konstrukční ocel. Desetitisíce tun jsou mezitím prodány a lodě míří do Asie.

A na místě pomáhá s rozebíráním trosek jedna z nejznámějších firem oboru řízených demolic.

Když je cílem zjistit jen to, co už předem předpokládám a co už oznámili v televizi – letadla, požár, kolaps – možná to stačí.

Když skutečně hledám skutečného pachatele je to možná trochu málo.

Poznámky a prameny

1. Bill Manning: Selling Out the Investigation. Fire Engineering, leden 2002. Dobový protest proti likvidaci konstrukční oceli WTC a ztrátě důkazního materiálu.

https://www.fireengineering.com/firefighting/selling-out-the-investigation

2. NIST: Mechanical and Metallurgical Analysis of Structural Steel (NCSTAR 1-3). Technická zpráva o zachráněné a zkoumané oceli z WTC.

https://doi.org/10.6028/NIST.NCSTAR.1-3

3. John Seabrook: The Tower Builder. The New Yorker, 12. listopadu 2001. Článek obsahující výpověď demoličního experta Marka Loizeauxe.

https://www.newyorker.com/magazine/2001/11/19/the-tower-builder