Sedím v Mnichově u počítače, nemám co dělat (kromě několika drobností), tak si čtu internet. A ejhle, Ústavní soud plně rehabilitoval disidenta Jana Šimsu tím, že zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu. Systematičtí čtenáři těchto stránek vědí, že mi Nejvyšší soud už dávno leze na nervy. Mnohé rozsudky jsou čistě pozitivistickými rozhodnutími, které by mohly být stejně dobře vynesené i za fašismu či komunismu. Toto rozhodnutí patří ke zlatému hřebu nejvyšší judikatury: "Podle Nejvyššího soudu komunistická justice v této kauze nepochybila a postupovala při vyhodnocování důkazů objektivně." Jan Šimsa, tehdy farář ČCE, dostal za "napadení veřejného činitele" osm měsíců. Odseděl si je a pak pomáhal jako zástupce VONSu v kauze nějakého mladého nadšence jménem Umlauf, který těch měsíců dostal dvacet. Práci Nejvyššího soudu hodnotím neobjektivně, neb je tam skryta i moje kauza, i když jen nepřímo. Pravomocné rozhodnutí Ústavního soudu ve věci Jana Šimsy <a href="http://www.concourt.cz/scripts/detail.php?id=578&keyword=I.%DAS+2268%2F07+%231">najdete zde</a>.
/n/n
Přečetl jsem si <a href="http://www.novinky.cz/clanek/135012-knez-ktery-napadl-estebaka-je-nevinny-rekl-us.html">oficiální zprávu</a> o zrušení rozsudku Nejvyššího soudu na internetu. Potěšil mne zdravý rozum Ústavního soudu, který se snaží hájit spravedlnost, což jeho konkurenční instance, vedena svatým zápalem pro objektivní vyhodnocení spisového materiálu, velkoryse přehlíží. Ale já už dávno nevěřím novinovým zprávám. Poslal jsem odkaz na tento článek kamarádovi, totiž synovi pana Šimsy. S Martinem jsem učil na univerzitě v Ústí nad Labem, jsme totiž oba profesí a přesvědčením filosofové. Zdejší postarší vzdělanci mi odmítli dát půl úvazek na místo VŠ asistenta, asi pro nedostatek kvalifikace. Mám totiž jen tři zahraniční diplomy, z Paříže, z Londýna a z Mnichova. Divné mi bylo jen to, že jsem oficiálně vyhrál konkurz a nic. Ale po třech letech prožitých v severních Čechách se už nedivím vůbec ničemu. Navíc v Liberci na pedagogické fakultě jsem dostal i konkurzní papír, že jsem přijatý, ale pracovní smlouvu jsem tak jako tak nedostal. Proto jsem se vrátil do Mnichova a učím tady mladé Němce, nikoliv Čechy. Tolik k mé nedávné životní historii. Dole máte Martinovu mailovou odpověď./n/n
Ahoj Vašku,/n
ten nadpis je dost hrozný. Za prvé evangelíci nemají kněze. Za druhé píšou o napadení, i když se jednalo o obranu. Otec nejprve chtěl bránit estébákům, aby zabavili dopis, protože by tím porušili zákon. Za druhé, bránil maminku. Moje výpověď: Našli Patočkův dopis a dali ho na stůl, kde shromažďovali věci k zabavení. Otec jim řekl: "Můžete si ho přečíst, ale ne zabavit". Oni: "My tady určujeme co je zákonné a co ne". Otec ho vzal a strčil do ruky mně, který byl trochu překvapený, takže jsem se nijak zvlášť nebránil, když mi ho Bata z ruky vytrhl. Otec se začal rozčilovat, přiběhla maminka z kuchyně, otec ji stručně vysvětlil situaci. Ona vzala dopis do ruky a řekla, že jim ten dopis nedáme, když na to nemají právo. Přiskočil Bata a začal ji kroutit rukou. Otec ho odstrčil tak, že on spadl na postel a otec na něj. Na posteli byly nastlané peřiny. Nikomu se nic nestalo. Ostatní estébáci začali volat: "Napadení veřejného činitele!" On (Bata) se chytil za tvář a odešel k lékaři. Otce odvezli. Oni ho totiž už předtím přivezli, protože ho o dva dny dříve zadrželi kvůli návštěvě Brežněva./n
Měj se./n
Martin/n/n
PS k celému případu./n
Zajímalo by mne, co nyní dělá pilný estébák jménem Bata. Jeho barbarskou minulost nepřímo rehabilitoval Nejvyšší soud, budiž oběma přáno. Poslednímu soudu beztak pan Bata neujde. Jak dopadne Nejvyšší soud, to opravdu nevím. /n/n