Vnímáte militarizaci společnosti? Už nejde jen o růst vojenských rozpočtů, podporu válek a agresí, ale i o militarizaci ekonomiky, politiky, médií a stejně tak kultury, výchovy, jazyka a jednání a chování i řady běžných lidí. Mizí slovo mír, skloňuje se bezpečnost, válka se stává samozřejmostí, zvláště za určité hodnoty. Mezilidské vztahy prostupuje agresivita, už ne jedinců, ale skupin. Proč a kam militarizace směřuje? Někdo ji pěstuje, někomu prospívá. Zbrojaři vykazují rekordní zisky, politici a jiní závratné kariery. Nerozum, který by jinak sotva přežíval, tudíž někdo podporuje.
Postavme se militarizaci dokud společnost nezahltí a i nás nepohltí. Společně, byť třeba i každý sám. Ve středu 11. listopadu uplyne 108 let od konce 1. světové války. Využijme toto datum k našemu protestu a zahájení našeho odporu proti militarizaci společnosti.Kdy? Když si vyšetříte pár minut času. Kde? Kupříkladu u pomníků obětí 1. světové války, které jsou rozesety po našich vesnicích a městech, ale třeba najdete jiný symbol pro manifestaci myšlenky míru. Jak? Svíčkou, kyticí, úklidem místa, malým shromážděním – jak si vymyslíte.
Je to pozdě, ale nejde jen o tuto akci, jde o start procesu. Nejdůležitější je totiž navázání kontaktů s podobně smýšlejícími lidmi a následující vzájemné konzultace o tomto problému, koordinace akcí a kooperace. V konání, které opět pozdvihne lidské přístupy, vědomí sounáležitosti lidí nad zvířecí pudovostí, agresivitou vzájemné nesnášenlivosti, které udrží zájmy jedinců, skupin a společnosti ať již v otázkách bezpečnosti, politiky, ekonomiky, kultury, vzájemných vztahů mimo patologické extrémy. Zejména mimo ty ohrožující životy, zdraví, majetky a kvalitu existence lidí.
Snad nebudeme sami. Sami mírové soužití neprosadíme. Musíme získat aktivisty rozeseté mimo velká města, ale zejména lidi dosud pasívní, nevěnující otevřené, natož plíživé militarizaci pozornost. Proti organizované militarizaci třeba organizovaný odpor. Od politiků přes podnikatele, umělce, učitele po psychology. Slova, esemesky, maily, klikání myší nestačí, bude třeba setkání a především skutků. Proti cílené militarizaci je třeba rozsáhlých, koordinovaných, společných činů. Desítky let byla vytvářena, tudíž demilitarizace bude na dlouho. Plody síly a lží jsou sladké …
Nejen Evropou obchází válka. Na zhruba desítce míst světa běží opravdu, na zbytku světa jako přízrak v podobě vědomé militarizace celé společnosti, od politiky a ekonomiky přes média, kulturu a umění až po jazyk a chování lidí. Desítky let se plíží coby opotřebovávací psychologická válka vedoucí někoho k agresivitě a nenávisti, jiné k lhostejnosti a otupění. Komusi v zákulisí ku prospěchu a radosti. K majetku, moci a statusu.
Válka je největší zlo, leč ne pro každého: nevinní tonou, mnozí „zhebnou“, viníci jsou „za vodou“, „ve vatě“. Demokratické poměry nutí strůjce válek vyrobit souhlas občanů s konflikty a násilím. Racionální projednávání bezpečnostních otázek, vojenských výdajů, výroby válečných zbraní, zařízení a munice, zbrojních kšeftů, ozbrojených střetů plodí racionální souhlas i nesouhlas, proto přichází manipulace občanů emocemi, zvláště strachem, vyvoláváním nenávisti. Nenechat přitom lidem šanci úniku k normalitě, aby si oddechli od stresu, aby zregenerovali svoji lidskost, aby prozřeli tuto manipulaci. Proto přepjatý subjektivismus, individualismus, egoismus, nadpráva, agresivita, totalitarismus místo „miluj bližního svého“, místo rovnosti práv, úcty k ostatním, respektování odlišnosti, místo spolupráce. Proto emoce místo rozumu. Proto odtržení od reality, proto tvrzení, demagogie a lži – místo logiky, uznání vztahu reality a jejího odrazu, místo porovnávání, kritického rozmýšlení, místo pravdy. Proto kreslení obrazů místo zkoumání příčin.
Kolikrát v televizi vidíte Adolfa Hitlera a kolikrát Alberta Schweitzera? Do jaké míry ti, co odsuzují Hitlera, Goebbelse, Mussoliniho napodobují jejich postupy? Kde jste zásady biblické, konfuciánské, sokratovské, karteziánské, voltairovské, kantovské, hegelovské? Kdo všechno se rétoricky přiživuje na konzervatismu, liberalismu, socialismu? Co se ne/učí na školách?
Větru, dešti, přírodě neporučíme, lidem někdy. Proto nás kdosi klame, obelhává. Manipuluje informace, vzdělávání, výchovu. Zaplňuje společenskou atmosféru válečnou psychózou. Místo moudrosti, zdrženlivosti, uklidnění, odstupu tlačí metodu „na hrubý pytel hrubá záplata“ – a hned.
Na lidi všeho věku se to valí ze stranických tribun, mediálních zpráv, publicistiky, ale i z filmů, knih, reklam, takže se to přelévá i do mezilidských vztahů a kamarádských rad. Rozpadá se společenská soudržnost. Ve světě těch nevlivných, nevinných. Pro jejichž přežití byla soudržnost klíčovou vlastností. Loutkovodičům je sice egoismus bližší, než těm dole, ale ne tak, aby si jím rozbili svoji partu. Dobře vědí, na čí účet jsou ve své pozici.
I oni musejí hovořit o míru či bezpečnosti. Jejich slova však odhalíte jako pokrytecká – stačí je poměřit jejich jinými projevy a hlavně činy. Kdo chce mír, nevolá po síle, po nových zbraních, po růstu vojenských výdajů, necenzuruje jiné, nepálí mosty k oponentům, nehovoří o nich jako psech, sviních, švábech. Nezdůrazňuje odlišné, ale hledá společné, nežádá zbrojení, nýbrž odzbrojení, navrhuje kontrolu zbrojení, demilitarizované zóny. Neusiluje o lákavou převahu, ale o rovnováhu sil. Než pocit nadvlády (plodící odpor porobených) chce vzájemnou výhodnost. Neopomíjí civilní ochranu. Preferuje opatření a zbraně obranné. Když už, tak chce odstrašit, ne zastrašit.
Informační manipulaci dokládá zpravodajství o probíhajících válkách. To o Ukrajině vysoko převyšuje jiné, ačkoli byly týdny, kdy civilní oběti v Gaze řádově převyšovaly oběti na Ukrajině. Víte, že v Kongu se válčí od přelomu století a oběti se odhadují na 6 až 9 miliónů lidí? „Ukrajina“ tam trvá čtvrt století – a svět je v pohodě. Sankce, bojkoty? Ale kdež. Ticho. Něco tu nehraje.
Evropská unie se před 20 lety pasovala za konkurenci USA a Číny. Leč ničí si ekonomiku, surovinově vyčerpaná zužuje spektrum dodavatelů, investičně podvýživená si uzavírá ziskové trhy, tobogan k dluhovému otroctví států ještě více naklání zbrojními výdaji. Svoboda nejen projevu je oklešťována, disciplinace strachem sílí. Nadkritický počet občanů namísto svých autentických zastupitelů volí loutky zákulisních mocných (a nebývají z EU). Demokracií střídá korporátokracie. Podíl EU na světové ekonomice klesl za 20 let z pětiny na šestinu, hroutí se její politický vliv – neboť intelektuálně upadá a morálně se kompromituje. Sen o konkurenci supervelmocím se zhmotnil v realitu poraženého. I z něho však lze ještě mnohé vytěžit, k lecčemus ho použít. Dál ekonomicky ždímat a jeho frustrace vhodně zacílit: aby kradl a loupil. Pak má militarizace smysl.
Zdeformovat psychiku společnosti trvá mnohem déle než zvýšení vojenských rozpočtů. Volá-li se tedy nyní po jejich razantním růstu, tak zákulisí již patrně považuje mentální přípravu společnosti na válku za dostatečnou.
Je tedy nejvyšší čas se vzepřít. Formovat své aktivity, léčit svou pasivitu – dokud Galén ještě žije. Proti tandemu ideových fanatiků a cynických ziskuchtivců, tandemu mocných a jejich vazalů se musí postavit duo chcimírů zleva i zprava, duo věřících i ateistů, aktivistů i těch dosud pasivních, starých i mladých, podnikatelů i zaměstnanců, lidí vzdělání vysokého i základního, elit i běžných občanů, lidí z ČR i z ciziny. Jen „drobnost“: dát se dohromady. Tím spíše, když jde o lidi, jež se nestýkali a když, tak co oponenti různých témat. Pokud ale neopečujeme Zemi – a jaderná válka ji může učinit neobyvatelnou – tak nebude kde se přít o přednostech pravice či levice, o správnosti které víry, o práva zaměstnanců, řešit generační spory, exhibovat intelektem či šikovností rukou.
Téma demilitarizace společnosti třeba vnést do veřejného prostoru. Vyzdvihovat roli diplomacie, obnovit kontakty mezi spořícími se stranami, navrhovat konkrétní opatření k obnovení důvěry, ke kontrole zbrojení, k posílení oboustranné bezpečnosti. Prezentací kontextů a detailů obnažovat „dvojí metry“ militantní propagandy, hyperbolizací tvrzení militantů ukázat před jejich vazaly jejich absurdnost či sebevražednost, odhalovat benefity organizátorů válek a militarizace, o které jsou obírání ostatní podnikatelé, nemluvě o daňovnících, včetně těch proválečných. Klást všem otázku, jak vidí kvalitu života v zemi „okupované“ militanty. Jak je kdo připraven na válku s drony, s AI, s atomovkami, jak je odlišná bezpečnost mocných a jejich vazalů atd. Odhalovat zkreslování reality zprostředkovateli – vždyť co nám řekne fotka, co osvětlí film, jak na nás zapůsobí zoo a co zažijeme v přírodě? Přiblížit občanům život v militarizovaném a valčícím státě, aby pak nedošlo na „to jste mi neřekli“. Odmítnout vojenské výdaje nad 2 % – sousední neutrální Rakousko vystačí s jedním procentem, na osobu vydá méně než ČR (580; 610 USD). Pokud NATO žádá více, je jako vojenský pakt neekonomické. Jestli je problém bezpečnosti cinknutý korupcí a propagandou, mají občané právo omezit zisky zbrojařů či kontrolovat vlastnictví válečných zbrojovek a vůbec vytlačovat ziskuchtivou motivaci z oblastí, kde jde o život. Výběr potravin lze na trhu opravit příštím nákupem a dát signál producentům, zmanipulovanou chybnou volbu ve sféře zajištění bezpečnosti mrtví nezkorigují – „neviditelná ruka trhu“ musí být živá, aby optimalizovala trh. Musíme vysvětlovat občanům intriky, akce pod „falešnými vlajkami“, oslavné a pomlouvačné kampaně, infiltraci násilí do umění, které už přerostlo v kult síly, rozlišovat válečné a protiválečné filmy. Upozorňovat, že militarizace přerůstá v totalitu, tudíž již není jen otevřeným násilím s rázujícími vojáky, nýbrž jde i o rozličné jiné hrozby a tlaky, jako ekonomické sankce, policejní a soudní popotahování, vnášení emotivních sporných témat do veřejného prostoru, scestná grantová politika, kontroverzní neziskovky, ale třeba i politizace sportu, agresívní design, témata či grafika dětských pohádek …
Militarizace a dehumanizace společnosti dosáhly varující míry. Rozdělení společnosti na nesnášející se bubliny nahrává jejímu opanování těmi silnějšími, připravenými, kteří nastolením pravidel ovládají jak sobě až zaslepeně vstřícné „užitečné idioty“, tak zmatený a lhostejný dav a snaží se jimi zkrotit i heretiky vznášející pochybnosti nad mainstreamem zjevovanou vírou.
Ti, kteří se postaví dehumanizaci, militarizaci společnosti a válce, by neměli ve své situaci, ač by to někdy mohlo být lákavé, užívat podobných, pochybných, agresívních, gaunerských metod jako druhá strana. Do stejné řeky totiž lze vstoupit z obou břehů. Namočit se v malérech jako strůjci a zastánci militarizace není dobré. Účel totiž nesvětí prostředky, nýbrž naopak prostředky znesvěcují účel. Nejsou přece jen emoce negativní, jen ruce napřažené, leč i podané. Nerozhodné a vlažné zastánce militarizace lze vystavovat morálním dilema, které nabourají vzorce jejich myšlení, hodnotové žebříčky zkřivené militaristickou propagandou, které vzkřísí jejich svědomí. Proti zglajchšaltování nasadit důvtip, proti potížím nadhled, proti zvůli laskavý humor. Mohou sice nastat situace, jimž se prevencí nešlo vyhnout a kde intelekt na bezprostřední sílu nemá a musejí se přijmout metody protistrany, avšak celkově širší spektrum našich nástrojů skýtá potenciál celkového úspěchu. Snad to nepromarníme.
Přemítáte kam to lidstvo dopracovalo? Jako celek, jako mozaika skupin a jedinců? Každý jsme lidstvo, každý jsme spoluzodpovědný. Každý má svůj díl či dílek nebo díleček zodpovědnosti. Každý jsme komusi příbuzný, soused, každý jsme někde obyvatel, občan, volič, spotřebitel, … Lepší chodit na demonstrace než běhat do krytu. Ano, není to jednoduché – na válku stačí jeden, na mír potřebujete dva. A mír se vyjednává s nepřítelem.
Co odpovíte, až se válka zeptá cos dělal v míru?
Eva Novotná, mluvčí hnutí Ne základnám
Karel Růžička, předseda Alternativy zdola, z. s.,
Praha 6. 11. 2026
Přidejte odpověď