Přidávám pro pochopení souvislostí v článku Švédsko začalo trestat vkladatele za to, že spoří pasáž lehce upravenou verzi prof. Margrit Kennedyové Occupy Money, kterou připravujeme pro české vydání.



Cirkulační poplatek, neboli "Poplatek za zadržování peněz v oběhu" je z bankovního hlediska docela zajímavá věc. Pojem "cirkulační poplatek" je vyjádřením nákladů, které vzniknou v případě, že náklad železničního vagónu nebyl vyložen. Cílem tohoto poplatku je vyložit vagón, aby mohl být využit k další nakládce pro dalšího uživatele. Obdobné je to se zajištěním funkce peněz v oběhu prostřednictvím cirkulačního poplatku, v odborné terminologii nazývané také „demurrage“. Když budeme držet hotovost ve svých peněženkách, nebo jako žiro peníze na účtu, zaplatíme malý poplatek, protože blokujeme naším jednáním jiné účastníky hospodářského procesu. Tento poplatek nedostaneme nazpět přímo, nýbrž nepřímo tím, že budeme platit minimální bankovní poplatky, protože banka bude tyto poplatky shromažďovat. Nebo dostaneme tento poplatek nazpět v podobě menších daní, které budeme platit do státního rozpočtu. Tento poplatek však vždy nepůsobí stejně efektivně jako penále za nevyložení vagónu, ale svůj dobrý smysl má.

Hlavním smyslem cirkulačního poplatku je zabránit, aby bylo možné dosahovat bezpracných příjmů pouze na základě finančního majetku (prémie za poskytnutí likvidity). Cirkulační poplatek přímo pomáhá tomu, kdo zajišťuje udržení hodnoty mých peněz v budoucnosti a něco pro to dělá. Takový člověk by měl být za to také odměněn, a ne ještě postižen jako dnes tím, že mu peníze ve formě bankovních poplatků ještě strhnu. A cirkulační poplatek také brání exponenciálnímu růstu "fiat money" taženému úrokem a složeným úrokem. Stejně tak zabrání stávajícímu přerozdělování peněz od velké většiny obyvatelstva směrem k menšině.

Ekonomické výhody cirkulačního poplatku

Při zavedení tohoto poplatku budeme muset opravdu přemýšlet, zda peníze skutečně potřebujeme na krytí svých výdajů, nebo dáme peníze k dispozici bance, aby poskytla jiným subjektům krátkodobé nebo dlouhodobé půjčky. Jakmile banka naše peníze dostane, dostane se rovněž pod „tlak“, aby peníze poslala formou investice dál, aby ani ona nemusela platit cirkulační poplatek za jejich zadržování. Tímto způsobem vzniká obdobná motivace posílat peníze dál, alokovat je stejně jako se děje dnes díky úroku. Zde ovšem bez nucení k exponenciálnímu růstu a bez efektu masívního přerozdělování.

Pokud se banka dostane do situace, že bude mít víc peněz, než bude vyžadovat poptávka po úvěrech, bude moci tyto přebytky bez ztráty zisku „zaparkovat“ u centrální banky. A centrální banka bude moci objem peněz řídit snadněji, než je tomu dnes. Ten, kdo podporuje tuto myšlenku peněžního systému bez poruch, se bude muset rozloučit s iluzí, že zbohatne prostřednictvím úroku, či složeného úroku. Mnohým lidem se toto bude jevit na počátku jako ztráta. Ale pozor. Pro velkou většinu lidí, kterým se kvůli úrokům, obsaženým ve většině cen a inflaci hodnota jejich majetku a jejich zajištění snižuje neustále - pro tuto masivní většinu to určitě žádná ztráta nebude. Současně se tak otevře cesta pro všechny – včetně těch dnešních 10 % k opravdu plnohodnotným penězům, které nebudou v čase ztrácet svoji hodnotu.

Proč tento poplatek pomůže i střadatelům

Pátrala jsem 30 let i po jiných cestách, jak donutil banky k tomu, aby dělaly jen to, co mají. Poplatek za zadržování peněz v oběhu není jedna jediná cesta, jak jsem již ukázala na příkladu členské banky JAK. Viz dvojdílnou analýzu Družstevní banka JAK. Ale je to podle mne nejjednodušší a nejspravedlivější.



Graf 9 ukazuje příkladně, co by se zavedením cirkulačního poplatku změnilo. Dnes nedostáváme z hotovostních peněz a vkladů na viděnou zpravidla žádné úroky. Úrok u krátkodobých termínovaných vkladů se pohybuje mezi 1-3 %, u dlouhodobých mezi 3–6 %. Se zavedením cirkulačního poplatku by činil poplatek ročně u hotovosti 3-6 %, u krátkodobých vkladů by činil poplatek 1–3 % a ten, kdo by peníze uložil na dlouhodobý termínovaný účet, by nemusel platit cirkulační poplatek žádný. Ten zaplatí někdo jiný, protože banka se bude snažit, aby likvidní prostředky poslala dál. Když je nebude mít kam umístit, převede je centrální bance.

Možná se mě nyní zeptáte, zda není cirkulační poplatek totéž, co máme dnes v podobě inflace. Rozdíl ve skutečnosti není tak snadné hned pochopit, protože dnes jsou úroky sladkým cukrátkem a inflace slouží jako bič, který nahání peníze do oběhu. Účinek cirkulačního poplatku se ale diametrálně liší od toho, co způsobuje inflace. Jeden výpočet to ukazuje přesvědčivě: V průměru drží domácnost v Německu 5000 eur v hotovosti a na běžném účtu a vlastní finanční majetek v hodnotě 100 000 eur. Cirkulační poplatek ve výši 6 % ročně – vztažený k 5.000 eur ročně by znamenal zatížení domácnosti 300 eury. Inflace ve výši 6 % znamená celkovou ztrátu domácnosti ve výši 6.000 euro, protože inflace znehodnocuje veškerý majetek. K zatížení domácnosti ve výši 300 eur na základě cirkulačního poplatku dojde ovšem „v krajním případě“ tehdy, když část peněz, které nepotřebujete, nebude převádět po celý rok na svůj spořící účet, který vám nepřinese sice žádný úrok, ale vy nebudete postiženi ani ztrátou hodnoty svého majetku, ani poklesem své kupní síly.