Socani smutní na sjezdu, modré straky s veverkami vyvádějí v telce... Všem je najednou tak nějak líto té chudé, vyžrané a pohádkovým kapitalismem zničené země. Tedy ne, že by jim to bylo doopravdy líto. Ale pro nasraného voliče jen to nejlepší. Slzu uronit na správném místě před kamerou, k tomu vážný tón, otcovský ksicht vyžraného papaláše nahodit a k tomu i kus optimismu, protože ještě není vše rozkradeno. Vzmužme se soudruzi, poslední kousek budování kapitalismu máme před sebou. A máme i policejní magory, kteří větří extremisty na každém rohu. Zejména v těch rozkradených a zničených oblastech státu, kde se již nedá žít. A zde vzniká jako za komunismu další vlna undergroundu, protože přišla nová generace, která nemůže vystát oposmluvní svinstvo mafiánů. I oni jsou špiclováni, udáváni, zatýkáni, honěni policií a jsou to “extrémisté”. jako kdysi Plastici, DG 307 a další. Je mi tě líto, republiko.


Starší unavená generace, která už má jen strach z nezaměstnanosti a dobře ví, že za tento debakl si může sama, tomuto radikalismu příliš nehoví. I jim je republiky líto, ale jinak, bezmocně, na způsob pavlačových drben. Sami sebe odsoudili do role bezmocných diváků, a to v systému demokratické moci, která jim podle ústavy a podle platných zákonů plně patří. Je mi tě líto, republiko. Máš občany, kteří tě nejsou hodni.

Mladí mají právo na svůj vzdor tím, že ho dělají. Jsou biologickým počátkem něčeho nového a správně se staví proti systému politické zrady, kterou naší blbostí necháváme dojít až do smutného konce. Je mi tě opravdu líto, republiko.