V předchozím měsíci se konaly komunální a senátní volby, první povolební koalice ve velkých městech jsou již sestaveny, na prvoplánové propagandistické výkřiky v masmédiích si už pomalu sedá prach, takže je na čase se v klidu podívat na to, co tyto volby znamenaly a budou znamenat pro další politický vývoj v naší zemi.
Senátní volby – nic se nezměnilo
Volilo se 27 senátorů a účast byla nejvyšší za posledních deset let. Je však pozoruhodné, že každý desátý z lidí hlasujících v komunálních volbách nevolil v 1. kole do Senátu (účast 43,31 %) a že druhého kola senátních voleb se zúčastnila méně než polovina počtu voličů, kteří hlasovali v prvním kole (21,12 %).
I nadále platí, že voliči současné vládní koalice nemají příliš kladný vztah k Senátu. Vládním stranám do druhého kola sice poslali poměrně vysoký počet kandidátů, k druhému kolu voleb se už však, na rozdíl od voličů současné opozice, jít neobtěžovali. Výsledkem je to, že v Senátu se v podstatě nic nezměnilo, kromě drobných přesunů uvnitř současného opozičního tábora, který tak v něm i nadále má pohodlnou většinu.
Na rozdíl od Vidláka a některých dalších komentátorů politického dění si nemyslím, že by výsledek byl příliš rozdílný, kdyby se vládní tábor dohodl a postavil v každém obvodu jen jednoho kandidáta. Ale protože je to jen spekulace, určitě by to za dva roky stálo za pokus k rozptýlení nejistoty.
Komunální volby: Padouch nebo hrdina, vždyť jsme jedna rodina
Komunální volby jsou jiná disciplína, která stojí za podrobnější rozbor. Konaly se ve více než šesti tisících obcí a zúčastnila se jich téměř polovina oprávněných voličů, což je nejvyšší účast za posledních dvacet let. Podívejme se, jak uspěly jednotlivé volební subjekty.
Nezávislé kandidátky
Místní sdružení a iniciativy jsou dvojího druhu. Ty první si drží distanc od politických stran a přicházejí s nabídkou řešení lokálních problémů a už dlouhodobě dominují v menších obcích. Ty druhé jsou jen skrytými převodovými pákami politických stran, jejich béčky a céčky, což nevylučuje, že na jejich kandidátkách mohou být i výrazné místní osobnosti s názory vymykajícími se programům celostátních partají. Vzestup nezávislých kandidátek je trvalý od přelomu tisíciletí a letos byl opět velmi zřetelný od úrovně bývalých okresních měst nahoru, přičemž úspěch klasických stranických kandidátek v menších obcích je dnes již spíše výjimkou. Obecně lze nezávislé kandidátky obojího typu označit za vítěze komunálních voleb a jejich vzestup za symbol úpadku klasických politických stran v naší zemi.
ANO
Hnutí ANO opět prokázalo, že má velmi věrné a disciplinované voličské jádro. Proti komunálním volbám 2022 výrazně posílilo pozici v průmyslových centrech a statutárních městech, s výjimkou Prahy, kde zřejmě doplatilo na vynucenou změnu lídra kandidátky, a Ústí nad Labem, kde opoziční koalice sedmi stran a místních iniciativ vyhrála volby s nadpoloviční většinou hlasů i mandátů.
ANO zvítězilo v šesti krajských městech, ztratilo Jihlavu, Hradec Králové a Ústí nad Labem (!), naopak zvítězilo v dlouholeté baště ODS Plzni, přesto bude mít radní pouze ve čtyřech z nich. ANO také pravděpodobně obsadí pouze tři primátorská křesla, přičemž ve dvou případech je hlavním koaličním partnerem STAN (Ostrava, Plzeň) a v jednom místní hnutí a součástí koalice je ODS (Karlovy Vary).
V menších městech nedošlo k ústupu z pozic a hnutí ANO bude mít starosty přibližně ve třetině okresních a statutárních měst, ve dvou třetinách bude součástí vládnoucí koalice, přičemž opět platí, že velmi často jsou jeho hlavními koaličními partnery ODS a STAN . Vidíme tak paradox, kdy v celostátní politice existuje „nesmiřitelný boj“ ANO se současnou opozicí, v komunální politice se stávají ANO a vládní strany často koaličními partnery jen proto, aby z politiky vyšachovali místní občanské iniciativy, Piráty, Zelené nebo vládního koaličního partnera ANO – SPD.
Hnutí ANO jednoznačně nevyužilo svůj potenciál daný čtyřmi lety „Fialovy hrůzovlády“. Andrej Babiš si je velmi dobře vědom, v čem je jádro pudla. V komunálních i senátních volbách dostal totiž výstrahu od „dezolátských“ voličů, nespokojených s průtahy v plnění jeho volebních slibů. Takže taktika je teď jasná: Mesaliance (věřme, že některé z nich dočasné) na radnicích a tvrdý boj (prosazování volebního programu vlády – mediální poplatky, zrušení „zákona o podvracení republiky“, FARA, důchody, omezení inkluze ve školství…) v parlamentu.
Soudím ale, že na ty skutečné vážné problémy typu Green Deal, migrace, vysoké ceny energií, nepřijatelné deficity státního rozpočtu, se nedostane.
STAN
Starostové a nezávislí jsou jasným vítězem senátních i komunálních voleb. V senátních volbách obhájili své pozice, což při množství obhajovaných mandátů je nepopiratelný úspěch, v komunálních volbách výrazně zabodovali v Praze a Brně (především na úkor ODS a Pirátů), pozoruhodný je též výsledek povolebních vyjednávání v krajských městech. STAN (samostatně či jako součást seskupení) zvítězil ve čtyřech krajských městech, ale vypadá to, že radní bude mít ve dvanácti krajských radách a obsadí pět primátorských míst.
Na komunální úrovni se zřejmě nikdo na Dozimetr neptá, a hnutí STAN se dlouhodobě daří získávat na své kandidátky místní osobnosti.
ODS
Bývalý hegemon pravice ztratil hlasy, mandáty, pozice v radách velkých měst i primátorská a starostenská křesla. ODS zvítězila z krajských měst jen v Jihlavě, a to v koalici, je či bude zřejmě v radách pouze pěti krajských měst (Praha, Brno, Jihlava, Pardubice, Karlovy Vary) a obsadí zřejmě pouze dvě primátorská křesla. ODS se v Liberci nedostala do zastupitelstva, v Karlových Varech, Zlíně, Ústí nad Labem, Českých Budějovicích, Olomouci a Hradci Králové doslova paběrkovala. Ze čtyř primátorských křesel (Praha, Brno, Jihlava, České Budějovice) tak ODS obhájila jen Jihlavu, přibyly Pardubice, kde se tak stalo obejitím vítězného hnutí ANO.
Také v okresních městech to není žádná sláva, ODS se ocitá už nikoliv na druhé, ale na třetí až čtvrté koleji.
Ostatní
Přes veškerý mediální cirkus kolem hejtmana Grolicha z KDU-ČSL a vítězství lidovci vedené koalice v Brně pokračuje ústup této strany ze svých pozic. Lidovci jsou totiž jediná „nepragocentrická strana“. A není to zásluha, spíše z nouze ctnost. V Čechách totiž KDU-ČSL téměř vymizela a na Moravě už jí zbylo v podstatě jenom Brno a okolí. Všechny ostatní bašty na Moravě postupně ztrácí, především na úkor hnutí ANO.
Z politické mapy nadále mizí též Piráti, sociální demokrati a komunisti. SPD v komunální politice stagnuje, navíc to vypadá, že má nulový koaliční potenciál, Motoristům se také nepovedl průlom do komunální politiky, což může signalizovat začátek konce tohoto seskupení.
Závěr
Jsem si velmi dobře vědom toho, že popisovat zisky a ztráty jednotlivých politických stran a hnutí nedává smysl bez toho, aniž bychom si ukázali toky peněz, jež určují, kdo v naší zemi skutečně vládne. Zvolení prezidenta Petra Pavla, senátora Karla Řehky i vzestup hnutí STAN mají jeden společný jmenovatel, kterým jsou sponzorské peníze od zbrojařů. Zatím jen verbální militarizace společnosti se posunuje do politiky a stylu vládnutí, doufejme jenom, že válka na Ukrajině co nejdříve skončí a vše se postupně z modu „liberální demokracii si rozvracet nedáme“ a „demokracie bojující“ vrátí zpět k plné pluralitě názorů a „demokracii bez přívlastků“.
Pokud se tak nestane, můžeme se také dočkat toho, že po příštích parlamentních volbách zůstanou na politické scéně jen dvě relevantní strany – ANO a STAN. A protože jejich alternativou bude pouze nesourodá skupina „dezolátů“, nezbude šéfům obou politických subjektů nic jiného, než se „v zájmu republiky“ dohodnout na nové opoziční smlouvě.
Přidejte odpověď