9/11 – 25 let poté – 7. Když začne pád, NIST končí

Oficiální zpráva se stovkami odborníků a tisíci stran má jednu podivuhodnou vlastnost. Nejdůležitější část celého jevu – destrukci 110 pater – podrobně nemodeluje. Soustředí se hlavně na to, jak kolaps začal.

Iniciační bod

U severní věže NIST vidí před kolapsem výrazné vyboulení jižní fasády směrem dovnitř. U jižní věže podobný jev na východní straně. Pak podle modelu selžou kritické obvodové sloupy. Horní část věže se začne pohybovat. A tím pro NIST nastává rozhodující okamžik. Konec práce. Padla. Čas vypršel, nejen chlebem živ je člověk.

Jejich vlastní finální zpráva říká, že vyšetřování se soustředilo na děj od nárazu letadla do okamžiku zahájení kolapsu a že strukturálnímu chování po zahájení pádu věnuje jen malou část analýzy.

Jinými slovy: NIST podrobně vysvětluje, jak se uvolní první západka. Samotné rozebrání zbytku 400metrové budovy už považuje za víceméně samozřejmé.

„Pak už to muselo spadnout“

NIST své rozhodnutí vysvětluje tím, že jakmile se horní blok začal pohybovat, gravitace už měla převahu.

Pro ilustraci uvádí únosnost spojů jednoho typického podlaží. Podle jejich výpočtu dokázaly podlahové spoje nést zatížení několika dalších podlaží, ale ne náhlý náraz celé horní části. Nad iniciační zónou bylo přibližně 12 pater u severní věže a 29 u jižní. A tak zní závěr: pád už nebylo možné zastavit.

To zní logicky pokud přestaneme přemýšlet a necháme se manipulativně pohodlně vést. Ale ve skutečnosti jde o naprostý nesmysl.

Mezi větami „horní část se dala do pohybu“ a „celá věž se změnila v hromadu trosek“ je pořád ještě asi sto podlaží oceli.

Každé podlaží je konstruováno na váhu nad sebou. To dá rozum. Takže když začne kolabovat sloup, podlaha nebo něco nad, neznamená to větší zatížení nižšího patra. Nižších pater. Teorie jak horní část drtila tu spodní je nesmyslná. Navíc, i pokud bychom brali v úvahu “náraz” horního patra na nižší patro, musel by kolaps zpomalovat!!! To je fyzika základní školy. Navíc by asi těžko byl symetrický. Symetrie je právě znakem řízené demolice. Symetrie a pád bez odporu. A to je právě to, co vidíme na záběrech padajících dvojčat. Dokonce vidíme jak věže jakoby vybuchují, nikoliv, že se jen sunou gravitačně dolů. Nějaká energie vyvrhuje masy betonu a jiného materiálu daleko ven. Když kácíte strom, nesesype se vám jen tak pro nic za nic k nohám a úhledně se nenařeže na polínka do vašeho krbu. Ani se celý nerozpráší na piliny.

Chodí to jako kachna tak to bude asi kachna a ne pes baskervillský převlečený za kachnu. Vypadá to jako naprosto typická řízená demolice, tak to asi bude řízená demolice a ne “progresivní kolaps” převlečený za řízenou demolici. Nemusím dodávat, že by šlo podle oficiální verze opět o “metafyzický jev” neviděný jinde ve světě.

Jižní věž: horní blok se naklání

Jižní věž je zvlášť zajímavá. Její horní část se při zahájení kolapsu viditelně naklání. NIST uvádí, že k naklonění dochází kolem 82. patra a horní blok se pohybuje směrem na jih a východ.

Kdybych sledoval obyčejný blok, který ztratil podporu na jedné straně, čekal bych další rotaci a pohyb těžiště do strany. Jenže na záběrech horní část velmi rychle ztrácí svou kompaktní geometrii v oblaku trosek a prachu a destrukce pokračuje svisle dolů celou budovou.

Kde se z pilonu, který měl rozdrtit celou věž, stal zároveň vlastní první rozdrcený materiál?

Tohle je fyzikální otázka, nikoli metafyzika nebo náboženství, které potřebuje víru. Zde víru v NIST a americkou vládu zvlášť. Pokud horní blok předává energii spodní konstrukci, musí se zároveň část energie spotřebovat na jeho vlastní deformaci. Kolik? Kde? Jak se mění jeho hybnost? Jak rychle mizí jeho soudržnost? Právě takový výpočet bych čekal v detailním modelu globálního kolapsu.

NIST jej neprovedl. Přimomeňme si, čím se podle svých stránek Národní institut standardů a technologií (National Institute of Standards and Technology) zabývá:

„Od nanoměřítkových zařízení, která pohánějí nejmodernější mikročipy, až po mrakodrapy odolné vůči zemětřesení, měření a výzkum NIST podporují inovace a zlepšují kvalitu života všech Američanů. Poskytujeme podporu a zdroje americké výrobě, pomáháme růst naší ekonomiky a zajišťujeme naši národní bezpečnost.

Zjistěte, jak naše práce dělá Ameriku bezpečnější, zdravější a prosperující.

Ale tito odborníci asi nebyli ve škole když se probíral zákon akce a reakce neboli třetí Newtonův pohybový zákon .

Piston

Při pádu jsou na fasádách vidět výtrysky kouře a materiálu, někdy i několik podlaží pod hlavní destrukční frontou. NIST je vysvětluje jako tlakový efekt: padající hmota stlačuje vzduch uvnitř budovy jako píst a ten si hledá cestu okny a otvory. To je fyzikálně možné. Jenže tím vzniká měřitelný test.

Kde přesně je destrukční fronta a kde přesně se v témže okamžiku objeví výtrysk?

Pokud výtrysk předbíhá hlavní destrukční frontu o několik podlaží, musím vysvětlit, kudy se tlak tak rychle přenesl a proč vyšel právě na konkrétním místě. Tady nestačí jedno slovo: píst. Přetlak by utíkal především v místě destrukce ne několik pater pod ním. Naopak, takové výtrysky jsou typické pro řízenou demolici a korespondují s výpověďmi svědků, ke kterým se ještě dostaneme.

Jak dlouho vlastně padaly?

Ve veřejné debatě se často opakuje devět nebo jedenáct sekund.

Tak jednoduché to není. Různé části budovy a trosek dopadají v různých časech a prach zakryje vnitřní průběh. V podstatě vidíme opět volný pád bez zdržení dle zákona akce a reakce. Zda-li věže padaly o vteřinu déle než je volný pád je irelevantní a zbytečné dohadování. Takhle to prostě vypadá když odborníci řeknou „pull it“.

Zůstává nápadný obraz : destrukce postupuje velmi rychle přes desítky podlaží konstrukce, která ještě sekundu předtím stála.

Ocelový důkazní vzorek

NIST nakonec katalogizoval 236 kusů konstrukční oceli z WTC 1 a WTC 2. Mezi nimi byly i některé kusy z oblastí nárazu a požárů. To je na rozdíl od WTC 7 alespoň hmotný materiál. Jenže i tady je zajímavé, co ukázala tepelná analýza známých kusů. U velmi omezeného počtu prvků s doloženým původním umístěním našel NIST jen několik míst, kde nátěr naznačoval možné překročení přibližně 250 °C. Mikrostuktura analyzované oceli nevykazovala významný předkolapsový tepelný účinek.

Bacha až si budete doma péct bábovku, aby se vám remoska nesložila přetížením!

NIST správně upozorňuje, že zachráněný vzorek je malý a nereprezentuje všechny sloupy z požárních podlaží. Jenže to znamená totéž pro obě strany.

Z dochované oceli nemám přímý plošný důkaz, že kritická místa skutečně prošla teplotním scénářem, který potřebuje model.

Snad nejpodivnější věta celé zprávy

NIST tvrdí, že jeho cílem bylo určit, proč a jak věže spadly. Současně však otevřeně říká, že detailní strukturální chování po zahájení kolapsu už téměř neanalyzoval, protože další progresi považoval za snadno vysvětlitelnou. Laik se diví, odborník žasne.

Oficiální vyšetřování vysvětluje do detailu okamžik, kdy pád začal. Ne do detailu samotný pád.

A právě samotný pád je to, co vidíme na obrazovce. Sto podlaží zmizí. Horní blok se rozpadne. Materiál je vyvrhován do stran. Jádro se rozpadá. Obrovské množství oceli je rozpojeno na transportovatelné kusy.

A na to dostávám odpověď:

Jakmile se to rozjelo, gravitace už všechno zařídila.

Ne, gravitace nic nezařídila. Gravitace nezrušila zákon akce a reakce. Pád budovy by musel zpomalovat!!! Až do zastavení. I tak by šlo o světovou raritu. Ale tady se nám tvrdí že 250stupnů Celsia složilo a rozložilo stopatrový mrakodrap plný oceli. Symetricky. 100tisíc tun oceli. Dvakrát. Metafyzický zázrak. Nikoliv nanotechnologie NIST, ale kvantová fyzika. Budovy byly asi zasaženy vesmírnou antihmotou. To pracovníky výzkumu v USA natolik vyplašilo, že nechali trosky rychle odvézt do Číny a nechali si jen malé vzorky, aby mohli tvrdit, že jim chyběl materiál na výzkum. Nu ano. Bylo ho k dispozici jen 450tisíc tun.

Poznámky a prameny

1. NIST NCSTAR 1 a WTC Towers FAQ: u WTC 1 byla pozorována iniciační oblast kolem 98. patra a u WTC 2 kolem 82. patra; horní části se při zahájení kolapsu nakláněly.

2. NIST NCSTAR 1: vyšetřování bylo zaměřeno na sled událostí od nárazu do zahájení kolapsu; zpráva výslovně uvádí, že obsahuje jen malou analýzu strukturálního chování po dosažení podmínek pro kolaps.

3. NIST WTC Towers FAQ, otázka k úplnému modelování kolapsu: NIST považoval další propagaci po zahájení za snadno vysvětlitelnou; uvádí argument náhlého zatížení podlaží 12 a 29 patry nad iniciační zónou.

4. NIST WTC Towers FAQ: výtrysky kouře a prachu („puffs“) vysvětluje kompresí vzduchu před padající hmotou, podobně jako píst.

5. NIST, Assessment of Structural Steel Part IV / NCSTAR 1-3: u omezeného počtu známých vzorků byly jen tři oblasti identifikovány jako možné expozice nad cca 250 °C; NIST výslovně upozorňuje, že zachráněný vzorek není reprezentativní pro všechny požární oblasti.

6. NIST katalogizoval 236 kusů oceli z WTC 1 a WTC 2, včetně některých obvodových a jádrových prvků z nárazových a požárních podlaží.

Přílohy k dílu

• 7A ze zprávy NIST – fasáda WTC 1 kudy údajně vletělo letadlo. Šipky ukazují na strženou protipožární izolaci. Vedro tam muselo být pekelné – vpravo mávající člověk. Křídla a motory se asi kvantově rozložila na fasádě a pak zase složila, neboť jak vidíme, ne všechny sloupy jsou přerušené.

• 7B – jak se do tohohle vešel Boeing? metafyzický zázrak 9/11

• 7C – tohle by asi mělo už padat mimo půdorys. Ve skutečnosti se tento tzv. „píst“ rozpadl.

•