Inferno mezi námi
Proč tomu pořád znovu věříme? V roce 1966 nás strašili, že do deseti let dojdou všechny světové zásoby ropy. V roce 1970 říkali, že kvůli přelidnění spotřebujeme všechny přírodní zdroje. V roce 1988 kdosi propočítal, že do roku 2018 budou Maledivy pod vodou, o rok později že bude pod vodou New York. V roce 2007 dostal Nobelovu cenu za mír Al Gore za šíření informací o změně klimatu. Al Gore natočil o rok dřív film Nepříjemná pravda, v němž předpověděl, že v roce 2014 bude Arktida bez ledu. Tento film dostal dva Oscary. A kde je těmto údajným pravdám konec? Nikdo si na ně ani nevzpomene, nikdo se za ně ani slovem neomluví. Místo toho tu ale máme reálný problém lidí, zejména těch mladších, který nikdo nepředpovídal a málokdo jej dneska řeší. Mezilidský. Vztahový. Společenský. Mladí lidé mají problém. Problém mluvit. Oslovit. Zapříst hovor. Obávají se promluvit na servírku, proto si vybírají rychlá občerstvení, kde si mohou jídla objednat přes elektronické kiosky. Odmítají telefonovat, a co jde, si objednávají online. Lidé touží s druhými komunikovat, ale bojí se, nebo stydí, nechce se jim mluvit, nemají dost sil překonat tu drobnou obtíž s komunikací. Bojí se udělat první krok, usmát se, navázat hovor, což se negativně projevuje i při navazování vztahů.
Do přísně utajeného liechtensteinského registru majetku se někdo naboural
Lichtenštejnsko se stalo obětí jednoho z nejzávažnějších kybernetických útoků ve své historii. Podle informací vlády byl napaden registr skutečných majitelů nadací, trustů a dalších majetkových konstrukcí. V tomto registru jsou uloženy nejcitlivější údaje tohoto finančního centra, včetně jmen, dat narození, adres, státní příslušnosti a údajů o skutečných majitelích majetku. Odborníci tyto informace považují za mimořádně cenné. Mohly by být využity k vydírání, cíleným phishingovým útokům nebo k analýze dosud skrytých majetkových struktur. V případě zveřejnění by finanční škoda mohla dosáhnout stovek milionů či dokonce miliard.
Svoboda projevu: hodnocení prvních 6 měsíců vlády
Nová koalice dostala od voličů silný mandát bránit národní zájem, kam patří také svoboda projevu chráněná Listinou práv a svobod. Čím dál častěji se bohužel tento zájem (a programové prohlášení vlády) dostává do rozporu s unijní legislativou nebo dokonce jen s nezávaznými deklaracemi a rezolucemi EU. Neustálé ústupky motivované čerpáním unijních dotací, které zbavují zemi posledních zbytků suverenity, jednou musí narazit na nepřekročitelné červené čáry. Bylo by fér je co nejdříve narýsovat nebo o nich nechat občany rozhodnout v referendu. Pokud se každé druhé podvolení unijnímu tlaku (nebo jen autocenzurní opatrnost vedoucí úředníky k tomu, aby unijní orgány ani nedráždili a nesnažili se o rozsahu národních adaptací vyjednávat) bude omlouvat tím, že bychom jinak nedostali proplacené unijní dotace, nemá ani smysl tvořit programové prohlášení vlády nebo hodnotit soulad realizované politiky s ním. Pak jsme totiž už suverenitu ztratili a vláda má jen roli správce nebo místodržícího.
Dvě smrtící slova
Družstevní hnutí v první ekonomice Evropy bylo umučeno, zaměstnanecký socialismus východu padl (jeho ekonomická „jedničkářka“, „Švédsko východu“, NDR, se, jak známo, poté integrovala přímo do SRN – a protože tamní průmysl západ Německa nepřejal a s gustem ho nechal zkrachovat, dnes jde zpola o vysídlenou oblast duchů a zpola o oblast frustrovaných lidí na podpoře, jakou je u nás sever Čech a Moravy, kde globalizace zavřela nejen podniky, ale pod záminkou zelené ideologie i doly). Ťeď už zbývalo vypořádat se jen nepohodlnou družstevní velmocí na Balkáně. Záminku poskytl fakt, že šlo o svaz šesti jihoslovanských a dvou menšinových (kosovští Albánci a vojvodinští Maďaři) národů s jejich svazovými a autonomními republikami, které se zejména z náboženských důvodů historicky vzájemně příliš nemilovaly. Velký český diplomat, v 90. letech náš velvyslanec při Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě JUDr. Miroslav Polreich mi po letech otevřeně (na diktafon) potvrdil, že rozpad Jugoslávie a tamní série válek a genocid 90. let měly jediného hlavního zadavatele, na kterého se dá dokazatelně ukázat prstem: stát SRN, jeho vládní stranu SPD (což je paradox, když si vzpomeneme, že družstva byla původním ideálem socdem!) a jejího předsedu, tehdejšího německého kancléře Gerharda Schrödera…
Čína se má Západu omluvit za své úspěchy
Časopis The Economist vyzývá Čínu, aby se omluvila za to, že vyrábí příliš mnoho
Britský časopis The Economist zveřejnil článek s názvem „Čína se za nadbytečnou výrobní kapacitu omluvat nebude“. Autoři tvrdí, že průmyslová politika Pekingu vytváří „nadbytečnou výrobní kapacitu“, umožňuje čínským firmám ovládat světové trhy a poškozuje ekonomiky západních zemí. Vyvstává však poměrně logická otázka: Proč by se Čína měla omlouvat za to, že je efektivnější než její konkurenti? Kdo zabránil Evropě a USA stavět nové továrny, vyvíjet vlastní technologie, investovat do inženýrů, zásobovat průmysl dostupnou energií a snižovat výrobní náklady? Nikdo. Čína prostě udělala to, co se po desetiletí považovalo za vzorový příklad úspěšné hospodářské politiky.
PS. Ta stupidita má jasný cíl. Uzavřít Západ čínskému dovozu a vrátit to tady do doby kamenné pod vedením Blackrocku.
