Rok 1906: když se Persie rozhodla být moderním státem
Na začátku 20. století byla Persie zemí starého typu:
- silný panovník
- slabé instituce
- velký vliv zahraničních mocností
A pak přišel zlom.
V roce 1906 vznikla ústava.
Ne jako dar shora.
Ale jako výsledek tlaku společnosti — obchodníků, duchovenstva, intelektuálů.
Poprvé v historii vznikl parlament — Majlis.
Poprvé byla moc šáha omezena.
Byl to pokus přepsat pravidla hry.
Problém: pravidla existovala, ale hráči byli jiní
Ústava byla moderní. Realita nikoli.
Persie byla sevřena mezi dvě velmoci:
- Britské impérium
- carské Rusko
Obě země měly v Persii své zájmy. A ty se neptaly na ústavu. Rok 1907: dohoda mezi Británií a Ruskem rozdělila Persii na sféry vlivu. Bez účasti Peršanů.
Stát existoval. Ale někdo jiný kreslil jeho hranice vlivu.
Vůdci revolučních vojenských sil, kteří dobyli Teherán a donutili šáha souhlasit s ústavou. Kolem roku 1905
Ropa: tichý začátek velkého příběhu
Na začátku století byla ropa jen běžnou surovinou. Pak se změnila v strategickou komoditu.
Britové získali kontrolu nad jejím těžením prostřednictvím společnosti, ze které se později stala BP ( British Petroleum). Zisky plynuly ven. Írán dostával zlomek.
Možná první okamžik, kdy se začal psát příběh, který skončí v roce 1953.
Muž, který chtěl silný stát — a dostal jiný
Na scénu vstupuje Rezá Šáh (původním jménem Rezá Savádkúhí, později Rezá Chán; asi 16. března 1878 – 26. července 1944) byl předsedou vlády Persie (1923–1925) a v letech 1925–1941 perským, resp. íránským šáhem. Jeho otcem byl mázandaránský důstojník Abbás Alí Chán, matkou Abbásova druhá žena Núš Afarín. Původně sloužil jako důstojník, velitel kozácké brigády kádžárovských šáhů. Rezá Šáh založil poslední dynastii šáhů na půdě Íránu, vládnoucí až do roku 1979.
Korunovace nového šáha se konala 25. dubna 1926 a Rezá přitom napodobil Napoleona, když si sám vložil korunu na hlavu. Ke svému jménu připojil tehdy dynastické příjmení Pahlaví, starobylý výraz, jímž se označoval středoperský jazyk, užívaný především za Sásánovců. Později mu parlament udělil ještě přídomek „Veliký“, ten však nepřečkal pád dynastie a dnes je panovník všeobecně označován jen jako Rezá Šáh, popř. Rezá Šáh Pahlaví.
Jeho projekt je jasný:
- vybudovat moderní stát
- centralizovat moc
- omezit vliv zahraničí
Buduje silnice, železnice, armádu.
Ale zároveň:
- omezuje parlament
- potlačuje opozici
- vládne tvrdě
Modernizace bez demokracie.
Rok 1941: realita přichází v uniformě
Pak přijde válka.
A s ní okamžik, který všechno odhalí.
Rok 1941. Persie je obsazena.
- ze severu Sovětský svaz
- z jihu Británie
Důvod? Strategie. Zásobovací trasy. Ropa. Reza Shah musí abdikovat.
Na jeho místo nastupuje jeho syn:
Mohammad Reza Pahlavi
Stát po II.světové válce: otevřený… a zranitelný
Po odchodu okupačních vojsk se Írán mění.
- politický prostor se otevírá
- parlament získává vliv
- vznikají nové politické síly
Ale zároveň:
- ekonomika zůstává závislá
- ropa je stále mimo kontrolu státu
- zahraniční vliv nezmizel
A ještě něco:
Sever země byl krátce pod kontrolou Sovětů. Vznikly separatistické útvary. Teherán obnovil plnou kontrolu až v roce 1946. Mapa zůstala. Ale jistota zmizela.
Írán na konci 40. let: stát, který existuje — ale nevládne
Na papíře:
- ústava
- parlament
- vláda
Ve skutečnosti:
- slabý stát
- silný vliv zahraničí
- klíčová ekonomika mimo kontrolu
A přitom důležitý detail:
Írán nebyl žádný umělý útvar s nejasnými hranicemi. Jeho území už tehdy odpovídalo zhruba tomu dnešnímu. Problém nebyl v mapě. Problém byl v tom, kdo měl kontrolu nad tím, co na té mapě leželo.
A právě tady vstupuje Mosaddek
V tomto prostoru — mezi ústavou, šáhem a zahraničními zájmy — se objeví muž, který vezme jednu myšlenku vážně:
že stát má patřit svému lidu.
Mohammad Mossadegh
V příštím díle se podíváme na to, jak se dostal k moci.
A proč tím spustil proces, který skončil převratem.
Přidejte odpověď