Tragický příběh amerického impéria ve světle evangelia

Ted Grimsrud — 24. října 2025

Uvědomuji si, že součástí mé identity je i to, že jsem vyrůstal jako hrdý občan nejmocnějšího impéria světa. Jak jsem popsal dříve, zažil jsem dramatické setkání dvou příběhů, které určují náš pohled na svět — amerického impéria a Ježíšova evangelia pokoje. Američtí křesťané mají sklon chápat víru a národ jako něco zcela slučitelného, dokonce jako dvě věci, které se navzájem podporují. Pro mě však jejich setkání znamenalo srážku, která mě donutila zvolit si jednu stranu. Musel to být jeden příběh, nebo druhý.

Za příběh, který bude určovat můj život, jsem si zvolil Ježíšův příběh — a tím jsem se rozhodl proti americkému impériu. Tato volba mě přivedla ke křesťanskému pacifismu a k odmítnutí nekritického nacionalismu, který stojí v samém středu příběhu impéria. Začal jsem se na příběh amerického impéria dívat bez klapek na očích. Zároveň jsem v Bibli objevil jeden z hlavních zdrojů příběhu orientovaného na mír a odpor vůči impériu. Moji fundamentalističtí křesťanští učitelé zastávali velmi „vysoké“ pojetí Bible jako přímého Božího zjevení. Ani to je však neuchránilo před nekritickým nacionalismem. Když jsem fundamentalismus odmítl, Bibli jsem nezavrhl. Začal jsem ji číst jinak. Přestal jsem přehlížet Ježíšovo učení o pokoji, jak mě k tomu vedli, a postavil jsem je do středu své víry.

Základ pro odklon od nekritického nacionalismu

Když jsem začal číst Bibli z hlediska pokoje, všiml jsem si její kritiky nekritického nacionalismu. Uvědomil jsem si, že Bible neučí prosté poselství „podřiďte se vládě“, jak to Američané často předpokládají. Má-li být Bible středem mé víry, pak si musím zvolit Ježíšovo evangelium pokoje namísto nekritického nacionalismu.

Starý zákon nám v Tóře nabízí určitý model, který kritizuje všechna lidská království. Tóra ukazovala k novému druhu království založenému na spravedlnosti a na blahu všech jeho obyvatel. Starozákonní království se však v praxi stále více vzdalovalo tomuto ideálu a propadalo nespravedlnosti, militarismu, hospodářskému rozvrstvení a korupci. Jeho rozklad zašel tak daleko, že proroci začali jeho vládce chápat nikoli jako Boží služebníky, ale jako nepřátele původní vize spravedlivé společnosti.

Ti, kteří si zachovali věrnost Tóře, nakonec začali považovat uchování tohoto přesvědčení za důležitější než věrnost jakémukoli pozemskému království. Tento příběh pokračuje Ježíšovým působením. Ježíš ohlašoval přítomnost Božího království jako společenství, které není založeno na území a politických hranicích, ale uskutečňuje cestu Tóry. Ježíšovo poselství o království navazovalo na 12. kapitolu knihy Genesis: jeho smyslem bylo přinést požehnání všem rodinám země.

Toto požehnání však nemělo přijít skrze těsné spojení s pozemskými královstvími či národními státy. Mělo přicházet prostřednictvím svědectví společenství stojících proti hlavnímu proudu kultury, která do svého středu stavějí přesvědčení vycházející z Tóry.

Má tento příběh něco společného i s naším dnešním světem? Chci upozornit na čtyři biblická témata, která promlouvají k životu uprostřed světových impérií.

Za prvé, cílem zdravé společnosti by mělo být uskutečňování spravedlnosti. Tato spravedlnost se musí soustředit především na péči o zranitelné členy společnosti, protože žádná společnost nemůže být zdravá, pokud se dobře nedaří těm, které lze nejsnáze vykořisťovat a odhazovat stranou.

Za druhé, na lidi, kteří mají moc, je třeba vždy hledět se skepsí. Moc má sklon korumpovat. Lidé u moci snadno propadnou přesvědčení, že je třeba jejich moc udržet za každou cenu. Je nutné je tlačit k tomu, aby společnost vedli ke spravedlnosti, a přitom počítat s tím, že budou mít sklon sloužit spíše vlastním zájmům než zájmům zranitelných lidí.

Za třetí, problém „koní a válečných vozů“ bývá určujícím rysem pozemských království a vede k neustálé připravenosti na válku a k jejímu vedení — k tomu, co můžeme nazvat válečnictvím. Hromadění válečných zbraní zvýhodňuje bohaté a mocné vrstvy společnosti a vede k ničivým konfliktům.

Za čtvrté, v průběhu lidských dějin — a stejně tak v biblických příbězích — představovala pozemská království a národní státy jedny z hlavních soupeřů Boha v zápase o lidskou důvěru. Takové modlářství, jak ukazují izraelští proroci, vede přímo k nespravedlnosti.

Tyto čtyři motivy tvoří základ kritického postoje vůči americkému impériu. Jak máme impérium z tohoto hlediska hodnotit? V následujících textech stručně převyprávím příběh amerického impéria se zvláštním důrazem na posledních osmdesát let. Chceme-li rozpoznat, kam se máme vydat dál, musíme pochopit, jak jsme se dostali tam, kde jsme dnes. Máme-li si vůbec představit lidskou budoucnost, musíme si vytvořit určitý odstup od impéria.

Ideály lidského života, které oživují biblický příběh, zůstávají i dnes vodítkem pro zdravý život společenství. Právě ony musí dostat konkrétní podobu v našem úsilí o naději na budoucnost po impériu.

Co je americké impérium?

Pojem „impérium“ používám v jednoduchém významu: jde o mocný národní stát — biblickými slovy pozemské království — který vojensky, hospodářsky či kulturně ovládá jiné národy ležící mimo jeho vlastní hranice. Impérium usiluje o obohacení svých elit. Když používám slovo „impérium“, má pro mě negativní význam. Právě proto se také mnozí Američané dlouho zdráhali tento pojem na svou vlastní zemi vztahovat.

Impéria se vyznačují také určitým druhem „spirituality“. Aby mohla ospravedlnit svou nadvládu, podporují víru ve vlastní nadřazenost. Takové přesvědčení jim umožňuje uplatňovat svou moc ve vlastní prospěch a na úkor druhých. Jeho součástí bývá také mýtus o jejich dobročinnosti — přesvědčení, že jejich moc je vykonávána pro dobro těch, nad nimiž vládnou.

Impéria vyžadují od svých poddaných věrnost. Právě tento modlářský požadavek vysvětluje, proč je Bible vykresluje v tak negativním světle a chápe je jako soupeře Boha.

Spiritualita impéria je přítomna už od prvních počátků evropského osidlování Severní Ameriky. Podpírá hierarchii hodnot, v níž se zmenšuje lidskost těch, kdo jsou označeni za „jiné“ — například zotročených Afričanů nebo původních obyvatel Severní Ameriky.

Tato spiritualita zároveň potvrzuje „mýtus vykupujícího násilí“: představu, že prosazování „dobra“ někdy vyžaduje násilí. Americké impérium od samého počátku prosazovalo své zájmy násilím. Násilí však vždy potřebuje nějaké ospravedlnění a Američané své násilí ospravedlňují předpokladem, že Spojené státy stojí na Boží straně. Cokoli tedy podporuje zájmy Spojených států — přesněji řečeno amerických elit — je už z definice chápáno jako projev Boží vůle.

Od druhé světové války Spojené státy sledují imperiální agendu otevřeněji než dříve. V posledních letech je však tato agenda stále častěji zpochybňována. Je americké impérium skutečně silou dobra?

Vždy existovali Američané, kteří se americkému imperialismu stavěli na odpor a někdy mu také aktivně vzdorovali — zpravidla ovšem mimo hlavní centra moci. Spojené státy mají za sebou také významné humanitární programy a opatření. Velmi často se však i tyto politiky odehrávají v širším rámci opatření, která slouží imperiálním zájmům amerických elit.

Proč je důležité všimnout si nekritického nacionalismu

Když jsem byl mladý, prožíval jsem nekritický nacionalismus jako jakési skryté přesvědčení. Taková přesvědčení vznikají jen zřídka jako výsledek vědomé reflexe nebo zvažování důkazů. Obvykle se v nás zakoření dříve, než k takovému přemýšlení vůbec dojde.

Tato hluboce usazená přesvědčení ve skutečnosti často předem určují, jaké důkazy jsme ochotni brát vážně a jaké otázky si vůbec dovolíme položit. Biblická víra nás podle mého názoru vede k tomu, abychom se stavěli velmi podezíravě k hluboce zakořeněnému souhlasu s impériem, pozemskými královstvími, národními státy a dalšími podobami centralizované politické moci.

V Bibli představují impéria mocné pokušení k modlářství. Velký příběh Tóry, proroků a Ježíše takové modlářství zpochybňuje. Tato kritika nám může pomoci, když se snažíme kriticky zkoumat nacionalismus vlastní kultury a její hluboce zakořeněnou duchovní víru ve vykupující násilí.

Takovému zkoumání nám samozřejmě mohou pomáhat i jiné pohledy. Uvědomuji si také, že většina křesťanů, kteří se hlásí k biblickému příběhu, jej čte jinak než já a přijímá nacionalismus v podobě jakéhosi bianko šeku. Přesto v sobě biblický příběh obsahuje zdroje, které mohou být mimořádně silné a skutečně obrazoborecké.

Jak se tedy biblický Velký příběh staví proti klapkám na očích, které má většina amerických křesťanů, když uvažuje o americkém impériu?

Úplně v jeho středu stojí výzva přinášet požehnání všem rodinám země. Tato výzva by měla určovat způsob, jakým nahlížíme na všechno ostatní. Nejvyšší prioritu má vždy láska k bližnímu. Právě ona představuje základní interpretační princip, podle něhož máme posuzovat požadavky státu.

Výzva k lásce má konkrétní společenský a historický význam. Milovat znamená uskutečňovat Tóru v prostředí rozšířeného útlaku. Znamená to odolávat pokušení věnovat různým pozemským královstvím a nacionalistickým ideologiím věrnost, která náleží jedině Bohu.

Základní přesvědčení hebrejského lidu vyjádřené v Tóře vzniklo přímo z jeho zkušenosti otroctví v egyptském impériu. V celém dalším biblickém příběhu stálo uskutečňování Tóry vždy před jedním obzvlášť těžkým úkolem: Jak mají lidé odolávat svodům nejrůznějších impérií? Součástí tohoto pokušení byla dokonce i možnost, že se samotný Izrael stane podobným impériím.

V Ježíšově příběhu zůstala tato dynamika stále ve středu pozornosti. Ježíš usiloval o alternativní „království“, „impérium“ či „národ“. Tento způsob života měl podle něj dostat konkrétní historickou podobu a postavit se proti královstvím tohoto světa.

Mocnosti impéria, chrámu a legalismu se spojily v odporu proti Ježíšovu poselství a nakonec se spojily i při ukončení jeho života. Tragédií je, že křesťanství postupem času ztratilo vědomí svého povolání být alternativou vůči impériu. A tím zároveň ztratilo schopnost rozpoznávat nacionalistické klapky na očích, které od té doby nosila většina křesťanů.

Klapky na očích amerického impéria

V následujících textech načrtnu příběh amerického impéria v průběhu jeho dějin se zvláštním důrazem na období po roce 1945. Budu se snažit především popisovat, ale zaměřím pozornost na ty části příběhu, které ukazují jeho expanzivní dynamiku.

Skutečná praxe amerického impéria nebyla v souladu s veřejným obrazem Spojených států jako zastánce demokracie a práva národů světa na sebeurčení.

Spojené státy vybudovaly a udržují armádu disponující mimořádně ničivými schopnostmi a neváhaly ji používat. Stejně jako u jiných impérií však jejich moc nespočívá pouze v hrubé síle, kterou mohou nasadit. Ještě důležitější je způsob, jakým je tato moc vnímána.

Významnou roli zde hraje silná dynamika nekritického nacionalismu, v němž vyrůstá většina Američanů. Mnohé kulturní instituce a symboly, mezi nimiž jsem vyrůstal já, mezitím zeslábly nebo úplně zmizely. Dnes je například těžké si představit, že by mladí muži tiše přijímali povolávací rozkaz k povinné vojenské službě. Přesto zůstává bezvýhradné přesvědčení, že Spojené státy potřebují všemocnou armádu, stejně rozšířené jako kdykoli dříve.

Od roku 1945 máme mnoho příkladů škod, které Spojené státy způsobily lidem po celém světě. Přesto pozoruhodně přetrvává velmi silná představa amerického impéria jako síly dobra.

Právě zde nám může pomoci biblická citlivost. Jak jsem již uvedl, Bibli lze číst jako velmi kritickou vůči lidským královstvím, impériím a supervelmocím. Klíčem ke zpochybnění předpokladu o dobročinnosti amerického impéria možná jednoduše je začít se na něj dívat podezíravě, namísto bezvýhradného souhlasu, který mu většina Američanů poskytuje.

Můžeme se podívat na důkazy posledních osmdesáti let a snažit se je vykládat podle toho, co samy vypovídají. Střízlivá analýza, která bere vážně biblický pohled, pravděpodobně dospěje k závěru, že Spojené státy Boží vůli nereprezentují, ale naopak se jí stavějí proti.

Vidíme, jak se hlavní mocnosti Ježíšovy doby — stát, náboženské instituce a strážci společenského pořádku — vzbouřily proti Bohu. Nejednaly jako Boží nástroje dobra ve světě. Když se společně podílely na popravě Božího Syna, ve skutečnosti sloužily Satanovi.

Naše vlastní situace nemusí působit tak jednoznačně. Právě proto potřebujeme kritickou citlivost, která nám umožní správně vnímat důkazy a dívat se na impérium bez klapek na očích.

Příběh, který zde vyprávím, vychází z přesvědčení, že křesťanská víra orientovaná na evangelium se nevyhnutelně dostává do konfliktu s přesvědčeními, která ospravedlňují americké impérium.

Tento příběh však nebude stát především na odporu. Jeho středem má být něco pozitivního: možnost milovat a žít svobodně od model. Základní přesvědčení evangelia říká především ano životu.

Takové ano však zároveň vyžaduje říci ne impériu.