Přetiskujeme v nezměněné podobě článek "Dopis neznámému úředníkovi "
Autor: Petr Umlauf - Publikováno: 08.04.2011



Milý státní úředníku
Ty musíš být ze samotné podstaty své existence poslední český vlastenec. Republika měla ještě nedávno více profesionálních vlastenců, ale ti všichni zmizeli v propadlišti reforem. Leč ty ještě existuješ a reprezentuješ nás, veřejnost. K tobě tajně vzhlížel president Václav Klaus na Vítkově u památníku, když tam kladl věnec v nevlídné říjnové plískanici. Marně vyhlížel nadšené davy. I povzdechl si pan president, smutně a hlasitě v Českém rozhlase. Ty jsi nepřišel, občan zase chyběl. Kamery ČT měly co dělat, aby z protokolárních figurek vytvořili iluzi uvědomělého vlastenectví. Leč dbej na to, aby se postávání před vlajkovým stožárem nestalo tvým jediným vlasteneckým projevem.

I obracím se na tebe v tuto pohnutou historickou chvíli. Republiku, tvou živitelku, ovinula mračna. Povstaň hrdino, který jako jediný můžeš zachránit naši společnou věc. Denní zpravodajství hlásí, že politické vedení země nikterak nemůže za rozkrádání státního majetku. Autorem vyhlášek a zadavatelem podmínek výběrových řízení jsou externí poradci, advokátní kanceláře a přátelé našich politiků. Jejich vytrvalé pracovní úsilí směřuje správu státního majetku do zcela rovnovážného stavu podle známé ekonomické rovnice:

  • nulový státní majetek = nulové náklady + nulové výnosy + všechny státní instituce a zisky nám, soukromým oligarchům.

Za totální privatizace státu tě milý státní úředníku už nikdo nebude potřebovat. Vůbec nikdo. Tvou zbývající práci zastane jeden počítač a trocha podvyživeného personálu potřebného na terminálovou obsluhu. Uvědom si, co ve spojení s oligarchickou zlodějnou pro tebe znamená heslo "minimální stát". Jsi první na řadě. Za tebou bude následovat úředník krajský a nakonec úředník obecní, protože minimální koncept státu počítá s radikální privatizací veřejné věci na všech úrovních.

Máš svůj osud pevně v rukou. Stačí, když si přečteš každý papír, který z titulu své funkce-židle, musíš podepsat. Poměř váhu psaného se svou budoucností, a hlavně s budoucností svých dětí. Zvažuj pečlivě a podle toho jednej. Odpovědnost, tu skutečnou, přesně tak jak ji posuzuje trestní soud, neseš vždy jenom ty.

Milý státní úředníku, tvá hvězdná hodina znovu přichází. Vládní loďka se v bouři kymácí a její ztroskotání se nezadržitelně blíží. Znovu přijde Tvá hodina a Ty osobně a nezastupitelně nastoupíš na uprázdněné místo dnešních zlodějů. Stalo se to v předchozích dvaceti letech již vícekrát. Zasněně vzpomínáš na ony chvíle, kdy se novinářské hyeny proměnily ve sbor tvých oddaných obdivovatelů, a to kouzlem tvého prezidentského jmenování do vládní funkce. Vari mediální vrahu, jdi pryč od našeho prahu! Nenásleduj hlasy vábných lobbistických sirén vedoucích tě do kalných vod korupčních. Pak se ztroskotání nikterak neubráníš.

Pamatuj, že tvá existence je přímo závislá na zdravém prospívání státu. Říká se, že parazit nikdy nezničí svého hostitele. Ale ty často jednáš v rozporu s trvale platnými biologickými zákony. Budeš-li coby užitečný symbiont v souladu s přirozeným řádem bytí, přežiješ i jako fyzický druh. Je to jednoduché: prospěj svému státu a prospěješ i sobě samému. A možná si zachováš i svou existenci, úřad i funkci.

Milý státní úředníku, shlédni na nás, prostý lid, svým milostivým zrakem. Dopřej sluchu našim stížnostem a oprávněným námitkám. Neber naše pokorné supliky jako útok na svůj majestát, na kafíčkové volno či na nedotknutelný čas kancelářských drbů. Vyhozen z pohodlné židle, i ty se budeš, stejně jako my, velmi brzy dovolávat zastání proti útlaku reformní vrchnosti. To, co jsi zatím zažil, je pouhým varovným zdvižením jednoho prstíku. Masové propouštění tě čeká během příštích let. Řady nezaměstnaných rozšíříte v hojném počtu.

Pochop už konečně, že na každé demonstraci chybíš. Chodí na ně pořád málo lidí. Víš proč? Kdo chodí na 12 hodinové směny do montovny, ten se musí jít vyspat. A kdo už je nezaměstnaný, má úplně jiné starosti. Život je pak o hodně složitější a těžší, než si vůbec dovedeš představit. A ty OSVČ socky na demonstrování také nemají ani čas ani pomyšlení. Když už práci seženou a dělají, tak jejich pracovní doba nepodléhá zákoníku práce. Mocipáni, kteří jim dělají kalkulace, musí z někoho vytřískat svůj nemravný zisk. Buď vděčný dělnickým odborům, že utahané lidi v osobním volnu ještě dostanou do ulic.

Tak se trochu prober a vyjdi mezi prostý lid. Je to tvá poslední šance.