Nejsilnější armáda světa, ztracená letadla, stíhačky nad oceánem, Pentagon bez protiletadlové obrany a rozkazy, které nikdo nepředal. A po skončení představení? Nové funkce, generálské hvězdy a vyznamenání. Charlie Chaplin by takový scénář nejspíš odmítl jako příliš absurdní.
Nejsilnější armáda světa. A čtyři letadla.
Spojené státy americké měly v roce 2001 zdaleka největší vojenský rozpočet na světě. Jejich výdaje představovaly kolem 40% všech světových vojenských výdajů.
Jaderné ponorky, letadlové lodě, mezikontinentální rakety, strategické bombardéry, nejmodernější stíhačky. Americká armáda dokázala zaútočit prakticky kdekoliv na planetě.
A potom přišlo 11. září 2001.
Zkusme nyní na chvíli odložit všechno, čemu jsme se věnovali v předchozích dílech našeho seriálu. Přijměme pro účely této kapitoly absurdní, oficiální scénář čtyř unesených dopravních letadel.
Předpokládejme tedy, že devatenáct teroristů vyzbrojených převážně jednoduchými zbraněmi skutečně dokázalo během několika desítek minut napadnout nejmocnější stát planety.
Jak reagovala jeho protivzdušná obrana?
To, co následuje, není naše rekonstrukce údajného spiknutí. Je to převážně příběh sestavený ze zprávy americké vyšetřovací komise, vojenských nahrávek, kongresových slyšení a dokumentů samotného Pentagonu.
A že je to příběh!
Stíhačky vzlétly pozdě. Některé netušily, koho hledají. Jiné zamířily nad Atlantik. Velení pronásledovalo letadlo, které už podle téže časové osy neexistovalo. Rozkaz k sestřelení se nedostal k pilotům. Což ovšem nebylo všechno. Zlatý hřeb níže v článku.
A nejvýznamnější vojenská administrativní budova Spojených států neměla vlastní protiletadlový systém.
Po skončení tohoto představení však nenásledovalo hromadné odvolávání generálů.
Následovala také vyznamenání.
Ale nepředbíhejme.
Překvapení! My už jsme to nacvičovali!
Jedním z vysvětlení selhání americké protivzdušné obrany bylo tvrzení, že nikdo neočekával použití unesených civilních letadel jako sebevražedných zbraní. K těm, kdož to veřejně tvrdili, patřil i prezident Bush. NORAD, tedy Severoamerické velitelství protivzdušné obrany, se údajně připravoval především na útok zvenčí.
Nikdo si to nedokázal představit. Ani prezident.
Dne 13. dubna 2004 vystoupil prezident George W. Bush na tiskové konferenci v Bílém domě a vysvětloval, proč Spojené státy nedokázaly útokům z 11. září zabránit.
Prohlásil:
„Nikdo v naší vládě, a myslím, že ani v předchozí vládě, si nedokázal představit, že by někdo v takovém rozsahu narazil letadly do budov.“
A o chvíli později dodal:
„Kdybych měl sebemenší tušení, že lidé hodlají narazit letadly do budov, obrátili bychom nebe i zemi, abychom zemi zachránili.“
Velmi působivé.
Takže si to nikdo nedokázal představit.
Jenže američtí vojenští plánovači si přesně takový způsob útoku představit dokázali. Dokonce ho opakovaně zařadili do svých cvičení. A nepotřebovali k tomu ani mimořádnou fantazii. Stačilo jim několik dopravních letadel, Bílý dům, budova OSN a Socha svobody.
Zřejmě pouze zapomněli prezidentovi říct, že to, co si „nikdo nedokázal představit“, už několik let nacvičují.
Pramen: George W. Bush, tisková konference v Bílém domě, 13. dubna 2004
V srpnu 2004 se senátor Mark Dayton zeptal generála Richarda Myerse na vojenská cvičení před 11. zářím.
Myers v písemné odpovědi přiznal pět scénářů, které výslovně počítaly se sebevražedným nárazem uneseného letadla do významného cíle.
| Datum | Scénář vojenského cvičení |
|---|---|
| 6. 11. 1999 | Unesený letoun China Air má narazit do budovy OSN v New Yorku. |
| 5. 6. 2000 | Learjet naložený výbušninami má narazit do Bílého domu. |
| 5. 6. 2000 | Unesené letadlo s výbušninami má zaútočit na Sochu svobody. |
| 16. 10. 2000 | Ukradené letadlo Federal Express má narazit do budovy OSN. |
| 23. 10. 2000 | Další letadlo Federal Express má provést sebevražedný útok na budovu OSN, tentokrát s předpokládanými zbraněmi hromadného ničení. |
Takže Bílý dům, budova OSN, Socha svobody. Letadla jako sebevražedné zbraně.
A přesto nás měl takový scénář 11. září všechny dokonale překvapit. Myers ovšem vysvětloval, že cvičení nebyla určena k nácviku sestřelování civilních letadel. Zkoušely se především postupy velení, koordinace, sledování a doprovodu.
Výborně. Takže armáda nacvičovala útok letadlem plným výbušnin na Bílý dům, ale nikoliv to, co má udělat, aby se letadlo do Bílého domu nedostalo.
Takový druh vojenského cvičení by možná bylo možné nazvat „Bedlivě a spořádaně pozorujeme nepřítele až do naší úplné kapitulace„
A nyní jeden příznačný a zajímavý detail.
Myers zároveň uvedl, že podrobné souhrnné zprávy o výsledcích těchto cvičení již nejsou k dispozici. Byly skartovány podle pravidel ministerstva obrany.
Takže víme, že se cvičilo. Víme, co se cvičilo. Ale podrobné vyhodnocení už nemáme. Vyzkoušeli jsme. Vyhodili jsme. Co bylo dál, už nikoho nemusí zajímat.
Pramen: Písemná odpověď generála Myerse americkému Senátu, tisková strana 178, strana 181 PDF
zdá se, že americká armáda byla na únosy civilních letadel poněkud přetrénovaná
11. září: Cvičení pokračuje!
Abychom americké armádě nekřivdili, ona opravdu nezahálela.
Dne 9. září 2001 zveřejnil NORAD zprávu o operaci Northern Vigilance, v jejímž rámci přesouval podle potřeby stíhací letouny na předsunutá stanoviště na Aljašce a v severní Kanadě. Důvodem bylo ruské vojenské cvičení. Současně bylo na 11. září naplánováno velitelské cvičení Vigilant Guardian. A právě během tohoto cvičení přišla v 8:37:52 zpráva o prvním skutečném únosu.
Bostonské středisko civilního řízení letového provozu požádalo vojenské středisko NEADS o vyslání stíhaček. První otázka vojenského operátora zněla:
„Je to skutečná událost, nebo cvičení?“
Dispečer odpověděl, že jde o skutečnou událost. Tento rozhovor máme zaznamenaný na autentických nahrávkách.
Generál Ralph Eberhart později vysvětloval, že vojenské cvičení reakci obrany nezpomalilo. Naopak díky němu bylo ve službě více lidí. Počáteční zmatek údajně způsobil zdržení nejvýše třicet sekund. Přijměme tedy i toto vysvětlení. Tím zajímavější je, co se odehrálo během následující hodiny a půl.
Pramen: NORAD – Northern Vigilance, 9. září 2001
Co ukazují vojenské záznamy?
| Čas | Událost podle oficiální rekonstrukce |
|---|---|
| 8:37 | NEADS dostává zprávu o únosu American Airlines 11. |
| 8:46 | Let AA11 naráží podle oficiální chronologie do severní věže WTC. |
| 8:53 | Ze základny Otis startují dvě F-15, přibližně sedm minut po prvním nárazu. |
| 9:03 | Let United Airlines 175 naráží do jižní věže. |
| 9:21 | Velení dostává zprávu, že AA11 stále letí a míří na Washington. |
| 9:30 | Z Langley startují tři F-16. Zamíří však na východ nad Atlantik. |
| 9:37 | Údajný náraz AA77 do Pentagonu. Stíhačky z Langley jsou asi 240 km daleko. |
| 10:03 | Podle oficiální chronologie havaruje United 93 v Pensylvánii. |
| 10:31 | NEADS dostává oprávnění sestřelit neuposlechnutá podezřelá letadla. Pilotům NORAD rozkaz nepředá. |
| 10:38 | Z Andrews vzlétá první ze stíhaček organizovaných Národní gardou pro ochranu Washingtonu. |
Prameny: Zpráva komise 9/11, kapitola 1 a autentické nahrávky NORADu zveřejněné Vanity Fair.
A nyní si dovolíme malé odbočení.
Představme si, že se Charlie Chaplin rozhodl natočit film podle této časové osy.
Jak americká armáda bránila Ameriku. Groteska o pěti dějstvích.
Následující rozhovory vycházejí ze skutečných událostí zaznamenaných v úředních dokumentech. Doslovné přepisy rozhovorů uvádíme v pramenech.
Dějství první: Nerušte nás, právě zachraňujeme Ameriku!
Černobílý obraz. Zrychlený film. Po místnosti pobíhají důstojníci, telefony zvoní, generálové ukazují na mapy a jeden operátor se pokouší dovolat kolegovi. Za oknem hoří New York.
Zazvoní telefon. „Máme unesené letadlo! Potřebujeme stíhačky!“ „Moment. Je to cvičení?“
„Ne! Skutečný únos!“
„Jste si jistí?“
„Naprosto!“
„Výborně. My tohle totiž právě cvičíme.“
Operátor odloží sluchátko. Podívá se na kolegy.
„Pánové, máme problém. Oni to myslí vážně.“
Nastane horečná činnost. Důstojníci přenášejí mapy, ukazují prstem na New York, někdo hledá tužku, jiný si nasazuje čepici. První letadlo naráží do věže.
„Pošlete stíhačky!“
Stíhačky startují.
Jenže zatímco se piloti rozhlížejí po obloze, druhé letadlo naráží do druhé věže.
Hudba zrychluje.
Na plátně se objeví titulek:
DVA ÚTOKY. DVA ZÁSAHY. NULA SESTŘELŮ.
Dějství druhé: Fantom amerického letectva
9:21 – Velitelské středisko.
Telefon opět zvoní.
„Máme další problém! American Airlines 11 letí na Washington!“
„Kde je?“
„Nevíme přesně. Ale letí tam!“
„Tak vyšlete stíhačky!“
Někdo přiběhne s papírem.
„Pane generále, maličkost… American Airlines 11 už před pětatřiceti minutami narazilo do severní věže.“
Generál se zamyslí.
„To je zvláštní.“
„Máme tedy stíhačky odvolat?“
„V žádném případě! Když jednou letadlo hledáme, přece ho nepřestaneme hledat jen proto, že už neexistuje!“
Na mapě se objeví veliký otazník.
Kamera zabírá stíhačky, které se chystají pronásledovat letadlo, jehož trosky podle téhož scénáře už leží v New Yorku.
V titulcích čteme:
AMERICKÉ LETECTVO PRÁVĚ ZAHÁJILO PRVNÍ OPERACI PROTI LETADLU ZE ZÁHROBÍ.
Poznámka: Vyšetřovací komise skutečně označila hledaný stroj za „fantomové letadlo“. Právě falešná zpráva o pokračujícím letu AA11 vedla k vyslání stíhaček z Langley.
Dějství třetí: Na Washington! Přes Atlantik.
9:30 – Základna Langley.
Tři stíhačky F-16 startují.
V operačním středisku důstojník ukazuje na mapu.
„Washington je tady. Stíhačky musí sem!“
Na mapě vyznačí rozhodným gestem hlavní město.
Střih.
Tři stíhačky letí nad oceánem.
Střih zpět.
Důstojník hledí na mapu. Pak do telefonu.
„Kde jste?“
„Ve vzduchu!“
„To vidím. Ale KDE?“
„Nad Atlantikem.“
„Proboha! Co děláte nad Atlantikem?“
„Letíme na východ.“
„Ale měli jste letět k Washingtonu!“
„My víme. Jenže v letovém plánu bylo napsáno na východ.“
Důstojník se chytá za hlavu.
„Okamžitě se otočte!“
„Rozumím. Otáčíme.“
„A pospěšte si! Pentagon je ohrožen!“
„Rozumím. A kde přesně je Pentagon?“
Důstojník přiběhne k mapě, která mu spadne ze stojanu. Zvedá ji, ale vzhůru nohama.
Znovu zazvoní telefon.
„Pentagon byl zasažen.“
Ticho.
Důstojník položí sluchátko.
„Tak už nemusíte spěchat.“
Střih na stíhačky. Letí dál.
Titulek:
PENTAGON ZASAŽEN. ATLANTICKÝ OCEÁN ÚSPĚŠNĚ BRÁNĚN.
Poznámka: V tomto případě si groteska vypůjčuje téměř hotový scénář. Stíhačky skutečně letěly podle předem připraveného plánu směrem 090°, tedy na východ. V 9:36 operátoři NEADS zjistili, že jsou jinde, než měly být. Velitel rozčileně požadoval jejich návrat a prohlásil, že je mu jedno, kolik oken přitom rozbijí.
Dějství čtvrté: Máme rozkaz! Kam jsme ho dali?
Mezitím v Pentagonu probíhá dramatická porada.
„Máme sestřelit unesená letadla!“
„Výborně. Kdo to řekne pilotům?“
„To je otázka. Nejdřív musíme zjistit, kdo to má právo pilotům říct.“
„A kdo to má právo rozhodnout?“
„To musí schválit velení.“
„Ale my jsme velení!“
„Pak to tedy musíme schválit.“
Důstojníci se začnou radit.
Telefon zvoní. Nikdo ho nezvedá, protože všichni právě diskutují o tom, kdo má telefon zvednout.
Po chvíli přiběhne další důstojník.
„Rozkaz k sestřelení je schválen!“
„Výborně!“
„Piloti o něm ale nevědí.“
„Proč?“
„Nepředali jsme jim ho.“
„Tak jim ho předejte!“
„A co když už není koho sestřelit?“
Všichni se zamyslí.
„Tak jim ho raději nepředávejme.“
Střih do stíhačky.
Pilot se rozhlíží.
„Co mám vlastně dělat?“
„Identifikovat podezřelá letadla.“
„A potom?“
„To vám řekneme.“
„Kdy?“
„Až bude třeba.“
Zatímco piloti čekají na rozkaz, viceprezident Cheney má podle zachovaného záznamu telefonického rozhovoru dojem, že některá podezřelá letadla už možná byla sestřelena.
Ministr obrany Rumsfeld se ptá, která.
Nikdo neví.
To už by možná bylo příliš i na Chaplina. Režisér by jistě namítl, že divák není hlupák a trochu věrohodnosti by film přece jen měl mít.
Dějství páté: Nemáme rakety. Ale máme odhodlání!
Konečně přichází další dobrá zpráva.
„Máme dvě nové stíhačky! Startují z Andrews! Budou hledat let United Airlines č. 93“
„Výborně! Jsou připravené?“
„Samozřejmě!“
„Mají palivo?“
„Ano!“
„Piloti jsou v kabinách?“
„Ano!“
„Mají rakety?“
„Ne.“
„A ostrou munici?“
„Také ne.“
„Jak je to možné?“
„Stíhačky byly připraveny pro jiné úkoly“
Důstojník se zarazí.
„Tak čím chtějí sestřelit dopravní letadlo?“
„Narazí do něj.“
„Čím?“
„Stíhačkou. Role mají rozděleny. Jedna narazí do kokpitu vpředu a druhá napadne ocas. To by únosce mohlo zastavit“
Důstojník chvíli přemýšlí.
„To je vynikající. Až příště nebudeme mít torpéda, můžeme posílat ponorky narážet do lodí.“
Zde ovšem groteska na okamžik přestává být veselá.
Skuteční piloti Marc Sasseville (dnes v hodnosti generálporučíka) a Heather Penneyová (v hodnosti majora) byli připraveni právě k takovému sebevražednému zásahu.
Piloti totiž nebyli autory scénáře.
A právě oni mohli v případě potřeby zaplatit za jeho nedostatky vlastními životy. To je samozřejmě teorie, nechal jsem se unést scénářem. Navíc virtuální let, který měli najít a potencionálně sestřelit vlastními těly, let United 93, havaroval v Shanksville 35 minut před tím, než vůbec odstartovali.
Takže ve skutečnosti nebyli v nebezpečí ani na hollywoodském plátně příběhu 9/11. Můžeme jim však věřit jejich subjektivní odhodlání položit život za Ameriku jaká je. A kdo nevěří, ať tam běží.
piloti beze zbraní si uvědomují vážnost chvíle i po 20letech
Konec grotesky? Kdepak. Teď přijdou dokumenty.
Naše chaplinovská mezihra skončila. A nyní se vraťme k původním dokumentům.
Mohlo by se zdát, že jsme kvůli humoru jednotlivé události poněkud přehnali.
Jenže podívejme se na několik skutečných výpovědí.
Letadlo, které neexistovalo
V 9:21 dostalo vojenské středisko NEADS zprávu, že American Airlines 11 stále letí a míří na Washington.
Vyšetřovací komise následně uvedla, že se jí nepodařilo zjistit původ této mylné informace.
Právě zpráva o fantomovém letadle vedla v 9:23 k vydání rozkazu vyslat stíhačky z Langley.
Letouny startovaly v 9:30. Jenže namísto na sever k oblasti Baltimoru letěly na východ nad Atlantik. Příčina? Předem připravený letový plán, který piloti a civilní řídící považovali za závazný.
Když velení zjistilo, co se stalo, pokusilo se stíhačky otočit. Podle vyšetřovací komise byly v okamžiku nárazu do Pentagonu stále přibližně 240 kilometrů daleko.
Jeden z pilotů později vypověděl, že uvažoval o ruské hrozbě přicházející od moře. Nikdo mu totiž pořádně nevysvětlil, proti čemu vlastně startuje. Není tedy třeba se vysmívat pilotům. Ti plnili pokyny, které dostali.
Otázkou je, kdo jim takové pokyny připravil a proč je nikdo včas neopravil.
Pentagon: Nemáme nic
Teď se dostáváme k samotnému ministerstvu obrany.
Člověk by mohl podlehnout představě, že nejvýznamnější vojenská administrativní budova Spojených států bude chráněna také proti leteckému útoku. Kupodivu nikoliv. Oficiální historická publikace Pentagon 9/11 popisuje rozhovor, který proběhl v době útoků.
Pracovnice armádní správy Sandra Rileyová telefonovala představiteli pentagonské bezpečnostní služby Johnu Jesterovi a zeptala se, co mají k dispozici proti přilétajícímu letadlu.
Odpověď byla stručná:
„Nic.“
Publikace výslovně uvádí, že Pentagon neměl na střeše ani v areálu vlastní protiletadlový systém a jeho bezpečnostní služba neměla plán, jak čelit sebevražednému leteckému útoku. Pokud by varování přišlo včas, jediným účinným opatřením bezpečnostní služby by bylo vyklizení budovy.
Nejsilnější armáda světa tedy disponovala prostředky schopnými zničit cíle na druhém konci planety. Ale přímo u svého vlastního velitelství neměla jedinou protiletadlovou raketu.
Jistě. Proč by měl mít Pentagon protiletadlovou obranu?
Vždyť je to jen Pentagon.
Pramen: Pentagon 9/11, oficiální historická publikace amerického ministerstva obrany, str. 151
A proč jste prostě nezvedli telefon?
V Pentagonu fungovalo Národní vojenské velitelské středisko, známé jako NMCC.
Jeho úkolem bylo mimo jiné zajistit komunikaci mezi nejvyšším vojenským a politickým vedením.
Dne 11. září měl důležitou operační úlohu kapitán námořnictva Charles Leidig.
Při slyšení vyšetřovací komise 17. června 2004 vysvětloval, že středisko svolalo zvláštní telekonferenci, ale během dopoledne se nedařilo řádně připojit civilní letecký úřad FAA.
To poněkud komplikovalo předávání informací o unesených letadlech.
Komisař John Lehman se jej proto zeptal, proč prostě někdo nevzal mobilní telefon a nezavolal jim.
Leidig odpověděl, že samostatnou linku zřídili, ale telekonference probíhala na zvláštním zabezpečeném okruhu. Problém představovala technická kompatibilita spojení.
Lehman se znovu ptal, proč nebylo možné zajistit jednoduché přímé spojení mezi vedením FAA a NORAD.
Představme si ten obraz. Máme nejmodernější vojenské technologie. Družice. Radary. Zabezpečené komunikační sítě. Strategická velitelská střediska. A vyšetřovací komisař se nakonec musí zeptat, proč prostě někdo nezvedl telefon. Možná nejvýznamnější technologickou inovací, kterou americká protivzdušná obrana 11. září potřebovala, nebyla další stíhačka za desítky milionů dolarů.
Byl to telefonní seznam.
Pramen: veřejné slyšení komise 9/11, 17. června 2004, výpověď Charlese Leidiga
Charles Leidig – slavnostní předání velení, 22. července 2009
Kontradmirál Charles Leidig při vojenském ceremoniálu v Itálii. V roce 2001 působil v Národním vojenském velitelském středisku Pentagonu. Foto: Gary Keen / U.S. Navy, Public Domain. Originální snímek.
Rozkaz k sestřelení. Přísně tajný před piloty.
Podle oficiální chronologie havarovalo čtvrté letadlo, United Airlines 93, v 10:03.
Vojenské středisko NEADS se o jeho únosu dozvědělo až v 10:07. A teprve v 10:31 obdrželo informaci, že viceprezident povolil sestřelení podezřelých letadel, která neuposlechnou příkazy.
Jenže ani tehdy rozkaz nebyl předán pilotům stíhaček NORAD.
Proč?
Podle vyšetřovací komise si příslušní velitelé nebyli jisti, jak by měli piloti podle tohoto rozkazu postupovat. Tak ho nepředali. Piloti měli nadále především zjišťovat, s jakými letadly se setkávají.
Když armáda dostane rozkaz sestřelit nepřátelský cíl, ale nepředá ho pilotům, protože není úplně jasné, co by s ním měli dělat, máme před sebou nový způsob vedení války.
Zvláštní je také zaznamenaný rozhovor viceprezidenta Cheneyho s ministrem obrany Rumsfeldem v 10:39.
Cheney sdělil, že vydal povolení k sestřelení, a na dotaz, zda byl rozkaz předán pilotům, odpověděl kladně. Dokonce uvedl, že podle jeho informací již byla některá letadla sestřelena.
Rumsfeld to nemohl potvrdit. A měl pravdu. Žádný z těchto údajných sestřelů se totiž neuskutečnil.
Takže máme viceprezidenta, který věří, že piloti mají rozkaz a možná již sestřelili několik letadel.
Máme piloty, kteří tento rozkaz nemají. A ministra obrany, který se snaží zjistit, co se vlastně děje.
Kdyby šlo o filmovou komedii, diváci by režisérovi vytýkali přehnaně absurdní scénář.
Pramen: Zpráva komise 9/11, kapitola 1.3 – National Crisis Management
Vyšetřování? A proč vlastně?
Člověk by nyní mohl předpokládat, že po podobném selhání následuje důkladné vojenské vyšetřování. Zvlášť když se nepodařilo předat pilotům ani mimořádně závažný rozkaz k sestřelení.
V písemných otázkách Senátu se Mark Dayton generála Myerse přímo zeptal, zda piloti nebyli informováni o prezidentském oprávnění k zásahu. Myers potvrdil, že informováni nebyli. Dodal ovšem, že kdyby se objevil cíl, oprávnění by bylo okamžitě předáno. To je uklidňující.
Rozkaz jsme nepředali, protože jsme neměli cíl. Kdybychom cíl měli, určitě bychom ho předali.
Senátor se proto zeptal na další věc. Proběhlo vyšetřování rozhodnutí nepředat rozkaz pilotům?
Generál Myers odpověděl:
„Ne. Vyšetřování nebylo požadováno, a proto nebylo provedeno.“
Zde se na chvíli zastavme. Tohle není satira. Tohle je oficiální písemná odpověď amerického vojenského velení Senátu. Nejde přitom jen o nepředaný rozkaz. V květnu 2003 představitelé NORAD před vyšetřovací komisí uváděli, že byli informováni o únosech letů American Airlines 77 a United Airlines 93 podstatně dříve.
Komise následně porovnala jejich tvrzení s vojenskými nahrávkami a dalšími záznamy a zjistila, že tato časová osa byla nesprávná.
Vojáci například tvrdili, že o únosu United 93 věděli již v 9:16.
Jenže podle pozdější rekonstrukce v té době letoun ještě normálně letěl a k únosu mělo dojít až později. Ani stíhačky z Langley nebyly vyslány kvůli American 77, jak se původně uvádělo, ale kvůli onomu fantomovému letu American 11. Generálové tedy představili veřejnosti časovou osu, kterou později usvědčily z nepřesnosti jejich vlastní nahrávky. Senátor Dayton upozornil, že podle něj šlo o závažné zkreslení skutečností. Odpovědnost za tyto nesrovnalosti ovšem zůstala nevyjasněná. A rozhodnutí nepředat rozkaz pilotům?
To se podle Myersovy písemné odpovědi ani nemuselo vyšetřovat.
Přiznávám, že takový systém kontroly mě fascinuje. Jeho hlavní předností je, že nezatěžuje velitele zbytečnými otázkami.
Richard Myers – přísaha, 1. října 2001
Generál Richard Myers skládá přísahu do funkce předsedy sboru náčelníků štábů USA. Přihlíží ministr obrany Donald Rumsfeld. Foto: Helene C. Stikkel / U.S. Department of Defense, Public Domain. Originální snímek.
A nyní slavnostní předávání cen
Po tak mimořádném výkonu americké protivzdušné obrany by člověk mohl očekávat přinejmenším nepříjemné otázky ohledně odpovědnosti vrcholných velitelů.
Místo toho můžeme sledovat jejich další kariéry.
| Velitel | Funkce 11. září 2001 | Další kariéra a ocenění |
|---|---|---|
| Ralph Eberhart | Velitel NORAD | V roce 2002 převzal i nové velitelství USNORTHCOM. Roku 2004 obdržel americkou medaili Defense Distinguished Service Medal a kanadský Kříž za záslužnou službu. |
| David Wherley | Velitel 113. křídla Národní gardy | V roce 2003 byl jmenován velitelem Národní gardy District of Columbia. Dne 28. října 2005 povýšil na generálmajora. |
| Charles Leidig | Vyšší operační důstojník v NMCC | V červnu 2004 již vystupoval jako vybraný kandidát na admirálskou hodnost. Později dosáhl hodnosti viceadmirála. |
| Richard Myers | Zástupce předsedy sboru náčelníků štábů | Dne 1. října 2001 se stal předsedou sboru náčelníků štábů. Jeho nominace ovšem byla oznámena již 24. srpna 2001. |
U generála Eberharta však máme něco podstatně zajímavějšího.
Generál Eberhart: Za správná rozhodnutí
Dne 5. listopadu 2004 obdržel generál Ralph Eberhart od Kanady vojenský Kříž za záslužnou službu (Meritorious Service Cross).
A teď pozor na zdůvodnění.
Oficiální kanadská citace uvádí, že jeho velení, iniciativa a jasné vedení zajistily přijetí správných rozhodnutí během teroristických útoků 11. září 2001.
Opravdu.
Správných rozhodnutí.
Připomeňme si výsledek. Dvě stíhačky z Otisu přiletěly pozdě. Tři F-16 z Langley zamířily nad oceán. Vojenské velení pronásledovalo neexistující letadlo. Pentagon nebyl schopen vlastní protiletadlové obrany. Rozkaz k sestřelení nedoputoval k pilotům. A kanadské vyznamenání chválí Eberharta za správná rozhodnutí právě během 11. září.
Zde už se autor satiry ocitá v krajně obtížné situaci.
Jak má vymyslet něco absurdnějšího než oficiální zdůvodnění státního vyznamenání?
Pramen: Kanadská vláda, oznámení o vyznamenání generála Eberharta, 5. listopadu 2004
Vyznamenání také pro NORAD
A nejde jen o jednotlivce. Podle oficiálního historického přehledu NORAD získalo samotné velitelství kolektivní vyznamenání Joint Meritorious Unit Award.
Za jaké období?
Od 11. září 2001 do 10. září 2002.
Tedy počínaje právě dnem, kdy protivzdušná obrana nedokázala zabránit žádnému ze čtyř útoků popsaných oficiální zprávou. Je výmluvné, že v období oceněných zásluh figuruje právě tento den.
A konečně v roce 2012 přišlo další ocenění. Budova velitelství NORAD a USNORTHCOM na základně Peterson dostala jméno Eberhart–Findley Building na počest generálů Ralpha Eberharta a Erica Findleyho.
Na pamětní desce bylo uvedeno:
THEY HAD THE WATCH.
Volně přeloženo: Drželi stráž.
Ano.
Stráž skutečně drželi.
Otázkou pouze zůstává, co se během jejich služby podařilo uhlídat.
Pramen: NORAD/USNORTHCOM – pojmenování budovy velitelství, 1. října 2012
Eberhart–Findley Building – 1. října 2012
Slavnostní pojmenování budovy velitelství NORAD a USNORTHCOM po generálech Ralphu Eberhartovi a Ericu Findleym. Nápis na pamětní desce: „Drželi stráž.“ Foto: Jhomil Bansil / NORAD–USNORTHCOM, U.S. Department of Defense. Původní publikace.
Epilog: Charlie Chaplin odchází
Pokusme se nyní náš výlet do vojenského velení nejsilnější světové mocnosti uzavřít.
Podle oficiálního scénáře zaútočilo na Spojené státy devatenáct teroristů, vyzbrojených převážně jednoduchými zbraněmi.
Unesli čtyři civilní dopravní letadla.
Proti nim stála armáda, která dokázala vést válku na jiném kontinentu, ale nedokázala zabránit útokům na New York a Washington.
Nikdo z vojenských stíhačů žádné ze čtyř letadel nezastavil.
Žádné nebylo sestřeleno.
Po tragédii se začalo vyšetřovat, jak k tomu mohlo dojít.
Vyšetřovací komise zjistila, že část původních vojenských výpovědí neodpovídala skutečným záznamům. Rozkaz k sestřelení se nedostal k pilotům. A když se Senát ptal na vyšetření tohoto rozhodnutí, dozvěděl se, že nebylo nutné.
Následovalo budování nových struktur protivzdušné obrany.
Velitelé pokračovali v kariérách.
Někteří dostali vyznamenání.
A po jednom z nich byla pojmenována budova vojenského velitelství.
Vraťme se proto ještě naposledy k našemu imaginárnímu filmovému studiu.
Chaplin stojí u dveří, v ruce drží scénář.
Producent se jej ptá:
„Tak co, Charlie, natočíme to?“
Chaplin zavrtí hlavou.
„To nejde.“
„Proč?“
„Diváci by tomu nevěřili.“
„Ale vždyť je to podle oficiálních dokumentů!“
Chaplin se zamyslí.
„Tak to je ještě horší.“
Položí scénář na stůl, nasadí si buřinku, zatočí hůlkou a odchází.
Kamera zabírá poslední stránku.
Na ní stojí:
NEPŘÍTEL NEZASTAVEN.
VLASTNÍ LETADLA NESESTŘELENA.
VELENÍ VYZNAMENÁNO.
A pod tím malým písmem:
Vyšetřování nebylo nutné.
Chaplin uklouzne na medaili, spadne na záda, vstane, opráší si kalhoty a ukloní se.
KONEC.
Až na jednu maličkost.
Zatímco Chaplinovy grotesky byly fikcí a diváci věděli, že sledují komedii, předlohou tohoto příběhu je oficiální vyprávění amerických úřadů o skutečné národní tragédii.
Máme tedy věřit, že se všechno odehrálo právě takto?
Čtenář nechť posoudí sám.
Fotografie pocházejí z veřejně přístupných archivů amerického ministerstva obrany. Jejich zveřejnění neznamená, že americké ozbrojené síly podporují nebo schvalují obsah tohoto článku.
The appearance of U.S. Department of War (DoW) visual information does not imply or constitute DoW endorsement.
Prameny a přílohy
Autentické vojenské nahrávky a časová osa
- Michael Bronner: 9/11 Live – The NORAD Tapes, Vanity Fair, 2006 – reportáž sestavená z přibližně 30 hodin záznamů vojenského střediska NEADS. Obsahuje přepisy skutečných rozhovorů i zvukové ukázky.
- Zpráva vyšetřovací komise 9/11, kapitola 1 – podrobná časová osa vojenských zásahů, fantomový let American 11, chybný kurs stíhaček z Langley a nepředaný rozkaz k sestřelení.
- Veřejné slyšení komise 9/11, 17. června 2004 – výpovědi velitelů o vojenské reakci, telefonickém spojení a probíhajících cvičeních.
Předchozí vojenská cvičení a následné vyšetřování
- Písemné odpovědi generála Myerse Senátu, tiskové strany 177–178 – pět scénářů sebevražedných leteckých útoků před 11. zářím, skartované souhrny výsledků a odpověď o neprovedeném vyšetřování.
- NORAD – Northern Vigilance, 9. září 2001 – oznámení vojenské operace v oblasti Aljašky a severní Kanady.
- Pentagon 9/11 – oficiální historická publikace – popis chybějící vlastní protiletadlové obrany Pentagonu.
Vyznamenání a další kariéry
- Kanadská vláda – vyznamenání generála Eberharta, 5. listopadu 2004 – oficiální zdůvodnění, které výslovně chválí jeho vedení během 11. září.
- Národní garda – životopis Davida Wherleyho – data velitelských funkcí a povýšení.
- Americké námořnictvo – životopis viceadmirála Charlese Leidiga – přehled pozdějších velitelských funkcí.
- Historie NORAD – přehled kolektivních vyznamenání – Joint Meritorious Unit Award za období od 11. září 2001 do 10. září 2002.
- NORAD/USNORTHCOM – budova Eberhart–Findley, 1. října 2012 – slavnostní pojmenování budovy velitelství a text pamětní desky.
9/11 – 25 let poté – Obsah celého seriálu
Zobrazit jednotlivé díly:
- Oficiální příběh za pět minut
- Začněme na konci
- Záminka
- WTC 7: budova, která měla spadnout
- WTC 7: pád bez odporu
- Dvojčata, která Boeing nesrazil
- Když začne pád, NIST končí
- Kdo se mohl dostat k oceli?
- Boom, boom, boom: svědci
- Exploze dole
- Jak se kalila ocel
- Místo činu do šrotu
- Čím lze rozpojit mrakodrap?
- TV: Co jsme vlastně viděli?
- Letadla nad limitem
- Tři způsoby, jak dostat Boeing do věže
- Kde jsou ty trosky?
- Pentagon: kam se vešel Boeing?
- Shanksville: díra bez Boeingu
- Telefonáty aneb cibule bez jádra
- Mrtví na papíře. Záhada identit obětí
- Operace Northwoods
- Kdo to věděl předem?
- Když se do scénáře připletl policista
- Obrana Spojených států: Stíhačky, které nepřiletěly
- Patriot Act: Zákon, který čekal na svou příležitost
- Antrax. Smrt přichází poštou
- Antrax. Strach v Kongresu
- Chodí pešek okolo
Přidejte odpověď