Ramalláh leží na Západní břeh Jordánu (tzv. West Bank) a při průjezdu jsou vidět velké ukazatele silnice č. 60, viz obrázek v anotaci. Anotace ukazuje izraelské osady Kochav Jakov a Geva Binjamin devět kilometrů na jih, zatímco Pesagot je dalších 13 km dále. Ale palestinské vesnice Deir Dibwan, Burqa, Mikhmas a Jaba nejsou uvedeny na žádné z hlavních značek na dálnici. Stejná situace se opakuje na Západním břehu Jordánu, kde asi 150 židovských osad na okupovaném pásu spojuje síť silnic. Zpráva OSN kritizovala fakt, že tato síť je určena především pro izraelské kolonizátory, zatímco palestinský přístup je omezen kontrolními body, zátarasy a systémem povolenek určených jen pro palestinská vozidla.

Jak se maže historická paměť míst

Zaniklé německé vesnice v Sudetech ukazují na zmizení celé kultury po vyhnání zdejších usedlíků. Izraelské úřady se snaží o totéž, ale méně nápadně. Palestinská samospráva (PA) má již dávno zakázáno používat vlastní dopravní značení, která ukazují názvy palestinských měst a obcí. To platí především pro obce v tzv. "oblasti C", kde je více než 60 procent území West Bank pod přímou izraelskou administrativní a bezpečnostní kontrolou. V celé oblasti je asi asi 100 stálých kontrolních bodů, betonových bloků a nadzemních valů. Jsou umístěny tak, aby znemožnily, nebo aspoň znepříjemnily denní komunikaci Palestinců na okupovaných územích. Názvy arabských vesnic a měst chybí a dokonce i oficiálně povolené arabské názvy jsou často zničeny a zatřeny barvou.

V roce 2009 nastartovala PA projekt financovaný dokonce i z USA, aby se instalovala dopravní značení v arabštině a v angličtině. Projekt stál 20 miliónů dolarů a měl běžet 4 roky. Izraelci jej nejprve finančně osekali, pak administrativně znemožnili. Projekt byl proto odložen. Navíc okupační zpráva znemožnila dokonce i užití arabských názvů uvnitř obchvatů arabských měst a maří i vyvěšení arabských názvů ulic, což mnohým řidičům velice ztěžuje orientaci.

Abaher el-Sakka, profesor sociálních věd na Univerzitě Birzeit upozorňuje, že jde o typickou kolonizační praktiku, která má vymazat historickou paměť daných území a s nimi spojené historie. Kolonizátorům jde o to, aby jednak změnili krajinu ke svému obrazu výstavbou okupovaných osad a infrastruktury, a jednak jim jde o vymazání paměti skrze vizuální a jazykové manipulace. Tato po jedno tisíciletí arabská krajina s vlastní historií se má stát čistě židovským prostorem skrze každodenní indoktrinaci, dělanou mimo jiné i přes "nevinná" dopravní značení. A tato manipulace s pamětí už začíná působit. Například někteří židovští taxikáři si dnes nemohou vzpomenout na názvy existujících palestinských vesnic, protože je prostě nevidí před očima.

Zdroj článku zde.