Propast mezi úzkou špičkou bohatých a chudou většinou světa se od roku 2007 prudce zvětšila. Zpráva o světovém bohatství zvaná Global Wealth Databook uveřejnila v poslední edici za rok 2013 zajímavé údaje. Největší koncentrace bohatství z vyspělých zemí dosahují Spojené státy americké: 75,4 % všeho majetku vlastní 10 % obyvatel. Obráceně platí, že zbylých 90 % vlastní pouze 24,6 % bohatství země. Ne, že by neexistovaly země, které jsou na tom podobně, jedná se ale o méně vyspělé ekonomiky, kde se díky korupci vytváří úzká vrstva oligarchie, která okrádá většinu. Extrémní nerovnosti vykazuje i Rusko (93,1 %), Ukrajina, Indie a Čína. Oligarchové ve všech zemích mají k sobě neuvěřitelně blízko.

Hodnotíme-li ekonomickou politiku Baracka Obamy, jeho program oživení ekonomiky nepřinesl 90 % lidí žádný prospěch. Podle studie experta na nerovnosti Emmanuela Saeze, neuvěřitelné 1 % Američanů se dostalo během Obamovy politiky k 95 % ziskům, a to také zvýšilo příjmy tohoto jednoho procenta o celých 31,4 %. Pro ty opravdu platí Obamovo heslo: „Yes, we can“. Jak je vidět, pro ty, kteří jsou u žlabu a mají privilegia jim daná zkorumpovanými politiky, se vyplácí vyrábět krize. Ovšem pro většinu občanů USA krize neskončila. Ve studii jsou uvedeny zajímavé údaje, z nichž lze vyčíst zajímavé věci.

  • HDP na obyvatele v roce 2013 dosahuje u České republiky v přepočtu na US dolary 40,23 % proti Rakousku, bohatství na 1 obyvatele pouhých 22,2 % majetku Rakušana.
  • Bohatství na dospělého občana činilo v roce 2000 v ČR 11 775 dolarů, v Rakousku 91 321 dolarů, v roce 2013 to bylo v Rakousku 203 931 dolarů a v ČR 44 973 dolarů. Mezi rokem 2000 a 2013 vrostlo bohatství v Rakousku na 1 dospělého 2,23x, v Česku ale 4,5x. Pak je na místě správná otázka: Kam toto bohatství v Česku zmizelo?

Čísla a statistiky je ovšem potřeba brát s velkým skepticismem. I v údajích, které vykazuje Evropská unie a v údajích Švýcarů jsou značné rozdíly. Stejně jako nelze brát vážně informaci, že Česká republika je zemí nejméně ohroženou chudobou v Evropě. Ročenka prostě pracovala pouze s oficiálními údaji a minimální mzda se u nás už desetiletí prakticky nezvyšuje. Téměř 60 % mediánu mezd v Rakousku, Německu nebo Francii nelze srovnávat s 60 v% mediánem mezd v České republice, který činil v roce 2013 18 836 korun u žen a 22 769 korun u mužů. Nejvíc trpí chudobou důchodci, kteří nemohou pracovat a matky samoživitelky. Dětská chudoba se šíří celou bývalou střední a východní Evropou a pokrytecká bruselská smetánka vymýšlí ukazatele, které celou bídu zamlžují a bagatelizují.

Téměř 50 % Čechů vydělává méně než 110 korun za hodinu. Reálné mzdy navíc klesají kvůli inflaci. Vzhledem k narůstající nezaměstnanosti nemají zaměstnavatelé, zejména velcí zahraniční investoři, důvod platy zvyšovat. Ani odbory nekonají tak, jak jsme zvyklí vidět ze sousedních zemí. Co jsme si vyzvonili, to máme. Dividendy odplývají ze země a naděje, že by některá partaj sáhla do kapes těm, kteří mají z čeho daně platit, po ustanovení koalice, ve které sociální demokraté sklapli patky a volební sliby vyměnili za teplá místečka, vzala za své.

Nástrojem přerozdělování od chudých k bohatým je dluh. Samotný dluh by ještě ovšem takovým problémem nebyl. Problém je úrok, který vyvolává dojem, že peníze plodí samy peníze. To je ovšem omyl. Zákaz braní úroků platil po dlouhou dobu lidské historie. I když se obcházel, společnost chápala, že úrok společnost štěpí a trvale ochuzuje. Jak Tóra, tak Korán, ale i Nový zákon k tomuto problému zaujímají jednoznačný postoj. Úrok štve lidstvo proti sobě. Básník Heinrich Heine se v roce 1850 vyjádřil trefně: „Jde o to, aby se Bohem nestaly peníze a nebo, aby se Bůh sám neproměnil v peníze“.

Zadlužení není pouze individuální záležitostí, mnohem nebezpečnější je kolektivní zadlužování, které prožíváme nyní. Vede ke zbídačení lidstva, vzniku nadvlády nad lidmi, likvidaci sociálního smíru a demokracie: „Dejte císařovi, co je císařovo a Bohu, co je Boží“. Církev by měla znovu promyslet obsah tohoto sdělení, protože často bylo zneužíváno k tomu, aby se lidé nebránili zvůli mocných. Je nás dost, kteří prožíváme hluboké zklamání nad vyjádřeními představitelů České katolické církve, kteří si nechají radit bankéři, aby majetek, který jí bude převeden, dobře investovali do cenných papírů, akcií a dluhopisů, aby se majetek zachoval pro budoucnost.

Že by to měla být právě církev, která by měla být vzorem zacházení s majetkem tak, aby její výdělek nebyl spojen se zbídačením někoho na druhém konci planety? A jak to, že papež František volá po vzniku „teologie peněz“? Zvláště velkým mravním problémem je dopad placení úroků církvím, které mají být placeny dle inflace, na další generace. Na děti a naše vnoučata. Odstranění jedné nespravedlnosti vyvolalo nespravedlnost další. A co bude, když hospodářský růst bude jako nyní pod úrovní inflace? Budou se zavírat školy nebo zdravotnická zařízení, protože přednost bude mít vyplácení úroků a obsluha státního dluhu? Protože tyto náklady narostou ještě úměrně s tím, jak šikovně zmanipulovali naši centrální bankéři kurz koruny ve prospěch zahraničních investorů. O tom se nemluví. Ticho po pěšině.

Muži kolektivně selhali jak v ekonomice tak i v politice, ale my, ženy, máme starost o naše maličké. Ten člověk, jehož narození si dnes připomínáme, byl za svá slova ukřižován, protože pro Římany představoval nebezpečí. Pilát jej prohlásil s pomocí Jeruzalémských kněží za nepřítele Říma, který ohrožuje výběr daní. Mince nesla tvář císaře, proto se mu měla vrátit. Avšak člověk byl stvořen k obrazu Boha a má plné právo na důstojný život na této planetě. Ta nepatří onomu jednomu procentu superbohatých, o nichž jsme psali na začátku. Už mají všechno a jejich nesouměřitelné bohatství jim dává pocit, že oni jsou bohy a pány nad našimi životy. Už ani nepotřebují mít na mincích vyraženou tvář císaře, jim stačí vytisknout ty nuly a jedničky v počítači a pak je za úrok půjčovat. Jejich rétorika se inspiruje biblí, ale naruby: „We create money“. To je slavná televizní věta Loyda Blankfeina, šéfa Goldman Sachs. Oni sami chtějí být Stvořiteli.