Před 11. zářím 2001 si několik amerických agentů, instruktorů létání a zahraničních zpravodajských služeb všimlo podezřelých aktivit osob, které se později objevily v příběhu o arabských únoscích. Někteří chtěli vyšetřovat. Jiní se pokoušeli předat informace svým kolegům. Jenže narazili na překážky. Někdy na úřední postup, jindy na konkrétního člověka, který jim pokračování zakázal. A co se stalo s odpovědnými představiteli po 11. září? Někteří byli povýšeni. Jiní dokonce vyznamenáni.

Velký blondýn s černou botou

Vzpomínáte si na francouzskou komedii Velký blondýn s černou botou s Pierrem Richardem?

Uvnitř francouzských tajných služeb probíhá mocenský zápas. Jeden z jejich šéfů vymyslí rafinovanou operaci: zcela nevinného houslistu nechá označit za mimořádně nebezpečného tajného agenta. Jeho protivníci potom sledují každý houslistův krok a ve všem, co provádí, hledají nějaký skrytý význam.

Chudák houslista o ničem neví. Prostě žije. Přesto se kolem něj rozbíhá rozsáhlá zpravodajská operace, v níž se skutečnost postupně stává téměř nepodstatnou.

Naštěstí je to komedie.

V našem seriálu jsme již mnohokrát upozorňovali na podivnosti příběhu o arabských únoscích, kteří se měli zmocnit čtyř dopravních letadel a zaútočit na Spojené státy. Zkoumali jsme obrazové záznamy, letové parametry, místa údajných havárií, telefonáty i identity cestujících.

Nyní se podíváme na jinou část tohoto příběhu. Na to, co se odehrávalo ještě před premiérou.

Připusťme pro účely našeho vyšetřování, že příběh arabských únosců byl připravován jako součást rozsáhlejší operace. Aby byl po 11. září uvěřitelný, musely by existovat také jeho předchozí dějiny. Jména, fotografie, cestovní doklady, bankovní účty, pobyty v USA, návštěvy leteckých škol. Stopy, které by bylo možné po události nalézt.

Jenže vytvářet takové stopy znamená vystavit se riziku.

Co když si někdo všimne něčeho podezřelého? Co když se objeví skutečný vyšetřovatel, který neví, že se nachází uprostřed připravovaného scénáře? V grotesce by nejspíš přišel snaživý komisař, který by svou pečlivostí málem zmařil celou operaci. Podívejme se, zda se něco podobného neodehrálo také ve skutečnosti. Nebudeme přitom pátrat po tom, co si jednotliví aktéři mysleli. Do hlavy jim nevidíme. Budeme sledovat dokumenty, jména, data a rozhodnutí.

Kdo upozornil? Koho? A kdo informaci zastavil?

Doug Miller: Zpráva, která nesměla odejít

Začneme v lednu 2000.

V protiteroristickém oddělení CIA, zřízeném v roce 1996 speciálně za účelem sledování
Usámy bin Ládina a sítě al-Káida, známém jako Alec Station, tehdy pracovali také dva agenti FBI: Doug Miller a Mark Rossini. CIA získala informace o Khalidu al-Mihdharovi, muži, který podle jejích poznatků patřil do okruhu osob spojených s Al-Káidou. Z jeho cestovních dokladů vyplynulo, že má platné vízum umožňující vstup do Spojených států. Na vízové žádosti uvedl jako zamýšlenou destinaci New York.

Šlo o informaci, kterou bylo samozřejmě nutné prověřit.

Doug Miller proto připravil zpravodajskou zprávu určenou ústředí FBI a newyorské pobočce. Popsal v ní získané údaje, včetně amerického víza, a žádal o zpětné informace z případného vyšetřování. Zpráva však nebyla odeslána. V počítačovém systému CIA se objevila poznámka, že její odeslání má být pozastaveno na pokyn zástupce vedoucího jednotky CIA. Tímto člověkem byl podle pozdějších identifikací Tom Wilshire. Miller se po několika dnech znovu dotazoval, zda zprávu nemůže odeslat nebo ji nemá upravit. Odpověď nebyla nalezena. Dokument FBI nikdy nedostala.

To ovšem není konec příběhu.

Ve stejný den, kdy bylo odeslání Millerovy zprávy pozastaveno, připravila pracovnice CIA, v inspekční dokumentaci označená jako Michelle, jinou zprávu. Tu agentura rozeslala svým vlastním pracovištím. A v ní stálo, že Mihdharovy cestovní doklady, včetně amerického víza, již byly předány FBI k dalšímu vyšetřování.

Máme tedy dvě události:

Zpráva určená FBI byla pozastavena a neodeslána.
Vnitřní zpráva CIA oznámila, že potřebné informace již byly FBI předány.

Inspektoři amerického ministerstva spravedlnosti později nenašli doklad, který by takové předání vízových dokumentů potvrzoval. Když se vyšetřovatelé po letech ptali příslušných pracovníků, co se vlastně stalo, nikdo si na rozhodující okolnosti nevzpomínal. Je to běžný příběh o ztrátě paměti. CIA měla informace. FBI měla svého člověka přímo v CIA. Tento člověk zprávu připravil. CIA její odeslání pozastavila. A potom ve své vlastní dokumentaci uvedla, že informace FBI předala.

Kdo upozornil: Doug Miller, FBI.

Kdo zastavil odeslání: Tom Wilshire, zástupce vedoucího jednotky CIA Alec Station; pokyn zaznamenala pracovnice CIA označovaná jako Michelle.

Výsledek: Připravená zpráva FBI nedorazila.

Tento řetězec je doložen inspekční zprávou ministerstva spravedlnosti, nikoliv jen pozdějšími novinovými vzpomínkami. Představme si, že by Millerova zpráva dorazila do FBI a vyšetřovatelé začali al-Mihdhara skutečně hledat již v lednu 2000. Mohli by jej sledovat, vyslechnout a prověřit jeho kontakty. Pokud by jeho pozdější úloha měla být součástí připraveného příběhu, takový zásah by scénář přinejmenším zkomplikoval. Miller ale zůstal u neodeslaného dokumentu.

Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Bin_Laden_Issue_Station

Kenneth Williams: Snaživý agent z Arizony

Přesuňme se do července 2001. Agent FBI Kenneth Williams pracoval ve Phoenixu v Arizoně. V rámci své práce se zabýval několika osobami, u nichž FBI zkoumala možné vazby na extremistické organizace.

Williams si všiml souvislosti mezi některými vyšetřovanými osobami a studiem leteckých oborů. Začal uvažovat, zda nejde o širší jev. Mohly by osoby napojené na extremistické skupiny záměrně získávat schopnosti v oboru amerického civilního letectví? Dne 10. července 2001 proto sepsal memorandum určené ústředí FBI a její newyorské pobočce. Navrhl mimo jiné prověřovat možné souvislosti mezi vyšetřovanými osobami a leteckými školami, získat informace od dalších zpravodajských služeb a vytvořit systém spolupráce s leteckými vzdělávacími institucemi. Williams nepsal, že zná plán na sebevražedné útoky dopravními letadly. Jeho podezření se týkalo především možného pronikání extremistů do civilního letectví. Proto je jeho iniciativa zajímavá. Nešlo o rozkaz shora. Byl to místní agent, který si při práci všiml určitého vzorce a rozhodl se na něj upozornit. A jak dopadl? Memorandum bylo datováno 10. července, ale do elektronického systému FBI je pobočka vložila až 27. července. Na ústředí se dostalo k pracovnici, kterou pozdější inspekční zpráva označuje jako Ellen. Ta usoudila, že by se věcí mělo zabývat jiné oddělení, a předala ji kolegyni označované jako Jane. Dne 7. srpna byl původní úkol v systému uzavřen s poznámkou, že momentálně není třeba další opatření a otázka bude znovu projednána. Jane plánovala další analýzu, kterou však před 11. zářím nedokončila. Memorandum nebylo včas rozesláno dalším bezpečnostním institucím. Žádný výslovný zákaz vyšetřování zde doložen nemáme. Máme ale něco jiného: konkrétní postup, konkrétní pracovníky a úředně uzavřený úkol, přestože navržená analýza nebyla hotová.

Tady by se hodil nějaký český filmový komisař.

„Pane kolego, vy jste ten případ vyřešili?“

„Ne, pane řediteli. My jsme ho včas uzavřeli.“

Kdo upozornil: Kenneth Williams, FBI Phoenix.

Kde informace uvázla: Na ústředí FBI, postupně u pracovnic vedených v inspekční zprávě pod označením Ellen a Jane.

Výsledek: Navržená analýza ani širší předání informací nebyly před 11. zářím dokončeny.

Clarence Prevost: Instruktor, který zavolal policii

V srpnu 2001 nastupuje do letecké školy Pan Am International Flight Academy v Minnesotě muž jménem Zacarias Moussaoui.

Chce výcvik na simulátoru Boeingu 747. Jenže má velmi omezené pilotní zkušenosti a o řízení velkého dopravního letadla ví podstatně méně než běžní účastníci takového kurzu.

Instruktor Clarence Prevost, zkušený bývalý pilot, začíná mít pochybnosti. Moussaoui zaplatil 6 800 dolarů v hotovosti. Zajímal se o systémy dopravního letadla, přestože k profesionálnímu výcviku neměl odpovídající kvalifikaci. Prevost žádal nadřízené, aby nechali prověřit jeho minulost. Podle jeho pozdější soudní výpovědi mu jeden z nadřízených odpověděl v tom smyslu, že zákazník zaplatil, a není tedy důvod se tím zabývat. Instruktor ale nepřestal naléhat.

Dne 15. srpna 2001 zaměstnanci školy skutečně kontaktovali FBI. A pozor: tentokrát místní FBI nezůstala nečinná. Agent Harry Samit a jeho kolegové zahájili vyšetřování. Už 16. srpna byl Moussaoui zadržen kvůli porušení imigračních podmínek. Jeho osobní věci, včetně počítače, byly zajištěny.

Tady se tedy skutečně stalo to, co bychom od normálně fungujícího bezpečnostního aparátu očekávali. Někdo upozornil na podezřelé jednání. Policie přijela. Podezřelého vyslechla a zadržela.

Jenže nyní chtěli agenti pokračovat. Samit se snažil získat soudní povolení k prohlídce Moussaouiho počítače a dalších věcí. Místní vyšetřovatelé se obávali, že výcvik na Boeingu 747 mohl souviset s přípravou násilného převzetí dopravního letadla. Na ústředí FBI však narazili na odpor. Jedním z jejich hlavních partnerů byl Michael Maltbie, dozorující agent protiteroristického oddělení FBI. V průběhu přípravy žádosti o povolení prohlídky Maltbie upravoval podklady, které místní pobočka připravila. Mimo jiné odstranil pasáž popisující předpokládané vazby Moussaouiho kontaktů na bin Ládina. Místní agenti proti některým úpravám marně protestovali.

Dne 28. srpna byl případ předložen vedoucímu právního oddělení FBI pro národní bezpečnost Marionu „Spike“ Bowmanovi.

Ten podle inspekční dokumentace nedostal při ústním jednání k prostudování připravené písemné podklady. Na základě ústního shrnutí usoudil, že pro požadované povolení není dostatečně doložena vazba na zahraniční moc nebo organizaci ve smyslu příslušného zákona. Žádost k soudu neputovala. Samit se přitom pokoušel pokračovat ve vyšetřování i během následujících dnů.

Když roku 2006 vypovídal před soudem, označil jednání svých nadřízených za trestuhodnou nedbalost. Popsal opakované snahy prosadit prohlídku počítače a odpor, na který narážel.

Tady by možná Pierre Richard už přestal hrát komedii.

Kdo upozornil: Clarence Prevost a další zaměstnanci letecké školy.

Kdo zahájil vyšetřování: Harry Samit a FBI Minneapolis.

Kdo omezil požadovaný postup: Michael Maltbie a následně Marion „Spike“ Bowman z ústředí FBI.

Výsledek: Moussaoui byl zadržen, ale k požadované prohlídce počítače před 11. zářím nedošlo.

A právě zadržení Moussaouiho je zajímavé i pro naši hypotézu. Pokud by šlo o člověka připravovaného pro určitou roli v budoucím příběhu, jeho zatčení by bylo neočekávaným zásahem do tohoto příběhu. Ve skutečném seznamu devatenácti údajných únosců zveřejněném po 11. září se Moussaoui neobjevil. Jeho pozdější úloha v příběhu byla jiná.

Steve Bongardt: Smažte ten dokument!

Teď se vrátíme k dalším dvěma jménům, která již známe: Khalid al-Mihdhar a Nawaf al-Hazmi.

Oba se později objevili mezi osobami označenými za únosce letadla, které mělo narazit do Pentagonu. V červnu 2001 se v New Yorku uskutečnila schůzka pracovníků FBI a CIA. Newyorští agenti vyšetřovali útok na americkou válečnou loď USS Cole z října 2000. Jedním z nich byl Steve Bongardt. Pracovníci CIA předložili fotografie osob zachycených během setkání v Malajsii. Bongardt a jeho kolegové chtěli znát okolnosti jejich pořízení, totožnost vyfotografovaných mužů a další informace. Úplné odpovědi nedostali. Podstatnější událost však následovala na konci srpna.

Dne 28. srpna 2001 se Bongardt dostal k informaci, že al-Mihdhar pobýval ve Spojených státech a že FBI zahajuje pátrání po jeho pobytu. Bongardt chtěl případ vyšetřovat v rámci probíhajícího trestního vyšetřování USS Cole. Soudil, že existuje dostatečná souvislost a že takový postup umožní využít více vyšetřovatelů a účinnější právní prostředky. Jenže narazil na analytičku ústředí FBI Dinu Corsiovou. Ta mu sdělila, že informace pocházejí ze zpravodajských zdrojů a že trestní vyšetřovatelé nesmějí být do pátrání zapojeni. Navíc mu nařídila smazat kopii dokumentu, který obdržel. Bongardt jej podle své výpovědi skutečně smazal.

Následoval spor, telefonické konzultace a žádost o právní posouzení.

Dne 29. srpna Corsiová písemně oznámila, že podle konzultace s právním oddělením musí pátrání zůstat zpravodajským vyšetřováním a trestní agent se nesmí účastnit případného výslechu.

Bongardt nesouhlasil. Ve své odpovědi varoval, že jednou někdo zemře a veřejnost nebude rozumět tomu, proč nebyly využity všechny dostupné možnosti. A nyní si všimněme jedné pozoruhodnosti.

Pozdější inspekční zpráva konstatovala, že právní omezení, na které se ústředí odvolávalo, bylo vykládáno příliš široce. Neexistovala taková právní překážka, která by sama o sobě znemožňovala účast trestního vyšetřovatele při výslechu al-Mihdhara.

Kdo chtěl vyšetřovat: Steve Bongardt, FBI New York.

Kdo jeho účast zastavil: Dina Corsiová, ústředí FBI, s podporou nadřízeného vedení a s odvoláním na právní stanovisko.

Výsledek: Bongardt se do pátrání nezapojil. Kopii zprávy smazal. Z hlediska naší vyšetřovací otázky je to jeden z nejvýznamnějších případů. Nejde o ztracený dokument ani o pouhé opomenutí. Máme konkrétní požadavek, konkrétní zákaz a konkrétní osobu, která jej prosadila.

Varování, které během cesty ztratilo závěr

Případ Moussaouiho má ještě jedno zajímavé pokračování. Místní FBI připravila pro Federální letecký úřad FAA sedmistránkové memorandum, které obsahovalo nejen zjištěné skutečnosti, ale i vyhodnocení hrozby. Minneapoliská FBI v něm vyjadřovala podezření, že Moussaoui a další dosud neznámé osoby připravují násilné převzetí Boeingu 747.

Ústředí FBI však rozhodlo, že FAA dostane jiný dokument. Dne 4. září vypracovalo vlastní jedenáctistránkovou zprávu, určenou řadě amerických institucí. Obsahovala mnoho zjištěných skutečností, včetně informací od francouzských orgánů. Chybělo v ní však právě vyhodnocení hrozby, které připravila místní pobočka. Pracovníci FBI z Minneapolis předali 5. září FAA tuto verzi a zaměstnancům úřadu své podezření také osobně vysvětlili. Nelze tedy říci, že FAA nedostal žádné varování. Je ale doloženo, že písemná zpráva rozeslaná ústředím neobsahovala zásadní závěr místních vyšetřovatelů.

A můžeme doplnit i jméno. Zprávu ústředí připravoval Michael Maltbie. Máme tak další pozoruhodnou proměnu dokumentu. Místní agenti vyhodnotí hrozbu. Ústředí připraví vlastní zprávu. Skutkové údaje zůstávají, ale závěr, který z nich místní vyšetřovatelé vyvodili, v rozeslaném textu chybí. To je trochu jako poslat hasičům zprávu, že v domě je kouř, a při jejím přepisu odstranit větu, že podle zasahující hlídky pravděpodobně hoří nádrž s benzínem.

Ani zahraniční služby nezůstaly stranou

Podobné události se neodehrávaly pouze ve Spojených státech. Německá kontrarozvědka sledovala na konci devadesátých let aktivity některých osob spojených s radikálními islamistickými kruhy.

V roce 1999 zachytila telefonní kontakt, který později spojila s Marwanem al-Shehhim, jedním z údajných únosců z 11. září. Podle německých zpravodajských představitelů byla informace o jménu a telefonním čísle předána CIA v březnu 1999. Němci podle svých pozdějších výpovědí od CIA nedostali odpověď. Případ popsala v únoru 2004 americká média s odvoláním na německé zdroje.

Zde ovšem zatím nemáme jméno amerického příjemce ani písemně doložený zákaz pokračování vyšetřování. Máme doložené tvrzení německé strany o předání informace a o chybějící odpovědi.

Podobný případ se objevil ve Francii. Francouzská zahraniční rozvědka DGSE měla podle dokumentů zveřejněných deníkem Le Monde již 5. ledna 2001 zprávu o možném plánu únosu amerického dopravního letadla. Francouzští představitelé později uváděli, že informace byla předána CIA. Jako jejího prvního adresáta uváděli šéfa pařížské stanice CIA Billa Murrayho.

Ani zde však nemáme doložený konkrétní pokyn, kterým by někdo další postup zastavil.

Pro naši hypotézu je důležité něco jiného. Pokud si podezřelého jednání všimly nezávislé zahraniční služby, nemusely být součástí případné přípravy žádného scénáře. Mohly jednoduše upozornit na to, co zjistily vlastní činností. A právě v takových případech nás musí zajímat, co se stalo s jejich upozorněním po předání americké straně.

Velká zeď mezi dvěma kancelářemi

Vraťme se ještě na okamžik k FBI. Při vyšetřování zjišťujeme, že velmi často zaznívalo jedno vysvětlení: The Wall – zeď. Šlo o právní a administrativní pravidla upravující výměnu informací mezi zpravodajským a trestním vyšetřováním. Jejich cílem bylo mimo jiné zabránit tomu, aby policie obcházela požadavky na získání důkazů pro trestní řízení prostřednictvím zpravodajských pravomocí. Jenže praxe byla poněkud kuriózní. Někdy se informace nesměla dostat od jedné americké bezpečnostní instituce k druhé. Jindy ani od jedné skupiny agentů FBI k jiné skupině agentů téže FBI. Omezení byla v některých případech vykládána přísněji, než vyžadovaly samotné právní předpisy. Tato zeď se tak objevuje jak v případě Bongardtova pátrání, tak při obtížích s vyšetřováním Moussaouiho. Protože se pohybujeme ve světě tajných služeb, můžeme ocenit jistou originalitu. Běžný zločinec se snaží utéct před policií. Zde se policisté museli nejprve probojovat přes vlastní ústředí, aby se vůbec dostali k informacím, které mohli potřebovat. Někdy se jim to nepodařilo.

Co zůstalo v dokumentech

Shrňme si případy, které jsme prošli.

Kdo upozornil nebo chtěl jednat	Kdo informaci či postup zdržel	Doložený výsledek
Doug Miller, FBI	Tom Wilshire, CIA	Zpráva pro FBI nebyla odeslána
Kenneth Williams, FBI	Ústředí FBI, pracovnice Ellen a Jane	Memorandum nebylo včas zpracováno a rozesláno
Clarence Prevost a Harry Samit	Michael Maltbie a Spike Bowman, FBI	Žádost o prohlídku se nedostala k soudu
Steve Bongardt, FBI	Dina Corsiová, FBI	Zákaz zapojení do pátrání a pokyn smazat dokument
FBI Minneapolis	Michael Maltbie, ústředí FBI	V rozeslané zprávě FAA chybělo místní vyhodnocení hrozby
Německá kontrarozvědka	CIA, konkrétní osoba nezjištěna	Podle německých zdrojů zůstala žádost bez odpovědi

Všimněme si společného znaku.

Ve většině těchto případů se informace nedostala k dalším vyšetřovatelům v původní podobě, případně se nedostala tam, kam ji její autor chtěl předat. Někde byl postup výslovně zakázán, jinde se dokument zdržel nebo nebyl řádně zpracován. Nejde o jeden ztracený papír. Jde o několik samostatných událostí, které lze rekonstruovat podle úředních záznamů, elektronické komunikace a výpovědí účastníků. Některé z těchto informací se po 11. září staly součástí rekonstrukce historie údajných pachatelů. Přestože jejich původní autoři chtěli, aby byly prošetřeny již předtím.

Možná je tedy na čase položit jinou otázku:

Co když někteří lidé spojovat informace chtěli, ale jiní jim v tom zabránili?

A co se stalo s těmi, kteří vyšetřování brzdili?

Tím bychom mohli naše pátrání uzavřít. Jenže zbývá ještě jedna otázka. Co se stalo s lidmi, kteří zastavovali nebo zdržovali předávání informací? Byli propuštěni? Postaveni před disciplinární komisi? Přišli o své funkce?

Podívejme se.

Marion „Spike“ Bowman

Vedoucí právního oddělení FBI, který v srpnu 2001 nepodpořil požadavek na povolení prohlídky Moussaouiho počítače, získal v prosinci 2002 prestižní Presidential Rank Award – prezidentské ocenění za služební zásluhy. S oceněním byla spojena také finanční odměna.

Následovalo něco pozoruhodného.

Republikánský senátor Charles Grassley poslal v lednu 2003 řediteli FBI Robertu Muellerovi protestní dopis. Upozorňoval na závažná pochybení právního oddělení FBI a zpochybňoval, zda je vhodné jeho vedoucího odměňovat. Dne 25. února 2003 Grassley svůj protest zopakoval. Připomněl, že Bowman a někteří jeho podřízení nebyli při vyšetřování schopni správně vysvětlit ani základní právní podmínky potřebné pro získání příslušného soudního povolení. Grassley nezpochybňoval Bowmanovo vlastenectví ani jeho celkovou pracovní morálku. Kritizoval konkrétní rozhodnutí a odpovědnost za úroveň práce jeho oddělení. Ocenění však zůstalo.

Michael Maltbie

Agent ústředí FBI, který se dostal do sporu s vyšetřovateli z Minneapolis a upravoval jejich podklady, pokračoval ve službě. V roce 2002 byl převeden na pobočku FBI v Clevelandu, kde pracoval v protiteroristické jednotce. Pozdější zprávy jej uvádějí v řídicí funkci v tamní protiteroristické pracovní skupině. Nešlo tedy o propuštění ani o veřejně oznámený disciplinární postih.

Dina Corsiová

Analytička, která v srpnu 2001 zakázala Stevu Bongardtovi zapojit se do pátrání a nařídila mu smazat kopii dokumentu, pokračovala úspěšně v kariéřeb směrem vzhůru. V roce 2017 již zastávala vysokou vedoucí funkci v kontrarozvědném oddělení FBI. A ještě roku 2022 byla veřejně představována jako Deputy Assistant Director, Intelligence Branch – zástupkyně náměstka ředitele FBI pro zpravodajskou činnost.

Od zákazu, který vydala Bongardtovi, uplynulo více než dvacet let.

George Tenet

A nakonec přejděme až na samotný vrchol CIA. George Tenet řídil agenturu od roku 1997 do roku 2004. Právě za jeho vedení docházelo k událostem, které jsme v této kapitole popsali. Zadržovaným dokumentům, nepředaným informacím a problematické spolupráci s FBI.

Dne 14. prosince 2004 mu prezident George W. Bush udělil Prezidentskou medaili svobody, nejvyšší americké civilní vyznamenání.

Na slavnostním ceremoniálu ocenil jeho práci při obnovování schopností CIA a v následných operacích proti terorismu. Tentokrát nešlo o obyčejné služební ocenění.

Ředitel CIA, v jejímž vedení se odehrávala výše popsaná rozhodnutí, obdržel nejvyšší civilní vyznamenání Spojených států.

Potrestat? To by mohlo poškodit morálku

Jenže ani tady příběh nekončí. Po 11. září požadoval americký Kongres vyšetření nejen institucionálních problémů, ale také osobní odpovědnosti jednotlivých zaměstnanců bezpečnostních služeb. Generální inspektor CIA John Helgerson proto provedl rozsáhlé šetření. Jeho závěrečná zpráva z roku 2005 měla téměř pět set stran. Upozorňovala na řadu závažných nedostatků v předávání informací, analytické práci a vedení protiteroristických operací. Inspektor doporučil ustavit zvláštní komise, které by posoudily odpovědnost konkrétních pracovníků CIA, včetně jejích vedoucích představitelů.

A co se stalo?

Dne 5. října 2005 ředitel CIA Porter Goss oznámil, že žádné takové komise neustaví.

Vysvětloval to mimo jiné obavou, že postihování jednotlivců by vyslalo nesprávný signál mladším pracovníkům CIA a odrazovalo je od přijímání rizik.

Podle tehdejší zprávy Los Angeles Times nebyl za předzářijová pochybení disciplinárně potrestán žádný zaměstnanec CIA. Goss navíc označil pracovníky, kteří v agentuře zůstali a byli ve zprávě kritizováni, za jedny z nejlepších, které CIA má. O dva roky později jeho nástupce Michael Hayden toto rozhodnutí potvrdil. V roce 2007 CIA zveřejnila pouze částečně odtajněné shrnutí inspekční zprávy. Rozsáhlejší verze dokumentace se veřejnosti dostala do rukou až v roce 2015. Máme tedy pozoruhodnou posloupnost událostí. Nejprve se před 11. zářím zastavovaly nebo zdržovaly informace. Po 11. září byly zjištěny závažné nedostatky. Kongres požadoval vyšetření odpovědnosti. Inspektor CIA doporučil individuální přezkum. A vedení CIA rozhodlo, že nikoho posuzovat nebude. Také to lze označit za úspěšně dokončený úřední postup.

Když se do scénáře připletl policista

Vraťme se ještě jednou k Pierrovi Richardovi. V jeho komedii je nejnebezpečnějším člověkem celé zpravodajské operace houslista, který vůbec netuší, že se nějaké operace účastní.

V našem příběhu mohl podobnou roli sehrát obyčejný agent FBI, který si dovolil být příliš snaživý.

Nebo instruktor létání, který odmítl přehlížet podezřelé chování zákazníka.

Nebo zaměstnanec zahraniční rozvědky, který prostě předal informaci, kterou získal.

Výsledek našeho pátrání je pozoruhodný.

Máme doloženy konkrétní případy, kdy pracovníci amerických bezpečnostních služeb zastavili předání informací nebo znemožnili jiným vyšetřovatelům pokračovat v práci.

Známe jejich jména, funkce, data i podobu příslušných rozhodnutí. A známe také další kariéru některých z nich. To všechno lze rekonstruovat bez spekulací o jejich myšlenkách či tajných úmyslech. Pokud bychom přijali oficiální výklad 11. září, museli bychom se ptát, proč bezpečnostní aparát nedokázal využít informace, které měl k dispozici, a proč za zjištěná pochybení nikdo nenesl osobní odpovědnost. V rámci hypotézy, kterou zkoumáme v našem seriálu, se však nabízí jiná otázka.

Co když někteří z těchto vyšetřovatelů nevědomky vstoupili do přípravy příběhu, jehož jednotlivé části neměli předčasně odhalit? Na tuto otázku nám samotné dokumenty přímou odpověď nedávají.

Ale dávají nám něco velmi konkrétního: řetězec událostí, v němž se několik vyšetřovacích iniciativ zastavilo u přesně identifikovatelných osob.

A ještě jeden výsledek.

Po 11. září byli někteří z odpovědných představitelů vyznamenáni nebo povýšeni.

Nebyli sami. Tajné služby nebyly jedinou institucí, která měla 11. září chránit Spojené státy.

Amerika měla také armádu. Letectvo. Stíhačky. Radarové systémy. Protivzdušnou obranu. Generály, operační střediska a rozkazy k zásahu. A jestliže se nám příběh o zadržovaných zprávách FBI a CIA zdá poněkud absurdní, potom nás čeká ještě zajímavější představení. Stíhačky, které letěly nesprávným směrem. Piloti, kteří nevěděli, proti komu mají zasáhnout. Jiní, kteří neměli ostrou výzbroj. A velení, které podle své vlastní dokumentace nedokázalo včas zajistit ochranu ani samotného Pentagonu.

I tam najdeme pozoruhodně úspěšné služební kariéry. A dokonce vyznamenání za postup 11. září.

O tom však až příště.

Prameny

Inspekční zpráva ministerstva spravedlnosti USA – kapitola 5: Al-Mihdhar a al-Hazmi. Zásadní podklad k Millerově neodeslané zprávě, komunikaci CIA s FBI a omezení Bongardtova vyšetřování.

https://oig.justice.gov/sites/default/files/archive/special/0506/chapter5.htm

Inspekční zpráva – kapitola 3: Phoenixské memorandum. Postup při zpracování varování Kennetha Williamse.

https://oig.justice.gov/sites/default/files/archive/special/0506/chapter3.htm

Inspekční zpráva – kapitola 4: Vyšetřování Zacariase Moussaouiho. Vyšetřování FBI Minneapolis, postup ústředí, rozhodování o prohlídce a komunikace s FAA.

https://oig.justice.gov/sites/default/files/archive/special/s0606/chapter4.htm

Ministerstvo spravedlnosti USA – identifikace pracovníků FBI ve zprávách inspekce, 1. března 2006. Dokument použitý při soudním řízení Moussaoui. Potvrzuje mimo jiné, že ve vyšetřovací zprávě označení „Scott“ znamená Steva Bongardta a „Donna“ Dinu Corsiovou.

https://coop.vaed.uscourts.gov/moussaoui/exhibits/defense/952B.pdf

The Daily Beast, 2011 – Richard Clarke: Was There a CIA Cover-Up? Identifikace Millera a Wilshirea a podrobnosti o nepředání zprávy FBI.

https://www.thedailybeast.com/richard-clarke-911-interview-was-there-a-cia-cover-up

Senátor Charles Grassley – dopis řediteli FBI Robertu Muellerovi, 25. února 2003. Kritika udělení prezidentského služebního ocenění Marionu Bowmanovi.

https://irp.fas.org/congress/2003_cr/gr022503.html

CIA – odtajněné interní dokumenty k odpovědnosti za 11. září. Zpráva generálního inspektora z roku 2005 a další související dokumentace zpřístupněná v roce 2015.

https://www.cia.gov/readingroom/collection/declassified-documents-related-911-attacks

Los Angeles Times, 6. října 2005 – CIA Plans No Discipline Over 9/11. Rozhodnutí Portera Gosse neustavit disciplinární komise.

https://www.latimes.com/archives/la-xpm-2005-oct-06-na-cia6-story.html

Bílý dům – President Presents Medal of Freedom, 14. prosince 2004. Úplný projev prezidenta Bushe při vyznamenání George Teneta a dalších představitelů.

https://georgewbush-whitehouse.archives.gov/news/releases/2004/12/20041214-3.html

NCSI – program odborného setkání 2022. Doklad pozdější vedoucí funkce Diny Corsiové ve FBI.

LEHS Agenda 2022

9/11 – 25 let poté – Obsah celého seriálu

Zobrazit jednotlivé díly:

Oficiální příběh za pět minut
Začněme na konci
Záminka
WTC 7: budova, která měla spadnout
WTC 7: pád bez odporu
Dvojčata, která Boeing nesrazil
Když začne pád, NIST končí
Kdo se mohl dostat k oceli?
Boom, boom, boom: svědci
Exploze dole
Jak se kalila ocel
Místo činu do šrotu
Čím lze rozpojit mrakodrap?
TV: Co jsme vlastně viděli?
Letadla nad limitem
Tři způsoby, jak dostat Boeing do věže
Kde jsou ty trosky?
Pentagon: kam se vešel Boeing?
Shanksville: díra bez Boeingu
Telefonáty aneb cibule bez jádra
Mrtví na papíře. Záhada identit obětí
Operace Northwoods
Kdo to věděl předem?
Když se do scénáře připletl policista
Obrana Spojených států: Stíhačky, které nepřiletěly
Patriot Act: Zákon, který čekal na svou příležitost
Antrax. Smrt přichází poštou
Antrax. Strach v Kongresu
Chodí pešek okolo

9/11 – 25 let poté – 24. Když se do scénáře připletl policista