V roce 2001 se hledali islámští teroristé. V roce 2003 se bombardoval Irák. V roce 2008 zemřel americký vojenský mikrobiolog Bruce Ivins na předávkování paralenem. A v roce 2010 FBI oznámila, že právě on byl jediným pachatelem antraxových útoků. Sedm let po začátku války a téměř dva roky po smrti podezřelého.

Kdyby byl Iráčanem

Představme si na okamžik, že by se vyšetřovatelům podařilo vysledovat antraxové zásilky do irácké vojenské laboratoře. Že by hlavním podezřelým byl irácký mikrobiolog pracující pro Saddáma Husajna.

Dokážete si představit titulky amerických novin? Projevy politiků? Televizní debaty? Kolik dalších důkazů by veřejnost požadovala, než by souhlasila s vojenským útokem? Nyní si tuto představu obraťme.

Antrax použitý v dopisech byl podle vyšetřování FBI geneticky spojen s materiálem uchovávaným v americké vojenské laboratoři. Hlavním podezřelým se stal americký vojenský mikrobiolog Bruce Ivins.

A tak se musíme zeptat: pokud by irácký vědec a irácká laboratoř představovali důvod k válce proti Iráku, proti komu bychom měli vést válku v případě amerického vědce a americké laboratoře?

Proti Spojeným státům?

Samozřejmě že ne. Nenávist a válku nejdříve musí schválit v TV.

Až v televizi ukáží na nepřítele, stane se skutečností.

Při použití zdravého rozumu (připomeňme, že si říkáme homo sapiens) za zločin konkrétního člověka nemohou být trestány miliony lidí jen proto, že mají stejnou národnost, náboženství nebo žijí pod stejnou vládou. To platí v Americe, Iráku i kdekoli jinde. Přesněji řečeno, mělo by.

Jenže v atmosféře po 11. září tato jednoduchá zásada ustupovala kolektivnímu strachu a touze po odvetě. Do veřejné debaty vstupovaly informace o iráckých biologických zbraních, podezření na státní terorismus a představa nepřítele, proti němuž je nutné zasáhnout dříve, než zaútočí znovu. Válka proti Iráku začala 20. března 2003. Vyšetřování antraxových útoků bylo oficiálně uzavřeno o 7 let později, 19. února 2010.

Téměř sedm let rozdílu. A mezitím se válčilo, zabíjelo a umíralo po statisících.

Bruce Ivins – pachatel, který nebyl odsouzen

Bruce Ivins pracoval v americkém vojenském výzkumném ústavu USAMRIID ve Fort Detricku. Specializoval se na antrax a podílel se také na výzkumu vakcín proti této nemoci. Vyšetřovatelům pomáhal s analýzou materiálu z antraxových dopisů. Teprve později se jejich pozornost soustředila na něj samotného.

Podle FBI měl přístup k zásobě spor označované RMR-1029, s níž vykazoval materiál z dopisů genetické podobnosti. Vyšetřovatelé poukazovali také na neobvykle dlouhou práci v laboratoři ve večerních a nočních hodinách, na některé rozpory v jeho výpovědích a na další okolnosti, které podle nich podporovaly jeho vinu.

To všechno mohou být indicie. V soudním procesu by bylo třeba posoudit jejich váhu, vzájemné souvislosti a případná alternativní vysvětlení. Jenže k žádnému procesu nedošlo. Původně byl podezřelým Steven Hatfill. Rovněž pracovník amerického vojenského biologického výzkumu. V červnu 2008 se však americká vláda zavázala vyplatit Hatfillovi a jeho právníkům 2,825 milionu dolarů a zajistit mu doživotní rentu 150 000 dolarů ročně. V srpnu 2008 byl oficiálně vyloučen z okruhu podezřelých. Takže bylo třeba najít jiného viníka. Jen bylo třeba vyloučit takovou blamáž falešného obvinění a následného odškodnění. A světe div se, povedlo se!

Smrt po předávkování paralenem

V červenci 2008 už Ivins věděl, že se stal hlavním podezřelým a hrozí mu trestní stíhání. Byl pod intenzivním tlakem vyšetřovatelů a jeho psychický stav se podle dobových záznamů výrazně zhoršoval. Dne 27. července byl nalezen v bezvědomí ve svém domě. Byl převezen do nemocnice ve Fredericku, kde 29. července 2008 zemřel. A nyní další pozoruhodná okolnost tohoto příběhu. Podle oficiálních informací zemřel na předávkování paracetamolem. Tedy účinnou látkou běžného léku proti bolesti a horečce, který v České republice známe například jako Paralen a v USA jako Tylenol. Marylandský soudní lékař David Fowler označil smrt za sebevraždu. Podle jeho vyjádření vycházel z lékařských zpráv, stavu těla a okolností Ivinsova života. Později zveřejněné policejní záznamy uvádějí, že Ivins měl v nemocnici na otázku zdravotní sestry, zda se úmyslně pokusil o sebevraždu, přikývnout. Dopis na rozloučenou nalezen nebyl. To jsou informace, z nichž oficiální příběh vychází. Předávkování paracetamolem může způsobit smrtelné poškození jater. Nejde tedy o nemožný způsob úmrtí. Otázkou však zůstává, nakolik jsou okolnosti této konkrétní smrti objasněny. Po jeho smrti nebyla nařízena pitva, protože podle policisty místního policejního oddělení státní soudní lékař na základě výsledků laboratorních testů krve odebrané z těla „rozhodnul, že pitva nebude nutná“. Shrnutí policejní zprávy o jeho smrti, zveřejněné v roce 2009, uvádí jako příčinu smrti selhání jater a ledvin s odkazem na nákup dvou lahviček Tylenolu PM (obsahujícího difenhydramin ), což je v rozporu s dřívějšími zprávami o Tylenolu s kodeinem. Pozoruhodný příběh má pozoruhodné pokračování.

Muž, kterého vyšetřovatelé považovali za pachatele největšího biologického teroristického útoku v amerických dějinách, zemřel krátce před očekávaným trestním stíháním. A teprve po jeho smrti se veřejnost oficiálně dozvěděla, že právě on měl být jediným viníkem.

Dne 6. srpna 2008 vystoupili představitelé FBI a ministerstva spravedlnosti na tiskové konferenci. Prokurátor Jeffrey Taylor připustil, že obvykle se důkazy proti neobžalovanému podezřelému veřejně nepředkládají, mimo jiné kvůli presumpci neviny. V tomto případě však úřady udělaly výjimku. Přítomnému publiku oznámil, že jsou přesvědčeny o Ivinsově výlučné odpovědnosti za útoky. Současně uznal, že jeho vinu už neposoudí porota. Zvláštní situace. Vyšetřovatelé byli přesvědčeni, že znají pachatele. Ale soudce ani porota jejich závěr nikdy neposoudili. Obviněný se nemohl hájit, zpochybňovat svědectví, předkládat vlastní důkazy ani odpovídat na otázky. Ještě v červnu měli jiného pachatele kterým si byli jisti a když ho ztratili, našli už v červenci jiného. A ten jako na potvoru záhy zemřel na předávkování paralenem. To je tedy pech.

A tak téměř dva roky po jeho smrti, 19. února 2010, byl případ definitivně uzavřen.

Rozsudek soud nevynesl. Přesto se s Ivinsovým jménem začalo zacházet jako se jménem usvědčeného pachatele.

Když věda nesouhlasí s jistotou vyšetřovatelů

V únoru 2011 zveřejnila americká Národní akademie věd nezávislé posouzení vědeckých postupů FBI. Její závěr byl podstatný: dostupné vědecké výsledky samy o sobě neumožňovaly jednoznačně určit původ spor v antraxových zásilkách. Genetické analýzy podporovaly spojení s materiálem RMR-1029, ale nedovolovaly tak jednoznačný závěr, jaký z nich vyšetřovatelé vyvozovali. Navíc samotná zásoba RMR-1029 nebyla hotovým práškem, který byl odeslán v dopisech. Materiál by musel projít další kultivací a zpracováním. FBI namítala, že vědecké výsledky byly pouze jednou částí rozsáhlého vyšetřování a že její závěry vycházely také z dalších důkazů. Podezřelý totiž pracoval i ve večerních hodinách, což jak jistě uznáte, je krajně podezřelé. V září 31,5 hodiny, zatímco v srpnu 11,25 hodiny a říjnu 16,25 hodiny. Vážení čtenáři, znovu opakuji, dávejte si pozor na svou iniciativu a večerní práci! FBI totiž nikdy nespí!

To je argument, který by nepochybně zazněl i při soudním procesu. Ale ten se nekonal. V prosinci 2014 americký kontrolní úřad GAO upozornil na nedostatky v postupech genetického testování a statistického vyhodnocování výsledků. Nehodnotil však celkovou Ivinsovu vinu či nevinu. Případ zůstal uzavřen.

Richard O. Spertzel , mikrobiolog, který vedl inspekce biologických zbraní v Iráku prováděné OSN, napsal, že použitý antrax nemohl pocházet z laboratoře, kde Ivins pracoval. „Podle mého názoru jsou v celé zemi možná čtyři nebo pět lidí, kteří by tohle mohli být schopni vyrobit, a já jsem jedním z nich,“ řekl Spertzel, který byl také bývalým zástupcem velitele USAMRIID. „A i s dobrou laboratoří a personálem, který by ji pomáhal provozovat, by mi mohlo trvat rok, než bych přišel s tak dobrým produktem.“ Spory v Daschleho dopise měly průměr 1,5 až 3 mikrometry, což je mnohokrát menší než nejjemnější známá třída antraxu produkovaná americkými nebo sovětskými programy biologických zbraní. K ověření, zda bylo dosaženo cílové velikosti spor konzistentně, by byl zapotřebí elektronový mikroskop, který stojí stovky tisíc dolarů. ] Přítomnost protishlukovací přísady oxidu křemičitého ve vzorcích antraxu také naznačuje vysoký stupeň sofistikovanosti, jelikož specialisté pracující v Národní laboratoři Lawrence Livermorea nedokázali tuto vlastnost navzdory 56 pokusům zopakovat.

Senátor Leahy sice přímo neodmítl teorii o Ivinsově zapojení, ale prohlásil, že „pokud je to on, kdo dopis poslal, nevěřím v žádném případě, ani v žádné formě, že je jedinou osobou zapojeným do tohoto útoku na Kongres a americký lid. Tomu vůbec nevěřím.“

Henry S. Heine, mikrobiolog, který byl Ivinsovým kolegou ve výzkumu v USAMRIID, 22. dubna 2010 na panelu Národní akademie věd (NAS) uvedl, že považuje za nemožné, aby Ivins mohl vyrobit antrax použitý při útocích, aniž by byl odhalen. Heine šestnáctičlennému panelu řekl, že výroba množství spor v dopisech by vyžadovala nejméně rok intenzivní práce s využitím vybavení v laboratoři USAMRIID. Takové úsilí by kolegům neuniklo a laboratorní technici, kteří s Ivinsem úzce spolupracovali, mu řekli, že žádnou takovou práci neviděli. Heine také uvedl, že biologická opatření k zabránění tomu, aby se spory dostaly z laboratoře do zvířecích klecí a kanceláří, a řekl: „Měli byste mrtvá zvířata nebo mrtvé lidi.“

Heine uvedl, že nepopírá existenci genetické souvislosti mezi sporami v dopisech a antraxem v Ivinsově baňce, což vedlo FBI k závěru, že Ivins spory vypěstoval ze vzorku odebraného z baňky. Heine poukázal na to, že vzorky z baňky byly široce sdíleny. Obviňovat Ivinse z útoků je podle něj jako vystopovat vraždu až k prodavači v obchodě se sportovním zbožím, který prodával kulky. Na otázku novinářů po jeho výpovědi, zda věří, že existuje nějaká šance, že útoky provedl Ivins, Heine odpověděl: „Rozhodně ne.“ V USAMRIID řekl, že „mezi vedoucími vědci tomu nikdo nevěří.“

Napadla mě taková kacířská myšlenka. Možná má Bruce Edwards Ivins hodně společného s Lee Harvey Oswaldem. Totiž funkci obětního beránka.

Antrax změnil národnost i náboženství

Vzpomeňme si ještě jednou na texty dopisů.

„Smrt Americe.“ „Smrt Izraeli.“ „Alláh je veliký.“

To byla slova, která měla adresáty a veřejnost přivést k představě islámského terorismu. Muslimský nepřítel byl v příběhu přítomen od samého počátku.

A na konci?

Americký občan. Americká vojenská laboratoř. Americká FBI, která označila za pachatele zaměstnance americké armády.

A ještě jedna drobnost.

Bruce Ivins byl členem katolické farnosti svatého Jana Evangelisty ve Fredericku, kde po mnoho let hudebně doprovázel bohoslužby.

Takže místo „muslimského“ antraxu tu najednou máme antrax „křesťanský“?

Jaký nesmysl!

Jenže právě stejným nesmyslem je přisuzovat zločin jednotlivce celému náboženství, národu nebo civilizaci.

Bakterie nemá národnost ani náboženství.

A přece právě takové zkratky dokážou připravit půdu pro veřejnou podporu války.

Hooligans v pohodlí domova

Na celém příběhu mě nejvíce děsí něco jiného než původ antraxu.

Je to ochota obrovského množství lidí vzdát se vlastního úsudku, jakmile se objeví společný nepřítel.

Dne 22. a 23. března 2003, bezprostředně po zahájení války v Iráku, podpořilo podle průzkumu Gallupova ústavu vojenský zásah 72 procent dotázaných Američanů.

To je téměř tříčtvrtinová podpora války.

Jak se k takovému přesvědčení dospívá?

Část veřejnosti se chová jako skalní fanoušci fotbalového klubu. Na jedné straně jsme MY, na druhé ONI. Našim fandíme, jejich porážku oslavujeme. Každá zpráva, která potvrzuje naši představu, je vítána. Každá pochybnost je překážkou.

Kdo se ptá, může být označen za přítele nepřítele.

Jenže dnešní hooligans nepotřebují stadion. Sedí v křeslech a na pohovkách svých domovů. Sledují televizní přenosy bombardování, poslouchají komentátory, fandí vítězství a těší se na porážku těch druhých.

A zatímco oni si mohou po televizních zprávách uvařit kávu a jít spát, lidé, jejichž země se stala dějištěm jejich oblíbeného zápasu, tu možnost často nemají.

Nejsmutnější na tom je, že k takovému chování není zapotřebí totalitní režim.

Nikdo nemusí lidem přikazovat, aby nenáviděli. Nikdo je nemusí nutit, aby přestali pochybovat.

Dělají to dobrovolně.

V demokratických volbách si vybírají politiky, sledují svobodná média, mohou vyhledávat jiné informace. A přesto se mohou chovat jako dav, který si už vybral viníka a nyní se těší na trest.

Nepomáhají ani akademické tituly, vzdělání nebo vysoké IQ. Inteligence sama o sobě nezaručuje ochotu pochybovat o vlastním přesvědčení. Někdy pouze umožňuje vymýšlet stále důmyslnější argumenty pro to, čemu už člověk dávno uvěřil.

Největší nebezpečí nemusí představovat člověk, kterému někdo zakázal myslet. Může jím být člověk, který se svobodně rozhodl nemyslet.

A kdyby těch devatenáct Arabů skutečně existovalo?

Vraťme se ještě jednou na začátek našeho seriálu.

Předpokládejme pro tuto chvíli, že oficiální příběh 11. září 2001 je pravdivý. Že devatenáct arabských únosců skutečně provedlo všechno, co jim americké úřady připisují.

Co by z toho vyplývalo?

Odpovědnost těchto devatenácti lidí. Případně jejich pomocníků, organizátorů a všech dalších osob, jejichž účast by byla doložena.

Ale jak z toho vyplývá právo bombardovat Irák?

Jak zločin jednotlivců ospravedlňuje zabíjení lidí, kteří s ním nemají nic společného?

Jestliže zločin spáchal občan určitého státu, je možné trestat celý stát? A jestliže jej spáchal věřící určitého náboženství, je možné trestat všechny jeho souvěrce?

V případě amerického mikrobiologa nás takové uvažování ani nenapadne.

V případě arabského teroristy se však může stát argumentem pro válku.

A co když navíc původní příběh vůbec neodpovídá skutečnosti?

Pak je celá tragédie ještě absurdnější.

Právě proto se v tomto seriálu zabýváme svědectvími, technickými údaji, fotografiemi, časovými posloupnostmi a rozpory v předkládaném příběhu.

Ne proto, abychom za každou cenu našli jiného nepřítele.

Ale proto, že žádný nepřítel nesmí být označen za viníka jen na základě toho, že se nám takový příběh hodí.

Rozsudek, který nikdo nevynesl

Případ Bruce Ivinse má zvláštní závěr.

FBI prohlásila, že našla pachatele. Podezřelý byl však mrtvý, nebyl odsouzen a vědecká část důkazů se později stala předmětem vážné odborné kritiky.

Jeho smrt byla úředně označena za sebevraždu. Jeho vina za antraxové útoky byla oznámena veřejnosti. Případ byl uzavřen.

Z toho však nevznikl soudní rozsudek.

Nevíme tedy na základě soudního verdiktu, kdo antraxové dopisy skutečně poslal.

Víme však něco jiného.

Válka v Iráku začala v roce 2003. Vyšetřování antraxu skončilo v roce 2010. A zbraně hromadného ničení, jejichž údajné irácké zásoby patřily k hlavním argumentům pro invazi, se v předpokládané podobě nenašly.

Jenže válka už dávno probíhala.

Lidé, kteří ji podporovali, mohou dnes změnit názor. Politici mohou hledat jiná vysvětlení, novináři mohou psát o jiných událostech.

Mrtví však zůstávají mrtvými.

A to je důvod, proč považuji celé vyšetřování 11. září 2001 za mnohem závažnější otázku než jen za spor o několik letadel, budov a obálek s antraxem.

I kdyby oficiální příběh platil do posledního písmene, následné kolektivní trestání lidí, kteří se na útocích nepodíleli, by tím nebylo ospravedlněno.

A jestliže je příběh chybný?

Potom stojíme před tragédií, jejíž rozměry si možná ani nechceme připustit.

Nejnebezpečnější není lež, které někdo uvěří. Nejnebezpečnější je okamžik, kdy se člověk rozhodne, že už pravdu znát nepotřebuje, protože svého nepřítele přece dávno zná.

Prameny a přílohy

Prameny

1. Ministerstvo spravedlnosti USA: Tisková konference k případu Bruce Ivinse (6. srpna 2008)

Úplný přepis tiskové konference – Department of Justice

Původní vystoupení federálního prokurátora Jeffreyho Taylora a představitelů FBI osm dní po Ivinsově smrti.

Taylor připustil, že úřady běžně nezveřejňují důkazy proti neobžalovanému člověku, mimo jiné kvůli presumpci neviny. V tomto případě se však rozhodly učinit výjimku. Současně konstatoval, že Ivinsovu vinu již nebude moci posoudit soudní porota.

Dokument obsahuje také otázky novinářů, například zda vyšetřovatelé mají přímý důkaz Ivinsovy přítomnosti u poštovní schránky, z níž byly antraxové dopisy odeslány.

2. FBI: Závěrečná vyšetřovací zpráva Amerithrax (19. února 2010)

Amerithrax Investigative Summary – úplná zpráva, PDF

Zpráva o 92 číslovaných stranách, doplněná přílohami, shrnuje důkazy, na jejichž základě FBI označila Bruce Ivinse za jediného pachatele antraxových útoků.

Obsahuje genetické analýzy, záznamy přístupů do laboratoře, vyšetřovací výpovědi, úvahy o motivu a informace o Ivinsově soukromém životě.

Dokument představuje oficiální argumentaci FBI, nikoli soudní rozhodnutí o vině.

3. Washington Post: Příčina a úřední hodnocení Ivinsovy smrti (2. srpna 2008)

Scientist Set to Discuss Plea Bargain In Deadly Attacks Commits Suicide

Dobová zpráva obsahující vyjádření marylandského hlavního soudního lékaře Davida Fowlera.

Podle jeho závěru Ivins zemřel na předávkování acetaminofenem, tedy paracetamolem, účinnou látkou léku Tylenol. Smrt byla úředně klasifikována jako sebevražda.

Zpráva zachycuje také stanovisko Ivinsova advokáta Paula Kempa, který poukazoval na tlak vyšetřování a veřejných obvinění.

4. Associated Press: Policejní záznamy o posledních dnech Bruce Ivinse (6. ledna 2009)

Los Angeles Times – Records on anthrax suspect

Zpráva agentury AP vycházející ze zveřejněných dokumentů policie ve Fredericku.

Popisuje okolnosti převozu Ivinse do nemocnice 27. července 2008. Podle citovaného zdravotnického záznamu měl Ivins na otázku zdravotní sestry, zda se úmyslně pokusil o sebevraždu, přikývnout.

Je zde rovněž zachyceno vyjádření jeho manželky Diane Ivinsové, která byla přesvědčena o jeho nevině v případu antraxových zásilek.

5. Národní akademie věd USA: Vědecké důkazy neurčují původ antraxu jednoznačně (15. února 2011)

Science Alone Does Not Establish Source of Anthrax Used in 2001 Mailings

Oficiální shrnutí nezávislého vědeckého hodnocení vyšetřovacích metod FBI.

Komise konstatovala, že pouze na základě dostupných vědeckých důkazů není možné jednoznačně určit původ antraxu z dopisů.

Genetické výsledky podporovaly spojení s materiálem RMR-1029, ale samy o sobě nevylučovaly jiné možné zdroje. Komise neposuzovala Ivinsovu trestní odpovědnost.

6. Americký kontrolní úřad GAO: Nedostatky vědeckého vyhodnocování (19. prosince 2014)

GAO-15-80 – Anthrax: Agency Approaches to Validation and Statistical Analyses Could Be Improved

Kontrolní zpráva o metodách genetického testování používaných FBI.

GAO zjistil nedostatky v jednotném ověřování laboratorních metod, kontrole odběru vzorků a statistickém vyjadřování nejistoty výsledků.

Kontrolní úřad nehodnotil celkovou vinu nebo nevinu Bruce Ivinse.

7. ProPublica, PBS FRONTLINE a McClatchy: Nové pochybnosti o vyšetřování (10. října 2011)

New Evidence Adds Doubt to FBI’s Case Against Anthrax Suspect

Společné investigativní šetření tří amerických redakcí založené na rozhovorech s Ivinsovými kolegy a na tisících stran vyšetřovacích dokumentů.

Autoři zkoumali zejména možnost výroby antraxového prášku v Ivinsově laboratoři, interpretaci genetických výsledků a důkazní význam jeho nočních pracovních hodin.

Šetření přineslo další námitky vůči argumentaci FBI, aniž by samo prokázalo totožnost jiného pachatele.

8. Gallup: Podpora války proti Iráku (24. března 2003)

Seventy-Two Percent of Americans Support War Against Iraq

Průzkum provedený ve dnech 22.–23. března 2003.

Vojenskou intervenci proti Iráku podporovalo 72 % dotázaných Američanů. Zdroj dokumentuje podporu války bezprostředně po jejím zahájení, nikoli samostatně vliv antraxových útoků na veřejné mínění.

9. Bruce Ivins: Dobový nekrolog (1. srpna 2008)

The Frederick News-Post – Bruce Ivins Obituary

Nekrolog zveřejněný v místním tisku.

Potvrzuje Ivinsovu dlouholetou práci ve Fort Detricku, rodinné poměry a příslušnost ke katolické farnosti svatého Jana Evangelisty ve Fredericku, kde se mnoho let hudebně podílel na bohoslužbách.

Jde o dobový životopisný dokument, nikoli důkaz jeho viny nebo neviny.

Přílohy

Příloha 1 – Fotografie zásobní baňky RMR-1029

Originální fotografie FBI – PDF

Fotografie laboratorní baňky obsahující zásobu spor antraxu RMR-1029. Právě k této zásobě vyšetřovatelé vztahovali genetickou příbuznost materiálu z antraxových dopisů.

Příloha 2 – Graf Ivinsových nočních hodin v laboratoři v roce 2001

Exhibit H – Night Hours in Suite B3, PDF

Originální sloupcový graf FBI zobrazující počet nočních hodin strávených v laboratorních prostorách B3 v jednotlivých měsících roku 2001.

Podle grafu připadalo na září 31,5 hodiny, zatímco na srpen 11,25 hodiny a říjen 16,25 hodiny.

FBI považovala zvýšenou noční aktivitu v období antraxových zásilek za jednu z nepřímých indicií proti Ivinsovi.

Příloha 3 – Srovnání Ivinsovy noční práce v letech 1998–2002

Exhibit I – Lab Hour Chart Comparison, PDF

Další originální graf zveřejněný FBI, tentokrát porovnávající jednotlivé měsíce pěti let.

Umožňuje čtenáři posoudit, nakolik byla Ivinsova noční práce v roce 2001 výjimečná vůči jiným obdobím. Samotný počet hodin neprokazuje, jakou činnost v laboratoři vykonával.

Příloha 4 – Ivinsův laboratorní deník

Exhibit F – Lab Notebook #4010, strana 74, PDF

Fotokopie původního laboratorního záznamu z 17. března 1998 týkajícího se zásoby RMR-1029.

Obsahuje Ivinsova pozorování spor antraxu pod mikroskopem a poznámky k jejich vlastnostem.

Příloha 5 – Dokumentární film The Anthrax Files (2011)

PBS FRONTLINE – The Anthrax Files, 53 minut

Dokumentární film vzniklý ve spolupráci FRONTLINE, ProPublica a McClatchy.

Obsahuje rozhovory s vědci, Ivinsovými kolegy, vyšetřovateli a novináři. Podrobně zkoumá argumentaci FBI i okolnosti, které ji zpochybňují.

Na stránce je k dispozici také anglický přepis filmu.

Příloha 6 – Sbírka původních vyšetřovacích dokumentů

PBS FRONTLINE – The Anthrax Files: The Essential Documents

Výběr původních dokumentů prostudovaných při investigativním šetření.

Zahrnuje laboratorní záznamy, vyšetřovací materiály, Ivinsovu korespondenci a policejní dokumentaci z července 2008 týkající se jeho psychického stavu a posledních týdnů života.

Poznámka k pramenům: Závěr FBI z roku 2010 představuje stanovisko vyšetřovacích orgánů. Bruce Ivins nebyl za antraxové útoky odsouzen a jeho odpovědnost nebyla projednána v soudním procesu. Smrt byla úředně klasifikována jako sebevražda po předávkování paracetamolem. Toto úřední hodnocení a otázka Ivinsovy odpovědnosti za antraxové útoky jsou dvě odlišné věci.

další prameny

Washington Post, 1. srpna 2008 – úmrtí po předávkování Tylenolem a vyjádření marylandského soudního lékaře. The Washington Post
Los Angeles Times / AP, 6. ledna 2009 – policejní záznamy, včetně informace o údajném přikývnutí Ivinsově sestře. Los Angeles Times
Ministerstvo spravedlnosti USA, 6. srpna 2008 – původní tisková konference k Ivinsovu obvinění a výslovné uznání, že o jeho vině nerozhodne porota. justice.gov
GAO, 19. prosince 2014 – odborné nedostatky v postupech analýzy antraxových vzorků. U.S. GAO
Gallup, 24. března 2003 – výsledky průzkumu veřejné podpory války. Gallup.com

9/11 – 25 let poté – Obsah celého seriálu

Zobrazit jednotlivé díly:

9/11 – 25 let poté – 30. Antrax – Mrtvý se nemůže hájit