Marco Politi ve svém článku "Konkláve – Scolova vojska připravena na bleskovou válku" (Il Fatto Quotidiano, 11.3.2013) píše, že volba papeže bude referendem o Angelu Scolovi.

Konkláve je za dveřmi a nervozita stoupá. Pressing ve prospěch milánského arcibiskupa pokračuje bez ustání. Jeho stoupenci se ho snaží prezentovat jako velkou příležitost pro návrat papežství Itálii a mluví se o stále větší shodě italských kardinálů na jeho jménu. Scola má významnou podporu části francouzských a amerických kardinálů, některých evropských „ratzingerovských“ kardinálů a kardinálů stojících v čele diecézí v islámském světě – v Severní Africe a v Asii – tam, kde je nejcitlivěji vnímána problematika dialogu a konfliktu s muslimským světem.

Ten, kdo Angela Scolu podporuje, mluví o jeho hluboké kultuře, vůdčích schopnostech a pastorační angažovanosti. „V Miláně si vedl dobře“, říká mi jeden zahraniční kardinál z kurie a jsou to klíčová slova, která se opakovaně ozývají. Jako by říkala, že Scola v největší evropské diecézi "vládnul" nadstranicky a nenechal se vplést do napětí mezi tzv. ciellini ( tj.členy hnutí Comunione e Liberazione diskreditovaného podporou Berlusconiho, ke kterému má Scola velmi blízko, vl.pozn.) a následovníky kardinála Martiniho. A tedy i v papežské funkci by se choval nezávisle na jednotlivých frakcích. Dokonce se do něj vkládá naděje, že po svém zvolení nalezne lepší mechanismy dialogu mezi Vatikánem a světovým episkopátem.

Jeho zastánci mu ale neprokazují dobrou službu. Obraz, který projektují je obraz „kardinála, který se chce stát papežem.“ A to je velmi závažná chyba v závodě o Petrův stolec, kde kandidáti musí vypadat, že touha po nejvyšším pontifikátu je jim vzdálená. Scola, jediný mezi „papabili“ vzhledem k Schererovi, Ouelletovi nebo Erdovi, se zdá být rozhodnutý dostat se do apoštolského paláce.

Ostatně se stejnou cílevědomostí si někdejší benátský patriarcha vybudoval mediální profil za pomocí plánu, nezvyklého v církevním prostředí. Po mnoho let jeho kázání na svátek Vykupitele – pro Benátky podobně významný svátek jako slavnost sv. Ambrože pro Miláno – předcházelo interview v Corriere della Sera. (Jeden z nejrozšířenějších it. deníků - pozn. aut.) Scolova tisková mluvčí kontrolovala i titulky. Jednalo se o pravidelné vystoupení s maximální sledovaností, naprogramované s pečlivostí typickou pro PR nadnárodních korporací. Není náhodou, že v neděli titulky na první straně Corriere della Sera hlásaly: „Naděje na italského pontifika.“ Jako by to představovalo přání národa nebo jedinou výchozí cestu pro univerzální církev.

Ve středu (po prvním průzkumu v úterý večer) se 115 kardinálů ocitne na rozcestí. Vrátit se k italskému papeži nebo pokračovat v internacionalizaci papežství? Kvality papeže nezávisí na barvě vlajky, ale je evidentní, že to má vysokou symbolickou hodnotu. V globalizovaném světě není lhostejné, jak je vyjádřena univerzálnost církve.

Kardinálove-volitelé vnímají výjimečnost tohoto přechodu. Kardinál Erdo označil moment, který vznikl „neočekávanou a neobvyklou demisí Benedikta XVI.“ za „dramatický“.

Takže se jde do souboje Itálie - Brazílie. Dojde na přímý souboj mezi Angelem Scolou a kardinálem Sao Paula Odilo Schererem. Nic osobního. Ale rozhodný tlak, během něhož se Scolovi zastánci budou snažit vytvořit „lavinový efekt“ ve prospěch milánského arcibiskupa. „Krátké konkláve“ je jejich bojový pokřik. To však irituje tu část kardinálů, která není přesvědčená o této operaci a po 28. únoru zastavila všechny ty, kteří chtěli konkláve uspíšit.

Pro Scolu nebo proti Scolovi. Pro vítězství ale nestačí většinové „ano“. Stačí 40 nepřesvědčených nebo nerozhodnutých kardinálů a běh se zastaví. Tato skutečnost vytváří vzrušující atmosféru v předvečer volby. V sázce je vedení jedné miliardy a sta milionů žen a mužů a vše je v rukou velkého počtu nerozhodnutých kardinálů.

Včera po celém Římě slavili mše kardinálové ve farnostech, které jim formálně náleží. Byl sledován každý odstín a náznak v jejich kázání. Scola si přál, aby „Duch svatý nabídl církvi člověka, který ji bude vést ve stopách velkých pontifiků posledních 150 let.“ Papeže schopného budovat církev svědectvím svého života. Scola mluvil o církvi, která hlásá boží milosrdenství „také sofistikovanému a ztracenému člověku nového tisíciletí, také v těchto těžkých časech.“

Včerejší evangelium mluvilo o marnotratném synu a všichni kardinálové zdůrazňovali milosrdnou tvář církve. Zaujalo neklerikální vystupování zahraničních „papabili“ vůči věřícím. Scherer perfektní italštinou změkčenou brazilským akcentem povzbuzoval k „důvěře v poslání církve.“ Aby si získal posluchače, vysvětloval podobenství skoro dramatizací scény. Jeho mše byla s kytarami (umírněnými). Možná kvůli vnitřnímu napětí mu vyklouzla z ruky jedna hostie během podávání věřícím. Když Scherer zmiňoval půst a odpuštění, řekl, že „bez sociálního usmíření mezi národy a kulturami světa nedosáhneme na budoucnost bratrství a míru pro lidstvo.“

O’Malley (františkán, který pomohl vyčistit Boston po pedofilních skandálech i za cenu toho, že se vzdal své biskupské rezidence a bydlí v bytě - pozn. překl.) předvedl, jak by vypadala mluva papeže františkána a yankeeho. Velmi prostý, s bílým plnovousem, lidský pod klenbou rozšafného barokního chrámu Santa Maria della Vittoria (Panny Marie vítězné), náhle zaburácel: „Modleme se, aby nás Duch Svatý osvítil při volbě nového papeže – aby byl dobrým pastýřem, který nás upevní ve víře a učiní (Boží) lásku ke svým dětem viditelnější.“

Konkláve prochází zkouškou. Pokud jde o to, začít psát novou stránku ve vztahu mezi církví a světem, bude velmi záležet na obrazu, který bude o církvi vyzařovat nový papež. Nejen povrchní flash, ale zrcadlení duše.

Také jiní vatikánologové (Tornielli, Fagioli) mají za to, že krátké konkláve bude hrát do karet dvojici favoritů Scola, Scherer. Pokud se nerozhodne do čtvrtka, pak přijde řada na „outsidery“ jako je O’Malley, Aviz, Oullet, Dolan, Erdo a další. Uvidíme.

Převzato z blogu autorky