Bezdomovectví je tzv. "problém". A tak mu rozumí i vládní zpráva Rusnokovy vlády, viz článek Vláda začala řešit bezdomovectví. Rozumí naše dnešní společnost slovu „problém“?

Online slovník ABZ jej definuje takto: problém je „věc k řešení, sporná otázka, otázka k rozhodnutí.“ Internetová encyklopedie Wikipedie jej vysvětluje: problém „označuje takové podmínky, nebo situaci nebo stav, který je nevyřešený, nebo nechtěný, nebo nežádoucí. Problém obvykle vyžaduje nějaké řešení. V takovém případě je nutné pochopit nejdůležitější aspekty daného stavu, neboť jen tak lze nalézt způsob řešení problému.

Pokud se podíváte na starší číslo Neviditelní bližní (2012-50) a zejména na rozhovor s terénním pracovníkem (Zapomeň na bližního svého), pak zjistíte tragickou realitu bezdomovectví. Problém znamená tedy řešení něčeho, rozhodování se pro něco nového. Zamýšlí občané problém bezdomovectví řešit? Chtějí se pro řešení vskutku rozhodovat? Přejí si onen nežádoucí problém vyřešit? Je to pro nás bezdomovectví „problém“?

Než se rozhodneme problémem zabývat, je nutné osvětlit, co bezdomovectví vůbec znamená. Slovo „bezdomovectví“ a „bezdomovec“ jsou pojmy, které se staly součástí českého jazyka po roce 1989. Slovo bezdomovec je v široké veřejnosti až příliš běžně užívané. Toto pojmenování však není správné, protože bezdomovcem může být kdokoliv, kdo chodí slušně oblečený, stará se o sebe, avšak je bez domova. Další významy tohoto slova lze dle mého názoru vyložit následujícími způsoby:

  • osoba, která nemá stálé bydliště;
  • ten, kdo opustil svou zemi z důvodu politického útlaku, války, přírodní katastrofy;
  • cizinec žijící na území jiného státu bez povolení úřadů.

V sociální sféře se užívá pojem „osoba bez přístřeší“ či „osoba v nepříznivé sociální situaci“, popřípadě „lidé bez domova“. V odborné literatuře najdeme tyto dvě definice, které se vzájemně doplňují.

SMUTEK-JANEBOVÁ, Posuzování životní situace v sociální práci napsal(a):
Bezdomovectví je obvykle většinovou společností chápáno jako negativní jev, který je spojován s alkoholismem, zahálčivým způsobem života či nedodržováním hygienických návyků. I přesto, že se jedná o často veřejně prezentovaný problém, přeje si průměrný občan, aby bezdomovce potkával co nejméně.(MANDYS, J., s. 114)

Následující definice bezdomovectví sleduje spíše sociální aspekt.

VÁGNEROVÁ, Psychopatologie pro pomáhající profese napsal(a):
Z psychosociálního hlediska je bezdomovectví určitý způsob života. Tuto extrémní variantu akceptují lidé, jejichž osobnost je zásadnějším způsobem změněna a oni z tohoto důvodu nejsou schopni plnit mnohé společenské požadavky; nejde o volbu, ale spíše o sociální pád, který nedokážou ovlivnit. (s. 748)

Nevím, zda je možné každého člověka bez domova zařadit do těchto definic. Není jednoduché formulovat, co bezdomovectví vlastně je, anebo kdo je člověkem bez domova. Naší povinností je tedy neupadat do stereotypních pojmenování a škatulek, ale neustále se nad těmito lidmi zamýšlet.

Představme si situaci: Jdeme po ulici, vidíme žebrajícího muže, mineme ho, aniž bychom si ho všimli pozorněji a bez opovržení. Pro nás prostě neexistuje. Ne jeden člověk, ale stovky lidí... Společnost jaksi otupěla a bezdomovectví se stalo stejnou kulisou jako například patník na rohu ulice. Prostě sem patří. Pokud přestaneme vnímat, reflektovat, přemýšlet, zakonzervujeme se, zavřeme do ulity a nic… Proč jsme se začali do takové ulity zavírat? Dnešní doba přinesla individualismus, radikální individualismus. Jeho radikalitou je právě ulita, ve které teď jsme, a nechce se nám ven, postupujeme stále hlouběji a hlouběji, do hlubin nekonečné samoty bytí. A možná máme strach, že dopadneme úplně stejně, proto zavíráme oči o to více.

Někomu se přece jen podaří vystřízlivět a nechová se jako živočišné stádo, ale jako člověk. Vystřízlivění také vede k tomu, že se dáme do opětovného zkoumání problému lidí bez domova. A to je potěšující závěr.

  • Začneme hledat konkrétní, jedinečnou tvář člověka žijícího na ulici.
  • Dozvíme se i o těch, kteří se zasazují o zmírnění kořenů bezdomovectví.
  • Podáme pomocnou ruku v rámci svých možností.

Nemám na mysli jen finanční pomoc, která je mnohdy velice neuváženou náplastí, ale například gesta posilující důstojnost těchto lidí. A také můžeme začít promýšlet příčinu sociálních pádů lidí – „nová chudoba…“, na kterou zaměříme pozornost v příštím článku.