Čtyři velká dopravní letadla. Dvě v New Yorku, jedno v Pentagonu, jedno v Pensylvánii. Dohromady stovky tun kovu, kompozitů, kabeláže, sedadel, zavazadel, podvozků, turbín, kol a všeho ostatního, co k dopravnímu letadlu patří. Člověk by čekal jednu staromódní věc: relevantní trosky. Ne vysvětlivky. Ne popisky. Ne slavné kousky plechu velikosti svačinového ubrousku. Prostě trosky.
Jestli mi někdo vypráví o čtyřech haváriích Boeingů, nechci po pětadvaceti letech slyšet, proč nejsou vidět. Chci je vidět.
Nejprve pár čísel, aby bylo jasné, o čem se bavíme
Boeing 757-200 je dlouhý 47,32 metru a má rozpětí 38,05 metru. Jeho typická provozní prázdná hmotnost je podle Boeingu přibližně 58,6 tuny. Boeing 767-200 je dlouhý přibližně 48,5 metru, rozpětí má kolem 47,6 metru a typická provozní prázdná hmotnost se pohybuje kolem 79 až 80 tun. Takže už jen prázdné konstrukce čtyř strojů představují řádově 277 tun materiálu; se zbytkem paliva, cestujícími, zavazadly a nákladem samozřejmě podstatně více. To je už docela slušná hromada, kterou by člověk čekal někde vidět.
A ještě motory. U raných 767 používaných v dané době šlo o turbofany s ventilátorem přibližně 2,4 metru v průměru a suchou hmotností kolem čtyř tun za kus; 757 nesl motory stejné řádové velikosti. Čtyři údajná letadla tedy znamenají osm mohutných motorových jednotek, vedle hlavních podvozků, kol, nosníků, ocasních ploch a desítek tisíc dalších součástí. Když se takový kolos rozbije, existují v zásadě dvě možnosti: buď zůstanou velké části, nebo vznikne obrovské množství menších fragmentů. V obou případech ale vznikne něco, co i laik pozná jako havárii letadla.
Jak vypadá havárie, když je to havárie
Nemusím nikomu přednášet aerodynamiku či vymyšlené úvahy co by se mělo stát, co by se mohlo stát a co by se stát nemohlo. Stačí se podívat na fotografie jiných katastrof. U Lockerbie se Pan Am 103 rozpadl ve vzduchu a trosky se rozesely na velkém území. Přesto jich bylo tolik, a byly tak významné, že z nich šlo fyzicky rekonstruovat velkou část trupu Boeingu 747. U sestřeleného MH17 na Ukrajině ležely na poli a v okolí celé velké sekce vraku, kusy trupu, interiéru, systémů a později byla část stroje znovu sestavena.
MH17 – Ukrajina (2014). Trosky sestřeleného Boeingu 777. Na místě dopadu zůstaly rozsáhlé části trupu, křídel a dalších konstrukcí. Z nalezených dílů byla později sestavena také přední část letadla.
MH17 – Ukrajina (2014). Trosky sestřeleného Boeingu 777. Na místě dopadu zůstaly rozsáhlé části trupu, křídel a dalších konstrukcí. Z nalezených dílů byla později sestavena také přední část letadla.
A tím seznam zdaleka nekončí. TWA 800, Boeing 747, se v roce 1996 rozpadl nad Atlantikem a dopadl do moře. Přesto NTSB vyzvedla a evidovala takové množství trosek, že postavila rozsáhlou trojrozměrnou rekonstrukci trupu a zveřejnila samostatný Reconstruction Group report, log rekonstrukce i databázi zavěšených částí. Vyšetřovatelé se tedy nespokojili s kusem plechu na stole. Z trosek znovu postavili letadlo.
Swissair 111, MD-11, narazil roku 1998 vysokou rychlostí do Atlantiku. Moře je mimochodem podstatně méně příjemné místo pro sběr trosek než trávník před Pentagonem. Přesto kanadští vyšetřovatelé vyzvedli a roztřídili obrovské množství materiálu a část přední sekce letadla rekonstruovali v hangáru. Letadlo se může rozdrtit na malé části; z toho ale neplyne, že se materiál stane neviditelným.
Swissair 111 – Atlantik (1998). Letoun MD-11 narazil vysokou rychlostí do moře. Kanadští vyšetřovatelé získali přibližně 98 % hmotnosti letadla a z nalezených částí rekonstruovali část jeho přední sekce.
El Al 1862 je pro naše porovnání téměř drzý případ: nákladní Boeing 747 skutečně narazil do obytného komplexu Bijlmermeer v Amsterdamu. Budova byla těžce zničena a následoval rozsáhlý požár. Přesto fotografie a vyšetřování ukazují skutečné mechanické trosky a velké množství leteckého materiálu. Zkrátka: Boeing narazil do budovy a fyzika po sobě zanechala nepořádek.
El Al 1862 – Amsterdam (1992). Jeden z mohutných motorů nákladního Boeingu 747, vyzvednutý z vody po havárii. Dvojice mužů umožňuje názorné porovnání rozměrů motoru s lidskou postavou. Foto: © H. A. Pruis.
Germanwings 9525 zase ukazuje druhý extrém. Airbus A320 v roce 2015 narazil vysokou rychlostí do horského masivu a byl mimořádně silně fragmentován. Výsledek nebyl elegantní kus trupu s logem společnosti. Bylo to rozsáhlé pole tisíců fragmentů, které záchranáři a vyšetřovatelé sbírali z obtížně dostupného terénu. Silně destruktivní náraz tedy může vysvětlit, proč nejsou velké kusy. Nevysvětluje, proč by nebyly hromady malých.
Germanwings 9525 – Francouzské Alpy (2015). Airbus A320 narazil vysokou rychlostí do horského masivu. Letoun byl rozbit na množství drobných fragmentů, které záchranáři a vyšetřovatelé shromažďovali v obtížně přístupném terénu.
To je normální svět. Letadlo spadne a zanechá po sobě letadlo – vcelku, v kusech, v tisících kusů, ale pořád letadlo. Nemusím k němu přidávat komentář „věřte nám, tentokrát se zrovna dokonale ztratilo“.
A teď ten zázrak jménem 11. září
V New Yorku se údajně dva Boeingi 767 zanořily do mrakodrapů. U Pentagonu Boeing 757 narazil do nízké budovy. V Pensylvánii další 757 dopadl do země. Člověk by řekl: výborně, budeme mít tři různé typy trosek, ale pořád trosky dopravních letadel. Jenže ne. Dostáváme tři různé výmluvy a stále tentýž výsledek.
New York: všechno se ztratilo ve věžích, potom v jejich kolapsu a nakonec v rychlém odvozu oceli do šrotu. Pentagon: všechno proniklo dovnitř, rozpadlo se, shořelo a navenek zůstaly jen vybrané fragmenty. Shanksville: všechno se rozbilo na tak malé kousky, že široká fotografie vypadá spíš jako místo po výkopových pracích než po pádu Boeingu.
Tři místa. Čtyři letadla. A ani jedno normální pole trosek.
Shanksville: Boeing 757, nebo kráter s tiskovým oddělením?
U Shanksville je nejpozoruhodnější právě ta disproporce mezi příběhem a obrazem. Oficiální vysvětlení zní: vysoká rychlost, přímý dopad, téměř úplná fragmentace. Dobře. Ale právě potom bych čekal obrovské množství fotograficky dokumentovaných fragmentů, jejich husté rozptýlení a pečlivou rekonstrukci robustních částí stroje.
Co veřejnost dostala? Především kráter. No kráter. Spíš takovou brázdu v poli. Kolem ní hlínu, trochu kouře, pár lidí v ochranných oblecích a potom jednotlivé drobné kusy, které mají dokládat, že tu před chvílí skončil Boeing 757.
Shanksville – Pensylvánie (11. září 2001). Pohled na místo údajného dopadu Boeingu 757 letu United Airlines 93. Na celkovém záběru dominuje porušený terén a kráter. Velké, snadno rozpoznatelné části dopravního letadla zde nejsou patrné.
A teď si tu scénu porovnejme s MH17 nebo Lockerbie. Nemluvím o tom, že mají vypadat stejně. Nemají. Mluvím o elementární rozpoznatelnosti. U MH17 vidím vrak. U Lockerbie vidím vrak. U Shanksville vidím díru v zemi a jsem vyzván, abych si do ní dosadil letadlo z titulku.
Pentagon: tady máte kus plechu s American Airlines. Tak to jo.
Pentagon je na tom podobně. Široký pohled ukazuje poškozenou fasádu, stavební destrukci a hasičskou techniku. Co na něm nevidím, je havarovaný Boeing 757 v podobě, v jaké bych očekával po pádu téměř padesát metrů dlouhého stroje se dvěma velkými motory.
Pentagon – Washington (11. září 2001). Poškozená západní fasáda Pentagonu po údajném nárazu Boeingu 757 letu American Airlines 77. Fotografie zachycuje destrukci budovy a zásah záchranných složek. Celý letoun ani jeho dvě motorové jednotky na záběru vidět nejsou. Kudy se dostal Boeing dovnitř?
asi tudy:
Kočka leze dírou, pes oknem a Boeing Pentagonem.
A pak přichází slavné detaily. Tu kousek plechu. Tam kus obložení. Tu fragment se značkou American Airlines. Právě tento styl „důkazu“ je až komický. Stovky tun dopravního letadla se jaksi rozpustí v metafyzickém prostoru a jako korunní argument přistane na trávě malý pokrčený fragment s nápisem AA.
To je přesně ten okamžik, kdy má člověk chuť říci: promiňte, děláte si ze mě legraci? Neříkám, že ten kus kovu nemůže pocházet z letadla. Říkám, že jako reprezentace havárie Boeingu působí skoro jako parodie.
Čtyřicet sedm metrů délky. Rozpětí přes třicet osm metrů. Dva obří motory. A triumfálním důkazem je ohnutý štítek v trávě.
Rumsfeldovo kovové memento. Pokroucený fragment označovaný za součást letadla, které mělo narazit do Pentagonu. Americký ministr obrany Donald Rumsfeld jej uchovával ve své kanceláři jako památku na 11. září. Zdroj: Ministerstvo obrany USA.
New York: největší alibi v dějinách šrotování
U WTC je to celé ještě elegantnější. Dva Boeingy 767, tedy stroje ještě větší než 757, prý vlétly do věží, rozpáraly je, rozpadly se v nich a potom se jejich zbytky smísily se stavební apokalypsou tak dokonale, že veřejnost opět nevidí nic, co by připomínalo normální pole trosek dopravního letadla.
Ano, byly ukazovány jednotlivé části – motorové fragmenty, kusy podvozku, různé plechy. Právě proto ale vzniká otázka, jaké procento z očekávaného materiálu tím vlastně veřejnosti předložili. Promile? Setiny procenta? Rétoricky řečeno klidně oněch 0,01 %, o nichž mluvíme. To není přesný výpočet. Je to poměr mezitím, co bych očekával od dvou obrovských letadel, a tím, co se objevuje ve veřejném prostoru jako ‚důkaz‘.
A do toho všeho rychlý odvoz místa činu. Ocel pryč, sutě pryč, materiál pryč. Vyšetřovatel, který by chtěl rekonstruovat fyzickou scénu klasickým způsobem, může leda mávat za náklaďákem.
Rumsfeld a nejmenší letecké muzeum na světě
Do této obrazové komedie vstupuje ministr obrany Donald Rumsfeld. Ukázal, že jde o neuvěřitelně citlivého a empatického chlapce. Tváří v tvář útočníkům na americkou demokracii prokázal mimořádnou statečnost a pomáhal identifikovat a třídit trosky před Pentagonem. Mezitím se přidržoval nosítek, pardon, pomáhal s nosítky s raněným. Mohl řídit obranu Spojených států, ale dal přednost lidskému přístupu. Jakmile Rumsfeld spatří člověka v nesnázích, prostě se nemůže udržet. Měl by velet, měl by spolupracovat s armádou a prezidentem USA, ale jakmile vidí vyšetřovatele nebo záchranáře v akci, musí se přidat. Hned vyšetřuje a také ošetřuje.
Přesto nevidím důvod k udělení medaile za to, že po útoku pomáhal s nosítky. Ve chvíli, kdy už byly zasaženy obě věže World Trade Center a následně samotný Pentagon, nebylo vůbec jasné, zda jde o izolovaný teroristický útok, další vlnu útoků, nebo začátek širšího vojenského konfliktu. Právě tehdy má ministr obrany sedět tam, kde se sbíhají informace a odkud se řídí obrana státu. Je ministrem obrany (nyní války), nikoliv zdravotním bratrem nebo sestrou. To už tak bývá, že role jsou rozděleny. Chirurg operuje slepé střevo nebo transplantuje srdce, pekař peče housky a ministr obrany řídí armádu. Když si začnou role prohazovat, nemusí to dopadnout nejlépe a určitě nejde o žádoucí způsob řízení země.
Ale tady právě groteska pokračuje svými kousky a to nejen plechu. Komise pro 11. září uvádí, že centrem krizového řízení ministerstva obrany byl National Military Command Center. Jeho úkolem bylo vytvořit spojení mezi národní velitelskou autoritou – prezidentem a ministrem obrany – a těmi, kdo měli rozkazy vykonat. Rumsfeld však po zásahu Pentagonu odešel pryč a do NMCC dorazil až krátce před 10:30. Komise výslovně konstatuje, že při prvním předání rozkazu k sestřelu nebyl součástí řetězce velení a v 10:39 teprve získával situační přehled. To už byl Flight 93 podle oficiální časové osy dávno na zemi.
Onen kousek kovu, údajně z trávníku před Pentagonem, má svá zvláštní pokračování. Oficiální historie Pentagonu sama uvádí, že Rumsfeld na trávníku viděl stovky kusů kovu, jeden zvedl a prohlížel si jej. Pozdější svědectví ochranky popisuje scénu ještě barvitěji: Rumsfeld se měl sehnout, zvednout kus údajného letadla a říci: „This is American Airlines.“ – „Tohle je American Airlines.“ Pozdější šetření navíc potvrdilo, že měl ve své kanceláři kus letadla z Pentagonu, a ministerstvo obrany zveřejnilo fotografii jeho pokrouceného kovového „mementa“.
Tady už se ironii téměř nedá ubránit. Místo činu útoku na ministerstvo obrany Spojených států. Údajná havárie Boeingu 757. A ministr obrany – mimochodem bývalý námořní pilot a letecký instruktor – si z trávníku zvedne kus kovu, který později skončí jako památeční exponát.
Dvě několikatunové motorové jednotky jaksi chybí. Ministr obrany není včas v řídicím centru obrany státu. Ale na trávníku identifikuje American Airlines podle kousku kovu a jeden fragment si později nechá a vystaví v kanceláři jako memento. Své bezradnosti, asi. Kdyby to nebylo v oficiální historii, znělo by to jako satira.
Abych byl přesný: nenašel jsem dobovou fotografii, na níž by Rumsfeld po trávníku skutečně kráčel s tím fragmentem v ruce. Našel jsem však něco podobně hodnotného pro poznámkový aparát: oficiální historii Pentagonu, která říká, že kus kovu zvedl a zprávu o pozdějším šetření ministerstva spravedlnosti s oficiálním snímkem jeho kovového mementa. To už není internetová pověst. To je jejich vlastní příběh.
Jinými slovy
V běžném světě havárie vytváří trosky a z trosek se skládá příběh. V příběhu 11. září se nejprve vypráví příběh a teprve potom se ukazují drobné kusy, které mají tento příběh ilustrovat.
To je obrácené pořadí. A právě ono budí nedůvěru. Nepochybuji, že se stále necházejí nové a nové artefalty z 9/11. Za pět let se možná najde u Pentagonu celé křídlo Boeingu. A za dalších pět let všechny originální čepice originálních únosců vlastnoručně na líci podepsaných samotným Usamou bin Ladinem. A na rubu, skrytě, tajným inkoustem s podpisem a věnováním samotného Vladimíra Putina. Mohla by to být důstojná tečka za pohádkovým příběhem plným směsice těžko uvěřitelného patosu, pokryteckého pláče a nechutného kýče.
Ztracená videa a zvláštní zdrženlivost
Ke Shanksville patří ještě jedna podezřelá okolnost. V alternativním výzkumu se opakovaně vrací vzpomínky na rané záběry a rozhovory z místa, které později mizely nebo nebyly běžně dohledatelné. Nechci na této kapitole stavět konkrétní nedoloženou historku o každém reportérovi a každé kazetě. Stačí mi prostší postřeh: široké obrazové zdokumentování místa, které by člověk u tak monumentální události očekával, působí podivně chudě.
Když to řeknu jinak: u běžné letecké nehody dostane člověk víc vraku a méně poezie. U Flight 93 dostává více legendy a méně Boeingu.
K níže uvedenému videu. Jak ukazuje spodní banner – pachatele už máme. Poněkud nepřekvapivě je jím kdo jiný než „OSAMA BIN LADEN“? Teď ještě ten Boeing. Záběry ukazují údajné místo katastrofy. Vidíte tam nějaké trosky letadla? Já tedy opravdu ne.
Stovky tun zmizely. Pas nikoli.
Můžeme pokračovat jedním z nejkrásnějších zázraků celého příběhu. U WTC se mi nedaří dohledat stovky tun relevantních leteckých trosek dvou Boeingů 767 v podobě, jakou znám z jiných havárií. Motory, křídla, velké části trupu, ocasní plochy – pokaždé nastoupí vysvětlení, proč je tentokrát nevidíme. Ale pas údajného únosce Satama al-Suqamiho přežil.
Neříká to nějaký blog. Řekla to přímo 9/11 Commission (Komise pro 11. září). Podle jejího veřejného slyšení našel Suqamiho pas náhodný kolemjdoucí a předal jej detektivovi NYPD krátce před zřícením věží. Komise navíc uvádí, že ze čtyř pasů únosců, které celé nebo částečně přežily, byly dva nalezeny na místě údajného pádu Flight 93 v Pensylvánii.
Takže si to shrňme. Dva Boeingy 767 se podle příběhu při nárazu a následném kolapsu rozpadnou natolik, že veřejnosti po nich zůstane směšně chudý obraz relevantních trosek. Ale malý papírový pas jednoho z únosců vyletí z letadla, přežije náraz, ohnivou kouli i déšť trosek a ještě si včas najde kolemjdoucího, který jej předá policii. Scénárista si s tím hlavu nelámal. Proč taky? Většina diváků už věděla, kdo je padouch.
Kontrolní otázka pro čtenáře
Navrhuji jednoduchý experiment. Položte vedle sebe fotografie Lockerbie, MH17 a jiné velké havárie. Vedle nich Pentagon, Shanksville a několik oficiálně nabízených fragmentů z 11. září.
A zeptejte se sám sebe: kde bez pomoci titulku vidím dopravní letadlo?
Nemusíte být letecký inženýr. Nemusíte být pyrotechnik. Nemusíte být expert FBI. Stačí mít oči a elementární zkušenost s tím, jak vypadá fyzická realita, když se něco skutečně rozbije.
tady opravdu hledají. Jehlu v kupce sena. Jitrnici jakou svět neviděl. Pardon, Boeing, jaký svět neviděl.
Můj závěr
Základní otázkou této kapitoly není, zda se po 11. září našel nějaký kus kovu. To by byla směšně nízko položená laťka. Základní otázka zní: byly nalezeny relevantní trosky čtyř dopravních letadel v rozsahu a podobě, kterou bych rozumně očekával?
Moje odpověď zní: v běžně zveřejněném obrazovém materiálu nevidím nic, co by se rozsahem a přesvědčivostí byť jen vzdáleně blížilo dokumentaci trosek u srovnatelných velkých havárií. Vidím jednotlivé fragmenty, úřední popisky a tři různé příběhy o tom, proč tentokrát zrovna není vidět to, co by člověk čekal vidět.
Jestli si z toho někdo chce i nadále skládat příběh o čtyřech Boeingech, může. Já v tom vidím spíše kulisy, pár rekvizit a mimořádně drzou žádost, abych věřil titulku víc než vlastním očím. Pro mě tak zůstává stále nezodpovězená fundamentální otázka:
Kde jsou ty zatracené trosky?
Fotografie – autoři, zdroje a licence
Fotografie – autoři a zdroje
MH17 – ocasní část letounu v poli
Foto: © Alexander Chizhenok / Shutterstock.
Zdroj: https://www.aerotime.aero/articles/ec-mh17-statement
MH17 – část trupu s malajsijskou vlajkou
Zdroj: Radio Free Europe / Radio Liberty, archivní fotografie trosek MH17.
https://www.rferl.org/a/australian-fm-says-mh17-suspects-tried/28026725.html
MH17 – rekonstrukce přední části Boeingu 777
Zdroj: BBC News, obrazová dokumentace rekonstrukce na základně Gilze-Rijen.
https://www.bbc.com/news
TWA 800 – rekonstrukce Boeingu 747
Foto: National Transportation Safety Board (NTSB), USA. Vyšetřovací dokumentace, obrázek 29. Volné dílo americké federální vlády.
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:TWA800reconstruction.jpg
Swissair 111 – rekonstrukce části trupu
Foto: © Steffen Schmid / Keystone.
Zdroj: https://www.suedostschweiz.ch/ereignisse/bernhalifax-vor-25-jahren-stuerzte-eine-md-11-der-swissair-bei-halifax-ins-meer
El Al 1862 – zničené obytné domy v Amsterdamu
Foto: © Jos Wiersema. Fotografie dostupná prostřednictvím Wikimedia Commons, licence CC BY-SA 3.0.
Zdroj: https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:El_Al_Flight_1862
El Al 1862 – motor Boeingu 747
Foto: © H. A. Pruis. Fotografická dokumentace vyšetřování havárie El Al 1862.
Zdroj: https://www.elal1862accidentinvestigation.nl/foto-s
Germanwings 9525 – trosky Airbusu A320 ve Francouzských Alpách
Foto: F. Balsamo / Gendarmerie nationale / Ministère de l’Intérieur, Francie, 25. března 2015. Distribuce: Getty Images, snímek č. 467495560.
Zdroj: https://www.gettyimages.at/detail/nachrichtenfoto/in-this-handout-image-supplied-by-the-ministere-de-nachrichtenfoto/467495560
Shanksville – místo dopadu letu United Airlines 93
Foto: © Mark Stahl, 11. září 2001. Library of Congress, evidenční číslo LC-DIG-ppbd-00038.
https://www.loc.gov/pictures/item/2002716985/
Pentagon – požár západní části budovy, 11. září 2001
Foto: FBI / EPA. Archivní fotografie zveřejněná v roce 2017.
https://time.com/4720770/fbi-911-pentagon-attack-photos/
Pentagon – otvor ve vnitřní stěně prstence C
Foto: FBI / EPA. Vyšetřovací fotografická dokumentace, zveřejněná v roce 2017.
https://time.com/4720770/fbi-911-pentagon-attack-photos/
Přidejte odpověď