Bez většího mediálního zájmu proběhlo minulý týden v Bruselu 4. kolo vyjednávání o Transatlantické zóně volného obchodu mezi USA a EU a smlouvě o ochraně investic TTIP. Nový název smlouvy zní TAFTA. Pochopitelně se vše dělo opět za zavřenými dveřmi, zvykejme si na budování nového evropského modelu demokracie. Smlouvy tohoto typu ovšem vadí nejen nám, evropským spotřebitelům, nýbrž i nevládním neziskovým organizacím na druhé straně Atlantiku. tam už mají ekonomická čísla. Viz článek Smlouva NAFTA po 20 letech a zničené Mexiko.

1. O co jde doopravdy

Sliby, které byly dávány občanům v USA při uzavírání smlouvy NAFTA mezi USA, Kanadou a Mexikem, nebyly splněny, říká americká ochránkyně práv spotřebitelů Melinda St. Luis z nevládní organizace „Public Citizen“. Metody při stanovování přínosů při přípravě smlouvy NAFTA podcenily vývoz z Mexika do USA a nezaměstnanost v USA v důsledku převádění pracovních míst do Mexika. Téma je žhavé i pro ostatní nevládky v Evropě, viz článek Transatlantická a transpacifická smlouva připravuje novodobé otroctví.

Uplynulých 20 let existence zóny volného obchodu NAFTA potvrdilo pouze, že sliby o zaměstnanosti a růstu blahobytu občanů byly jen růžovými sliby. Proto v USA roste odpor proti uzavření plánované obchodní unii s EU.

Po 20. letech od uzavření smlouvy o zóně volného obchodu roste v USA nezaměstnanost, příjmová nerovnost a likviduje se střední třída. Koncerny využily obchodní dohodu NAFTA pouze ke snížení standardů v oblasti životního prostředí a cenou je zhoršení zdraví amerických obyvatel. Tento model, který evidentně ztroskotal, má být nyní základem tajného vyjednávání mezi USA a EU. A to je to poslední, co lidé po obou stranách Atlantiku dnes potřebují. Evropská komise vyjednává dál, přestože se zvedá mohutný odpor napříč celou Evropou.

Dohoda o zóně volného obchodu nemá se svobodou podnikání, svobodnou obchodní výměnou a teorií komparativních výhod nic společného.

Kdyby šlo jen o volný obchod, tedy primárně odstranění cel, pak by nebyl důvod dělat kolem uzavření smlouvy TAFTA a TTIP takový humbuk. Jenomže podle celního sazebníku je podle údajů o vzájemném obchodu účtováno ze strany EU americkým dovozcům clo ve průměrné výši 2,69 % a zboží importované do Evropy je zatíženo clem v průměru ve výši 3,89 %. Kdyby se politici jednoduše sešli a podepsali dohodu o odstranění obou celních sazeb, žádná cla na zboží z USA a žádná na zboží z EU, bylo by hotovo! A hned.

Jde o odbourání tzv. “překážek obchodování”, podobně jako v případě profláklé smlouvy NAFTA.

Evropané nejsou hloupí. Ani já, ani vy, si nepůjdeme koupit telecí, když budeme tušit, že maso pochází z telat naklonovaných zvířat vykrmených hormony, nebo mouku z geneticky modifikovaných obilovin. Stále více jako spotřebitelé při nakupování sledujeme, odkud zboží vystavené lákavě v regálech přichází. Mnozí z nás chceme aktivně podporovat domácí výrobce, chovat se ekologicky. A kdyby to šlo, nejraději bychom nakupovali na farmářských trzích, pokud tam budou obchodovat poctivci. Málokdo z nás má čas chovat své králíky a slepice.

A o to v případě nových globálních smluv jde především. Už žádné označení země původů zboží, bezpečnostní standardy, zákazy prodeje určitého zboží a ochrana spotřebitele. Pokud bude v nabídce prochlórované kuře, sáhne zákazník pravděpodobně do jiného regálu. Ano, pokud bude zboží řádně označeno. Ale i s tím je dnes problém, protože směr je vytyčen jinam. Poctivé označení výrobků by bylo pro koncerny „diskriminační“ a tak se informace budou tajit kvůli „zachování obchodního tajemství“. Podívejte se na článek Chleba není jako guma, chléb je z gumy. Nyní to platí doslova, protože se do něj přidává látka na výrobu gumáků a karimatek, zatím jen v USA. Řetězec Subway je největší v USA a toto svinstvo prodává v 41.000 zdejších pobočkách. Po uzavření nových smluv to půjde do světa. Svobodný, přemýšlivý a vůči svému zdraví zodpovědný občan nedostane šanci.

2. Jak si koncerny mohou přijít na státní peníze

Kromě výše uvedených „překážek“ volného obchodu a ohledu na životní prostředí, obsah toxických látek, genové manipulace, jde však i o důležitou dohodu o ochraně investic TTIP a jistotu investiční strategie korporací. Aby politika náhodou nezkřížila jejich bohulibé plány, má existovat možnost, aby koncerny žalovaly celé státy. Pokud by byla podespána původně navrhovaná varianta tzv. ISDS (Investor-to-State-Settlement), rozhodovala by o sporech právní kancelář nadřazená právnímu systému jednotlivých států. Podniky by pak mohly požadovat náhradu škody, pokud by například nějaký stát zavedl „nějakou překážku“ pro obchodování. Zatím se i politikům zdá ISDS příliš drzým návrhem a uložili tuto smlouvu prozatím k ledu. Otázkou ovšem je, zda jen do doby, než proběhnou Evropské volby.

Růst životní úrovně a růst 0,5% HDP

Máme se radovat z mastně zaplacené studie,kterou zadala Evropská komise Centru pro výzkum ekonomické politiky (Centre of Economic Policy Research CEPR), renomované instituci v Londýně, která potvrdila přínos této obchodní unie ve výši 0,5 % HDP, a to jako optimistickou variantu? A stojí sliby o vzniku 400 000 pracovních míst v Evropě za tak velké riziko? Jiskřičkou naděje budiž rozhodnutí brněnského zastupitelstva o zamítnutí výstavby obřího expedičního centra firmy Amazon. Snad se i politici začínají někde probouzet.

TTIP ale již ve skutečnosti vstoupila do Evropy zadními vrátky

V říjnu 2013 byla již podepsána mezi EU a Kanadou podobná smlouva jako TTIP pod názvem „Comprehensive Economic and Trade Agreement“ (CETA). Tímto prakticky TTIP vstupuje v platnost, poněvadž většina amerických koncernů má buď v Kanadě své dceřinné společnosti, nebo zde provozuje své velké obchody. Mohou se tedy v Evropě odovolávat na smlouvu CETA. Tím vstoupily koncerny již na trh EU bez omezení zadními vrátky. Ovšem plné znění smlouvy CETA doposud není známo. Nedivme se! To poslední, co by si nevolení představitelé EU přáli, je transparentnost.

Zdroj: ATTAC.at