jpg 28 911_dil_28_antrax_strach_v_kongresu

Nejprve televizní moderátor a redakce novin. Potom dva senátoři, kteří patřili k nejvlivnějším mužům amerického Kongresu. V říjnu 2001 se biologické útoky přesunuly z prostředí médií do centra zákonodárné moci Spojených států. V zemi, která se právě vzpamatovávala z 11. září, začala být nebezpečná i obyčejná pošta.

Dva senátoři

Tom Daschle byl v říjnu 2001 vůdcem demokratické většiny v americkém Senátu. Patrick Leahy předsedal senátnímu justičnímu výboru. Oba byli členy Demokratické strany. Oba měli významné postavení při projednávání protiteroristických zákonů připravovaných po 11. září. A oběma někdo poslal poštou antrax.

Na rozdíl od předchozí série, ve které jedna obálka směřovala konkrétnímu televiznímu moderátorovi a druhá obecně redakci deníku, byly tentokrát obě zásilky adresovány konkrétním politickým představitelům. Dopisy nesly poštovní razítko z Trentonu v New Jersey datované 9. října 2001.

Na zpáteční adrese bylo napsáno:

4th Grade, Greendale School, Franklin Park, NJ 08852.

Údajná čtvrtá třída školy Greendale však neexistovala. Obálky se dochovaly. Na obou jsou rukou napsaná jména senátorů a adresy jejich washingtonských kanceláří.

Tentokrát bez doporučení k léčbě

Připomeňme si, co stálo v dopisech zaslaných 18. září médiím.

Tohle je další na řadě. Vezměte si okamžitě penicilin.

Potom následovaly výhrůžky Americe a Izraeli a náboženský slogan.

Dopisy senátorům měly jiný text:

Nemůžete nás zastavit.

Máme tento antrax.

Teď zemřete.

Bojíte se?

Smrt Americe.

Smrt Izraeli.

Alláh je veliký.

Na začátku opět stálo datum 11. září 2001.

V první sérii se pisatel o antraxu výslovně nezmiňoval, ale doporučoval penicilin.

Ve druhé sérii už jasně pojmenoval biologickou zbraň a přímo vyhrožoval smrtí.

Změna textu nebyla jediným rozdílem.

Antraxový materiál v zásilkách senátorům měl podle následných laboratorních analýz jiné fyzikální vlastnosti než materiál nalezený v dopisech médiím. Byl jemnější a snadněji se rozptyloval ve vzduchu.

Pachatel tedy během tří týdnů rozeslal dvě série dopisů, které se lišily jak adresáty, tak obsahem a podobou biologického materiálu.

Daschle měl dostat tento vzkaz:

A Leahy měl dostat tento vzkaz:

Proč Daschle a Leahy?

Vraťme se o několik dní zpět. Dne 3. října 2001 přinesl deník Washington Post zprávu o konfliktu mezi Bushovou administrativou a demokraty v Senátu. Ministr spravedlnosti John Ashcroft požadoval rychlé schválení rozsáhlé protiteroristické legislativy. Návrh rozšiřoval pravomoci bezpečnostních složek, zejména v oblasti sledování, odposlechů a získávání informací. Jednání se však dostala do konfliktu právě s Patrickem Leahym. Leahy požadoval změny některých ustanovení a ochranu občanských svobod. Podle dobové zprávy obvinil Bílý dům, že nedodržel předchozí dohodu o podobě zákona. Ashcroft naopak kritizoval pomalý postup Senátu.

Šlo o veřejný politický spor, který se odehrával pouhých šest dní před odesláním antraxových dopisů. Tom Daschle byl v té době vůdcem senátní většiny a měl zásadní vliv na organizaci projednávání zákona. Oba senátoři se podíleli na hledání kompromisu s republikány. Nešlo ovšem o politiky, kteří by odmítali protiteroristickou legislativu jako celek. Jejich výhrady se týkaly především podoby některých ustanovení a způsobu jejího projednání. Přesto je nápadné, že neznámý odesílatel vybral právě dvě významné osobnosti demokratické většiny v okamžiku, kdy se jednalo o mimořádném rozšíření státních pravomocí omezujících občanská práva a svobody..

11. října. První hlasování

Dne 11. října 2001 Senát schválil svůj návrh protiteroristického zákona, označovaný jako USA Act. Nešlo tedy o schválení zákona jako takového, ale o schválení návrhu. Pro hlasovalo 96 senátorů, jeden byl proti. Daschle i Leahy hlasovali pro. Jediným odpůrcem byl senátor Russ Feingold. Tento výsledek je důležitý pro přesné pochopení chronologie. Dopisy byly podány 9. října. Senát hlasoval 11. října. Daschleova obálka byla však otevřena až 15. října. První schválení zákona tedy předcházelo okamžiku, kdy se antraxový útok na Kongres stal známou událostí. Legislativní proces však ještě neskončil, ale naopak byl na samém začátku. Konečná verze zákona měla být schválena až o dva týdny později raketovou rychlostí.

15. října. Otevření dopisu

V pondělí 15. října 2001 v 9:45 otevřela zaměstnankyně kanceláře Toma Daschlea obálku. Uvnitř byl dopis a práškovitá látka. Při otevření se podle epidemiologické zprávy CDC uvolnil obláček prachu. Zaměstnankyně položila dopis na podlahu a upozornila policii Kapitolu. Během několika minut dorazili policisté a specializovaná jednotka. První rychlotest ukázal přítomnost antraxu v 10:15. Druhý test byl pozitivní o patnáct minut později. Vzduchotechnika dotčené části budovy byla vypnuta a začalo vyšetřování pracovníků, kteří se mohli dostat do kontaktu se sporami. Následné laboratorní zkoumání přítomnost bakterie potvrdilo. V kanceláři senátora se tak během několika desítek minut odehrála událost, která zásadně změnila provoz části amerického Kongresu.

Daschle: Nevinnost jeho zaměstnanců

Samotný senátor Daschle nebyl v kanceláři, když jeho zaměstnankyně obálku otevřela. Ještě téhož dne vystoupil před novináři. Mluvil o obavách o své zaměstnance a o svém rozhořčení nad tím, že byli vystaveni nebezpečí lidé, kteří s politickými konflikty a rozhodnutími neměli nic společného. Zároveň prohlásil, že Kongres musí pokračovat ve své práci. Událost byla projednávána také přímo na půdě Senátu. Daschle zde popsal rychlou reakci policie a zdravotnických pracovníků. Zdravotnické týmy začaly pracovníkům odebírat nosní výtěry a preventivně podávat antibiotika. Celkem bylo během následného vyšetřování odebráno 2 172 nosních výtěrů. U 28 lidí byla prokázána přítomnost spor antraxu. Pozitivní výtěr ovšem znamenal kontakt s biologickým materiálem, nikoliv samotné onemocnění. V této skupině nakonec nikdo antraxem neonemocněl. Rozsah kontaminace si vyžádal uzavření kanceláří, vyšetřování zaměstnanců a náročnou dekontaminaci. Kongres mohl pokračovat v práci, ale jeho běžný provoz byl vážně narušen.

Smrt na poště

Antraxová obálka musela před doručením do kanceláře senátora projít americkým poštovním systémem. Jedním z míst, kterými prošla, bylo distribuční středisko Brentwood ve Washingtonu. Zatímco zaměstnanci Kongresu dostávali po otevření Daschleovy zásilky preventivní antibiotika, v Brentwoodu se dále třídila pošta. Dne 19. října začali být hospitalizováni poštovní zaměstnanci s těžkými zdravotními obtížemi. Dne 21. října bylo středisko Brentwood uzavřeno. Téhož dne zemřel pětapadesátiletý Thomas L. Morris Jr. Jeho příběh má mimořádnou dokumentární hodnotu.

Poslední telefonát

Thomas Morris pracoval jako zaměstnanec washingtonské pošty. Dne 21. října 2001 ve 4:39 ráno zavolal na tísňovou linku 911. Měl vážné problémy s dýcháním. Operátorce oznámil své jméno a sdělil, že se obává nákazy antraxem. Popsal zdravotní obtíže, které začaly několik dní předtím. Byl již u lékaře, ale výsledek vyšetření neznal. Měl bolesti, cítil slabost a obtížně dýchal. Během telefonátu uvedl, že při sebemenší námaze má pocit, jako by měl ztratit vědomí. Zároveň popisoval svoji zkušenost z poštovního provozu, kde se objevila podezřelá zásilka s práškem. Podle následného vyjádření pošty byla tato konkrétní zásilka testována negativně, což však nevylučovalo kontaminaci pracoviště jinou poštou. Morris se obával právě antraxu. Sanitka přijela a převezla jej do nemocnice. Ještě téhož dne zemřel. Jeho telefonát se zachoval a byl zveřejněn v listopadu 2001. Veřejnost si tak mohla vyslechnout hlas člověka, který správně tušil příčinu svých obtíží, ale nedostal včas odpovídající léčbu.

Další oběť

Dne 22. října zemřel také sedmačtyřicetiletý Joseph P. Curseen Jr., další zaměstnanec pošty Brentwood. Také on podlehl plicní formě antraxu. Oba muži pracovali v zařízení, kterým prošly kontaminované zásilky určené představitelům Kongresu. Jejich smrt ukázala zásadní vlastnost tohoto způsobu útoku. Člověk uvedený na obálce nemusel být tím, kdo zemře. Biologický materiál se mohl šířit poštovními třídicími zařízeními, kontaminovat okolí i jiné zásilky a ohrozit pracovníky, kteří vůbec netušili, že se dostali do kontaktu s nebezpečnou látkou. V případě útoku na Senát se tak smrtící následky projevily především mimo samotné politické instituce.

25. října. Patriot Act je schválen

Navzdory antraxovým útokům legislativní proces pokračoval. Dne 24. října schválila Sněmovna reprezentantů konečnou podobu Patriot Actu. Následující den hlasoval Senát.

Výsledek: 98 hlasů pro, jeden proti.

Tom Daschle i Patrick Leahy zákon podpořili. Proti opět hlasoval Russ Feingold. Dne 26. října 2001 podepsal zákon prezident George W. Bush. V projevu při podpisu zdůraznil, že nové pravomoci pomohou bezpečnostním složkám bojovat s terorismem. Spojené státy měly nový zákon. A zároveň se stále potýkaly s následky biologických útoků.

Strach jako součást účinku

Vraťme se ke čtyřem nalezeným obálkám. První dvě byly určeny médiím. Druhé dvě politickým představitelům. Ve všech případech šlo o instituce s mimořádným veřejným významem. Americká společnost tak dostala během několika týdnů dvě zprávy. Nejprve se ukázalo, že biologická zbraň může dorazit do redakce velké televizní společnosti nebo novin. Potom že stejná zbraň může proniknout do kanceláře vůdce senátní většiny. Skutečné následky přitom překračovaly okruh čtyř adresátů. Zemřeli zaměstnanci pošty. Uzavíraly se úřady. Lidé začali mít strach z obyčejných dopisů. Tuto vlastnost útoků zaznamenala také výzkumná služba amerického Kongresu. Ve své analýze z roku 2002 upozornila, že biologická zbraň může způsobit mimořádně rozsáhlý psychologický, společenský a ekonomický rozvrat i při relativně malém počtu obětí. Uvažovala přitom také o možnosti, že cílem zaslání antraxu médiím a státním představitelům mohlo být vyvolání naléhavého pocitu ohrožení biologickým terorismem. V takovém případě se účinek útoku neměřil pouze počtem nakažených a mrtvých. Měřil se také strachem, který zasáhl miliony dalších lidí.

31. října. Další smrt

Dne 31. října zemřela v New Yorku jednašedesátiletá Kathy Nguyenová, zaměstnankyně nemocnice. Také u ní byla diagnostikována plicní forma antraxu. Její případ se lišil od předchozích tím, že nepracovala v redakci ani v poštovním třídicím zařízení. Přesná cesta nákazy nebyla stanovena. Ukazovalo se opět, že následky útoků nemusely zůstat omezeny na pracovníky institucí, kterým byly dopisy určeny.

16. listopadu. Čtvrtá obálka

Dopis adresovaný Patricku Leahymu se do jeho kanceláře nikdy nedostal. Po objevení antraxu v Daschleově kanceláři byla velká část kongresové pošty zadržena. Vyšetřovatelé pak prohledávali stovky pytlů a sudů s neotevřenými zásilkami. Dne 16. listopadu mezi nimi nalezli obálku s Leahyho jménem. Nesla stejné razítko z Trentonu z 9. října a stejnou falešnou zpáteční adresu školy Greendale. Byla dosud neotevřená. Leahy o nálezu veřejně hovořil 17. listopadu. Novinářům ukázal zvětšenou fotografii obálky. Připustil, že je mrazivé vidět na takové zásilce vlastní jméno. Jeho reakce byla lidská a pochopitelná. Zároveň tím dostal útok nový rozměr. Veřejnost se po více než měsíci dozvěděla, že existovala ještě další kontaminovaná zásilka určená jednomu z nejvýznamnějších politiků země.

21. listopadu. Pátá oběť

Poslední smrtelnou obětí série se stala čtyřiadevadesátiletá Ottilie Lundgrenová z Connecticutu. Zemřela 21. listopadu na plicní antrax. Také v jejím případě se vyšetřovala možnost kontaktu s druhotně kontaminovanou poštou. Celková bilance útoků byla 22 nemocných, z toho pět mrtvých. Původní čtyři nalezené obálky tak vyvolaly zdravotní, bezpečnostní a společenské následky daleko přesahující okruh jejich bezprostředních příjemců.

Obálka, která otevřela další vyšetřování

V prosinci 2001 byla neotevřená Leahyho zásilka podrobně zkoumána v americké vojenské laboratoři Fort Detrick. Pro vyšetřovatele představovala mimořádně cenný důkaz. Na rozdíl od Daschleovy obálky z ní nebyl obsah při otevření v kanceláři rozptýlen do okolního prostředí. Laboratorní pracovníci tak mohli analyzovat významné množství původního biologického materiálu. Vyšetřování postupně určilo, že v dopisech byl použit antrax kmene Ames. Tento kmen byl součástí výzkumu na amerických biologických pracovištích včetně vojenských laboratoří. Počáteční výhrůžky přitom vytvářely dojem, že antraxové útoky souvisejí s islamistickým terorismem. Nyní se však pozornost vyšetřovatelů přesunula k americkým výzkumným institucím. A v tomto prostředí začalo postupně vystupovat jméno mikrobiologa Bruce Ivinse.

Pokračování: 29. díl –

Prameny

1. Lancaster, John – Anti-Terrorism Bill Hits Snag on the Hill (3. října 2001).

Dobová reportáž – The Washington Post

Článek zveřejněný šest dní před odesláním antraxových zásilek senátorům. Dokumentuje konflikt mezi ministrem spravedlnosti Johnem Ashcroftem a předsedou senátního justičního výboru Patrickem Leahym. Předmětem sporu bylo rozšíření policejních pravomocí, přístup zpravodajských služeb k informacím a ochrana občanských svobod.

2. Mayerová, Jane – Pat Leahy Recalls a Sting (8. října 2001).

Dobový článek – The New Yorker

Rozhovor s Patrickem Leahym a analýza jeho odporu proti původnímu návrhu protiteroristické legislativy. Leahy vysvětluje své výhrady k rozšiřování policejních pravomocí na příkladu zneužití moci, se kterým se osobně setkal jako státní zástupce. Článek byl zveřejněn den před poštovním razítkem na antraxové zásilce adresované senátorovi.

3. Senát USA – Hlasování o USA Act, 11. října 2001.

Záznam hlasování č. 302 – Senát USA

Oficiální záznam schválení senátního návrhu S.1510 poměrem 96 hlasů ku jednomu. Tom Daschle i Patrick Leahy hlasovali pro. Jediným odpůrcem byl Russ Feingold. Záznam dokládá, že toto hlasování proběhlo čtyři dny před otevřením Daschleovy antraxové zásilky.

4. Hsu, Vincent P. a kol. – The Public Health Response and Epidemiologic Investigation Related to the Opening of a Bacillus anthracis–Containing Envelope, Capitol Hill, Washington, D.C. (2002).

Odborná studie – Emerging Infectious Diseases, CDC

Podrobná rekonstrukce otevření antraxové obálky v Daschleově kanceláři 15. října 2001. Obsahuje přesné časy zásahu policie, rychlotestů, vypnutí vzduchotechniky, preventivního podávání antibiotik a výsledky epidemiologického vyšetřování zaměstnanců Kongresu.

5. U.S. Government Accountability Office – U.S. Postal Service: Clear Communication with Employees Needed before Reopening the Brentwood Facility (2003).

Zpráva kontrolního úřadu GAO-04-205T

Vyšetřování reakce americké pošty na kontaminaci distribučního centra Brentwood. Dokumentuje rozdíly v časovém postupu bezpečnostních a zdravotnických opatření, problémy při informování zaměstnanců, uzavření provozu a úmrtí Thomase Morrise a Josepha Curseena.

6. Senát USA – Hlasování o konečné podobě USA PATRIOT ACT, 25. října 2001.

Záznam hlasování č. 313 – Senát USA

Oficiální záznam schválení konečné verze zákona H.R. 3162 poměrem 98 hlasů ku jednomu. Daschle i Leahy hlasovali pro, Feingold proti. Zákon následujícího dne podepsal prezident George W. Bush.

7. Bowman, Steve – Weapons of Mass Destruction: The Terrorist Threat (7. března 2002).

Analýza Kongresové výzkumné služby CRS, zpráva RL31332

Analýza rizik biologického terorismu vypracovaná pro americký Kongres. Autoři se zabývají také antraxovými útoky z podzimu 2001 a rozlišují mezi počtem skutečných obětí a rozsáhlými psychologickými, společenskými a ekonomickými následky. Zvažují rovněž různé možné motivy výběru mediálních a politických adresátů. Zpráva označuje úvahy o konkrétním motivu pachatele za spekulativní.

8. Garveyová, Megan; Sanders, Edmund – Letter to Sen. Leahy Likely Has Anthrax (17. listopadu 2001).

Dobová reportáž – Los Angeles Times

Zpráva o nalezení dosud neotevřené obálky adresované senátoru Leahymu mezi zadrženými zásilkami Kongresu dne 16. listopadu 2001. Popisuje podobnost poštovních razítek, rukopisu a provedení se zásilkami adresovanými Daschleovi, Brokawovi a New York Post.

Prameny

1. Lancaster, John – Anti-Terrorism Bill Hits Snag on the Hill (3. října 2001).

Dobová reportáž – The Washington Post

2. Mayerová, Jane – Pat Leahy Recalls a Sting (8. října 2001).

Dobový článek – The New Yorker

3. Senát USA – Hlasování o USA Act, 11. října 2001.

Záznam hlasování č. 302 – Senát USA

Odborná studie – Emerging Infectious Diseases, CDC

5. U.S. Government Accountability Office – U.S. Postal Service: Clear Communication with Employees Needed before Reopening the Brentwood Facility (2003).

Zpráva kontrolního úřadu GAO-04-205T

6. Senát USA – Hlasování o konečné podobě USA PATRIOT ACT, 25. října 2001.

Záznam hlasování č. 313 – Senát USA

7. Bowman, Steve – Weapons of Mass Destruction: The Terrorist Threat (7. března 2002).

Analýza Kongresové výzkumné služby CRS, zpráva RL31332

8. Garveyová, Megan; Sanders, Edmund – Letter to Sen. Leahy Likely Has Anthrax (17. listopadu 2001).

Dobová reportáž – Los Angeles Times

Přílohy

Příloha 1. Původní obálky adresované Tomu Daschleovi a Patricku Leahymu.

Fotografie obou obálek – Ministerstvo spravedlnosti USA, příloha C (PDF)

Originální fotografie obálek s poštovním razítkem z Trentonu z 9. října 2001. Na obou je falešná zpáteční adresa údajné čtvrté třídy školy Greendale. Adresáti jsou uvedeni jménem a adresou své senátorské kanceláře.

Příloha 2. Originální výhrůžné dopisy oběma senátorům.

Dopis Tomu Daschleovi – příloha B (PDF)

Dopis Patricku Leahymu – příloha B (PDF)

Fotografie obou rukopisných dokumentů. Na rozdíl od dopisů určených médiím obsahují výslovné upozornění „We have this anthrax“ – „Máme tento antrax“ – a přímou výhrůžku smrtí. Oba dokumenty nesou datum 09-11-01.

Příloha 3. Poslední telefonát Thomase Morrise na tísňovou linku, 21. října 2001.

Doslovný přepis telefonátu – Associated Press, 8. listopadu 2001

Autentický přepis hovoru, který Morris uskutečnil v 4:39 ráno, několik hodin před svou smrtí. Popisuje vážné dýchací obtíže, podezření na nákazu antraxem, předchozí návštěvu lékaře i okolnosti práce v distribučním středisku Brentwood.

Dobová televizní reportáž s přepisem části autentické nahrávky – CNN, 7. listopadu 2001

Přepis televizního pořadu obsahuje Morrisova vlastní slova z nahraného telefonátu a komentář k rozdílnému zacházení se zaměstnanci Kongresu a pošty.

Příloha 4. Patrick Leahy před Senátem – 25. října 2001.

Doslovný stenografický záznam rozpravy o Patriot Actu – Congressional Record

Oficiální záznam vystoupení senátorů při projednávání konečné podoby zákona. Patrick Leahy vysvětluje rozdíly mezi původním návrhem administrativy a kompromisní verzí, na které se podílel. Připomíná vlastní výhrady k rozšiřování pravomocí státních orgánů a zároveň podporuje konečné schválení zákona. Jde o přímé svědectví adresáta antraxové zásilky.

Příloha 5. Dobová reakce Patricka Leahyho na nalezení jeho obálky.

Only One Barrel of Congress Mail Tainted – The Washington Post, 18. listopadu 2001

Reportáž zachycuje senátorovu reakci poté, co mu byla ukázána zvětšená fotografie obálky s jeho jménem. Obsahuje rovněž informace o prohledávání 280 sudů se zadrženou kongresovou poštou a následném laboratorním vyšetřování podezřelé zásilky.

Příloha 6. Vyšetřování ochrany zaměstnanců americké pošty.

GAO – Better Guidance Is Needed to Ensure an Appropriate Response to Anthrax Contamination (2004)

Podrobná zpráva amerického kontrolního úřadu o postupu poštovní služby během antraxové krize. Obsahuje časové srovnání uzavírání jednotlivých distribučních center, zdravotních vyšetření zaměstnanců a zahájení preventivního podávání antibiotik. Zvláštní pozornost věnuje střediskům Brentwood a Trenton.

9/11 – 25 let poté – Obsah celého seriálu

Zobrazit jednotlivé díly:

9/11 – 25 let poté – 28. Antrax. Strach v Kongresu

Dva senátoři

Tentokrát bez doporučení k léčbě

Proč Daschle a Leahy?

11. října. První hlasování

15. října. Otevření dopisu

Daschle: Nevinnost jeho zaměstnanců

Smrt na poště

Poslední telefonát

Další oběť

25. října. Patriot Act je schválen

Strach jako součást účinku

31. října. Další smrt

16. listopadu. Čtvrtá obálka

21. listopadu. Pátá oběť

Obálka, která otevřela další vyšetřování

Prameny

Prameny

Přílohy

9/11 – 25 let poté – Obsah celého seriálu

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď Zrušit odpověď na komentář