U trosek jsme si položili jednoduchou otázku: kde jsou? U Pentagonu přichází otázka druhá a neméně prostá: kudy přesně se dovnitř vešel Boeing 757? Ne jeho příběh. Ne počítačová trajektorie. Ne červená čára v diagramu. Celé fyzické letadlo – trup, dvě křídla, dva motory a ocas.
Boeing 757 není šipka v PowerPointu. Má rozměry. A také hmotnost. Dokonce značnou.
Opakování, matka moudrosti:
Nejdřív metr
Podle údajů výrobce je Boeing 757-200 dlouhý 47,32 metru a má rozpětí křídel 38,05 metru. Výška letadla činí přibližně 13,6 metru. Jde tedy o objekt téměř tak dlouhý jako polovina fotbalového hřiště, se dvěma velkými proudovými motory zavěšenými pod křídly.
Při nárazu měl podle oficiální rekonstrukce rychlost přibližně 850 km/h.
To je naše výchozí měřítko. Jestliže takový objekt zasáhne budovu, musí po sobě zanechat odpovídající mechanické účinky. Část konstrukce letadla může proniknout dovnitř, jiná se může rozpadnout, odrazit nebo zůstat venku. Ale materiál se nikam nevypaří jen proto, že jeho přítomnost komplikovala fotografování. U běžné letecké havárie se hledají trosky, jejich poloha, identifikační znaky a způsob deformace. U Pentagonu bych očekával přinejmenším stejnou důkladnost. Koneckonců jde o ministerstvo obrany nejmocnější vojenské velmoci světa. Pokud by někde měli vědět, jak vypadá letadlo, byl to právě Pentagon.
Zásah. Kde je sakra to letadlo?
Po zásahu, před kolapsem fasády. Vidíte někde možnost, že by šlo o zásah letadlem typu Boeing? Není pravděpodobnější požár z vnitřních příčin – tj. nálože uvnitř Pentagonu?
A teď oficiální zpráva
Jedním z nejzajímavějších podkladů je The Pentagon Building Performance Report, technická zpráva týmu vytvořeného Americkou společností stavebních inženýrů (ASCE). Nejde o alternativní web ani o anonymního internetového badatele. Jde o odbornou zprávu, která popisuje poškození budovy a její konstrukční chování. Zpráva uvádí, že pás nejvážnějšího poškození nosné konstrukce v prvním podlaží byl široký přibližně 75–80 stop (22,9–24,4 metru) a sahal asi 230 stop (70 metrů) do hloubky budovy. Další popis těžkého poškození uvádí šířku přibližně 90 stop (27,4 metru).
Pozor: to nejsou rozměry jediného otvoru ve vnější zdi. Jde o popis poškození konstrukce. A právě proto musíme oddělit dvě otázky: co se odehrálo uvnitř budovy a co je skutečně vidět na její fasádě. Rozpětí Boeingu činilo přes 38 metrů. Je tedy na místě ptát se, co přesně se při nárazu odehrálo s křídly, motory a ocasem a jak jejich pohyb odpovídá pozorovanému poškození.
Boeing měl rozpětí 38 metrů. Konstrukční škody jsou podrobně zmapovány. Teď by ještě bylo hezké předložit odpovídající účet za celé letadlo.
Ocas vysoký téměř čtrnáct metrů
Ještě zajímavější je formulace stavební zprávy o ocasní části letadla. Výška Boeingu měla činit přibližně 45 stop (13,7 metru), což odpovídá přibližně výšce prvních čtyř podlaží Pentagonu. Zjevné viditelné poškození fasády však podle zprávy dosahovalo přibližně 25 stop (7,6 metru) nad terén.
Tohle je přesně ten typ věty, který bych si v detektivce podtrhl červeně.
Jestliže má být do budovy přivedeno takto velké letadlo téměř vodorovně, potřebujeme vysvětlit mechanické účinky celé jeho geometrie. A to včetně části, která se nacházela nad oblastí nejzřetelnějšího poškození.
Horní partie letadla možná absolvovaly samostatný metafyzický program. Pokud ano, rád bych znal jeho osnovy. Žádné stopy na fasádě. Zázrak. Zase jeden zázrak Made in 9/11
Kam se poděla křídla?
Křídla nejsou jen tenký plech natažený mezi trupem a motory. Obsahují nosníky, žebra, palivové nádrže a další konstrukční prvky. Při nárazu rychlostí kolem 850 km/h by došlo k jejich mimořádně prudké deformaci a fragmentaci. Ale právě zde začíná naše otázka. Pokud se křídla rozpadla při kontaktu s fasádou, kde skončil jejich materiál? Jak poškodila budovu? Jaké části pronikly dovnitř a jaké zůstaly venku? A kde jsou fotografie, které umožňují tento proces alespoň rámcově rekonstruovat?
V předchozí kapitole jsme se zabývali srovnávacími haváriemi. U nich jsme viděli, že rozpad letadla není žádné kouzlo. Zanechává trosky a poškození, které lze dokumentovat. Zde máme rozsáhlé poškození budovy, ale vizuální spojení mezi rozměry konkrétního Boeingu a jednotlivými stopami nárazu vyžaduje podstatně více vysvětlování.
křídla letadla možná absolvovaly samostatný metafyzický program. Pokud ano, rád bych znal jeho osnovy. Žádné stopy na fasádě. Zázrak. Zase jeden zázrak Made in 9/11
Už se těším na den, kdy někdo objeví speciální leteckou slitinu, která se při nárazu místo deformace rozhodne pro odchod do jiné dimenze. Byl by to převrat v materiálovém inženýrství.
A co motory?
Tady se dostáváme k částem letadla, které si zaslouží zvláštní pozornost. Boeing 757 má dva velké proudové motory zavěšené pod křídly. Jejich jádra, rotory a další součásti patří k nejrobustnějším konstrukčním celkům stroje. Neříkám, že motor musí po havárii zůstat neporušený. V předchozím dílu jsme ostatně viděli, že i motor může být velmi vážně poškozen. Zajímají mě však jeho fyzické stopy. Titanová slitina lopatek rotoru patří k nejodolnějším materiálům nejen v letectví.
Jestliže oba motory pokračovaly do útrob Pentagonu, mělo by být možné vysvětlit jejich přibližné dráhy, kontakty s konstrukcí a nalezené zbytky. Jestliže se odtrhly ještě před fasádou, měly by zanechat odpovídající trosky nebo poškození mimo budovu. Samotné fotografie vnějšího otvoru takovou rekonstrukci v žádném případě neposkytují. kdo uvidí místo na fasádě pentagonu zasažené motory, nechť prosím pošle foto. Zatím se v té záplavě fotodokumentace něco takového nenašlo. Pokud existuje podrobná evidence obou motorů, jejich hlavních součástí a míst nálezů, právě ona by měla být jedním z ústředních důkazů.
Motor není cestovní pas. Nemůže prostě proletět budovou, nasát letecké palivo a po explozi přistát k nohám náhodného kolemjdoucího v téměř neporušené formě.
Průchod budovou dlouhý téměř sto metrů
Technická zpráva ASCE popisuje cestu poškození pokračující přes několik prstenců Pentagonu. Na vnitřní stěně prstence C vznikl otvor do servisní komunikace AE Drive přibližně 310 stop (94,5 metru) od místa, kde měl trup vstoupit do západní stěny. Část trosek a energie tedy podle této rekonstrukce prošla téměř sto metrů hluboko do složité železobetonové konstrukce. To je pozoruhodný údaj. Na jedné straně tu máme velké letadlo, jehož části se měly při nárazu na fasádu prudce rozpadat. Na druhé straně rozsáhlé poškození, které pokračovalo až k vnitřnímu prstenci C. Požaduji tedy fyzickou rekonstrukci: které konkrétní části způsobily jednotlivá poškození, jak byly identifikovány a kde skončily?
Technická zpráva dokládá rozsah stavebních škod. To je důležitý poznatek. Samotná mapa poškozených sloupů však nenahrazuje identifikaci jednotlivých částí letadla.
Při téměř stometrové cestě trosek budovou bych čekal mimořádně zajímavý kriminalistický materiál. Raději takový, ve kterém bude více fotografií důkazů než počítačových šipek.
Padesát poškozených sloupů
Podle odborných podkladů bylo nárazem zničeno nebo významně poškozeno přibližně padesát konstrukčních sloupů. To rozhodně není zanedbatelné poškození. Pentagon nebyl pouze lehce škrábnut.
Právě proto by však bylo žádoucí mít odpovídající dokumentaci předmětu, který tak rozsáhlou destrukci způsobil. Budovu lze zaměřit. Poškozené sloupy lze zakreslit. Materiál lze prozkoumat. A stejně tak lze dokumentovat trosky letadla. V technické zprávě nacházíme poměrně podrobný obraz poškození stavby. Ve veřejnosti známé fotografické dokumentaci samotného letadla je však mnohem méně materiálu, než bych při události tohoto významu očekával.
Než fasáda spadla
Tady je třeba dodržet jednu zásadu: používat především fotografie pořízené před zřícením části západní fasády Pentagonu. K částečnému kolapsu došlo přibližně dvacet minut po nárazu. Pozdější fotografie už totiž ukazují jiný stav budovy. Původní poškození bylo překryto sutí a zřícená část konstrukce vytvořila mnohem větší otevřený prostor. Chceme-li zjistit, co způsobil samotný náraz, nemůžeme automaticky započítat také škody vzniklé pozdějším kolapsem. To je přece základní požadavek každého vyšetřování.
Jestliže někdo prorazí autem zeď a ta se následně zřítí, nebudeme tvrdit, že automobil prorazil otvor velikosti celé zřícené stěny. U Pentagonu je toto rozlišení mimořádně důležité.
Pokud totiž původní otvor zvětšíme o pozdější kolaps, může se nám do něj nakonec vejít téměř cokoli. Třeba i celý Boeing.
Bezpečnostní kamera: Boeing na jeden a půl snímku
Pentagon patří k nejstřeženějším vojenským budovám světa. Přesto veřejně dostupná sekvence z bezpečnostní kamery nepředstavuje jednoznačný detailní záznam příletu Boeingu 757. Těsně před explozí je na ní patrný nejasný objekt pohybující se nízko nad zemí. Z běžného sledování těchto záběrů nelze rozpoznat trup, dvě křídla, ocas a motory způsobem, který by umožnil samostatnou vizuální identifikaci typu letadla. Pro někoho je to přinejmenším zklamání. Jiný si uvědomuje, že to poslední čeho se dočká od úřadů je poskytnutí pravdivých důkazů. Ti, kteří 9/11 naplánovali a měli moc takovou záležitost provést se rozhodně nechystají k přiznání ani k odevzdání moci, kterou disponovali a podle všeho disponují v neztenčené míře i nadále.
V areálu, jehož úkolem je chránit Spojené státy před vojenskými hrozbami, bych očekával lepší obrazový materiál než několik políček připomínajících nepovedenou fotografii letícího komára. Zveřejněná sekvence neumožňuje obyčejnému divákovi uzavřít spor o podobu objektu. To je jasné. na záběru žádné letadlo není, protože tam také žádné neletělo. Přinejmenším to rozhodně nebyl Boeing. Podle oficiální verze se schoval mezi dvěma políčky digitálního filmu 😀
Nejstřeženější vojenské velitelství světa a záběr, na kterém pořádně nepoznáme ani letadlo. Kdyby to byla reklama na bezpečnostní kamerový systém, výrobce by nejspíš požádal o stažení spotu.
A přesto byl manévr mimořádně přesný
Americký Národní úřad pro bezpečnost dopravy (NTSB) ve své studii dráhy letu AA77 z 19. února 2002 uvádí, že letadlo přibližně v 9:34 zahájilo pravotočivou klesavou zatáčku o 330 stupňů. V té chvíli se podle rekonstrukce nacházelo asi 3,5 míle (5,6 kilometru) západojihozápadně od Pentagonu. Na konci zatáčky se letadlo nacházelo přibližně 550 metrů nad terénem, asi 6,4 kilometru od Pentagonu. Během několika desítek sekund mělo sestoupit téměř až k zemi, zrychlit na přibližně 850 km/h a zasáhnout nízkou část budovy.
Při této rychlosti urazí letadlo 236 metrů za sekundu. Na opravu vážnější chyby zbývá jen minimum času a prostoru. Příliš prudké klesání může skončit nárazem do země, příliš pozdní vyrovnání přeletěním zamýšleného místa zásahu.
Někomu dělá potíže zaparkovat osobní automobil. Tady máme začínajícího pilota, který měl s téměř padesátimetrovým dopravním letadlem předvést závěrečné přiblížení připomínající vojenský útok. A to bez možnosti dát si druhý pokus.
To je skutečně mimořádně náročný závěrečný let.
A připomeňme, kdo měl tento manévr provést. Hani Hanjour sice vlastnil obchodní pilotní průkaz a měl zkušenosti s malými letadly, ale neměl žádnou doloženou praktickou zkušenost s řízením Boeingu 757 ani jiného srovnatelného dopravního proudového letadla. Jeho výkony na simulátoru Boeingu 737 byly podle instruktora výrazně podprůměrné.
A právě tento člověk měl s téměř padesátimetrovým dopravním letadlem absolvovat klesavou zatáčku o 330 stupňů, poté ve velmi malé výšce zrychlit na přibližně 850 km/h a přesně zasáhnout nízkou část Pentagonu.
Zjevně existují talenty, které se projeví až ve chvíli, kdy už na sedadle nesedí instruktor.
Nabízí se také otázka, proč při útoku na tak rozměrnou budovu volil právě tak komplikovanou dráhu a mimořádně nízký závěrečný let. Útočník spatřil Pentagon z velké vzdálenosti. Přesto měl absolvovat rozsáhlý klesavý manévr a nakonec zasáhnout konkrétní část budovy na druhé straně, kde se nacházela účtárna. Přitom každá další sekunda letu znamenala riziko chyby, havárie před cílem nebo zásahu obrany.
Pilot, kterému bychom podle líčení jeho schopností váhali svěřit dopravní letadlo, předvedl závěrečný manévr, za který by se nemusel stydět zkušený vojenský letec.
A výsledkem je údajný zásah finanční účtárny v nízké části Pentagonu.
Ministr obrany na chvíli zapomněl, že je ministrem obrany
A nyní vstupuje na scénu Donald Rumsfeld. Ministr obrany Spojených států amerických. Člověk, jehož pracovní náplní by při útoku na Spojené státy měla být především obrana Spojených států.
Jenže 11. září zřejmě dospěl k názoru, že být ministrem obrany je příliš úzká specializace.
V okamžiku, kdy už byly zasaženy obě věže World Trade Center a následně samotný Pentagon, nebylo možné vědět, zda útok skončil. Právě tehdy bych očekával ministra obrany především v centru velení, ve spojení s armádou, prezidentem a protivzdušnou obranou. Ne na trávníku. Oficiální historie Pentagonu popisuje, jak Rumsfeld po útoku vyšel ven, prohlížel si kovové trosky a jeden kus zvedl. Podle pozdějšího svědectví člena jeho ochranky měl při zvednutí části údajného letadla prohlásit:
„Tohle je American Airlines.“
Výborně. Boeing nalezen. Dva motory? Křídla? Ocas? Podvozky? Desítky tun konstrukce? Neobtěžujte ministra detaily. Má plech. A tím jeho improvizovaná směna nekončí. Z ministra obrany se vzápětí stává zdravotní bratr. Pomáhá s nosítky a raněným. Pomáhat zraněnému je samozřejmě lidsky pochopitelné. Jenže Rumsfeld nebyl náhodný kolemjdoucí. Byl nejvyšším civilním představitelem amerického ministerstva obrany v okamžiku bezprecedentního útoku. Komise pro vyšetření 11. září později uvedla, že při počátečním předávání rozkazu k sestřelu nebyl Rumsfeld v příslušném komunikačním řetězci a do Národního vojenského velitelského centra (NMCC) dorazil až krátce před 10:30.
Let United Airlines 93 byl v té době již na zemi.
Ministr obrany tedy nestihl být včas v centru obrany, ale na trávníku už dokázal rozšířit kvalifikaci na leteckého vyšetřovatele a zdravotního bratra.
Taková všestrannost si zaslouží uznání. Ten kousek kovu má dokonce epilog. Pozdější šetření potvrdilo, že Rumsfeld měl ve své kanceláři kus údajného letadla z Pentagonu, který mu připomínal 11. září.
Dvě několikatunové motorové jednotky se na fotografiích hledají špatně. Ale ministr má suvenýr.
Pentagon – nejmenší letecké muzeum na světě.
Expozice: jeden plech.
Ředitel: Donald Rumsfeld.
Vstupné: důvěra veřejnosti.
Vyšetřování skončilo dřív, než začalo
To všechno by působilo méně podivně, kdyby nejprve následovalo důkladné vyšetřování, shromažďování důkazů a postupné určování pachatelů. Jenže mediální příběh se začal formovat prakticky okamžitě.
Jméno Usámy bin Ládina se v médiích objevovalo již v době, kdy místa útoků hořela a forenzní vyšetřování nemohlo být dokončeno jelikož ani nezačalo.
Normální vyšetřování: místo činu, důkazy, výslechy, rekonstrukce, závěr.
Vyšetřování podle televizního programu: závěr v hlavních zprávách, důkazy dodáme později. Možná. Pokud důkazy neodešleme do Číny.
Média měla bin Ládina. Rumsfeld měl plech. A veřejnost měla přijmout hotový příběh.
Bonusový program: Boeing a 2,3 bilionu dolarů
Den před útokem, 10. září 2001, Donald Rumsfeld veřejně upozornil na dlouhodobý problém účetních systémů ministerstva obrany. Hovořil o transakcích v hodnotě 2,3 bilionu dolarů, které resort podle dřívějších zjištění nedokázal řádně sledovat. Nešlo o hotovost, kterou někdo odvezl v nákladním automobilu. Šlo o účetní transakce a záznamy bez dostatečně průkazné auditní stopy.
Rozsahem šlo ovšem o částku, při jejímž vyslovení většině občanů dojde dech. A hned následující den byl zasažen Pentagon, v jehož poškozené části pracovaly také rozpočtové a finanční útvary.
I proto se nabízí otázka, zda byla při vyšetřování útoku zkoumána také možná ztráta účetních záznamů a její konkrétní důsledky. Není třeba dodávat, že něco takového nikdo vážně nevyšetřoval.
Americký ministr obrany jeden den oznámí, že jeho resort nedokáže řádně doložit transakce za 2,3 bilionu dolarů. Druhý den je ministerstvo zasaženo. To je přinejmenším pozoruhodný způsob, jak zahájit účetní audit.
Kam se tedy vešel?
Vraťme se ke skutečnému místu činu. Oficiální rekonstrukce tvrdí, že trup pronikl dovnitř, části křídel a další konstrukce se fragmentovaly, robustnější trosky pokračovaly budovou, palivo se vznítilo a následný požár a částečný kolaps změnily původní scénu. Technické studie poskytují rozsáhlé údaje o poškození Pentagonu. Moje otázka však zůstává:
Kde je úplná, veřejně ověřitelná fyzická rekonstrukce toho, co se stalo s jednotlivými hlavními částmi Boeingu 757?
Chci vidět přiřazení trosek k motorům, křídlům, trupu a ocasní části. Chci vědět, kde byly nalezeny a jak se jejich poloha vztahuje k poškození budovy. Nezajímá mě pouze počítačový obrázek, na kterém celé letadlo zmizí ve fasádě.
Je-li k dispozici původní fotografická dokumentace a podrobný katalog identifikovaných částí, mají být předloženy v takové podobě, aby je bylo možné samostatně posoudit.
Nechci další šipku v diagramu. Chci Boeing.
Díra, která se musí vysvětlovat
Základní problém nevystihuje samotná velikost otvoru ve fasádě. Rozhodující je souvislost mezi rozměry letadla, skutečným rozsahem poškození, rozmístěním trosek a jejich identifikací.
Dostáváme tak soubor otázek:
- Jak přesně se projevil náraz obou křídel?
- Jaké stopy zanechaly oba motory?
- Co se stalo s ocasní částí?
- Jaké konkrétní trosky prošly až k prstenci C?
- Jak byly nalezené fragmenty identifikovány?
- Proč nejsou veřejnosti k dispozici průkaznější kamerové záběry?
Jednotlivé otázky lze zkoumat samostatně. Skutečně přesvědčivá rekonstrukce však musí dát jejich odpovědi dohromady do jediného fyzikálně konzistentního příběhu. Hlavně musí tento příběh obstát před fotografiemi, nálezy a technickými údaji. Kdyby letadlo neproniklo do budovy, muselo by zanechat značné množství materiálu před ní. Kdyby proniklo dovnitř, očekáváme odpovídající průběh poškození fasády a nálezy uvnitř. Nemůžeme jednoduše vyřešit jednu otázku tím, že materiál přesuneme do druhé kategorie, aniž bychom ukázali, kde skutečně skončil.
Možná byl Boeing nafukovací.
Před Pentagonem se elegantně vyfoukl a jeho obsah se rozptýlil do několika fotografií, konstrukčních diagramů a tiskových zpráv.
Byl by to skutečně unikátní stroj. Boeing, který se vejde všude, kde ho potřebujeme mít, a současně se nikde nemusí ukázat vcelku.
David Copperfield by za podobné číslo sklidil potlesk vestoje. Jenže on alespoň přiznává, že předvádí iluze.
Můj pracovní závěr
Technická dokumentace Pentagonu potvrzuje vážné poškození budovy. To není sporné.
Sama o sobě však stavební analýza nemůže nahradit všechny další důkazy potřebné k identifikaci konkrétního letadla a rekonstrukci jeho destrukce. Proto je třeba odlišit dvě věci: oficiální závěr vyšetřování, podle něhož Pentagon zasáhl let AA77, a možnost nezávisle přezkoumat jednotlivé fyzické podklady tohoto závěru. Po pětadvaceti letech by takový požadavek neměl být ničím výjimečným.
Nechci po čtenáři, aby mi věřil. Chci, aby se podíval na fotografie před kolapsem fasády, porovnal je s rozměry Boeingu, prozkoumal technickou zprávu a položil si otázku, zda dostal uspokojivé vysvětlení všech podstatných stop.
Na fotografii ministerstva obrany může být popisek „Flight 77“.
Beton popisky nečte.
Přidejte odpověď