V Rusku se dopočítali volebního vítězství Putinovy strany, které se rozchází o 3-5 % s odhady provedenými po odchodu voličů z volebních místností. Nikdo z opozice nemůže říci, že volby byly zfalšovány, protože chybí jednoznačné důkazy: volby trvaly 3 dny po celém Rusku, bylo i korespondenční a internetové hlasování. Pak lze (teoreticky) zfalšovat vše. Ale co nejde zfalšovat, je kritická ekonomická situace v Rusku, která naléhavě vyžaduje reformu. Válečná ekonomika a západní sankce není to hlavní, ale stále odkládaná ekonomická reforma. Článek Valentina Katasonova jasně ukazuje tiché spojenectví Kremlu a oligarchů se silami, které chtějí ekonomický zánik Ruska jako v 90. letech. Katasonovem a dalšími ekonomy vedený spor mezi prolhanými a skutečnými ekonomy je zásadní otázkou i pro Česko. Jak je vidět, v Rusku se o tom veřejně psát může, u nás se takticky mlčí. A seznam odložených a zmařených reforem nyní prodlužuje Babišova vláda.
Ruská ekonomika se pohybuje po sestupné trajektorii. To je patrné i pouhým okem. Tempo hospodářského rozvoje země je, až na vzácné výjimky, nižší než tempo růstu světového hrubého domácího produktu (HDP). Výjimkou byly pouze roky 2023 a 2024. Již v roce 2025 však naše ekonomika „vyčerpala svůj potenciál“ – růst ruského HDP činil pouhé 1 %, zatímco světový HDP podle odhadů MMF dosáhl 3,3 %. Letos by měl růst ruského HDP podle odhadů činit 0,6 %. A světový HDP by měl opět vzrůst o 3,3 %. V žebříčku MMF podle tempa růstu HDP v roce 2025, který zahrnuje 192 zemí, se Rusko umístilo na 179. místě. Nevylučuji však, že v loňském roce u nás nedošlo k žádnému růstu HDP, ale k poklesu, nebo, jednoduše řečeno, k hospodářské krizi.
A ten malý „plus“ vytvořil Rosstat tím, že výrazně podhodnotil míru inflace. Mnozí odborníci se domnívají, že k podhodnocení došlo – minimálně dvojnásobně. O tom jsem psal v článku „U ‚správných‘ ekonomů je inflace 7 %, u ‚skutečných‘ – 16. A kdo tu lže?“. Jak řekl básník: „Obličej nevidíme tváří v tvář. Velké věci vidíme z dálky.“ Podívejme se, jaké místo zaujímalo Rusko ve světové ekonomice v prvním roce své „nezávislé“ existence.
Podíl Ruské federace na světovém HDP v roce 1992 činil podle odhadů MMF 4,86 %. V roce 2026 bude tento ukazatel podle předběžných odhadů činit 3,30 %. Jedná se o pokles přibližně o polovinu oproti roku 1992. Můžeme časový rámec tohoto statistického přehledu poněkud rozšířit. Podle mých odhadů činil na přelomu 70. a 80. let minulého století podíl SSSR na světovém HDP 15 až 20 %. Podíl RSFSR na celkové ekonomice Sovětského svazu činil podle údajů Státního statistického výboru SSSR 50 %. Z toho vyplývá, že podíl sovětského Ruska na světovém HDP se pohyboval v rozmezí 7,5–10 %
A nyní výhled na nejbližší roky. Podle prognózy MMF, založené na extrapolaci minulých trendů, klesne podíl Ruska v roce 2030 na 3,09 %. V rámci tohoto výhledu, který pokrývá přibližně půl století, vidíme, že podíl Ruska na světové ekonomice se zmenší přibližně třikrát. V poválečném světě existovaly země, které prožily „ekonomický zázrak“. V případě postsovětského Ruska lze zcela oprávněně použít výraz „ekonomický anti-zázrak“. Jednoduše řečeno, „ekonomická degradace“. Nebo dokonce „ekonomická katastrofa“. Rusko se i nadále pohybuje po kolejích toho ekonomického modelu, který ruská média politicky korektně nazývají „tržním“.
Ve skutečnosti by bylo správnější tento model nazvat modelem „závislého kapitalismu“ nebo „neokoloniálním“. Nejodvážnější novináři tomu říkají „ekonomika produktovodů“. Člověk nemusí být ekonomem, aby pochopil, že z těchto kolejí je třeba sejít. Že Rusko naléhavě potřebuje ekonomické reformy. Za to se vždy zasazovali a zasazují ekonomové, které nazývám „skutečnými“, na rozdíl od „správných“ ekonomů, kteří jsou zastánci takzvané „tržní ekonomiky“. Pokud si dobře vzpomínám, diskuse o nutnosti reforem se několikrát rozběhla, ale pak náhle utichla. Vláda Jevgenije Primakova, Jurije Masljukova a Viktora Gerasčenka, která působila od 11. září 1998, připravovala a dokonce začala provádět reformy s cílem překonat hlubokou hospodářskou krizi vyvolanou platební neschopností ze dne 17. srpna 1998. Dne 12. května 1999 však došlo ke změně vlády a reformy byly zastaveny.
V roce 2014 se Státní dumě s velkými obtížemi podařilo přijmout zákon „O strategickém plánování“. Ten předpokládal vypracování a přijetí Strategie sociálně-ekonomického rozvoje Ruské federace. Vzpomínám si, že tehdy mnoho skutečných ekonomů počítalo s tím, že tato strategie bude nutně předpokládat provedení ekonomických reforem. Tento dokument, který byl nebezpečný pro liberály a kompradorské oligarchy, však nebyl přijat. Mimochodem, bylo to hrubé porušení zákona. A debata o reformách se tak nikdy nezačala. Potřetí se diskuse o reformách objevily v roce 2022 po zahájení speciální vojenské operace a následných aktivních ekonomických sankcích kolektivního Západu proti Rusku. Vzpomínám si, že dokonce i někteří opatrní „lidoví zástupci“ volali po ekonomické mobilizaci.
A ona požadovala velmi radikální reformy: přehodnocení Čubajsovy privatizace, posílení státního sektoru, zavedení direktivního plánování, zavedení přísné státní kontroly nad sférou zahraničně-ekonomické činnosti, deofšorizaci atd. Bohužel však již ke konci roku 2022 všechny tyto výzvy podivuhodným způsobem ustaly. Žádné reformy zaměřené na mobilizaci ekonomiky nenásledovaly. Místo nich se objevují téměř nepřetržité verbální intervence úředníků. Již jsem psal o tom, že se rádi zabývají prognózováním a schvalováním různých programů, projektů a strategií. Okamžik zveřejnění těchto dokumentů se všemožně propaguje. Obsahují čísla, z nichž by se běžnému člověku měl tajit dech.
Uplyne měsíc, čtvrtletí, rok. A postupně se na dokument, který nazývám „projektem“, zapomíná. Zapomínají na něj jak média, tak úředníci, tak i „lidoví zástupci“. O zprávách o plnění si nikdo nahoře nevzpomene, až na vzácné výjimky. Příklady nemusíme hledat daleko. V roce 2018 vláda spustila tucet národních projektů, které byly naplánovány na šest let (tehdy se dokonce začalo používat slovo „šestiletka“). V roce 2025 však nebyly k dispozici žádné zprávy o realizaci těchto národních projektů.
Podle mého odhadu i odhadů dalších odborníků všechny (nebo téměř všechny) národní projekty selhaly. Žádný z úředníků za tento neúspěch nenesl odpovědnost (viz článek „Splnili jsme tedy Putinovu ‚šestiletku‘ v oblasti národních projektů, nebo jsme selhali?“). „Správní“ ekonomové ve vládě dávají přednost používání eufemismů: „ekonomická adaptace“, „strukturální reforma“, „plánované ochlazení ekonomiky“, „zpomalení tempa růstu“, „technická stagnace“, „vystoupení z přehřátí“ atd.
Vláda ve skutečnosti neřídí ekonomiku, ale veřejné povědomí, Snaží se ponořit naše občany do světa iluzí a halucinací. Mezi psychology, politology a zástupci médií se tomu říká „neurolingvistické programování“ (NLP). „Správní“ ekonomové, kteří spolupracují s úřady, také velmi milují žánr, který bych nazval „počítánky“. I to spadá do kategorie NLP. Zde má na lidské vědomí magický vliv číslo. Číslo, které se objevuje v názvu dokumentu, ve sloganu, v projevu. Číslo okouzluje, hypnotizuje. Z „počítátek“ z nedávné minulosti mi zvláště utkvěly v paměti dvě.
V roce 2003 Kreml vyhlásil slogan s čísly, která se dobře zapamatují: „Zdvojnásobíme HDP za 10 let“. Po několik let byl tento slogan populární, používali ho úředníci, straničtí aktivisté ze strany „Jednotného Ruska“ i oficiální média. V letech 2008–2009 propukla v Rusku krize vyvolaná světovou finanční krizí. Slogan o zdvojnásobení HDP byl zapomenut ještě před dosažením cíle. V letech 2003 až 2013 činil růst reálného HDP Ruské federace po zohlednění inflace pouhých 46 %. To znamená, že se nepodařilo dosáhnout ani jedenapůlnásobného růstu HDP.
Druhá hlasitá „počítánka“ vznikla 15. února 2008. První místopředseda vlády Ruské federace a kandidát na prezidenta Dmitrij Medveděv představil na ekonomickém fóru v Krasnojarsku svůj čtyřletý ekonomický program rozvoje země. Formuloval čtyři hlavní směry a sedm úkolů, na které by se Rusko mělo soustředit. „Musíme se soustředit na jakési čtyři ‚I‘ – instituce, infrastrukturu, inovace, investice,“ prohlásil Medveděv. Brzy poté, co se stal prezidentem Ruské federace, na tato čtyři „I“ zapomněl.
V roce 2013 Dmitrij Medveděv, již ve funkci předsedy vlády, opět oznámil program rozvoje země pod stejným názvem „Čtyři I“. S podrobným vysvětlením: Instituce (boj proti korupci, nezávislost soudního systému); Infrastruktura (modernizace silnic, dopravy, bytového hospodářství); Inovace (rozvoj vědy, podpora start-upů, zavádění technologií); Investice (přilákání soukromého kapitálu do ekonomiky). Už o rok později však o tomto programu přestal mluvit. Protože ve všech čtyřech „I“ došlo k neúspěchu.
A tady je čerstvá „počítánka“, která spatřila světlo světa v srpnu tohoto roku. Centrum mezioborové expertízy „Třetí Řím“ připravilo návrh ekonomické strategie sestávající ze sedmi bodů. Návrh dostal honosný název „Sedm pilířů“ nebo „Sedm kopců“ (zřejmě s narážkou na Řím, který stojí na sedmi kopcích). Návrh byl připraven pro prezidenta, který měl 19. srpna v Kremlu vést zasedání o realizaci plánu strukturálních změn v ekonomice země na období do roku 2030. Navrhovaná strategie zahrnuje sedm klíčových směrů: 1) rozvoj domácího cestovního ruchu a regionů; 2) zavádění umělé inteligence za účelem zvýšení produktivity; 3) vytvoření platformové ekonomiky za účelem snížení transakčních nákladů; 4) investice do energetiky, telekomunikací a datových center; 5) reforma systému přípravy pracovníků a celoživotní vzdělávání; 6) legalizace ekonomiky; 7) přerozdělení zdrojů (především soukromého kapitálu) ve prospěch efektivních společností.
Autoři projektu varují, že pokud nebude strategie přijata, ekonomika bude „kulhat“ s tempem růstu HDP přibližně 1,6 % ročně. Se strategií se však podaří tempo růstu zrychlit až na 3 % ročně. Je však pravda, že tento dokument nelze s čistým svědomím nazvat „strategií“. Strategie by měla mít konečný cíl. „Sedm kopců“ je náhražka, kterou se snaží nahradit zmíněnou Strategii sociálně-ekonomického rozvoje. Ta je stanovena zákonem o strategickém plánování z roku 2014, ale dosud neexistuje.
Zrychlení tempa ekonomiky nelze v žádném případě nazvat strategií. Je to jako cesta autem. V první řadě je třeba vědět, kam jedete. Samozřejmě je žádoucí dorazit do cíle co nejrychleji. Ale konečný cíl a směr jízdy jsou přece jen důležitější než rychlost. V této strategii jsou všechny prvky organicky propojeny. Naproti tomu „Sedm kopců“ představuje pouze soubor sedmi bloků, které jsou mezi sebou jen slabě propojeny, a dokonce si navzájem odporují. Na konci srpna a v září se objevilo mnoho kritických komentářů a publikací týkajících se „Sedmi kopců“.
Odborníci se zejména skepticky postavili k nadějím autorů na přilákání soukromých investic. Kritici se domnívají, že za současných podmínek nebudou majitelé kapitálu investovat do reálného sektoru, kde je výnos mizivý, poptávka téměř nulová a rizika obrovská. Autoři projektu „Sedm kopců“ žijí v jakési své vlastní realitě, kde neexistuje SVO. Správně se poukazuje na to, že koncepce nezohledňuje zvýšené výdaje na obranu a dodatečná rizika. Zvláště bych chtěl upozornit na jeden článek o projektu „Sedmi kopců“ s názvem „Alisa AI již dokáže řešit ekonomické problémy Ruska lépe než odborníci“. Uvádí se v něm, že i velmi jednoduchá umělá inteligence jménem „Alisa“ odhalila velmi závažné metodologické „mezery“ ve vývoji „Třetího Říma“.
Ale jak se říká, „špatný příklad je nakažlivý“. A tak již 31. srpna, na odpor projektu „Sedm kopců“, navrhl předseda RSPP Alexander Šokhin novou a stručnější „počítanku“ s názvem „Tři pilíře“. Předseda odborového svazu ruských oligarchů navrhl model ruské ekonomiky, který by měl být postaven na následujících „třech pilířích“: první – člověk, druhý – podnikání, třetí – inovace. Třetí „pilíř“ je dnes „standardní“ a objevuje se ve všech projektech, koncepcích i plánech. A tady je to, co Šokhin říká o prvních „pilířích“.
První „pilíř“ – „vždy jde o člověka“. Jak upřesňuje Šochin, jedná se o investice do vzdělávání, zdravotnictví, příznivého životního prostředí, infrastruktury a možností osobního rozvoje. Druhý „pilíř“ – soukromé podnikání. „Podnikatel jako věčný motor pokroku v hospodářské sféře (s nímž je těžké soupeřit, pokud jde o rychlost, flexibilitu, míru nasazení a oddanost své práci) je zdrojem neomezených možností pro rozvoj ekonomiky,“ domnívá se Šochin.
Mám dojem, že spojení těchto dvou „pilířů“ připomíná spojení hrocha s ježkem. Hlavním „pilířem“ v Šochinově triádě je soukromý kapitál. Z toho vyplývá, že Šochinův model je kapitalismus. A pokud jde o kapitalismus, pak je člověk v tomto systému námezdním otrokem. A proto první „pilíř“ dříve či později pohltí druhý „pilíř“, ani se tím neudusí.
Uvedl jsem příklady pouze některých „počítanek“, které by zdánlivě měly pomáhat budovat ruskou ekonomiku. Jejich skutečným účelem však je odvádět pozornost lidí od takového budování. Verbální úlety pokračují a domácí ekonomika, podobně jako poškozené letadlo, nadále prudce ztrácí výšku.
Článek Три кита на семи холмах. Вместо экономических реформ нам предлагают игру в считалочки. Валентин Катасонов: Все нацпроекты провалены, никто из чиновников ответственности за это не понёс vyšel na webu Svobodnaja Pressa 11. října 2026. Pro český překlad jsme z důvodu srozumitelnosti použili jako nadpis pouze druhou polovinu titulu.
Přidejte odpověď