Předešlý článek Zapomeň na bližního svého II rozbíral podivný vztah k bezdomovectví jako neutrálního "problému", který se nás netýká. Jako by se lidé smířili s tím, že bezdomovectví je něco normálního, co do naší společnosti patří. Nyní se podívejme na otázky tzv. "nové chudoby". Lidé, kteří cítí chudobu v dnešním bohatém západní světě jako skandál, se musí zamyslet nad příčinami sociálních pádů lidí. My, vystřízlivělí lidé s pomocnou rukou, kteří jsme dokázali překonat strach a nezavíráme oči, se ptáme: Proč občany postihují sociální pády stále častěji?

1. Problematická definice nové chudoby

Ve svém předchozím článku jsem předznamenala, že jednou z příčin bezdomovectví neboli sociálního vyloučení se stává tzv. "nová chudoba". To je ale široký pojem. Novou může být např. chudoba ducha, chudoba společenská (radikální individualismus), chudoba bytí (nadvláda materialismu a konzumu). A v neposlední v řadě je to „situačně sociální chudoba“. To je nový jev. Jak se máme vypořádat s novou chudobou?

Nová chudoba se k nám začala prodírat od konce 60. let 20. století a od počátku 80. let. Dnes se situace dramaticky zhoršila a vykrystalizovala do současné nepřehledné podoby. Ta vznikla chaoticky, živelně, bez jakékoliv regulace, s nedostačujícím zásahem státního aparátu. Nikdo se do hloubky nestihl systematicky zabývat kategorizací a terapií nové chudoby. A dané výzkumy a výsledky akademických polemik se prozatím nedostaly do povědomí širší veřejnosti.

2. Proč novou chudobu ani nevidíme?

Rozmach lidstva je tak prudký, že se s tím nestíháme vyrovnávat. Nemáme „čas“ na vstřebávání změn. Současná společnost je výhradně upnutá na technickou modernizaci. Vše musí být moderní, vše musí stále více prosperovat. Lidstvo je modernější, technizuje se, zdokonaluje v technologickém vývoji, roste produktivita práce a tím i bohatství společnosti. Mělo se za to, že v této postmoderní kultuře se všechny rozměry chudoby postupně a definitivně vymýtí. Společenský standart bude vzkvétat a problém hladovění po všem bude minulostí. Opak je však pravdou. Naše neoliberální a postmoderní společnost se místo rozkvětu začíná hroutit, protože ji ovládá oligarchické jedno procento těch nejbohatších. Pak není divu, že chudoba se šíří rychlostí větru. A navíc se mění i smýšlení lidí vzhledem k chudým lidem. Podívejme se na jeden hezký citát k tomuto problému od sociologa Jana Kellera.

Jan Keller wrote:
Dříve se předpokládalo, že bezdomovec je stejný jako ostatní, a pokud dostane příležitost bydlet, integruje se, jako všichni ostatní. Dnes se má stále častěji za to, že je to vlastně tak trochu jiný tvor. Tito tvorové nejsou zapotřebí, není možná jejich integrace, maximálně je můžeme učinit předmětem charity.


Mentální fašizace společnosti se snaží tyto lidi vyloučit z běžného provozu a snaží se postavit je mimo zbylou skupinu zatím nezchudlých občanů. Nový chudí pak připomínají prozatím nezchudlým, jak dopadnou i oni. Proto novou chudobu nechce nikdo vidět.

3. Obecné příčiny nové chudoby

Jsou tito lidé bez domova a bez jedinečných tváří? Jak to, že jsou postiženi tolika druhy chudoby? Jsou to lidé nic nedělající, jsou alkoholiky a výtržníky, můžou si za špatnou sociální situaci jen oni sami? Vyjmenujme alespoň heslovitě širokospektrální příčiny nové chudoby:

  • státní byrokracie sloužící oligarchii;
  • neoliberální moderna;
  • nejednota Evropy sloužící bankám a monopolům;
  • špatně definovaná demokracie bez sociálních práv;
  • ztrácející se fantazie a schopnost vcítit se do druhého člověka;
  • nezvládnutá lidská svoboda práv bez morálních povinností a závazků;
  • ztráta smyslu bytí a honba za spotřebním šmejdem;
  • striktně pojatá individualistická morálka bez kolektivní odpovědnost za druhé a za stav planety;
  • a s tím vším související radikální individualismus, až ekonomický fašismus.


Následky nové chudoby odpovídají popsané společenské diagnóze:

  • nadvláda soukromých korporací nad sociálním státem;
  • pracující chudoba lidí, kteří na plný úvazek neuživí své rodiny;
  • vzdělanostní chudoba lidí, kteří rezignovali na vzdělání a krmí se TV-nesmysly;
  • důchodová chudoba lidí, kterým neoliberálové zprava i zleva vytunelovali řádně nabyté důchody;
  • mizející střední vrstva, která nemá na to, aby ze svých daní živila bezedné jedno procento, a navíc táhla celý stát;
  • fascinace zlem, násilím a ničením;
  • bezdomovectví a popsané formy nové chudoby.

Tím se dostáváme se k vysvětlení k termínu tzv. "chudoby situačně sociální". K tomuto termínu mne přivedl Jan Patočka jako jeden z nejvýznamnějších českých filosofů 20. století. Slovo "situační" znamená v této souvislosti, že nová chudoba je definována ad hoc, mimo zavedené kategorie myšlení. Stále nevíme, v jaké situaci dané vzhledem k nové chudobě se nacházíme, protože ji neumíme odborně definovat a ideologicky popsat směrem ke společensky nutnému jednání a osvobozující praxi. Nová chudoba je situační, protože uvědomělá situace nové chudoby se stále mění, reflektujeme pouze její jednotlivé složky, nikoliv její společenskou podstatu. Jan Patočka, v knize Péče o duši II. napsal toto.

Jan Patočka wrote:
Situace je charakterizována tím, že je to zároveň skutečnost, v níž jsem já, v níž jsou druzí a v níž jsou věci; je to něco zároveň věcného i lidského. Je to něco, v čem jsou elementy dané, ale to nejzajímavější a nejcharakterističtější na situacích je právě to, že jsme si je nedali, že jsme do nich postaveni a musíme se s nimi vyrovnávat. (s. 150)

Další nezodpovězená témata se vynořují sama od sebe. Po analyzování příčin a následků nové chudoby v její rozmanitosti se objevuje zvláštní druh mocenské a společenské pyramidy, kterou budou tvořit lidé a mocenské aparáty podílející se na vzniku či řešení této nové – situačně sociální – chudoby.

Předešlé díly
Zapomeň na bližního svého
Zapomeň na bližního svého II.