Generál, který nahlédl do jízdního řádu
V minulém dílu jsme sledovali generála Colina Powella, jak před Radou bezpečnosti OSN předkládá důkazy o iráckých zbraních hromadného ničení. Důkazy, které se později rozpadly. Ostatně i samotné zbraně se ukázaly jako pozoruhodně nepolapitelné.
Mohlo by se zdát, že se americká vláda stala obětí chybných zpravodajských informací. Že v dobré víře zahájila válku, protože uvěřila něčemu, co nebyla pravda.
Jenže v Pentagonu se o válce proti Iráku hovořilo podstatně dříve, než Colin Powell 5. února 2003 předvedl světu svůj slavný obrázkový program.
A nejen proti Iráku.
Generál, který nebyl žádné ořezávátko

Generál Wesley Clark, někdejší vrchní velitel spojeneckých sil NATO v Evropě. V roce 2003 zveřejnil svědectví o americkém záměru zasáhnout sedm zemí během pěti let. Foto: US Army, Wikimedia Commons, volné dílo.
Wesley Clark byl čtyřhvězdičkový americký generál, vrchní velitel spojeneckých sil NATO v Evropě. V roce 1999 velel vojenské operaci NATO proti Jugoslávii.
Nebyl to tedy pacifista, který by omdléval při pohledu na vojenskou uniformu. Znal Pentagon, americkou armádu i lidi, kteří rozhodovali o válce a míru. Sám patřil mezi ně.
Přibližně deset dní po 11. září 2001 navštívil Pentagon. Setkal se s ministrem obrany Donaldem Rumsfeldem a jeho náměstkem Paulem Wolfowitzem. Potom zašel pozdravit bývalé kolegy ze společného štábu.
Jeden z generálů si ho zavolal do kanceláře.
Sdělil mu, že Spojené státy se rozhodly jít do války proti Iráku.
Clark se podivil. Proč zrovna Irák? Objevily se snad nějaké nové informace spojující Saddáma Husajna s al-Káidou?
Neobjevily.
Jeho kolega mu podle Clarkova vyprávění vysvětlil, že vedení zřejmě neví, co jiného dělat. Má však silnou armádu, a tak může svrhávat vlády.
V Pentagonu měli zřejmě jasno. Jedenáctého září někdo zaútočil na Spojené státy. Kdo přesně a jak, to se ještě vyšetřovalo. Zato koho napadnou Spojené státy, o tom už se jednalo. A protože šlo o nejmocnější armádu světa, nebylo nutné spokojit se s jedinou zemí. Sedm je přece šťastné číslo.
Sedm zemí za pět let
O několik týdnů později se Clark do Pentagonu vrátil.
Zeptal se svého kolegy, zda se stále počítá s válkou proti Iráku.
Dozvěděl se, že situace je ještě horší.
Generál mu řekl, že právě obdržel memorandum z kanceláře ministra obrany. Dokument měl popisovat záměr odstranit během pěti let vlády v sedmi zemích.
Irák, Sýrie, Libanon, Libye, Somálsko, Súdán a nakonec Írán.
Sedm zemí. Pět let.
Pěkně naplánováno. Kdyby se podařilo udržet tempo, připadala by na jednu zemi přibližně osm a půl měsíce. To by mohlo stačit na svržení vlády, slavnostní tiskovou konferenci a přípravu další operace.
Budování demokracie by už ovšem muselo probíhat za pochodu.
Clark se zeptal, zda je memorandum tajné. Když se dozvěděl, že ano, odmítl si je prohlédnout.
Jméno generála, který mu informaci předal, Clark nezveřejnil. Obsah dokumentu tedy známe pouze z jeho svědectví.
A právě toto svědectví je zajímavé.
Nejdříve válka, potom důvod
Připomeňme si časovou posloupnost.
V září 2001 se podle Clarka v Pentagonu již počítalo s válkou proti Iráku.
V listopadu 2001 se dozvěděl o širším záměru zahrnujícím sedm zemí.
Teprve 5. února 2003 vystoupil Colin Powell před Radou bezpečnosti OSN se svými argumenty o iráckých zbraních hromadného ničení.
A 20. března 2003 začala invaze do Iráku.
Generál Clark se naivně domníval, že před zahájením války je vhodné znát její důvod. Pentagon byl ovšem o krok napřed. Důvod se může doplnit později. Ostatně právě tím se bude zabývat Colin Powell před Radou bezpečnosti OSN.
V předchozí kapitole jsme si ukázali, jakou roli v tomto přesvědčování sehrály nepravdivé informace, včetně výpovědí získaných mučením.
Clarkovo svědectví dodává celé záležitosti další rozměr.
Pokud už v září 2001 existovalo rozhodnutí napadnout Irák, je namístě otázka, zda následné shromažďování argumentů sloužilo k rozhodnutí o válce, nebo k přesvědčení veřejnosti o rozhodnutí, které už padlo.
Svědectví, které nezmizelo
Nebylo to tak, že by si Clark na podivnou návštěvu Pentagonu vzpomněl až po dvaceti letech.
Už v roce 2003 vydal knihu Winning Modern Wars, v níž popsal své listopadové setkání v Pentagonu a seznam sedmi zemí.
V roce 2007 o celé záležitosti veřejně hovořil v rozhovoru s Amy Goodmanovou pro Democracy Now!
Vyprávěl přitom nejen o seznamu, ale také o svém prvním setkání krátce po 11. září.
V témže roce vystoupil v Commonwealth Clubu v San Francisku, kde se k otázce amerických vojenských záměrů znovu vrátil.
A tak máme před sebou nepříjemnou situaci.
Bývalý vrchní velitel NATO veřejně popisuje, co se dozvěděl v Pentagonu. Není to anonymní internetový komentář. Není to prohlášení nepřátelské rozvědky. Je to svědectví člověka, který sám patřil k nejvyššímu vedení amerických ozbrojených sil.
Přitom bychom mohli očekávat, že takové svědectví vyvolá zásadní veřejnou debatu o tom, kdy a proč bylo rozhodnuto o dalších válkách.
Místo toho se hlavní pozornost soustředila na každodenní vysvětlování, proč je právě ta či ona vojenská operace nezbytná.
Jak se plnil jízdní řád
Pětiletý termín se samozřejmě nepodařilo dodržet. I ty nejlepší plány někdy narazí na nepříjemnou skutečnost, že obyvatelé napadených zemí mají vlastní představy o své budoucnosti.
Podívejme se však na Clarkův seznam.
Irák. Americká invaze v roce 2003. Saddám Husajn svržen, následovala dlouhá okupace, povstání a sektářské násilí.
Sýrie. Od roku 2014 americké vojenské operace na syrském území. Později také americká vojenská přítomnost v části země.
Libye. Vojenská intervence NATO v roce 2011 za účasti Spojených států. Kaddáfího režim padl a země se propadla do vleklého vnitřního konfliktu.
Somálsko. Opakované americké letecké údery, speciální operace a nasazení vojáků.
Írán. Dlouhodobé sankce, hrozby vojenského zásahu a nakonec přímé americké údery, včetně operací v letech 2025 a 2026.
Libanon a Súdán představují odlišné případy. Nedošlo v nich ke srovnatelné americké invazi a svržení vlády.
Takže ne, sedm zemí nebylo během pěti let vojensky obsazeno. Ale značná část Clarkova seznamu se skutečně stala dějištěm amerických vojenských zásahů.
A právě tuto souvislost nelze přehlížet.
Generál znovu promluvil
Dne 10. září 2026, téměř přesně pětadvacet let po útocích na New York a Washington, poskytl Wesley Clark rozhovor novináři Mehdimu Hasanovi pro Zeteo.
Znovu se vrátil ke svému svědectví.
Dokonce připomněl, že snahy najít důvod k odstranění Saddáma Husajna existovaly už před 11. zářím.
Ale rozhovor přinesl také pozoruhodnou změnu.
Clark, který kdysi kritizoval invazi do Iráku a varoval před válkou proti Íránu, nyní podporoval americkou vojenskou operaci proti Íránu.
Před pětadvaceti lety ho představa sedmi válek znepokojovala. Dnes dokáže hájit vojenský zásah proti poslední zemi na seznamu.
Člověk může během života změnit své názory. Generál také.
Naštěstí však nemůže změnit rok 2001 ani vymazat to, co o něm veřejně vypověděl v roce 2003.
Osvoboditelé v Abú Ghrajbu
Když americká armáda v roce 2003 obsadila Irák, převzala také věznici Abú Ghrajb nedaleko Bagdádu.
Za vlády Saddáma Husajna byla nechvalně známá vězněním a mučením.
Američané ji převzali a začali znovu využívat.
V roce 2004 se zveřejněním fotografií ukázalo, že američtí vojáci zde rovněž vězně týrali a ponižovali.
Američané věznici osvobodili od režimu Saddáma Husajna. Byla to úspěšná operace. Věznice zůstala věznicí, mučení zůstalo mučením, ale zásadně se změnilo vedení podniku.
O Abú Ghrajbu, dalších amerických věznicích a především o tom, jak se mučení stalo součástí takzvané války proti terorismu, budeme podrobněji psát v samostatných kapitolách.
Co má sedm zemí společného s 11. zářím?
Vraťme se k otázce, kterou si klademe od začátku našeho seriálu.
Co vlastně následovalo po 11. září?
Přijetí Patriot Act. Rozšíření pravomocí bezpečnostních služeb. Válka v Afghánistánu. Invaze do Iráku. Další vojenské operace, tajné věznice a mučení.
To vše bylo v různé míře spojováno s bojem proti terorismu.
Clarkovo svědectví ukazuje, že přinejmenším někteří představitelé amerického vojenského a politického vedení uvažovali už bezprostředně po útocích o mnohem širších cílech.
Je proto legitimní položit otázku, zda 11. září bylo pouze příčinou následných vojenských rozhodnutí, nebo se stalo také příležitostí k uskutečnění záměrů, které existovaly již dříve.
Sedm zemí za pět let.
Některé války začaly, jiné se protáhly, další dostaly odlišnou podobu. Jízdní řád se rozpadl.
Zato válka proti terorismu pokračovala.
A jedna země, která na Clarkově seznamu vůbec nebyla, se stala dějištěm nejdelší války v amerických dějinách.
Afghánistán.
Dvacet let války. Stovky miliard dolarů, obrovské lidské ztráty a nakonec návrat Tálibánu k moci.
O tom příště.
Prameny a přílohy
Wesley Clark – Winning Modern Wars (2003). Clarkovo nejstarší knižní svědectví o sedmi zemích. Dobový článek s úryvkem z knihy
- Wesley Clark – Winning Modern Wars (2003). Clarkovo nejstarší knižní svědectví o sedmi zemích. Dobový článek s úryvkem z knihy
- Democracy Now!, 2. března 2007. Rozhovor s Amy Goodmanovou, včetně popisu obou setkání v Pentagonu. Video a anglický přepis
- Wesley Clark – Commonwealth Club, říjen 2007. Generál zde používá výraz „politický převrat“ (policy coup) pro změnu směřování americké zahraniční politiky. Video přednášky
- Zeteo – Mehdi Hasan a Wesley Clark, 10. září 2026. Nový rozhovor k 25. výročí útoků. Clark své svědectví připomíná a současně hájí válku proti Íránu. Rozhovor na Zeteo
- Human Rights Watch – The Road to Abu Ghraib (2004). Dokumentace skandálu americké věznice. Původní zpráva
9/11 – 25 let poté – Obsah celého seriálu
Zobrazit jednotlivé díly:
- Oficiální příběh za pět minut
- Začněme na konci
- Záminka
- WTC 7: budova, která měla spadnout
- WTC 7: pád bez odporu
- Dvojčata, která Boeing nesrazil
- Když začne pád, NIST končí
- Kdo se mohl dostat k oceli?
- Boom, boom, boom: svědci
- Exploze dole
- Jak se kalila ocel
- Místo činu do šrotu
- Čím lze rozpojit mrakodrap?
- TV: Co jsme vlastně viděli?
- Letadla nad limitem
- Tři způsoby, jak dostat Boeing do věže
- Kde jsou ty trosky?
- Pentagon: kam se vešel Boeing?
- Shanksville: díra bez Boeingu
- Telefonáty aneb cibule bez jádra
- Mrtví na papíře. Záhada identit obětí
- Operace Northwoods
- Kdo to věděl předem?
- Když se do scénáře připletl policista
- Obrana Spojených států: Stíhačky, které nepřiletěly
- Patriot Act: Zákon, který čekal na svou příležitost
- Antrax. Smrt přichází poštou
- Antrax. Strach v Kongresu
- Chodí pešek okolo
- Antrax – Mrtvý se nemůže
- Colin Powell. Doznání pro válku
- Sedm zemí za pět let.
- Afghánistán. Dvacet let vítězství
- U Kábulu za Prahu
- Mučení schválené ve Washingtonu
- Mučírny bez adresy
- Závěr

Přidejte odpověď