Následující kapitoly se věnují schvalování zákona Patriot Act a antraxovým útokům, které tento legislativní proces provázely. Obě události patří k bezprostředním důsledkům 11. září 2001. A obě jsou pro pochopení celého příběhu důležitější, než by se na první pohled mohlo zdát.

Úvod pro odpůrce legislativy

Následující kapitoly, věnované schvalování zákona zvaného Patriot Act a antraxovým útokům, se mně původně zdály podobně nezáživné jako ta, která se zabývala burzovními spekulacemi. Nicméně bez nich by výklad událostí 11. září byl jaksi zmrzačený, nedostatečný a podvyživený.

Pro čtenáře, kteří mají averzi k legislativě a zákonodárným sborům, a přesto nechtějí přijít o celkový kontext 9/11, proto hned v úvodu shrnu základní myšlenky a fakta, o která v těchto kapitolách půjde.

Bezprostředně po událostech 11. září 2001 byl do legislativního procesu zařazen návrh zákona výrazně posilujícího pravomoci tajných služeb a dalších složek bezpečnostního aparátu Spojených států. Tento návrh byl v rekordním čase schválen oběma komorami Kongresu i prezidentem, a vstoupil tak v platnost již následující měsíc, v říjnu 2001.

K takto rychlému jednání pomohly také bakterie sněti slezinné, jinak zvané antrax.

Jak?

Obálky obsahující spory těchto bakterií byly rozeslány mimo jiné dvěma významným americkým senátorům. Při antraxových útocích zemřelo pět lidí. Tři z nich se schválení zákona ani nedožili.

Některé události zkrátka potřebují podpořit. Tu vhodnou obálkou, tu jinak.

Český parlament funguje na alkohol, výjimečně na kokain a pravděpodobně také na nějaké igelitové tašky, nadité obálky či krabice s vínem bez vína.

Není důvod se domnívat, že by takovým podpůrným prostředkům nerozuměli i v americkém Kongresu. Jenže někdy doba žádá motor pokroku výrazně posílit. Běžná rychlost už nestačí. Je třeba něco na způsob raketového motoru.

A tak se palivem motoru amerických zákonodárců stal antrax.

Toť v kostce obsah následujících kapitol.

Čtenáři, kterým tento stručný výklad postačuje, mohou pokračovat dalšími díly našeho seriálu. Ostatní zvu k nahlédnutí pod kapotu amerického legislativního rychlíku.

Amerika se probouzí

V předchozích dílech jsme se věnovali tomu, co se odehrálo 11. září 2001. Od pádu mrakodrapů přes údajné únosy letadel až po reakci americké protivzdušné obrany.

Nyní se podíváme na důsledky.

Zatímco americká protivzdušná obrana 11. září působila dojmem dokonale nefunkčního zařízení, jiné státní instituce prokázaly v následujících dnech pozoruhodnou výkonnost.

Již 14. září schválil Kongres rezoluci opravňující prezidenta k použití vojenské síly proti osobám a organizacím spojovaným s útoky. Prezident George W. Bush ji podepsal 18. září.

Dne 7. října začaly americké vojenské operace v Afghánistánu.

A 26. října Bush podepsal zákon, který podstatně rozšířil pravomoci amerických bezpečnostních a zpravodajských institucí.

Jmenoval se USA PATRIOT Act.

Slovo PATRIOT bylo důmyslně sestavenou zkratkou dlouhého názvu zákona, který měl Ameriku sjednotit, posílit a vybavit prostředky potřebnými k boji proti terorismu.

Vlastenectví se stalo součástí názvu zákona. Jeho případní odpůrci se tak ocitli v poněkud nepříjemné pozici.

Ale začněme na začátku.

Právníci s nadpřirozenými schopnostmi

USA PATRIOT Act měl v konečné podobě 131 stran a deset tematických částí. Měnil desítky ustanovení amerického práva.

Jeho prostřednictvím se rozšiřovaly možnosti sledování komunikace, získávání osobních a finančních údajů, provádění prohlídek, zadržování některých cizinců i výměny informací mezi zpravodajskými a policejními orgány.

Připravit takový zákon obvykle znamená práci mnoha právníků, konzultace s institucemi, legislativní analýzy a jednání kongresových výborů.

Jak dlouho trvala jeho příprava?

Nechme promluvit samotného Johna Ashcrofta, ministra spravedlnosti Bushovy administrativy.

Ve svých pamětech Never Again z roku 2006 popsal, že útoky proběhly v úterý a už v sobotu měli hotový rozsáhlý legislativní návrh.

Tedy 15. září 2001.

Tato slova necituje pouze nějaký konspirační web. Najdeme je ve zprávě Congressional Research Service z 13. února 2007 – analytické služby amerického Kongresu.

Ashcroft také vysvětlil příčinu mimořádné rychlosti.

Řada navrhovaných ustanovení byla podle něj předložena Kongresu již v roce 1996, ale zákonodárci je tehdy odmítli.

To je zajímavá informace.

Takže americké ministerstvo spravedlnosti jednoduše vytáhlo starý návrh ze zásuvky, oprášilo jej a poslalo do Kongresu?

Podívejme se na originální dokumenty.

Co bylo v zásuvce od roku 1996?

V roce 1995, po bombovém útoku v Oklahoma City, začala americká vláda prosazovat rozsáhlejší protiteroristickou legislativu.

Výsledkem byl zákon Antiterrorism and Effective Death Penalty Act, který prezident Bill Clinton podepsal 24. dubna 1996.

Některá ustanovení prošla, jiná byla během projednávání odmítnuta nebo odstraněna.

Jedním z dalších pokusů prosadit neúspěšné požadavky byl návrh H.R. 3960 z 2. srpna 1996, označený jako Antiterrorism Law Enforcement Enhancement Act.

Originál se zachoval v americkém vládním archivu.

A zde začíná naše malé legislativní pátrání.

Porovnejme text tohoto návrhu s prvním dochovaným návrhem ministerstva spravedlnosti ze září 2001.

Ten nesl pracovní název Mobilization Against Terrorism Act – MATA.

Je datován 19. září 2001 a má 31 stran.

Výsledek porovnání je zajímavější než pouhé tvrzení, že starý zákon byl znovu předložen.

Stejný cíl, jiný zákon

Podívejme se na konkrétní ustanovení.

Pohyblivé odposlechy

Návrh H.R. 3960 z roku 1996 ve svém § 2 měnil dvě konkrétní podmínky ustanovení 18 USC § 2518(11). Navrhoval například změnu požadavku na prokázání úmyslu sledované osoby mařit odposlech změnou komunikačního zařízení.

Zářijový návrh MATA v § 106 postupoval jinak. Navrhoval přepsat celé ustanovení § 2518(11), nově stanovit schvalovací postup a podmínky, za nichž nemuselo být konkrétní komunikační zařízení označeno.

Nejde o stejný legislativní text. Jde o jiné právní řešení podobného požadavku.

Nouzové odposlechy

H.R. 3960 z roku 1996 navrhoval v § 3 doplnit další důvod pro nouzový odposlech prostřednictvím odkazu na již existující definici teroristického činu v § 3077.

Návrh MATA z roku 2001 v § 102 naproti tomu pracoval s vnitrostátním a mezinárodním terorismem podle § 2331 a doplňoval i definici vnitrostátního terorismu.

Opět podobný politický záměr, ale odlišné znění a jiná právní konstrukce.

Sledování komunikace a získávání údajů

H.R. 3960 v § 4 upravoval používání zařízení zaznamenávajících údaje o telefonních spojeních při zahraniční kontrarozvědné činnosti.

MATA v § 103 rozšiřoval příslušná ustanovení také na směrovací a adresovací údaje elektronické komunikace.

Zde se už zřetelně projevoval technologický vývoj mezi lety 1996 a 2001.

Ne všechno ovšem bylo přepracováno.

Například formulace, podle níž terorismus zahrnuje snahu ovlivnit vládní politiku zastrašováním či nátlakem, se objevovala už ve starších návrzích. V roce 2001 ji najdeme v § 802 Patriot Actu.

Máme tedy doloženou textovou kontinuitu, ale také značné textové a právní rozdíly.

Patriot Act nebyl prostou kopií zákona z roku 1996. Byl novou legislativní konstrukcí, do níž se promítly starší, někdy již odmítnuté požadavky.

To nijak neumenšuje pozoruhodnou rychlost jeho vzniku.

Naopak.

Znamená to, že právníci museli staré podklady nejen znovu použít, ale také přizpůsobit, propojit, aktualizovat a rozšířit.

A podle ministra spravedlnosti byla rozsáhlá první verze hotová již čtvrtý den po útocích.

Nabízí se tedy otázka, jaké další pracovní podklady existovaly před 11. zářím.

John Ashcroft: 1995 proti, 2001 pro

V historii přípravy Patriot Actu najdeme ještě jednu pozoruhodnou epizodu.

Dne 26. května 1995 předložil demokratický senátor Joseph Lieberman pozměňovací návrh č. 1200. Mimo jiné chtěl rozšířit možnost nouzových odposlechů v případech terorismu a zavést definici vnitrostátního terorismu.

Senát návrh odložil poměrem 52 ku 28 hlasům, čímž zabránil jeho přijetí.

A kdo hlasoval pro odložení?

Senátor John Ashcroft.

Ano, tentýž Ashcroft, který se v roce 2001 stal ministrem spravedlnosti a hlavním prosazovatelem rozsáhlého protiteroristického zákona.

Ve výsledném Patriot Actu se přitom objevila obdobná definice vnitrostátního terorismu, navíc zasazená do širší soustavy nových vyšetřovacích pravomocí.

Na tuto okolnost upozornil 25. října 2001 v Senátu Patrick Leahy. Připomněl Ashcroftovo hlasování a poznamenal, že tehdejší návrh obsahoval velmi podobnou definici vnitrostátního terorismu.

Ashcroftovi se mezitím změnilo postavení.

V roce 1995 byl senátorem posuzujícím rozšíření pravomocí bezpečnostních složek.

V roce 2001 stál v čele ministerstva, které tyto pravomoci požadovalo.

A najednou se hranice přijatelného výrazně posunula.

Zjevně existují historické okamžiky, kdy bezpečnostní opatření, která byla ještě včera nepřijatelná, začnou být představována jako nezbytná.

Co vlastně dostali do rukou?

Vysvětlit celý Patriot Act by vydalo na samostatnou knihu. Pro základní představu však postačí několik ustanovení.

§ 215 – Osobní a obchodní záznamy

FBI získala rozšířené možnosti požadovat prostřednictvím zvláštního soudu FISA dokumenty a další věci pro zákonem vymezená bezpečnostní vyšetřování.

Mohlo jít například o bankovní, obchodní nebo jiné osobní záznamy. Dotčené instituce navíc podléhaly zákonnému zákazu sdělit, že jim byl takový příkaz doručen.

§ 206 – Pohyblivé sledování

Zpravodajské sledování nemuselo být vždy svázáno s jedním konkrétním telefonem či komunikačním zařízením.

§ 213 – Prohlídka bez okamžitého oznámení

Za stanovených podmínek mohl soud povolit odložit vyrozumění o provedené prohlídce.

Toto ustanovení nebylo omezeno pouze na případy terorismu.

§ 505 – Požadavky FBI na informace

Rozšířily se možnosti získávání vybraných záznamů prostřednictvím takzvaných National Security Letters, bez nutnosti předchozího soudního schválení.

§ 802 – Vnitrostátní terorismus

Do zákona byla vložena definice vnitrostátního terorismu (domestic terrorism), která se nevázala pouze na členství v nějaké mezinárodní teroristické organizaci.

Zahrnovala nezákonné jednání nebezpečné lidskému životu, odehrávající se převážně na území USA, jehož záměrem bylo zastrašovat obyvatelstvo, ovlivňovat vládní politiku nátlakem nebo ovlivnit jednání vlády prostřednictvím hromadného ničení, atentátu či únosu.

Zákon obsahoval rovněž řadu dalších opatření proti financování terorismu, praní peněz a nezákonné migraci.

Některá měla zřejmý praktický význam pro vyšetřování trestné činnosti.

Jako celek však zákon představoval významné rozšíření státních pravomocí, včetně pravomocí, o jejichž přijetí bezpečnostní instituce usilovaly už před 11. zářím.

Americký legislativní rychlík

Jak dlouho obvykle trvá, než se návrh zákona ve Spojených státech stane platným právem?

Záleží samozřejmě na jeho rozsahu, politické podpoře a způsobu projednávání.

Historická srovnávací studie legislativních procesů uvádí pro svůj soubor amerických zákonů přijatých v roce 2001 průměrnou dobu 3,206 měsíce.

Přibližně 98 dní.

V roce 1996 činil průměr ve stejném statistickém souboru 7,173 měsíce.

Pro názornější srovnání nemusíme ani používat statistický průměr.

Protiteroristický zákon z roku 1996, který jsme již zmínili, byl předložen jako S. 735 dne 27. dubna 1995 a prezident Clinton jej podepsal 24. dubna 1996.

Celkem 363 dní.

A nyní rok 2001:

Událost	Datum
Útoky 11. září	11. 9.
Podle Ashcrofta hotový rozsáhlý návrh	15. 9.
Administrativa předkládá návrh Kongresu	19. 9.
Senát schvaluje první verzi, S. 1510	11. 10.
Sněmovna schvaluje vlastní verzi, H.R. 2975	12. 10.
Otevřen antraxový dopis senátoru Daschleovi	15. 10.
Předložena konečná sjednocená verze, H.R. 3162	23. 10.
Sněmovna schvaluje konečné znění	24. 10.
Senát schvaluje konečné znění	25. 10.
Prezident podepisuje zákon	26. 10.

Od předložení prvního vládního návrhu do podpisu uplynulo 37 dní.

A konečná verze H.R. 3162 potřebovala od svého formálního předložení k prezidentskému podpisu pouhé tři dny.

Připomeňme, že první verze zákona už prošly oběma komorami 11. a 12. října. Nešlo tedy o to, že by se celý 131stránkový text objevil poprvé 23. října.

Přesto si zaslouží pozornost způsob, jakým byla konečná verze přijata.

Zákonodárci měli před sebou rozsáhlou novelu mnoha právních předpisů. A rozhodovali o jejím definitivním znění v mimořádně krátkém čase. Někteří zákonodárci později připustili, že v té době „nikdo nevěděl, co přesně bylo v návrhu zákona“

Dokonce i předseda senátního justičního výboru Patrick Leahy připomínal, že administrativa původně požadovala schválení prakticky během jediného dne. Nakonec se mu podařilo prosadit úpravy, ale při závěrečném jednání přiznal, že s některými ustanoveními souhlasil navzdory výhradám, aby legislativní proces mohl pokračovat.

To jsou pozoruhodné poměry.

V civilním životě se podobným tempem obvykle vyřizuje požadavek na výměnu poškozené žárovky. Ve Washingtonu se za tu dobu podařilo dokončit rozsáhlou změnu bezpečnostní legislativy.

A v téže době začalo americkým zákonodárcům přicházet velmi neobvyklé poštovní psaní.

Palivo legislativního motoru

Dne 9. října 2001 byly podle poštovních razítek odeslány dva dopisy.

Jeden byl adresován senátoru Tomu Daschleovi, vůdci demokratické většiny v Senátu.

Druhý senátoru Patricku Leahymu, předsedovi senátního justičního výboru.

Oba patřili k nejdůležitějším představitelům Kongresu při jednáních o Patriot Actu.

A oba dopisy obsahovaly spory sněti slezinné – antraxu.

Dne 15. října zaměstnankyně Daschleovy kanceláře jednu zásilku otevřela.

Následovala evakuace, zdravotní vyšetření, dekontaminace a uzavírání kongresových budov.

Antrax nebyl imaginární hrozbou. Při útocích zemřelo pět lidí a dalších sedmnáct onemocnělo.

Biologický útok zasáhl nejvyšší americký zákonodárný sbor.

Dodejme ještě jednu zajímavou podrobnost.

Kancelář Russe Feingolda, jediného senátora, který hlasoval proti první i konečné senátní verzi zákona, sousedila s Daschleovou kanceláří. Kontaminace zasáhla také její zaměstnance.

A teď si položme otázku.

Jaký účinek může mít zaslání smrtící biologické látky dvěma významným zákonodárcům právě v době, kdy rozhodují o mimořádných pravomocích bezpečnostních složek?

Přinejmenším zastrašující.

Možná si někdo dokonce myslel, že nejúčinnější argument při projednávání zákona nemusí být přednesen za řečnickým pultem.

Může přijít poštou.

Samozřejmě, existuje také možnost, že volba adresátů a načasování představovaly pouze náhodnou souhru okolností.

V našem seriálu jsme ostatně na pozoruhodné shody okolností již několikrát narazili.

Americký zákonodárný sbor každopádně prokázal mimořádnou odolnost.

Zatímco se prováděla dekontaminace a zaměstnanci Kongresu dostávali antibiotika, legislativní motor běžel dál.

Mohli bychom s jistou nadsázkou říci, že našel nové palivo.

Antrax.

Prezident děkuje

Dne 24. října schválila Sněmovna reprezentantů Patriot Act poměrem 357 ku 66.

Dne 25. října jej schválil Senát poměrem 98 ku jednomu.

Jediným odpůrcem byl Russ Feingold.

O den později prezident George W. Bush zákon slavnostně podepsal.

Na fotografii z této události stojí za prezidentem také ministr spravedlnosti John Ashcroft a senátor Patrick Leahy.

A můžeme si přečíst celý prezidentův projev.

Bush děkoval členům Kongresu za rychlou práci a jednotu. Nový zákon podle něj poskytoval bezpečnostním složkám nástroje potřebné k boji proti terorismu.

Přitom výslovně zmínil nedávné antraxové útoky.

Připomněl dva poštovní zaměstnance, Thomase Morrise a Josepha Curseena, kteří v důsledku nákazy zemřeli.

A navázal vysvětlením, proč je zapotřebí nové legislativy a dalších pravomocí bezpečnostních institucí.

To už není naše interpretace souvislosti antraxu s Patriot Actem.

Sám americký prezident použil antraxové útoky jako argument při podpisu zákona.

V jeho projevu se obě události staly součástí jediného příběhu.

Jeden balík

Vraťme se nyní k širším souvislostem.

V září 2000 zveřejnila organizace Project for the New American Century (PNAC) dokument Rebuilding America’s Defenses.

Autoři požadovali rozsáhlou transformaci amerických ozbrojených sil a na straně 51 poznamenali, že takový proces bude pravděpodobně pomalý, pokud jej neurychlí nějaká katastrofická událost působící jako katalyzátor – například nový Pearl Harbor.

O vojenských plánech, které se objevily bezprostředně po 11. září, později hovořil také americký generál Wesley Clark.

Ve známém rozhovoru z roku 2007 popsal, že mu v Pentagonu už krátce po útocích sdělili rozhodnutí o válce proti Iráku. Při další návštěvě se podle něj dozvěděl o širších plánech vůči sedmi zemím.

A v případě Patriot Actu máme svědectví samotného ministra spravedlnosti, že rozsáhlý legislativní návrh byl hotový čtyři dny po 11. září a opíral se o starší, dříve odmítnuté požadavky.

Na mezinárodní scéně se otevírala cesta k novým válkám.

Na domácí scéně se otevírala cesta k posílení pravomocí bezpečnostního aparátu.

V obou případech umožnilo 11. září uskutečňovat politické záměry, jejichž kořeny sahaly do doby před útoky.

Je tedy namístě uvažovat o těchto událostech jako o součásti širšího politického procesu, nikoli jako o izolovaných příbězích.

A na jeho pozadí se objevila ještě jedna krize.

Antraxové dopisy.

Někdo je připravil, někdo je odeslal a někdo si dal práci s výběrem adresátů.

V případě dvou senátorů šlo o významné představitele Kongresu, kteří právě rozhodovali o zákonu rozšiřujícím pravomoci bezpečnostních složek.

Kdo mohl mít zájem právě na takovém zastrašení?

A odkud se vzala biologická látka použitá v dopisech?

Odpovědi se pokusíme hledat v dalším dílu. Příběh vyšetřování je totiž přinejmenším stejně pozoruhodný jako okolnosti přijetí Patriot Actu.

Příště: 27. Antrax – Dopisy pro americkou demokracii.

---

Prameny a přílohy

1. Congressional Research Service – Sharing Law Enforcement and Intelligence Information: The Congressional Role. Zpráva z 13. února 2007. Obsahuje Ashcroftovo svědectví o připraveném návrhu ze 15. září 2001 a využití starších ustanovení.
2. H.R. 3960 – Antiterrorism Law Enforcement Enhancement Act of 1996. Původní legislativní text z 2. srpna 1996. Slouží k porovnání jednotlivých ustanovení o odposleších, sledování a trestním postihu terorismu.
3. MATA – Mobilization Against Terrorism Act, září 2001. Archiv prvního dochovaného návrhu ministerstva spravedlnosti. Text umožňuje přímé porovnání formulací z roku 1996 a září 2001.
4. Liebermanův pozměňovací návrh a senátní rozprava z 26. května 1995. Dobová diskuse o nouzových odposleších a definici vnitrostátního terorismu.
5. Senát USA – hlasování č. 233, 26. května 1995. Oficiální záznam potvrzující, že John Ashcroft hlasoval pro odložení Liebermanova návrhu.
6. Antiterrorism and Effective Death Penalty Act of 1996. Zákon podepsaný Billem Clintonem 24. dubna 1996.
7. USA PATRIOT Act – úplné znění. Public Law 107-56 z 26. října 2001. Základní podklad pro analýzu pravomocí a textové srovnání.
8. Senátní rozprava z 25. října 2001. Projevy Patricka Leahyho, Russe Feingolda a dalších senátorů, včetně připomínky Ashcroftova hlasování v roce 1995.
9. Comparative Legislative Data – Conditional Political Legislation Cycles. Akademická studie se statistikami délky legislativních procesů v USA, včetně let 1996 a 2001. Údaje se vztahují k zákonům zahrnutým do analyzovaného souboru.
10. Wesley Clark – rozhovor pro Democracy Now!, 2. března 2007. Přepis a video generálova svědectví o plánech Pentagonu.
11. Project for the New American Century – Rebuilding America’s Defenses. Strategický dokument ze září 2000, zejména strana 51.
12. CDC – vyšetřování antraxového dopisu na Capitol Hill. Odborná studie zachycující události 15. října 2001 a následná bezpečnostní opatření.
13. George W. Bush – projev při podpisu Patriot Actu. Originální stenografický záznam z 26. října 2001. Důležitý zejména pro prezidentovo propojení nové legislativy s antraxovými útoky.
14. Národní archiv USA – fotografie podpisu zákona. Oficiální snímek z 26. října 2001, fotograf Eric Draper.

9/11 – 25 let poté – Obsah celého seriálu

Zobrazit jednotlivé díly:

1. Oficiální příběh za pět minut
2. Začněme na konci
3. Záminka
4. WTC 7: budova, která měla spadnout
5. WTC 7: pád bez odporu
6. Dvojčata, která Boeing nesrazil
7. Když začne pád, NIST končí
8. Kdo se mohl dostat k oceli?
9. Boom, boom, boom: svědci
10. Exploze dole
11. Jak se kalila ocel
12. Místo činu do šrotu
13. Čím lze rozpojit mrakodrap?
14. TV: Co jsme vlastně viděli?
15. Letadla nad limitem
16. Tři způsoby, jak dostat Boeing do věže
17. Kde jsou ty trosky?
18. Pentagon: kam se vešel Boeing?
19. Shanksville: díra bez Boeingu
20. Telefonáty aneb cibule bez jádra
21. Mrtví na papíře. Záhada identit obětí
22. Operace Northwoods
23. Kdo to věděl předem?
24. Když se do scénáře připletl policista
25. Obrana Spojených států: Stíhačky, které nepřiletěly
26. Patriot Act: Zákon, který čekal na svou příležitost 
27. Antrax. Smrt přichází poštou 
28. Antrax. Strach v Kongresu 
29. Chodí pešek okolo