Milé děti!

Jak jistě víte, žijeme ve věčných časech prezidentské oposmlouvy. Jednu pětiletku vládne východní samoděržaví skrze věčného prezidenta Zemáka Bechera a druhou pětiletku vládne západní kapitalismus skrze stejně tak věčného Karlíka Dýmkaře. Od té doby, co jsme odstranili škodlivou demokracii a liberálně-socialistického nepřítele zvaného Evropská Unie, lidu se daří lépe, nebo ještě lépe. A s těmi ostatními, kteří už nemají ani na chleba a umírají před soukromými nemocnicemi, s těmi se raději vůbec nebavte. Nezapomeňte, že veřejný prostor je trvale monitorován, kvůli naší bezpečnosti.

Vždyť děsivé sociální ideje EU ještě nejsou zcela poraženy a pořád se najde někdo, komu to straší v hlavě. Navíc máme zlé teroristy ze spojených sítí Anonymous a Wikileaks, kteří nahradili bývalou izolovanou skupinu zvanou Al-Kájda. Zvláště si připomínáme veřejnou tryznou a kladením věnců jejich zákeřný kyberútok ze dne 12. září na databáze Úřadu pro mír a blahobyt. Jak jistě víte, teroristé zde vymazali všechna data o nebezpečných a sledovaných osobách. Úřady tehdy musely pro jistotu zatknout všechny občany. Postupně je prověřovali a pak propustili ty hodné. Této události se říká Radostný Pátek a slaví se vždy 13. září. Prověrky v mentálně-nápravných sanatoriích trvaly celý rok a toho slavného dne byli propuštěni domů první hodní lidé. Aby se podobné tragédie již neopakovaly, máte v počítači a v mobilech ten malý čip, který nahrává veškerou webovou komunikaci, včetně vašich osobních rozhovorů. A také trvale oznamuje Úřadu pro mír a blahobyt vaši okamžitou polohu přes GPS. Kdo má čisté myšlenky a skutky, ten se přece nemusí s ničím skrývat.

A nyní k občanské výchově, našemu hlavnímu tématu. V této vyučovací hodině si vysvětlíme rozdíl mezi gubernií a kolonií. Jak víte, za prezidenta Zemáka Bechera žijeme šťastně ve východní všelidové gubernii, zatímco za prezidenta Karlíka Dýmkaře se pilně radujeme v západní kapitalistické kolonii. Oba tyto systémy máme zakotveny v proklamaci o prezidentské oposmlouvě. Jak víte z minulé hodiny, lid ji odsouhlasil před dávnými lety v Tesku, když tam výjimečně otevřeli na Nový rok. Dne 1. ledna byla vyhlášena akce na všechno základní zboží, které plošně zlevnilo o celých 49,49 %. Lid rozjařený nečekaným blahobytem za přítomnosti obou střídavých prezidentů, Karlíka i Zemáka, proklamačně kývnul na všechny výhody oposmlouvy a pak se mohl odebrat pro nákupní košíky. Těch několik ušlapaných osob nemohlo pokazit mohutný dojem z odvážného státoprávního činu, který nám všem otevřel alternativní budoucnost. Oposmlouva zajistila i tuto šťastnou přítomnost v naší milé škole, která má všechna okna, občas i funkční topení, celou tabuli a dokonce i křídu. Všichni víme, komu za to vděčíme! Tak vstaňte a položte si ruku na srdce, jak se sluší na oposmluvní děti nové doby.

A nyní k definici gubernie. Jak víte, je to ono blahé a vlahé období, kdy všichni pilně pracujeme, abychom zaplatili dluhy z předešlé koloniální pětiletky, kdy nám vládl prezident Karlík. Dobrotivý prezident Zemák vyhlašuje toto období rozezvučením továrních sirén, které hlásí celému národu kolektivní a povinný nástup do práce. Každý musí pracovat, jak dobře víte, protože každý něco mnoho dlužíme našim milým bankám. Vaši rodičové pilně makají celý den v montovnách. A vy je pak večer navštěvujete v obytných halách a společně se radujete nad tím, že zase máte výdělek. Úředníci spí ve věžácích úřadů a rodiny mají s sebou v podzemních garážích vybavených klimatizací. Za práci všech těchto lidí oněch pět let odpovídá Východní Jedno Procento, které bez dechu řídí celou naši šťastnou zemi. Jejich práce je tak náročná, že je nikdo pracovat neviděl a vlastně ani nesmí vidět. Ale bez nich bychom se zcela zhroutili. Byli bychom vydáni na milost a nemilost onomu strašidlu Evropského socialismu, které se prozatím daří držet za hranicemi naší šťastné gubernie.

A nyní pojďme k definici kolonie. Jak víte, je to ono blahé a vlahé období, kdy všichni pilně pracujeme, abychom zaplatili dluhy z předešlé guberniální pětiletky, kdy vládl prezident Zemák. Dobrotivý prezident Karlík vyhlašuje toto období rozezvučením kostelních zvonů, které hlásí celému národu nástup do práce. Každý musí pracovat, jak dobře víte, protože každý něco mnoho dlužíme našim milým bankám. Vaši rodičové se pilně činí na šlechtickém, na panském, na oligarchickém a na církevním. Prostě jsou všichni na venkově a na čerstvém vzduchu. A vy milé děti, navštěvujete rodiče večer v pracovních barácích a společně se radujete nad tím, že zase máte co jíst. A to celkem vydatně, jak sami dobře víte. Úředníci zase spí v panských statcích a rodiny mají s sebou ve vzdušných sklepech bez klimatizace, protože ta na venkově není potřeba. Za práci nás všech během těchto oposmluvních pěti let odpovídá Západní Jedno Procento, které bez dechu řídí celou naši šťastnou zemi. I jejich práce je tak náročná, že je nikdo nikdy pracovat neviděl a vlastně ani nesmí vidět. Ale bez nich bychom se zcela zhroutili. Byli bychom vydáni na milost a nemilost onomu strašidlu Evropského socialismu, které se prozatím daří držet za hranicemi naší šťastné kolonie.

Jak vidíte milé děti, Ti i Oni Jednoprocentní Vyvolení dohlížejí na fungování celé oposmlouvy. Bez nich by se hroutilo mateřsko-otcovské Tesko, platební karty by přestaly zaznamenávat naše věčné dluhy a celý svět by tím vlastně přestal existovat. Původ těchto Vyvolených je na výsost tajemný. Ale něco vám snad říci mohu, vždyť žijeme v éře osvíceného neoliberálního rozumu.

Jejich počátek byl v časech, kdy se bankovní rozum probral z mlžného oparu nevědomosti a uvědomil si, že stát tu není pro všechny, ale právě pro ono Východní a Západní Jedno Procento. To pak bylo v mytických časech amnestováno a mohlo se volně vyvíjet k naší větší cti a slávě. Vyvolené Jedno Procento již svou pouhou existencí (a natož neviditelnou prací!) zajišťuje základní existenci i nám všem. A zato jim každý den děkujeme a máme je rádi.

Vstaňte milé děti, hodina skončila! Položte si ruku na srdce a zapějte naši státní hymnu „Kde kapitál můj“.