Ing. Richard Houška (Alternativa)

Kandidát do krajských voleb, Karlovarský kraj

„Co vypadá na první pohled beznadějně, to nemusí být beznadějné. Ale musí se spojit lidé, kterým jde o princip, a ne o koryta.“


Narozen 9. července 1963, před rokem 1989 bez politické příslušnosti, od r. 1990 členství v ODA, od r. 2009 členství v Občané cz. Vystudovaný ekonom na VŠE Praha, prošel řadou profesí od Výzkumného ústavu ekonomiky zemědělství a výživy, přes ekonomickou a hudební novinařinu. Již v roce 1988 začal podnikat v oblasti chovu a exportu akvarijních rybek. Postupně vybudoval jednu z největších společností v oboru dovozu a vývozu akvarijních rybek a krmiv pro zvířata. V roce 2002 firmu prodal a vrátil se profesně ke svému druhému koníčku, muzice. Založil České hudební vydavatelství, věnoval se manažerské práci, produkci a vydávání CD pro přední české zpěváky a kapely. Od r. 2005 pracuje jako obchodní ředitel prosperující strojírenské společnosti v Karlových Varech vyrábějící zařízení pro malé vodní elektrárny.


Volební program strany najdete zde.

Představujete se jako „umírněný pravičák“. Co to pro vás znamená?
Ctím rovné a přímé jednání a dodržování daného slova. Stojím si za názorem, že občan by měl mít úctu ke své práci, k rodině, ke stáří a respekt k autoritám. Naopak autority by měly pochopit, že spokojený občan, který se těší jejich úctě, je největším bohatstvím země. V sociální oblasti upřednostňuji osobní zodpovědnost každého jedince za svůj život a životy svých nejbližších. Ale na druhou stranu jsem přesvědčený, že stát musí nést odpovědnost za své odpovědné občany. Prostě a jednoduše stát nemůže toho, kdo se celý život choval zodpovědně, kvůli jedné, byť zásadní chybě, nechat padnout až na společenské a sociální dno. Zvláště, když na druhé straně preferuje osoby, které jsou zvyklé od narození až do smrti pouze brát, a nic nechtějí společnosti dávat.

Setkal jste se s korupcí?
V podnikání jsem měl to štěstí, že jsem nikdy nebyl závislý na zakázkách pro stát nebo pro municipalitu. I nyní, z pozice obchodního ředitele jednám převážně s privátními investory, jejichž motivace je jasná, „co nejlepší kvalita za co nejnižší cenu“. Ale po večerech se zabývám likvidací Podniku bytového hospodářství Karlovy Vary, s.p. Tam je to jiné kafe. Tyto původně státní podniky byly převedeny pod správu obcí. Cílem bylo co nejefektivněji převést na města a obce část státního nemovitého majetku, druhou část co nejvýnosněji odprodat do soukromých rukou, a podniky následně zrušit, vymazat z obchodního rejstříku. Tzv. likvidační zůstatek, měl být pochopitelně příjmem do státního rozpočtu. V případě Karlových Varů stát neviděl ani korunu. A nedělám si iluze, že to bylo jinde lepší. Domy se prodávaly hluboko pod cenou, v tzv. „dražbách“, pro předem určeného jediného zájemce. A bylo jich hodně, takže stovky milionů na kontech likvidátorů přibývaly. Ale všeho do času. Konkrétně v Karlových Varech zřizoval PBH téměř výlučně účty u bank, které později zkrachovaly a byly vytunelovány. Posledních 130.000.000,- se poslalo do Národní družstevní záložny, odkud si je odnesl v hotovosti spoluzakladatel PPF, když je vyměnil za bezcennou směnku vystavenou svým společníkem. Záložna měla přes rok v účetnictví, v položce „termínované vklady“ minus 30.000.000, a to přes trvalý dozor Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami. Asi jsem chodil na nějakou divnou školu, ale nás vždy učili, že vklad nemůže být se znaménkem mínus. Člověk, který to měl na tomto státním úřadu na starosti, je dnes náměstkem ministra dopravy a zasedá ve více než 10 dozorčích radách a představenstvech polostátních firem, od ČEZu až po Řízení letového provozu. Veškeré tyto popisované skutečnosti jsou bez korupce naprosto nemyslitelné.

Jaké změny chcete prosadit na úrovni kraje?
Pánové z ODS slibují, že vrátí do kraje vysokoškoláky. Kdyby to měli být opět ti Kindlovi, tak děkuji, nechci! ČSSD slibuje stipendia pro učně, kteří budou mít skvělý prospěch. Výborně, jen doufám, že nepůjde o prospěch z dějepisu, matematiky nebo češtiny, ale o prospěch v odborných předmětech. Dobré by bylo hodnotit i celkový přístup učňů k oboru, docházku, praktické zručnosti, jejich chování ve společnosti. Lingvistika je totiž podnikateli u soustruhu nebo frézky k ničemu. Hlavním problémem kraje je to, že z něj odcházejí mladí, kvalifikovaní lidé. Ziskovost výrob je v kraji podprůměrná, tím jsou i podprůměrné mzdy. Kraj i vlády vyhazují miliardy na nesmyslné rekvalifikační kurzy při úřadech práce, po jejichž absolvování jsou nezaměstnaní zhruba stejně rekvalifikovaní, jako před ním. Další miliardy schlamstnou stavby cyklostezek za ceny, za které o 40 km dál na západ postaví krajskou silnici, na vědecko-technická centra, technologické parky. Ty se staví hlavně tam, kde široko daleko není žádná vysoká technická škola. Přitom většina strojařů v kraji dělá malosériové, zakázkové výroby pro Němce na strojích ze sedmdesátých let a s pracovní silou, jejíž průměrné stáří je přes 55 let. Co s těmito firmami bude za 10 let, to nikdo neřeší.

Deficit ve školství a ve strategickém plánování se netýká jen kraje.
To je pravda. Za promrhané a rozkradené miliardy z EU, které protekly zbůhdarma všelijakými ROPy, se mohly už dávno pořídit nové stroje a technologie, a učňovské obory se těmto technologiím mohly přizpůsobit. Bylo na to 15 let. Teď, když už děti nemá ani kdo řemeslům naučit, se budeme modlit, aby ve Vietnamu a na Ukrajině dál fungovalo od nás okopírované „komunistické“ učňovské školství, aby měl ty letité soustruhy a frézky kdo obsluhovat a opravovat. A co se dá změnit na samotném kraji? Maximálně zodpovědně hospodařit s tím málem, co nám stát přidělí, nakupovat věci, výkony a služby za ceny, za které se prodávají v soukromém sektoru, a ne 3x dráž. Je nutné, sednout si s podnikateli a řediteli škol a probrat perspektivy jednotlivých oborů hospodářské činnosti, které v kraji existují. Musíme se pokusit zachránit pro zaměstnanost v kraji, co se dá, i přerozdělením finančních prostředků. Musíme také zapomenout na to, že plánování je sprosté slovo a přestat považovat jakoukoli koncepční snahu za škodlivé sociální inženýrství. Je třeba vybudovat opět fungující učňovská střediska při silných firmách, a společným tlakem s ostatními kraji na stát prosadit zákony, které budou firmy k této službě českému průmyslu motivovat.

A co zdravotnictví, známé téma na Karlovarsku?
Základní prioritou by měla být organizační, personální a finanční stabilizace veřejného, krajského zdravotnického systému. Občan, který náhodou nemá známého v Praze, by neměl při převozu do špitálu umírat strachy z toho, co tam s ním provedou. Ale i toto je běh na dlouhou trať, který přímo souvisí s celostátní zdravotní politikou. Stát vybírá od lidí stále více na zdravotní dani. Pojištění to není ani náhodou! Navíc první 3 týdny nemoci hodil na hrb zaměstnavatelům. Takže vycházím jako ekonom z toho, že ve zdravotnictví je peněz dost a dost. Když se bude krást jen z poloviny to, co se krade nyní, pak budeme mít i ve Varech, Sokolově a Chebu tu nejmodernější zdravotní péči ve špičkově vybavených nemocnicích a primáři nebudou jezdit do Německa dělat sekundáře.

A co budoucí koalice na krajské úrovni?
Je nutné konečně začít zodpovědně hospodařit, nekrást, současnou partu bratranců a kamarádů přebudovat na odbornou a výkonnou úřednickou strukturu. Když si přečtete mé předchozí odpovědi, bude vám jasné, že s „takovým bláznem“ do toho nikdo z těch zavedených nepůjde. Na druhou stranu jsem dalek toho, abych tvrdil, že každý, kdo kandiduje za ODS, ČSSD, Komunisty, nebo TOP, kandiduje proto, aby zakonzervoval stávající stav a hrabal si pod sebe. Nakonec i u těch komunistů se v minulém režimu našli lidé, kteří měli srdce, a dokázali pomáhat druhým z prosté, lidské sounáležitosti. Ale také tam vidím kandidátky plné lidí, se kterými bych nedokázal sedět ani v jedné místnosti, takže uvidíme, žádná legrace to nebude. Ale snad už jsme ve stavu, kdy hodně lidem dochází, že ta dnešní cesta končí pěkně tvrdým šutrem, který čeká na jejich nos. Malé dítě si sedne na rozpálená kamna jen jednou, proto dost dobře nechápu, že když dospějeme, dokážeme jednu mizérii recyklovat pořád dokola. Ale snad se k těm dětským dovednostem ještě dokážeme vrátit.

Jenže polovina z této agendy nepatří do kompetence krajů. Nechcete být ministrem?
V tom prvním máte pravdu. Nic nelze změnit bez komplexní změny zákonů upravujících chod státní správy a samosprávy. Hlavní problém dneška je v tom, že nefunguje stát jako takový. Dílem je to i tím, že v posledních letech je prakticky nutnou podmínkou k výkonu ministerské funkce totální nevzdělanost a nekompetentnost ve svěřeném resortu. Dokonce i Jakeš s Bilakem a Fojtíkem za sebe nechali dělat exekutivní záležitosti úředníky, kteří sice měli „rudou knížku“, ale i kvalifikační předpoklady. Dnes, při pohledu na paní Hanákovou nebo pana Baby-Dobeše, se už ani nemůžete smát, už nemůžete ani brečet, jen nevěřícně zíráte. Když sledujete volební kampaně té „parlamentní“ nebo „post-parlamentní“ kabaretní školy, tak tam na skutečné krajské téma skoro nenarazíte. Mnozí politici si to nejspíš i uvědomují, proto rozjeli teď před volbami kouřovou clonu s metanolem. Podle mého dílem proto, aby do voleb z titulních stran zmizely všelijaké Casy, Tatrovky a ROPy, dílem proto, aby se podařilo od účasti ve volbách odradit co nejvíc lidí, protože když půjdou volit jen závislí úředníci a rodinní příslušníci tzv. hlavních stran, mají volební úspěch zaručen. Já jen doufám, že onen slavný policejní tým také zjistí, kolik miliard z pančovaného alkoholu je schováno v obřích billboardových kampaních různých politických stran a prezidentských kandidátů. Tato aféra je totiž jen další variací na známé téma lehké topné oleje, tedy opět naprosté, zřejmě cílené a vědomé selhání státu. Jen těch mrtvých je zatím o něco méně. A mé případné ministerské ambice? Ne, děkuji. Ono to není jen o té odborné způsobilosti, ale i o politických zkušenostech. A ty musím nejprve získat. Například při správě našeho kraje.