Normální návštěvník divadla si koupí lístek, přečte program a hned ví, na čem je. V programu se dozví jméno autora, název hry, osoby a obsazení, datum premiéry a možná i délku představení. Pohodlně se usadí do křesla a na dvě hodinky se nechá vtáhnout do děje. Pokud se však inspirujete článkem Miloše Kudery <a href="http://horni-namesti.webpark.cz/?p=1335">Maximalizace zisku a hra na blbce</a>, pak uvidíte jiný kousek.

Hra „Na blbce“ začíná tím, že to nevíte. Nevadí, i tak je vaše role předem dána a navíc nezaměnitelně. Alterace se vyhledávají Googlem, heslo zní: <a href="http://www.google.com/search?q=kauza&amp;rls=com.microsoft:cs:IE-SearchBox&amp;ie=UTF-8&amp;oe=UTF-8&amp;sourceid=ie7&amp;rlz=1I7ADBF_en">kauza</a>. Doporučuje se k heslu připojit i bližší topografické určení.Totiž, mohli byste se ve všech těch kauzách, sporech, problémech a korupčních skandálech ztratit. A už víme, o co se vlastně hraje. Zpravidla to bývá jasné, ale neříkají to všichni. Iniciátor hry (početně menší ansámbl) může říkat všechno. A kdyby se vám něco nezdálo, má na to právníky. Druhá strana, totiž občan nebo sdružení občanů smí mluvit jen u piva (nebo svá slova formulovat velmi obezřetně). Je-li nějaká novinářka na program hry <a href="http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=628919">moc zvědavá, </a>a domácí úkoly dělá přímo z pilnosti, pak dostane jednoduše <a href="http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=628838">náhubek</a>. A pantomimu už neumí hrát každý, to se učí ve velkém až v totalitě. Hra na blbce je zatím ve stádiu společenské hry. Pokud jste klikli heslo „kauza“ s bližším určením místa, nacházíte se v dějišti hry, čili na scéně. Ta se nachází v třeba v <a href="http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=630500">Liberci</a>, ale také v<a href="http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=630620"> Praze Letňanech</a>, jakož i v <a href="http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=622170">Opavě </a>nebo v <a href="http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/domaci-ekonomika/clanek.phtml?id=519681">Brně</a>. Jen abychom nezabloudili, u nás se to hraje skoro všude!

Někdy hra lidi přestane bavit, chtějí pryč z role blbečka. Bohužel některé kroky jsou nevratné, například <a href="http://www.zjihlavy.cz/c1-protest-city-parku-jiri-simon-se-obesil">sebevražda oběšením</a> před vchodem jihlavského nákupního centra City Park. Naštěstí většina lidí má touhu žít a někteří dokonce žít a za blbce nebýt. Ti se pak pokoušejí roli opustit třeba skrze občanskou iniciativu. Někdy se stává, že promotéři hry naprosto ztratí smysl pro realitu a jejich zvrácenost se objeví v touze po záměně rolí. To když například Bursík a jeho přítelkyně Jacques <a href="http://www.blisty.cz/art/45627.html">napadnou petiční stánek</a> <em>Iniciativy Ne základnám</em>. Záměna rolí ukazuje nedostatek vkusu, nezaměnitelnost společenských rolí patří k základním pravidlům. Hra vrcholí v okamžiku, kdy už každý truhlík poznává, o co se vlastně hraje. Iniciátoři frašky pak musí pracovat na maskování svého motivu, bohulibými argumenty. A k tomu je jim dobré i každé..., no, psí lejno.
<cite> „Jestliže na zelené louce postavíme multifunkční centrum se supermarketem, pak tento prostor nemůže být znečišťován psími hovínky.“</cite>
Tento klíčový argument pro zničení jednoho parku přečetla na veřejné schůzi s vážnou tváří akademicky vzdělaná zastupitelka (klikněte si na <a href="http://horni-namesti.webpark.cz/?p=1204">video</a>). V okamžiku, kdy četla na podporu neblahého projektu dopis tohoto typu, místní představení „na blbce“ opravdu skončilo. Některé hry pak pokračují stylem „Na kašpárka“, ale o tom až jindy. Nakonec zbývá prozradit jméno autora a název kusu. U nás v <a href="http://horni-namesti.webpark.cz/">Bystrci</a> se tato fraška jmenuje „Polyfunkční centrum“. A jak se to hraje u vás?