Miloš Zeman ve svém posledním vánočním poselství odvolal „blbou náladu“ a nahradil jí mírným optimismem. Otázkou však je, zda-li tento optimismus mohou sdílet i občané České republiky ve své většině. Prezident se ztotožnil s názorem Andreje Babiše, že vláda “odšpuntovala ekonomiku”, a vymanila se ze svěrací kazajky škrtících opatření minulý pravicový vlád.  Miloš Zeman se také přihlásil ke skandinávskému modelu řízení států, a to i přesto, že jsme tímto směrem ani nevykročili, neboť tento model se vyznačuje vysokým zdaněním, respektive vysokou daňovou progresí, přičemž ekonomika zůstává konkurenceschopná a vyvrací tak pravicové teze o nutností nízkých a rovných daní v zájmu celkové prosperity státu. V České republice však o daňovou progresi nikdo nestojí, včetně ministra financí a pravděpodobného příštího premiéra Andreje Babiše. Z toho vyplývá jednoznačný závěr, že skandinávský model zůstane bezpečně ve Skandinávii a Střední Evropě nebo alespoň České republice se obloukem i v budoucnu bezpečně vyhne. Iluze sociálního státu podobného severským demokraciím bude tak dosaženo nadále jen v projevech našich politiků, a také v neposlední řadě deficitním státním rozpočtem.

Kde taková „prosperita“ bude končit, se můžeme dohadovat, věštit či odvozovat z podobných případů minulosti u nás i jinde ve světě. Člověk však asi nemusí být velkým prorokem ani historikem, aby vytušil, že zadlužování příštích generací povede ke ztrátě nejen prosperity, ale i samostatnosti a suverenity. Dlužník prostě skončí dříve nebo později v rukou svého věřitele. Takovou ztrátu suverenity jsme mohli vidět nedávno v přímém přenosu z Řecka. Z toho vyplývá, že Zemanův optimismus rozhodně není na místě, jelikož naše rozdělená společnost prostě není schopná se dohodnout na nějakém postupu prospěšném většině obyvatel. Naše společnost se učí vítězit, porážet slabé, a to poslední, na čem by se většina občanů shodla, je soucit se slabšími, ať už se stali slabými z jakýchkoliv příčin. Náš “soucit” vypočítává jako obchodník “co za to”. Když pomůžeme, hned se ptáme, jak nám to bude oplaceno. Přijímáme- li uprchlíky, dáme si to zaplatit nebo alespoň musejí podepsat dlužní úpis, že zaplatí. A tak jim samozřejmě nezapomeneme účtovat ubytování v našich detenčních zařízeních (rozuměj vězeních), a ze stejných důvodů leží na srdci našim dobrým občanům stejně jako našemu dobrému prezidentovi  místo soucitu “příliš rozmařilý systém sociálních dávek”.

Jsme prostě odhodláni být soucitní, jen když se to vyplatí. Také proto pálí našeho prezidenta “rozevírání nůžek mezi minimální mzdou a sociálními dávkami”, přestože toto spojení se mnohem užitečněji užívá v případě zvětšující se propasti mezi chudými a bohatými, kde se skutečně rozevírají nůžky nežádoucím směrem, což se děje nejen u nás, ale všude tam, kde byl kapitalismus, resp. jedno procento nejvlivnějších, puštěn ze řetězu zájmů skutečné republiky - věci veřejné (res publica).

Temná skvrna

Podle prezidenta Miloše Zemana je největší temnou skvrnou zejména v naší zahraniční politice postoj k migrační vlně. Nyní ZDE přišel na to, že celé stěhování řídí Muslimské bratrstvo. Obamu už měli dávno, Merkelovou a vedení EU dostali taky. Ještě že tu máme Zemana, který to odhalil, kmotr Klaus se už také (ZDE ) žene na pomoc.

Mají pravdu v tom, že řešení nepříznivého demografického vývoje v Německu a dalších státech EU "dovozem" uprchlíků je možná hloupé, určitě však riskantní. Otázkou je, jaké mají jiné odvážné řešení našeho nepříznivého demografického vývoje a budoucích důchodů? Uprchlíky nechceme, oni k nám také ne, takže tato „německá“ cesta je pro nás ztracená tak jako tak. To můžeme protestovat jak chceme, Němci asi na naše brblání nedají, neboť nepočítají, že bychom jim v budoucnu přispívali na jejich důchody. Sociální stát se nelíbí Klausovi, stejně jako příliš rozmařilé sociální dávky Zemanovi. S tímto druhem pobídky tedy naši mladí počítat nemohou. Staří zase na oplátku nemohou počítat s důstojnými důchody. Kalousek nás ubezpečil, že v budoucnu k uživení nebudou. Také řešení...

Od Zemana by byla sympatická alespoň snaha poukázat na rizika současné politiky, obavy ze stěhování národů jsou jistě legitimní, jak učí historie i zdravý rozum, jenomže postoje samotného Miloše Zemana v zahraniční politice jsou samy o sobě značně  rozporné a nekompatibilní s nestrannými postoji. Miloš Zeman má třeba zásluhu na mírnění protiruských a protičínských nálad. Na druhou stranu zastává skandální postoj k politice státu Izrael a podporuje islamofobní nálady.

Těmto postojům v jejich komplexnosti lze porozumět jenom tak, že Zeman naprosto rezignoval na lidská práva, pojetí mezinárodního práva, ideje rovnosti lidí, národů, ras, kultur či náboženství, a provozuje čistě oportunní prospěchářskou politiku. Pokud je to výhodné, využije Konvičku. Přestane-li to být výhodné, odsoudí Konvičku. Zeman vlastně nemá přátele, ale jen podporovatele a nebo nepřátele. Samozřejmě není v tom sám. Takto se dělá domácí česká, ale i světová politika. A to je právě kamenem úrazu, neboť taková politika způsobuje migrační pohyb, stěhování národů, hlad, války a další neštěstí způsobená zotročením člověka člověkem. Mocní prostě nehledají obecný prospěch, ale výhradně ten svůj.

Náš svět je tak nastaven, že do čela společnosti se dostávají ti s ostrými lokty a úspěchem za každou cenu, jelikož vítězů se nikdo ptát na pravdu a spravedlnost nebude, jinak skončí samozřejmě v poli poražených a zdecimovaných. Nehledíme na to, že nakonec nedopadneme dobře všichni, protože lháři a podvodníci mají už dlouho k dispozici zbraně hromadného ničení a je jen otázkou času, kdy je použijí. Historickou skutečností je, že k tomu po Hirošimě a Nagasaki bylo lidstvo několikrát velmi blízko. Ostatně i v našem tisku proběhla zpráva, že i tak bezvýznamný stát jako Československo měl být terčem několika desítek útoků jaderných pum, přičemž každá z nich byla mnohonásobně účinnější než ty svržené na Hirošimu a Nagasaki. Jako výsměch působí ujištění, že nešlo o ty nejúčinnější americké zbraně, ale spíše nižší a střední jaderné síly, a to z politických důvodů, jelikož Československo skutečně nepředstavovalo pro Spojené státy americké nepřítele číslo jedna. Každopádně po takovém útoku by přestala existovat nejen Československá republika, ale i český a slovenský národ. Více např. ZDE .

Trpné čekání na Armagedon?

Od té doby uplynulo mnoho let a svět jaderné konfrontaci unikal často jen o vlásek. Jak dlouho ještě budeme čekat na Armagedon, který očekávají fundamentalistické křesťanské kruhy ve Spojených státech, a které s neokonzervativci nekriticky podporují jaderný stát Izrael, nikdo samozřejmě neví. Zlo nemá hranice a nebylo poraženo ani smrtí Hitlera, ani porážkou Německa 8. či 9. května roku 1945. Zlo, které šířili Němci ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století, a na které doplatil celý svět včetně národa židovského, jenž byl vystaven obzvlášť silné a odporné perzekuci, se nezastavilo Norimberským procesem a odsouzením zločinců proti lidstvu. Toto zlo pokračovalo přes vraždění milionů Vietnamců armádou Spojených států amerických a pokračovalo ve svém tažení až k předposlednímu rasistickému státu JAR.

Dnes řádí v podobě války zejména na území Iráku a Sýrie a v podobě rasismu a apartheidu v okupované Palestině, kde působí nejdelší vojenská okupace židovského státu Izrael zaměřená proti lidu Palestiny. O tom si v našich tzv. svobodných médiích nemůžeme přečíst prakticky nic. Někteří hledají odpovědné skupiny za toto zlo působící ve světě a nalézají ilumináty, zednáře a další spiklence. Samozřejmě, že hledají marně, protože jsme zajatci zla, které putuje dějinami a nelze je ohraničit žádným národem ani skupinou lidí, ani jednotlivci, nelze jej tedy ani zavřít do vězení, popravit, ani jinak fyzicky eliminovat. Zlo zlem, oheň ohněm, násilí násilím, čerta ďáblem nelze potírat. Na zlo je potřeba posvítit. Vytáhnout je na světlo. Ukázat jej nahé bez šminek a módních převleků. Nic více často dělat nemůžeme, a nic méně dělat nesmíme.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 550 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde , nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!