Volbě mezi vězněním a repatriaci do svých válkou zničených zemí permanentně čelí v Izraeli tisíce přistěhovalců. Předpokládá se, že v současné době žije v Izraeli až 65.000 afrických uprchlíků. Těm je nabídnuta možnost volby: Mohou na jednosměrný lístek zpátky do Afriky přijmout jednorázovou platbu v hotovosti, nebo jít do vězení. Aby zabránil vstupu dalších uprchlíků, začal Izrael stavbu masivního plotu. Amnesty International a další organizace důrazně poukazují na nepřijatelné nakládání s africkými uprchlíky v Izraeli a to i mimo detenční zařízení:

Amnesty International wrote:
Žadatelé o azyl dle zákona mají zakázáno přijmout placenou práci a měli malý nebo žádný přístup ke zdravotní péči a sociálním službám. Mezitím úřady mnoho z nich nutili opustit Izrael "dobrovolně" v rámci procesu, který jim zaplatí, aby stáhli své azylové žádosti a poté se buď vrátili do svých domovských zemí, nebo odcestovali do třetích zemí. Více než 5000 eritrejských a súdánských státních příslušníků přijalo "dobrovolný návrat", a to navzdory obavám, že budou v zemích, ze kterých uprchli, pronásledováni nebo mučeni.


Přestože uprchlíky Amnesty International a světové společenství uznává jako uprchlíky, kteří potřebují pomoc, Izrael je označuje jako "agenty", na které se vztahuje zákon o „prevenci infiltrace“ z roku 1954. Tisíce těchto uprchlíků jsou zadržení při příjezdu ve vězení, kde mohou být drženi po dobu až tří měsíců, a pak v záchytném centru „Holot“, kde mohou být opět drženi až další rok. Vězení i detenční zařízení se nacházejí v drsném území Negevské pouště. Vězení Saharonim je jistě jedno z největších svého druhu na světě. Detenční zařízení Holot pojme dalších 2.000 přistěhovalců. Nejvyšší soud Izraele sice rozhodl, že uprchlíci již nemohou být drženi v Holot po dobu delší než jeden rok, což vedlo k propuštění 1200 vězňů, nicméně víza, která jim byla vydána, jim zakazují usadit se v Eilatu nebo Tel Avivu, tedy městech, kde by se mohli nejsnadněji usadit a najít práci. Vězňům, kteří, protože neměli kam jít, odmítli opustit Holot nebo navštívili Eilat či Tel Aviv, ministr vnitra Silvan Shalom vyhrožoval uvězněním ve vězení Saharonim.

Zdroj: mintpressnews

Překlad: Vladimír Pazdera


Jsme nepoučitelní

Ironií osudu je, že mezinárodní právo věnované situaci uprchlíků bylo inspirováno neblahou situací Židů v předvečer 2. světové války a jejich snaze uniknout z Evropy. Zdá se, že lidstvo se ani zbla nepoučilo. Tehdejší antisemitismus a rasismus byl vystřídán dnešní islamofobií a starým „dobrým“ rasismem. V Izraeli jsou občané I. kategorie, rasoví či náboženští židé, občané II. kategorie s občanstvím státu Izrael, avšak vyznávající jiné náboženství než judaismus a jsou nežidovského rasového původu. Potom je tu třetí skupina obyvatel, neobčanů, narozených na okupovaných územích, tzv. Západním břehu Jordánu. Ti jsou drženi v rezervacích a ghettech ohraničených několikametrovými ploty se strážnými věžemi připomínající neblahé tábory a ghetta v Evropě před 75 lety. Vybraní neobčané takových míst, například Betléma, rodiště Ježíše Krista, mohou, pokud ovšem dostanou povolení od příslušných občanů státu Izrael I. kategorie, sloužit i mimo tábory a ghetta, v nichž jsou drženi. Pokud by však zlobili, přijdou o příslušná povolení a zbytečně by už v několika hodinových frontách na příslušných checkpointech čekali.

Kdo tedy chce získat izraelské občanství, nemusí bydlet ani mít práci na území Izraele, ať už tím územím míníme cokoliv, stačí doložit odpovídající rasový původ nebo doklad o odpovídající víře, tedy judaismu. Kdo tyto dvě podmínky nesplní je „infiltrators“ a chtěl by kazit posvátný židovský charakter Izraele. Rasově nečistí jsme samozřejmě i my Češi, proto se nemůžeme divit takovým incidentům jako byl ten, kdy Židé odmítali letět s letadlem s českou posádkou, více ZDE. Lidská blbost tedy vítězí na všech frontách, patent na ní neměli jen němečtí fašisté v čele s Adolfem Hitlerem, vrací se nám jako bumerangem přes stát Izrael. Tím ovšem nechci říci, že bychom se bez Izraele neobešli. Úplně klidně. Blbost kvete na březích Labe stejně dobře jako u břehů Jordánu.

Také my přijímáme přednostně uprchlíky z Ukrajiny, kteří mohou doložit nějakého „českého“ předka. Také u nás jsou slyšet hlasy, že bychom měli přijímat přednostně křesťany. Jako by naše společnost žila podle křesťanských zásad! Jako by naši dobří Češi byli tak nějak od přírody chytřejší než tmáři islámu! Jak směšné. Když kultura islámu ovlivňovala a určovala dějiny tohoto světa, V Čechách převážně běhali vlci a lišky dávaly dobrou noc. Ano, islám tu nechceme, máme svoje Konvičky. Kdoví, jak by se tu ti muslimové chovali a ženy by nosily šátky na hlavě, to by bylo strašné. Jsou prostě sto let za opicemi, my máme své chytráky, Klause, Nečase, Topolánka, knížete, a dalšího Čecha jako poleno, obhájce českých národních zájmů, Tomia Okamuru. O nějaké infiltrators, agenty co by nám chtěli narušit klidný spánek, nestojíme. Podobně jako stát Izrael toužíme po rasově čistém prostředí bez víry nebo maximálně s jednou vírou. V našem případě je to ateismus nebo povolené církevně zrestituované kostelní židokřesťanství.

Abychom si rozuměli

Nejsem „sebenenávistný Čech“, který považuje své spoluobčany za horší než jiné národy. Vůbec ne. Myslím, že jsme srovnatelní blbci s kterýmkoliv jiným národem. Bojíme se, že nás dva tisíce imigrantů okrade a vezme nám práci. Přitom je zřejmé, že při 700 tisícové nezaměstnanosti asi bude problém trochu někde jinde. A pokud se týká té zlodějny, tak na dvoubilionovém dluhu a navíc rozkradení státního majetku se v drtivé většině podíleli dobří Češi podporovaní ze zahraničí převážně nemuslimy. Tipoval bych ateisty, křesťany a Židy. Mohu jmenovat Klause, Ježka, Třísku, Koženého, Bakalu, Nečase, Topolánka, Kalouska a další stovky a tisíce „Čechů jako poleno“, kterým se omlouvám, že je přímo nejmenuji, přestože jsou rovněž v míře větší než malé odpovědní za rozkradení, deficit, opuštění sociálního státu a vůbec stav, v němž se nacházíme. Kardinálním problémem izraelské společnosti nejsou „nežidé“, ale samotní rasově či nábožensky čistí Židé. Stejně tak kardinálním problémem české společnosti není dva tisíce uprchlíků, ale domorodí Češi. Nějak spolu nedokážeme spokojeně žít, a tak svou frustraci házíme na jiné.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 550 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!