Loading...
 

NATO, jdeme na to

2016 / 2
Strana: 1 /


Uplatek

Výročí Druhé světové války a probíhající studená válka celkem přirozeně vedou k zamyšlení o roli NATO a Ruska ohledně vojenské strategie a případných konfliktů. Proto jsme věnovali tematické číslo nazvané NATO, jdeme na to rozborům globální vojenské situace ve světě. Toto číslo navazuje na předchozí Analýzu e-republiky 2015 (PDF) danou v první a druhé kapitole.


NATO jako imperiální nástroj

redakce



Zničení platnosti zásad mezinárodního práva

Rada bezpečnosti OSN je vrcholný světový orgán, který legitimuje použití násilí jednoho státu proti druhému. Nová éra světového bezpráví nastala rozpoutáním Druhé války v Iráku (2003-2016), kdy USA zahájily agresi bez souhlasu RB OSN. Akceschopnost Rady bezpečnosti je často limitována postojem jejich stálých členů. Rusko a Čína jsou vedeny vlastními zájmy a často vetují na půdě RB argumenty opačné než jsou ty jejich. Důvod je v zásadě vždy stejný, jde o snahu zablokovat užití vojenské síly vůči vytipovanému státu. Naposledy se to dělo v případě občanskou válkou zmítané Sýrii. Tím je autorita RB OSN jako kolektivního orgánu bezpečnosti zpochybněna a argumenty mezinárodního práva jsou tím značně omezeny ve své vymahatelnosti. Postoje ruské strany k hlavní hlasováním v RB OSN
najdete zde. Jako příklad světových rozporů uvádíme tyto události.
  • Válka v Jugoslávii - bombardování bez rezoluce RB
  • Vznik Kosova základna Camp Bondsteel je americká vojenská základna ležící v Kosovu a vybudovaná v roce 1999. Nalézá se poblíž města Uroševce a rozkládá se na ploše 360 hektarů. Na základně je vybudováno přes 300 různých staveb, obývaných více než sedmi tisíci vojáky.
  • Útok NATO na Libyi. NATO podle kritiků porušilo rezoluce RB OSN č. 1970 a 1973, argumentace je převzata podle této práce. Podle ní skutečně došlo k překročení mandátu daného rezolucemi RB OSN. NATO není regionální organizací ve smyslu Charty OSN a svojí reálnou politikou sledovalo změnu režimu, k čemuž rezoluce nedávají žádné zmocnění.
V této akci došlo k porušení citovaných rezolucí dodávkami zbraní a poskytnutím vojenského výcviku povstalcům. Je prokázané že nebyl dodržen princip nestrannosti při ochraně civilistů v občanské válce v Libyi. Pro se dnes ve světě daném mimo vliv USA tak diskutují tzv. “barevné revoluce”, která ve státech jako Ukrajina vedly k násilné změně režimu.

NATO v šedé zóně mezinárodního práva

Vraťme se k předešlým intervencím, hlavně k příkladu dnes zničené Libye prolezlé terorismem. Její občané se po rozpadu země a její ekonomiky živí pašováním uprchlíků z celého světa do Evropy. Z citovaného rozboru je zřejmé, jak se za poslední dobu změnila orientace i vojenské působení NATO ve světě. Zakládající dokument NATO je Washingtonská smlouva ze 4.dubna 1949. Intervence NATO v Libyi popřela první a nejdůležitější 1. článek své charty.

ČLÁNEK 1. Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.


Regionální organizace, které legitimně mohou zasahovat do konfliktů v cizích zemích, čerpají svoji legitimitu z kapitoly VIII Charty OSN. Problém ale dle této interpretace je, že NATO je organizací kolektivní obrany, která čerpá svoji legitimitu z kapitoly VII Charty OSN. Nejedná se tedy o regionální organizace (jako je například OAS), které byly k zásahu touto rezolucí zmocněny. Proto by dle této interpretace zásah jednotlivých členů NATO měl být v souladu s mezinárodním právem, zatímco zásah NATO jako organizace se již pohybuje v šedé zóně a jeho legalita může být odmítána.



Čím je NATO, a čím už nemůže být

redakce

Dlouhodobá strategie USA v Evropě

Vzhledem k Evropě, je strategie NATO celkem jasná. Spojenci jsou pacifikováni, hlavně poražené Německo, které tvoří ekonomickou a politickou páteř EU. EU poslouchá na zvednutí telefonu, politikové jsou plně pod kontrolou odposlechů a vedení NATO patří Američanům. Z těchto důvodů je další zvyšování US-kontingentů nežádoucí, jde spíše o taktické přeskupení a nové vyzbrojení již stávajících sil. US-ministerstvo obrany bude snižovat vojenskou přítomnost v Evropě od roku 2018. V EU je teď kolem 67 tisíc amerických vojáků, většina V Německu, dalších 10 tisíc Američanů je v Itálii a 8 tisíc ve Velké Británii. Celkem se má uzavřít asi 15 vojenských základen, většina z nich ztratila svůj význam dávno po první studené válce v 50. letech. Pentagon ale zdůrazňuje, že Evropu v žádném případě nehodlá vyklidit. Ale tento krok souvisí s novou strategií USA danou od roce 2012, která se soustředí na ticho-oceánský region.

Asie a Tichomořská oblast

Tady je situace celkem jednoduchá. Bojuje se znovu o kontrolu nad hlavními obchodními cestami. USA jako odcházející ekonomická velmoc chce alespoň vojensky kontrolovat hlavní přístupy k čínské Hedvábné stezce. Hlavní historicky dané cesty jsou vidět na této mapě, včetně důležité oblasti v Jihočínském moři.




Klíčový spor se vede o tzv. Paracel Islands, kde Čína volí stejnou strategii jako proamerická Jižní Korea, o které se u nás nemluví. Neobývané ostrůvky se zaberou, rozšíří se tak, aby se zde daly postavit přistávací dráhy pro letadla. Tím se zabere i okolní pobřežní vody těchto ostrovů jako součást výsostných vod dané země. Okolní státy jako Vietnam a Indonésie na tyto a další skupiny ostrovů vznášejí stejný nárok jako Čína. Proto je v tomto sporu USA podporují proti Číně, stejně jako mlčí k záboru ostrovů Jižní Koreje u jejich hranic.

Přidejme k tomuto bodu stanovisko Ruska, i když je dáno v samostatném článku tohoto tematického čísla (Rusko jako globální geopolitický hráč). Lavrov jasěn řekl, že Rusko odmítá !jakéjkoliv zásahy třetí strany”, rozuměj USA a samo Rusko se nepovažuje za stranu v konfliktu. Lavrov přímo nepodpořil ani čínské nároky a jasně řekl, že ruské stanovisko podporuje Ženevskou konvenci Law of the Sea (UNCLOS), kterou považuje za zásadní dokument. Kladně hodnotil zejména Declaration on the Conduct of Parties in the South China Sea (DOC) z roku 2002, která stanovila sopubor pravidel pro průjezd Jihočínským mořem, tzv. Code of Conduct in the South China Sea (COC), jehož projednávání se zadrhlo. Závěr: Rusové přímo nepodpořili nároky Číny, nevystupují strana konfliktu. Chtějí, aby si to dané státy urovnaly samy a nechtějí, aby si v tomto žhavém teritoriu USA přihřívalo svou militaristickou polívčičku.

Nová hospodářská a politická situace v USA

Kandidát na prezidenta USA, republikán Donald Trump prohlásil, že pokládá Severoatlantickou alianci za zastaralou organizaci, informuje The New York Times. Na mítinku ve městě Milwaukee ve státě Wisconsin, kde promluvil ke svým voličům, podrobil excentrický miliardář kritice spojence z vojenského bloku s prohlášením, že nehradí výdaje aliance na té úrovni, jako USA.


Donald Trump wrote:
My je chráníme a oni nás okrádají. Víte, co s nimi uděláme? Nic! Buď zaplatí to, co nezaplatili, nebo budou muset z aliance vystoupit. (...) A bude-li to mít za následek rozpad NATO, ať se tak stane. (...) My platíme příliš mnoho a všichni nás klamou. Podráží nás všech 28 zemí.





Rusko jako globální geopolitický hráč

redakce




Ruský pohled na NATO

Pokusme s bodech shrnout ruský názor na politiku Západu, jak ji reprezentují oficiální projevy ruských politiků a jejich vládní média.
  • Rusko vidí, že Západ řídí iracionální oligarchické skupiny (NATO, TTIP, korporátní média atd.)
  • Předešlé části ukázaly (viz.NATO jako imperiální nástroj), že přestaly platit mezinárodní dohody a zvolení politikové (premiéři, ministři) už neřídí vojáky ani ekonomiku.
  • RB OSN už neřídí světovou politiku, protože USA a NATO začaly vést ve světě jednostranné války.
  • Západ ničí odbojné nebo nezávislé země v hybridních válkách a barevných revolucích
Ruská odpověď je celkem jasná: zajistit si stoprocentně bezpečnost vlastního území, připravit ponorkové síly posledního úderu schopné zničit militaristické jedno procento válečných štváčů. Rusko postupně vytváří nový ekonomický a obranný blok se zeměmi, které se cítí stejně ohrožené od USA. Jsou to země BRICS a Šanghajská organizace. Rusko se snaží posilovat svůj vliv vývozem moderních zbraňových systému jako S-400 do Indie a Číny. Cílem je vytlačit dominantní Tichomořské letadlové loďstvo USA z této oblasti a zajistit tak obranu Hedvábné cesty. Viz článek z tohoto čísla Čím je NATO, a čím už nemůže být.

Politické iniciativy mezinárodní spolupráce

Rusko je ve spirále světového vlivu opět na vzestupné trajektorii. Mezinárodní izolace Ruska k ničemu pozitivnímu nevedla. Stalo se zatím jen to, že prezident Putin nejezdí do zahraničí tak často, ale zato za ním osobně jezdí hodně nečekaných návštěv. Ve změněné mezinárodní situaci pod vedením Putina a Lavrova se stalo zásadní silou, zatím až po USA, ale dnes již zcela nezbytnou. Viz cesty zneklidněných premiérů Izraele a Japonska do Kremlu. Plusy Ruska jsou tyto
  • Má schopnost zajistit svou sféru vlivu dodávkami energetických a surovinových zdrojů, zatímco USA musí naopak tyto zdroje někde rabovat.
  • Rusko efektivně zajistí ochranu svých strategických spojenců nasazením dostatečné vlastní vojenské síly. Viz příklad Sýrie, kde Rusové přijeli, vyvezli z letadla S-400 a Pantziry a vytvořili bez řečí bezletovou zónu se souhlasem legální vlády.
  • Rusko je dnes neformální leader hnutí nezúčastněných v OSN, kterého podporuje Čína jako hlavní ekonomická velmoc světa.
S tím se dá něco diplomaticky dělat, a Rusové pod Lavrovem to opravdu umí. Pohled na diplomacii EU a USA ve srovnání s Rusy je naprosto depresivní. Jedno procento si pro “obranu” svých zájmů vybralo politiky druhé až třetí kategorie.

Rusko a jeho bezpečnostní vazby

Dne 27.-28. dubna se v Moskvě konala konference o mezinárodní bezpečnosti. Tato každoroční akce se pořádána Ministerstvem obrany Ruské Federace. Naše média se jako obvykle o této konferenci nezmínila, protože byla maximálně důležitá. Hlavním tématem fóra v roce 2016 se stal boj s terorismem. Celkový projekt 27-28.4.2016 CONFERENCE ON INTERNATIONAL SECURITY najde kliknutím na heslo. Na konferenci se diskutovalo téma bezpečnosti v asijsko-tichomořském regionu, a problém války a míru v Evropě, otázky globální bezpečnosti a vojenské spolupráce. Zvláštní pozornost účastníci směřovali k situaci na Blízkém Východě, roli ozbrojených sil v boji proti “barevným revolucím”, zajištění bezpečnosti ve Střední Asii. Klíčový byl projev Lavrova.