Na symbolický den 11. září 2013 se objevil v NYT dopis prezidenta Ruské federace Vladimíra Putina. Naprosto věcně upozorňuje Američany, že spor v Sýrii není o demokracii, protože takových “šampiónů” tam mnoho není. Jde o konflikt “mezi vládou a ozbrojenou opozicí v mnohonárodnostní krajině”. Pokud vynecháme chválu ruské moudrosti a prozíravosti (v případě Sýrie oprávněné), zůstane základní jádro, které dnes patří k doktríně Ruska. Putin vysvětluje USA, že její pocit mocenské výjimečnosti, kdy si uzurpuje roli světového četníka a zasahuje, kdy chce a kam chce, tento arogantní postoj musí skončit. USA nejsou vždy v právu, protože jsou USA. V otázkách války a míru se musí podřídit kolektivnímu světovému rozhodnutí Rady bezpečnosti. A následující část epištoly zvedla ze židle americké komentátory.

V. Putin wrote:
Je velmi nebezpečné podněcovat lidi, aby se viděli jako výjimeční, ať už k tomu mají jakoukoliv motivaci. Existují velké a malé země, bohaté a chudé, země s dlouhou demokratickou tradicí a ty, které svou cestu k demokracii teprve hledají. Také mají odlišnou politiku. Jsme různí, a když prosíme o boží požehnání nesmíme zapomenout, že bůh nás všechny stvořil jako sobě rovné bytosti.

Putin tedy obhájil ruský postoj k Sýrii, vzýval boha, demokracii a zásadní rovnost všech lidí. Od sovětského důstojníka KGB urazil hezký kus cesty. Jeho dopis lze srovnat s propagandistickým cvičením McCaina poslaným Putinovi skrze list Pravda. Jeho dopis byl trapný už tím, že senátor nevěděl, kam jej správně poslat. Putinův dopis přesně rozlišil velké noviny, které nejsou ekonomicky napojené na neoliberalismus jako centrální doktrínu listu, viz Washington Post. Má však Rusko doopravdy nějakou Putinovskou doktrínu? A čem se liší od pravicových nacionalismů 20. století?

2. Putinův projev v diskuzním klubu Valdaj

Rusové marně pozvali McCaina právě do klubu Valdaj, který sdružuje pohlaváry všeho druhu, kteří tak či onak musí nebo chtějí rozumět ruské zahraniční politice. Ruský president končil letošní zasedání klubu projevem, který vzhledem k okolnostem formálně vystihl základní pozici Ruska. Shrňme v bodech Putinovy teze, které v mnohém připomínají Mussoliniho nacionální fašismus, viz článek O fašismu, racionálně.

  • Komunistická doktrína marxismus-leninismu je charakterizovaná jako “fundamentální konzervativismus”, který Rusko ovládal od roku 1917 a který definitivně skončil.
  • Západní liberalismus historicky a ideově není základní ruskou volbou.
  • Duchovní, národní a kulturní sebeurčení umožnilo Rusku najít vlastní cestu a obstát v globální soutěži.
  • Suverenita, sebezachování a územní integrita Ruska tvoří základní “red line”, kterou nikdo nesmí překročit.
  • Národní ideje a mocenské doktríny nejdou v dnešním světě “instalovat” shora jako nějaký počítačový program. Jde o jasnou narážku na americký velmocenský postoj od roku 1990, viz Putinův dopis do USA.
  • Rusko prosazuje a vždy bude prosazovat na mezinárodním poli konsensuální řešení opřená o Radu bezpečnosti.
  • Rusové si svou cestu k demokracii vyberou sami a nikdo jim ji nebude nutit zvnějšku.
  • Stejně tak Putin odmítl jakékoliv separatistické snahy, protože historicky tvořilo Rusko (i bývalé SSSR) velké množství národů a kultur.
  • Možnou základnou pro novou ruskou ideu budou tradiční křesťanské a morální hodnoty; bez těchto po tisíciletí prověřených hodnot by lidí nevyhnutelně ztratili lidskou důstojnost.

Závěr je jasný. Ve starším článku našeho ruského dopisovatele Největší Rus Alexandr Něvský jako zrcadlo politických diskuzí v Rusku je tato linie jasně vidět i z lidového hlasování o největšího Rusa. Proto jsou pro křesťansko-nacionálně-pravicového Putina největším nepřítelem právě ruští komunisté, protože ti reprezentují pravý opak jeho doktríny: jsou ateisté, věří na internacionalismus, lid chápou jako materiál k pohybu dějin a vyznávají osvícenské hodnoty a ideologie napojené na tradiční ruský mesianismus.

Rusko už dávno ovládá velkou část českého ekonomického prostoru a od začátku sametu přes KSČ, StB a KGB určuje směřování hlavních mafiánsko-ekonomických vazeb. Mnozí oligarchové a další političtí agenti Ruska nyní kandidují nebo si zakládají vlastní politické partaje na jedno použití. Znát Putinovu vizi Ruska a ideovou strategii se pro nás stalo zásadní věcí. Je jen s podivem, že se o to u nás nikdo z nezávislého tisku nezajímá.