Většina západních médií krmí své čtenáře o hrůzách embarga, které uvalily USA a EU na export íránské ropy. Toto embargo snížilo o 20 % vývoz ropy do těchto zemí a způsobilo Íránu nemalé problémy, které byly hlasitě roztrubovány do světa. Protože velká média o embargu již minimálně půl roku mlčí, podívejme se na reálná čísla o íránské ekonomice.

1. Růst zahraničních investic

Kdyby embargo skutečně fungovalo, pak by se musel snížit růst hodnoty přímých zahraničních investic (FDI), nebo by alespoň silně stagnoval. To se děje u nás pod vládní taktovkou geniálního chemika Kalouska, ale nikoliv v Íránu. Podívejte se na růst investic v Íránu za poslední léta.



Každý ví, že se určitě vyplatí investice do země se čtvrtou největší zásobou ropy na světě. Umělá obchodní bariéra je vidět na zahraničních investicích z Íránu ven (žluté šrafování). Následující grafy ukáží, že každý investovaný dolar se zde dlouhodobě vyplatí. To je také důvod, proč tolik západních bank obchází embargo a skrytě zde investuje. Ostatní země nemají vůbec žádné problémy, protože se k embargu nepřipojily. Objem investic stoupl z 5 miliard (2011) na 7 miliard dolarů (2012).

2. Rozvoj domácího zpracování ropy

Zde došlo k zajímavému jevu. Írán se podřídil západnímu ropnému embargu, protože mu nic jiného nezbývalo. Ale obešel je tím, že zvýšil kapacitu domácích rafinerií a začal vyvážet mnohem dražší hotové produkty. Na ně se embargo nevztahuje přímo a navíc platí, že pokud dostanete tyto produkty kamkoliv na světové trhy, už jsou anonymní a koupí je každý. Třeba i americká armáda, jak se několikrát ukázalo. Následující graf ukazuje nárůst zpracovatelských kapacit domácího petrochemického průmyslu.



Graf ukazuje novou strategii země, která se soustřeďuje na vývoz hotových petrochemických produktů, jež se dají jen těžko postihnout embargem. Írán ještě před několika lety např. musel do země dovážet benzín a pohonné hmoty. Nyní je přebytkově vyváží, což ukazuje následující graf i s přehledem klíčových historických událostí.



Embargo tedy způsobilo, že Írán začal intenzivně budovat vlastní petrochemické kapacity. Tím razantně zvýšil přidanou hodnotu vlastních vyvážených surovin, obešel západní embargo, zvýšil zaměstnanost v zemi, nastartoval cyklus technologické inovace atd.

3. Vývoz zemního plynu

Naopak u zemního plynu a kondenzátu sleduje Írán proexportní politiku, o níž jsme již několikrát psali v našich článcích o budování "Plynovodu míru" směrem do Pákistánu a Indie. Tyto země se embargem USA a EU příliš neznepokojují, protože miliarda jejich obyvatel má své vlastní energetické zájmy. Íránská produkce zemního plynu může stoupat až do roku 2030, což ukazuje následující graf.



Zatímco ropa dosáhne vrcholu těžby během deseti let, plynový kondenzát se bude těžit a vyvážet nejméně o 20 let déle. Proto Írán buduje v Arabském zálivu strategické terminály na vývoz plynu a prakticky ukončil budování plynovodu do Indie.

4. Závěr

Dnes je na světě pánem ten, kdo má vlastní zdroje surovin a nenechal si je tak či onak ukrást západními společnostmi jako v Africe a v některých jihoamerických zemích. Proto Putin zastavil surovinové rozkrádání západními společnostmi, které za Jelcina hrozilo totálním rozvratem země. Rusko nyní kontroluje kompletní vývoz surovin a vlastní se 100% účastí všechny strategické ropovody a plynovody. Ze stejného důvodu Spojené státy neuznaly novou vládu Nicoláse Madury ve Venezuele, protože trvá na znárodnění ropných společností. Po jejich vyplacení a zestátnění podniků je nechce znovu zprivatizovat. Tím by vpustila zahraniční koncerny na bezohledné drancování domácích surovinových zdrojů. Opačným příkladem je zkorumpovaná Nigérie v Africe, v níž vinou drancování západních společností a chudoby obyvatelstva postupně roste terorismus a odštěpenecké tendence. Viz článek Ekologická katastrofa v deltě Nigeru a terorismus.

Připočtěme ke stoprocentní surovinové kontrole fakt, že například Rusové zrušili přímou vazbu na clearingová centra obsluhující z USA platební terminály celého světa. Stejně tak Írán musel vybudovat za pomoci Číny a Ruska náhradní platební terminály a zúčtovací centra. Tím ovšem začalo existovat nezávislé společenství států jako Írán, země BRICS a další státy, které postupně přejdou do hospodářské ofenzívy. Tyto země mají nejvyšší počet obyvatel na světě, surovinové zdroje a začaly koordinovat v rámci BRICS hospodářskou politiku. Pokud začnou spolupracovat mezi sebou a vytvoří si vlastní zúčtovací měnu, žádné západní embargo je nemůže zadržet.