Snížení základní úrokové sazby Evropskou centrální bankou ve čtvrtek nepřekvapilo. A dokonce ani vyhlášení mínusového úroku, tedy zpoplatnění volných peněz, uložených u ECB. V době vyhlášení šlo zhruba o 30 miliard eur. Nepřekvapil už ani déšť levných 400 miliard eur, které budou "prýštit ze všech pórů", jak se vyjádřil prezident svazu německých spořitelen Georg Fahrenschon. A bez vtipu dodal, že ECB vyvlastňuje spořitelny. Stabilní a seriózní banky jsou podle slov Fahrenschona ohroženy. Komu tato politika ECB slouží?

První vlaštovka už je zde. Od rakouských Volksbank, kterých je na trhu 49, se požaduje zvýšení podílu vlastního kapitálu na 13,6 %, poněvadž by při strestestu prý neobstály. A od roku 2015, kdy vstupuje v platnost bankovní unie, se mění způsob oceňování bank. Co bylo včera, už neplatí. V rakouském holdingu, ve kterém už dnes vlastní stát 43 %, se počítá s redukcí bank na 12 a chce se po státu, aby podobně jako u Hypo Alpe Adria, daňoví poplatníci přispěchali na pomoc. Teze o koncentraci bankovního kapitálu do rukou lupičů nabývá konkrétních obrysů. Stanovený zákonný minimální podíl 8% vlastního kapitálu je minulostí. Ovšem jak u koho. Jak se vyrábí dvojí metr, to nám předvedli hoši z Goldman Sachs machinací se státním dluhem před vstupem Řecka do eurozóny.

My ale víme, že je to v podstatě jedno: 8 %, nebo 12 %, nebo 20 %. Dokud nebudou v oběhu pouze plnohodnotné peníze a banky mohou dávat úvěry do výše své 100 % rezervy, nic se v tomto kasinu nezmění. Uvidíme, kolik podpisů seženou Švýcaři pro prosazení referenda o konci tzv. "fiat money" a zda se referendum za plnohodnotné peníze uskuteční. Od 1. června 2014 probíhá intenzívní sběr podpisů a vysvětlovací kampaň. Přečíst si o tomto můžete zde . Na našem webu jsme této důležité iniciativě věnovali dva články (Ve Švýcarsku se chystá revoluční občanské referendum o měně ).

Všechno naruby, další dávka drogy přivodí smrt pacienta. O heroinu pro finanční trhy viz článek Evropa po volbách a na cestě do finanční propasti . Díky levným penězům a placení pokut za „parkování peněz“ prý umožní nastartovat konjunkturu v zemích jižních eurozóny. Neplatí už, že poptávka po zboží a službách určuje poptávku po úvěrech. Čaroděj Draghi tvrdí, že díky kontingentu peněz, které nemají žádnou cenu, se budou vrhat podnikatelé do rozjezdu firem bez ohledu na to, kdo si jejich výrobky bude moci koupit. Jakou důvěru mohou mít seriózní podnikatelé v trhy, kde je polovina mladých bez práce a staří jsou víc než opatrní a třikrát otočí každé euro, než ho za něco vydají. Tady vůbec nejde o lidi, o ty nešlo v případě ECB nikdy. Ze všech jejích opatření profitovaly pouze a jedině banky.

Rada ECB dělá z lidí zbytečně pitomce. Jde o přerozdělování - peníze se stěhují do dluhopisů zemí jižní eurozóny - a o další nafukování akciové bubliny. Draghi je skutečný vlastenec a opravdu pomohl svým přátelům na jihu. Peníze investorů se v pátek jako vlna převalily do státních dluhopisů, výnosy ze státních dluhopisů klesly v pátek na rekordních 2,837 % u 10ti letých dluhopisů, u španělských dokonce na 2,50 %. To je nejnižší stav od doby zavedení eura, viz graf.



Akciové trhy jásají, DAX přes 10 000 bodů a všechny ostatní burzy také. Tohle woodoo zaplatí střadatelé. Ač jsou vyvlastňováni delší dobu, nyní to půjde ještě rychleji. Ztráty z životního pojištění způsobí mnoha lidem ještě hodně vrásek na čele. Do toho se budou bít poté, co uvěřili politikům a bankovním poradcům. ECB už nedává už žádný čas na přijetí politických řešení, bere věci do svých rukou a sama si dává časovou rezervu pro to, co přijde příště.

Už i finanční trhy mají víc smyslu pro realitu než ECB. Čím déle bude tento doping ve formě kvantitativního uvolňování trvat, tím větší turbulence a nejistoty investory čekají. A ekonomické oživení nepřijde – podniky budou šetřit, tlačit na snižování mezd a brzdit v Evropě své investiční plány. Jenom v Německu uvažuje každý 5. podnik o přestěhování výrobních kapacit pryč ze země.

Argument deflace jako udržení kurzu dolaru

Euro prý bylo příliš silné, ozývá se od centrálních bankéřů. Import se prodraží, což se jistě odrazí ve výši inflace. Dopady pocítí především daňový poplatník, ždímaný ze všech stran. Oslabení kurzu eura je zapotřebí vnímat především v souvislosti s připravovanou smlouvou TTIP. Ta bude přijata přes veškerý odpor veřejnosti , stejně jako není síly, která by zabránila jmenování velkého lháře a žongléra Jean Claude Junckera prezidentem Evropské komise. Vždyť sám otevřeně přiznal, že často musí lhát. Oslabení eura nemusí znamenat nutně konkurenční výhodu pro evropské exportéry. Zvláště ve chvíli, kdy hrozí další odchod investorů z Evropy.

Analytici, jako Cyrus de la Rubbia z HSH Nordbank jsou přesvědčeni, že výsledek agresívní politiky ECB, kterou uvedl Mario Draghi slovy, „že ještě ani zdaleka neskončil“, bude mít přesně opačný výsledek, než ECB deklaruje. Objem ABS (Assed backed Securities) se dle jejich odhadu zvýšil minimálně o 20 % proti roku 2008. Dalším esem v rukávu bude nákup těchto bezcenných papírů ze strany ECB. Tím se stane Evropská centrální banka něčím jako naše bývalá Konsolidační banka, prostě „Bad Bank“, kam si banky budou odkládat šrot. Ovšem jak už to bývá, kterým bankám bude umožněno očistit si takto bilance, aby mohly „zůstat na evropském trhu“, o tom budou rozhodovat privátní poradci z USA. Doba temna pro Evropu se nebezpečně přibližuje.