První článek o problémech české církve a politiky současné vlády vyvolal čilou, až zmatenou debatu, tak raději napíši něco stručného a tezovitého. Úvodní zamyšlení chtělo ukázat moc věcí najednou, a to je na internetu chyba. Co měl nebo chtěl ukázat článek o <a href="http://umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=693">jochovatění křesťanů</a>?

1. Ježíš nebyl hlupák ve vztahu k politické moci, zato pozemská církev občas hloupne. Je dobré se mrknout na evangelium z hlediska Kristova vztahu k mocným, a naopak si osvojit způsob, jak hlásal boží království. S bohatými se moc nepachtoval, zato měl rád normální lidi. A neměl rád zlodějny, ani divoký kapitalismus. Například v Jeruzalémském chrámě to pěkně roztočil, a dal svobodnému podnikání dost jasné meze (Jn 2,14-16). A kšeft kolem obětin byl tehdy stejný byznys jako Šnajdrovo zdravotnictví nebo Řebíčkova stavba dálnic.

2. Křesťanští aktivisté všeho druhu představují málo využitou rezervu voličů a potenciálních příznivců různých politických ideologií. Lidovci dojeli na zlodějnu a na trvalý oportunismus, a mnozí katolíci tak ztratili politický kompas. Myslet se jim nechce, to bolí každého. A tak loví v tomto plném rybníku hlavně primitivní ideologie, například neokoňi, tj. krajně pravicové proudy TOPu a ODS. Viz nějaký pan Joch, hrdina dnešní doby. Proč ne, ať neokoňíci loví. Jenže neloví jen pro sebe, což jsem se snažil ukázat analýzou skrytého lobování pro privatizaci zdravotnictví. A slušní křesťané by konečně měli začít přemýšlet: jakou politiku chtějí dělat; jaké obecné dobro chtějí hájit; které strany napříč politickým spektrem chtějí oslovit v zájmu těch hodnot, které jsou pro nás, věřící občany, životně důležité.

3. Pan Joch a jemu podobní hlásají devastující výprodej „veřejné věci“ (res publica) do soukromých rukou. Proti této zhoubné ideologii je třeba se jasně a nekompromisně postavit jménem katolického sociálního učení. Již od Rerum novarum (1891) až po Centesimus annus (1991) církev odmítá jak marxismus tak i zdivočelý kapitalismus, který zisk povýšil nad člověka. Viz naše internetové učebnice náboženství, <a href="http://umlaufoviny.com/kniha/indexKniha.php">sešit A, kap. 3.8.3</a>. Křesťané, a tím spíše jejich hierarchie, by se konečně měla zařadit do slušné části společnosti. Měli bychom jasně říci, že stát nelze privatizovat pro úzkou skupinu vyvolených, která se o drobky eventuálně s někým rozdělí, třeba i s církvemi. Viz výborný <a href="http://www.denikreferendum.cz/clanek/5863-manifest-radikalniho-liberalismu">Manifest radikálního liberalismu</a>, který se jasně staví proti výprodeji státu do rukou vybraných zájmových skupin.

4. Poslední bod článku se týkal vztahu křesťanů a demokracie. Debata musí jít hlavně směrem dovnitř, což se týká zejména katolické církve a jejího latentního sklonu podporovat autoritativní až fašistické režimy, například typu italského Mussoliniho. Nás přece nikdo po čtyřech letech nevolí. Na laciném populismu a xenofobii můžeme pouze prodělat kalhoty. Církev potřebuje dlouhodobou podporu slušných a přemýšlivých lidí. Většina z nich jsou přesvědčení demokraté a liberálové, tj. lidé milující svobodu a svobodné bližní. Nejvyšší Anarchista (anarchos, bez počátku) má nejspíš rád i tu neznabožskou demokracii (původně založenou reformačními církvemi), a ne lidový fašismus, který tak oddaně milují mnozí katolíci. Co se dá dělat, holt je to asi Boží vůle, nebýt fašistou. Pro ty, kteří nemají co dělat, viz doporučená četba vynikajího, leč tlustého díla Kouzelný vrch. Čtenář uvidí jasnou podobnost fašizujícího katolíka Naphty se současnou aktivitou katolických neokoňů. A tož tolik k ujasnění prvního článku.