Omlouvám se, že seriál pokračuje pomalu, protože ekonomika, tj. princip „dělám toto, abych měl tamto“ hraje dominantní roli v mém i ve vašem životě (osobním, rodinném, náboženském...). Teď jsem například dělal dovolenou a exercicie, abych měl všestranně dobré podmínky pro práci. Ale hory nejsou na světě proto, aby... Hory prostě jsou. Proto zpět ke svobodnému podnikání a přemýšlení aneb ke Hře, která vůbec být nemusí. Například mne někteří podezírají, že tento seriál dělám proto, abych zmátl lidi obecně a věřící zvláště. Ale nechme ekonomiky a paranoie, obojího máme běžném životě až po krk. V <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=337">minulém</a>, už málem zapomenutém seriálu o duchovním rozlišování, jsem postavil před oči hru dítěte. Osvícený a inspirovaný tvor dostává nápad a organizuje podle tvůrčího přetlaku okolní realitu. Nazval jsem tuto situaci „jen-tak-princip“, což je jiné slovo pro pocit či stav milosti. Ale to bychom hned skočili do náboženství a dokonce do teologie, což není v této fázi žádoucí. Víme přece, že máme zatím pojednávat duchovní život, jakoby Bůh nebyl. Komu to z různých důvodů vadí, ať si čte něco jiného, kde Bůh „je“ (Předmětem, Objektem, Příčinou, Principem, Láskou, Všemohoucím, Vševědoucím atd.). Ale pak ať raději nečte některé žalmy a vymaže z evangelia výkřik umírajícího Ježíše na kříži, popř. svědectví matky Terezy. A teď k věci.

Z minulých námitek bych reagoval pouze na příklad staré babičky, která věřila Bohu v situaci, kdy ostatní věřili blbostem. Zažil jsem tento případ přímo v rodině, proto považuji námitku za trefnou. Jenže ne v tomto kontextu. Tak zvané „principy“, které vynáším jako karty na stůl, nejsou náboženské principy nebo dokonce morální. Z kontextu je přece jasné, že ekonomický princip, čili nábožensky a mravně žitý život, je základem normálního postoje k Bohu. To jsem dovozoval téměř na začátku šestce a v sedmičce, kdy jsem mluvil o „<a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=212">trvale udržitelné spiritualitě</a>“, která vycházela ze všem srozumitelné touhy po nesmrtelnosti. Jenže to už bylo psáno hodně dávno. Trvale udržitelné duchovno do sebe integruje ekonomický princip, to je v kostce má odpověď na kritiku skrze zbožnou a věrnou babičku. Trvale udržitelné duchovno se nutně a logicky stává náboženstvím a etickým systémem. A navíc není blbé. Na rozdíl od zkrachovaného marxismu a krachující konzumní a všežravé mentality moderny dokázalo na světě udržet smysl pro nadosobní hodnoty. A dokázalo je také intelektuálně obhájit, což zase vím jako vystudovaný teolog a filosof.

Takže zpět k těm tzv. „principům“. Předkládaná série zamyšlení popisuje duchovní život. Nesnaží se jej konstruovat z nějakých předem daných náboženských, teologických, morálních a jiných strašně užitečných a příšerně ctihodných principů. A navíc respektuje Boha v jeho skrytosti a decentním působení, tj. daleko v zákulisí. Pak musíme hledat obdobu duchovní zkušenosti v normálním životě. Tuto analogickou zkušenost pak podrobíme onomu „rozlišování duchů“ tj. rozboru vzhledem ke skrytému spirituálnímu smyslu, který v sobě nese. Například mnozí čtenáři už pozitivně zareagovali na Hru čili na princip „jen tak“. Nepodrobovali ho morálním a ironickým poznámkám náboženského a etického všeználka. Zakusili něco podobného, k čemu trvale vyzývám absolventy tohoto seriálu. Jde prostě o to, vklouznout do pocitového světa dítěte, které objevilo Hru. Pro ty, kteří dělají všechno jen dobrého důvodu, připomínám Ježíšům výrok o dětech, které vejdou do nebeského království (Mt 18,3). Ale tím zrazuji svůj vlastní postup, takže k věci.

Princip rozlišování „jen tak“ ukazuje na novou konstelaci světa. Tato konstelace je duchovní v pravém slova smyslu. Vidí skutečnost mimo ekonomiku, tj. z hlediska nadbytku, přetlaku, daru a gratuity. Teorie všech náboženství světa říká, že z tohoto důvodu vznikl svět a přesně z tohoto důvodu se Bůh nebo Božstva starají o člověka. Ale to je z našeho hlediska teorie a patří jinam, protože ukazuje na Boha jako na předmět W22; Stvořitele, Udržovatele, Dárce atd. V existenciálně nevyjádřitelném (ale zato citově zakoušeném) světě jde o to, sledovat momenty, kdy se v duchovním životě vynořuje něco nového a hlavně nečekaného. Bůh tam nemá jméno a specifikaci, zůstává pocitem. Pro tyto momenty je třeba mít „cit“. Musíme je vnímat, popsat a pokusit se jim porozumět W22; to je v kostce proces, který nazývám „rozlišování“. Viz příklad zamilovanosti septimánů v minulých dílech. Prozatím zůstaňme u faktu, že princip „jen tak“ ukazuje novou konstelaci světa, která stojí na zvláštním pocitu Přetlaku a Nadbytku a tím i reálně zakoušené svobody.