O tom, kterak nešťastný předseda ČSSD Sobotka podával demisi, jsme psali v článcích Státní převrat uslintaných hyen a Co lze dodat k Sobotkovu harakiri?

Dnes už můžeme předběžné hodnotit výsledky tohoto riskantního politického tahu. Už to, že jej pochválil někdejší premiér a prezident Klaus, dává tušit, že se tato levicová operace nadmíru zdařila. Podle posledního průzkumu veřejného mínění ZDE a ZDE klesly preference ČSSD o 4 body a hnutí ANO o 1,5 bodu. Naopak posílily opoziční strany.

Hrobař ČSSD

Sobotka se tak stává hrobařem ČSSD, k čemuž mu lze upřímně blahopřát, neboť otevřel oči slepých, aby uviděly současnou bídu pseudolevice v jasnějším světle. A tak ti, kdož by ještě včera litovali stranu se stoletou tradicí, dnes smutnit nemusí. Stejně jako jsou parní lokomotivy jen věcí muzeí, přechází ČSSD plynule do historie. Nikoliv rychlostí revoluční, jež by odpovídala již dávno vyčichlé tradici, nýbrž systémově-evoluční, ale přece jen dostatečně rychle na to, abychom se jejího zániku dožili v řádu několika let. Zbývá podržet křesla, co to jen jde, každý milion se dobře počítá. Přítelkyně JUDr. Monika Krobová Hášová, zvolená za TOP09 a "přeběhlá" k ČSSD, by o tom mohla vyprávět. Tak dlouho milovala knížete Schwarzenberga, až se stala přítelkyní Slávka Sobotky a dalších přátel z ČSSD. Vždyť jakýpak je mezi nimi rozdíl? Mezi knížetem a přáteli z ČSSD? Snad jen členství v dozorčí radě firmy PRE? Za milion sto šedesát tisíc ročně? Podle Pirátů ZDE jde o odměnu za čtyři dvouhodinová posezení ročně. Včerejší přítelkyně pana ministra a dnešní přítelkyně přátel ze sociální demokracie Monika Krobová Hášová prostě ráda podporuje „smysluplné projekty“, jak píše český bulvární deník ZDE . A 100 tisíc měsíčně rozhodně smysl dává. Samozřejmě jen jako vedlejší příjem. Jak říká advokátka a politička Monika ZDE :

Hlavní je advokacie, porady ve scénářích k filmům a také sport. Sportuji téměř denně – fitko, plavání, golf, zumba, step… I po vstupu do politiky jsem se intenzivně zapojila v mnoha komisích a do výboru pro podporu sportu v Praze.


Čilá Monika v tom samozřejmě není sama, obdobně bojují proti korupci sociální demokraté zcela běžně. Tím se dostáváme k jádru pudla. Na pobírání prebend je zájemců vždycky dost. Je celkem jedno, zda pod hlavičkou TOP09 a ČSSD jako v případě Moniky Krobové Hášové, nebo v dresu jiné partaje. Skutečnou reálnou vizi tu má jen jedna skupina, hnutí Babiš. Ostatní jen mávají slovy různých tvarů se stejným významem „urvi každý, co můžeš“. Jediný Babiš má skutečnou reálnou a nezbytnou vizi. Jednoduše to pochopí každý, kdo někdy hrál Monopoly, Dostihy a sázky, či obdobnou hru. Každá hra se chýlí ke konci soustředěním „majetku“ v jedněch rukou. Různě dlouhou dobu se štěstěna a um přelévají sem a tam, ale nakonec se kapitál soustředí v jedněch rukou. Ostří soutěže se otupí, vítěz se stane známým. „Nebudú všeci kradnúť“, protože šéf firmy si přeje, aby každý byl odměňován podle své práce. Co je nad to, je Firmy. Babišovy firmy. Ve Firmě se nebudou brát milionové odměny za dřepění na schůzích a plané řečnění. Baťova vize kultu práce tak konečně najde své uplatnění i v Čechách 21. století. Mnozí kritici sice poukazují na to, že stát nelze řídit jako firmu, ale ti samí dojatě slzí při popěvku "Kníže má k lidu blíže". Podle nich tedy nelze stát řídit jako firmu, ale řídit jej jako rodinný majetek vyšlechtěné šlechty lze.

Koloběh moci a bezmoci

Teprve potom, až 99 % prožije své zklamání z toho, že jsou zcela mimo hru, může následovat to, co je rovněž nezbytné nevyhnutelné a jedině možné. Znovurozdělení, radikální přerozdělení, revoluce. Revoluce? Způsob tohoto přerozdělení záleží na nás. Může i nemusí být násilný, může se nazývat revolucí, novým startem i „milostivým létem“. Záleží na provedení a úhlu pohledu.

Možnosti nového startu

Alternativní uspořádání společnosti by mohlo vypadat podle jednoho starodávného návodu, kdy se každých 50 let bohatství každé rodiny, každého občana, jaksi „znárodní“, zprůměruje. Veškerý majetek (výrobní prostředky včetně půdy) je tak vlastně "pronajímán" na dobu 50 let. Bohatí se rozdělí s chudými a hra, podobně jako v těch Monopolech, může začít nanovo. V takové společnosti by byla odstraněna beznaděj bídy, ekonomického otroctví dluhů a chudoby, na druhou stranu by však nebyla rušena možnost uplatnění schopností, kreativity a píle. Vyhnuli bychom se tak násilným revolucím a zbytečnému napětí ve společnosti s bohy „Úspěchu“ a „Soutěže“. Pospolitost jako národ by tak nabyla svého skutečného významu. Nikoliv jako dnes, kdy je především společností podvádějících a podvedených sobců. Budiž k tomu řečeno, že naše civilizace tento recept na pokojné uspořádání společnosti zná již několik tisíc let, ale ještě nikdy jej nevyzkoušela. Důvod je nasnadě. Bohatí a mocní chtějí zůstat bohatými a mocnými, protože nemilují ani tak bližního spoluobčana, jako spíše své bohatství. Raději si budou stavět pro svůj nicotný prach hrobky jako paláce, než aby se se svými spoluobčany rozdělili. Než aby se podělili o své stádo, o svou půdu, o své peníze, nechají si vrtat nejen koleno, ale raději přijdou i o svou hlavu. Nic nového pod sluncem.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!