V rámci odvádění pozornosti od naprosté nekompetence pravicové vlády anebo pro zamaskování nějakých minulých či budoucích prasárniček spojených s výkladem paměti či financováním a elektronizací úřadu se Petr Nečas rozhodl vytáhnout starou dobrou antikomunistickou kartu. Bez jakéhokoliv důkazu tvrdí, že nyní jsme v ÚSTR svědky rudého puče. Už jen použití tohoto termínu dokazuje, že je buď úplný hlupák, který nezná význam slov a nebo zas podle tradičního modrého zvyku obelhává a straší veřejnost. Změny, ke kterým došlo, jsou důsledkem normální demokratické soutěže politických stran a jsou v souladu se zákony naší země. Česká závislá média na tuto písničku ovšem slyší a postavila se na stranu menšiny, která by protiprávně chtěla rozhodovat o vedení a další práci ústavu. Jedním z hlavních argumentů pro tyto pokusy o puč (to oč se snaží pravice, odpovídá tomuto termínu totiž mnohem víc) je politická závislost členů rady.

Vůbec není nutno dumat nad tím, zda je argument o politické podjatosti rady pravdivý. Protože u předchozí rady totéž nikomu nevadilo. Stačí se pečlivěji podívat na všechny bývalé členy tohoto orgánu a i slepý musí vidět, že od začátku rozhodovalo těleso plně ve vleku politiků.

Mgr. Patrik Benda – u toho je situace hned na první pohled jasná. To, že se jedná o bratra politika ODS ještě nemusí nic znamenat. Ale poradce senátora té samé strany určitě nebude osobou politicky nezávislou.

Čestmír Čejka – člen předsednictva Konfederace politických vězňů vypadá na první pohled neutrálně. Jenže organizace, kterou pomáhal vést, je od roku 2006 pravidelným hostem všech kongresů ODS, podporuje iniciativy této strany a navíc ústy své předsedkyně se jasně deklaruje jako spojená s pravicovou politikou (viz projev na modrém kongresu v listopadu 2012).

PhDr. Michal Stehlík – další na první pohled neutrální jméno. Docent, náměstek v Národním muzeu, děkan, tolik nám nabízí jeho profil na stránkách ÚSTR. Jen by bylo milé ještě doplnit, že do roku 2006 byl členem kalouskovských lidovců (členství z technických důvodů pozastavil) a pravicový parlament si ho natolik vážil, že ho dostal do Rady Čro.

PhDr. Petr Fiala – další osoba, u která má pár hezkých titulů. A k nim je natolik apolitický, že naskočil v roce 2012 do Nečasovy vlády jako ministr školství. Předtím byl poradcem pravicového premiéra.

Jan Zahradníček - lidovecký politik, který neuspěl ve volbách do senátu v roce 2006, kdy kandidoval za kalouskovce.

Ing. Ivan Dejmal – disident a ekologický odborník samozřejmě čirou náhodou svého času plně napojený na Topolánkova koaličního partnera Stranu zelených.


Určitě není důvod zpochybňovat profesionální či morální kvality všech bývalých členů Rady ÚSTR. Ale z hlediska politické nezávislosti se jedná o naprosto stejný druh vedení Ústavu, jaký máme dnes. A když to nikomu nevadilo tehdy, neexistuje jediný nepokrytecký důvod, proč by to mělo komukoliv překážet nyní.