Ve válce o Sýrii se karty začínají obracet a islámští povstalci začínají přecházet do defenzívy. Podívejme se na několik faktů.

1. Obrana námořního a vzdušného prostoru

Rusové dokončili plánovanou dodávku celkem 72 střel typu Jachont, které spolehlivě zabezpečí obranu proti letadlovým lodím v okruhu 300 km a stejně tak zasáhnou pozemní cíle. Smlouva byla podepsána dávno před občanskou válkou. Jednalo se o celkovou dodávku ruských zbraní za 300 miliónů dolarů, která tehdy ani dnes není rozporu s mezinárodními úmluvami. Rusové a nepřímo i USA potvrdily, že další dodávky ruských zbraní do země nejsou na pořadu dne. Rusové navíc Asadovi odmítli prodat obranný raketový komplex SS-300, který by Sýrii pravděpodobně zajistil strategickou převahu nad Izraelem. Mobilní střela Jachont odpalovaná přímo z aut ovšem stačí k tomu, aby USA a EU nemohly zničit Sýrii podle libyjského scénáře. Popis těchto nadzvukových samonaváděcích střel s plochou dráhou letu najdete zde.



Dalším problémem spojenců jsou vynikající ruské protiletadlové systémy SA-22 Pantsir S1. Tyto mobilní rakety stačí spolehlivě ochránit syrský vzdušný prostor ve vnitrozemí, viz ruské prodejní video.

^Invalid YouTube URL provided


Ani Izrael se proto nedováží provádět své letecké útoky dál než pár kilometrů od hranice. Sestřelení turecké stíhačky ukázalo schopnost rusko-syrské protiletadlové obrany. Letouny USA a EU se do boje nad syrským vzdušným prostorem neodváží, protože tyto systémy pravděpodobně detekují i neviditelné letouny. Viz sestřelení stealth stíhačky F-114 v Jugoslávii (27.3.1999). Libyjský "osvobozovací" scénář proto není možné uskutečnit.

2. Rozpad a demoralizace tzv. "osvobozenecké" armády

Kruté zavádění šáríje, pronásledování křesťanů (viz fatva o povoleném znásilňování nemuslimských žen) a rituální lidojedství (viz minulý článek) není nejlepší způsob, jak si zajistit přízeň obyvatelstva či mezinárodní veřejnosti. Veřejnost je sice stále ještě masírována "Asadovými zvěrstvy" a "nasazením chemických zbraní", ale efekt se nedostavuje ze dvou důvodů. Nasazení chemických zbraní (např. sarinu) nebylo oficiálně potvrzeno ani na jedné straně, viz náš článek. A podle pozorovatelů se ukazuje, že zvěrstva na civilním obyvatelstvu páchají povstalci přinejmenším stejně intenzivně jako Asadova armáda. A to byly mnohé důkazy vědomě potlačeny, aby nešly do médií. Stačí se podívat, jak jednostranně informují o mučení povstalců americká a sunnitská média jako Al-Jazeera.

3. Mediální a vojenský protiútok Asada

Syrský prezident dal 19. května v Damašku interview dvěma argentinským novinářům. V něm odmítl jednat s teroristy podporovanými USA, Izraelem a arabskými autoritativními režimy. Na druhou podpořil snahu USA a Ruska. Supervelmoci začaly jednat o příměří v dosavadní patové vojenské situaci. Tím se diplomatické řešení dostalo na pořad dne, ale úplně jiným způsobem, než si přáli američtí a evropští spojenci sunnitských mudžahedínů.

Aby pozici Rusů podpořil, Asad koncem týdne zahájil společně s libanonským Hizballáhem ofenzívu na město Kusajr, které drží povstalci. Vláda vyzvala civilní obyvatelstvo k evakuaci a pak začala armádní útok. Město leží na strategicky důležité křižovatce mezi severním Libanonem a pobřežím Sýrie. Pokud Asad s Hizballáhem město dobude, zásadně urychlí rozklad povstaleckých bojůvek. Ty mají důvodné obavy z Hizballáhu díky jeho skvělé vojenské pověsti a bojové morálce. Viz jejich vítězství nad Izraelem v roce 2006, kdy rozstřílením asi 40 tanků zastavili ofenzívu do severního Libanonu.