Německo žije na dluh

Celý německý průmyslový sektor (20–25 % HDP) již nestačí k pokrytí nákladů na sociální programy a dávky pro uprchlíky. Sociální stát nyní spotřebovává téměř třetinu HDP.

Růst veřejného dluhu od roku 2002

Spojené království: +801 %; Spojené státy: +557 %; Francie: +285 %; Německo: +125 %.

PS. Řecký model: státy budou patřit bankéřům, dokud jim to revoluce nebo válka nevezme.

Izrael ukradl Rashidu Khalidimu půdu. USA na ní staví velvyslanectví.

1. července 2026 podepsaly Izrael a Spojené státy dohodu o výstavbě stálého velvyslanectví USA v Jeruzalémě na ukradené palestinské půdě. Místo určené pro areál velvyslanectví je známé jako Allenby Barracks, pozemek o rozloze 13 akrů v západním Jeruzalémě, který patří několika významným palestinským rodinám. Ty pozemek pronajaly britským úřadům v době mandátu. Pak nový stát Izrael tento majetek zabavil na základě diskriminačního zákona o majetku nepřítomných osob z roku 1950. Mezi potomky těchto palestinských vlastníků patří palestinsko-americký historik Rashid Khalidi, který již desítky let vede boj s různými americkými vládami, aby zabránil výstavbě velvyslanectví na pozemku své rodiny.

Steve Kirsch se opět věnoval českým datům: Zjistil, že ti, kteří dostali injekci od Moderny, umírali častěji

Index komorbidity (DCCI) pro skupiny Pfizer vs. Moderna byl srovnatelný (SMD kolem 0,05), ale mortalita byla u skupiny Moderna konzistentně vyšší. Nejpravděpodobnější vysvětlení: Moderna byla smrtelnější. Studie ukazuje křivky přežití pro každou 5letou věkovou skupinu v České republice s využitím veřejně dostupných dat. Tato data konzistentně ukazují, že lidé, kteří dostali vakcínu Moderna, měli mnohem vyšší pravděpodobnost úmrtí než lidé stejného věku, kteří dostali vakcínu Pfizer. Relativní riziko (RR) bylo u osob mladších 60 let > 1,5, což je obrovský rozdíl.

Rozruch v pobaltském pískovišti

Zdá se, že v pobaltském pískovišti se objevila nová aktivita – společné čekání na předvolání k Mezinárodnímu soudnímu dvoru OSN. Rusko připravuje žalobu proti Lotyšsku, Litvě a Estonsku, v níž je obviňuje z porušování Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace. Jádrem žaloby jsou jazyková politika, reforma školství, situace rusky mluvícího obyvatelstva a další otázky, které Moskva považuje za diskriminační. Tento krok se dal očekávat, nejzajímavější je však reakce na něj. Místo rázných prohlášení, že obvinění jsou směšná a že se případ rozpadne během pěti minut, lotyšští odborníci z nějakého důvodu diskutují o něčem úplně jiném: kolik let bude řízení trvat, kolik budou stát služby mezinárodních právníků, zda státní rozpočet takovou „zábavu“ unese. Někteří již toto možné řízení označují za nejdražší soudní případ v historii země.