Slyší-li mladší lidé bědující a občas i agresivní české důchodce, musí se tak trochu smát. Tito lidé totiž žijí v posledních časech sociálního státu, který postupně za nezájmu naší střední generace skončil rozkradením a lokálními válkami. A protože Spojené státy jsou náš vzor a jsou rozkradeny téměř perfektním způsobem, podívejme se na osudy nové sociologické skupiny nazvané “elderly migrant workers”, neboli “žebraví kočovníci starší generace”. Jejich osud popisuje článek The End of Retirement (Konec důchodů) v časopise Harpers s hezkým podtitulkem “Když se nelze zastavit”. To naši vyplašení důchodci znají také, ale v jiném vydání, totiž s komunistickým důchodem. Naše současná korporátně-kapitalistická generace středního věku půjde cestou dnešní Ameriky. Už je totiž rozkradeno, u nás po Klausově amnestii dokonce i zameteno.

Hrozny korporátního hněvu

Slavný román Hrozny hněvu (John Steinbeck, 1939) ukazuje situaci migrujících rolníků za velké hospodářské krize v USA, po které následovalo sucho na většině území. Milióny lidí v USA nemohly obdělávat půdu, která jim patřila a daly se na pochod směrem do Kalifornie a na jih USA. Dnes jsou v USA v pohybu stejné milióny, ale už jim nepatří vůbec nic, kromě karavanu, cigaret a propan-butanové bomby. Proč? Podívejte se na distribuci bohatství za posledních 100 let v USA. Jak je obecně známo, 30. léta byla dobou hospodářského krize a začínajícího fašismu. Tabulka hospodářských nerovností potvrzuje, že dnešní forma nerovnosti se téměř přesně podobá oněm starým nedobrým časům před Druhou světovou válkou.



Slavné “jedno procento” v USA mělo v roce 2007 největší podíl na národním bohatství od roku 1928. Viz článek Distribuce státního bohatství v USA. A tato nerovnost stále stoupá. Dnes již vede k rasově motivovaným výbuchům na jihu USA, viz případ divoké střelby bílých policajtů v černošském městě Fergusson (Společnost velkého bratra nezná bratra). Kdo se bojí, ten střílí. Důvod? Podívejte se na výplatu žebračenek (food stamps) v průběhu posledního desetiletí a na statistické vyhlídky chudých lidí (Chudí vypadají na grafech ještě hůře než ve skutečnosti).

Žebraví kočovníci starší generace

Podívejme se na vlny ožebračování, které šly v USA jedna za druhou, a to během pouhých 10 let. Bankovní krizi vystřídala hypotéční krize, kdy milióny lidí přišly o střechu nad hlavou. Nyní je to skutečná hospodářská krize v systému, které se pomalu hroutí. Výsledek je jasný. Vaše úspory (v USA to platí doslova) na důchod sežrala inflace a banky, hypotéku na dům jste nechal propadnout, protože ani po třiceti letech placení by dům nikdy nebyl váš, našetřeno máte minimálně, nemáte z čeho žít a umřít zatím nechcete. Pak spadnete do kategorie “žebravý kočovník starší generace”. Takže si vyberete sociální a nemocenské pojištění, za tyto peníze si koupíte karavan a dáte se na nekonečnou cestu po USA, stejně jako ve 30. letech minulého století, před nástupem fašismu a Druhé světové války. Jedete tam, kde je zrovna nárazová práce, protože jste tzv. “flexibilní pracovník”, tedy ideální kořist pro fast-foody a firmy typu Amazon. Jak vypadá práce v takových podnicích, o tom si přečtěte v článku Investigativní novinářka o novodobém otroctví v Amazon.com. Už nemáte ani důchod, ani zdravotní pojištění a pracujete v průměru za $7.25 až $7.50 na hodinu. A tak se ve vás kupí hněv, hodně hněvu, který je oslabený pouze dlouhodobou únavou, nemocemi a přibývajícím věkem.

Co na to jedno procento? Pomalu se naplňuje scénář Pentagonu, který již počítá s domácími občanskými válkami a nepokoji ve velkých městech, které bude nutno dobývat vojenským způsobem. Viz článek Pentagon se připravuje na občanské nepokoje dané klimatickými změnami. Důvod? Pokud existuje 40 miliónů lidi na žebračenkách a nemohou normální prací uživit své rodiny, pak roste jejich zoufalství. To se mění ve hněv, který nakonec produkuje výbuchy násilí, zejména ve velkých městech. A velká města si dnes již platí k tomuto účelu soukromé armády. Viz článek Privátní armády megapolí, nová militaristická móda. Tím se kruh uzavírá.

Žebraví kočovníci starší generace totiž nakonec stojí celou společnost mnohem více, než udržování sociálního státu. Ale chamtivost jednoho procenta nezná bratra. Skrytá militarizace společnosti vede ke vzniku korporátního fašismu, kde jedno procento z jednoho procenta již organizuje celý stát ve jménu “boje proti terorismu” či “obrany západních hodnot” a jiných podobných žvástů. Hlavně jde o to držet strachem v hrsti střední třídu, která sice rychlým tempem mizí, ale pořád existuje a kvůli dětem, domům a práci má co ztratit. Co přijde po tomto stádiu, to je celkem jasné. Jedno procento jednoho procenta totiž zjistí, že pro jejich choutky a nenažranost je zeměkoule příliš malá, a že potřebují zdroje a půdu všech ostatních.