Yoscheková vystoupila z vlaku na Hlavním nádraží v Praze a zamířila tam, kam ji vedly vzpomínky, které možná nebyly její: Václavské náměstí, noc, kostel a kaplan, který věřil, že Kristus je přítomen i v neónu a latexu.
Její starý známý, kaplan Benedikt, byl zvláštní druh kněze. Vystudovaný teolog i bývalý barman, který tvrdil, že největší hřích není pád, ale ignorace spadlého. Působil v kostele na Františku, ale jeho skutečný pastorační terén byl Václavák po 23:00.
„Víš, Jano,“ říkával, „svět je bar. Půlka lidí tam hledá spásu, druhá slevu. A oběma můžeme nalít.“
Když dorazila do zavedeného podniku u sochy sv. Václava, kde měl mít zrovna duchovní rozmluvu s provozními, bylo tam plno:
- Oslava něčího rozvodu
- Skupina mladých kazachstánských programátorů s konfuciánskou otázkou v očích
- Několik pánů v hedvábí, kteří nevěděli, jestli se ocitli v nevěstinci, salónu nebo na přednášce z postkoloniální teologie
Yoscheková vešla, usedla, a než stihla říct slovo, byl u ní jeden z mezinárodních návštěvníků. Velmi vážně pravil: „You… you look wise. Are you here to provide… spiritual comfort? Or is it a metaphor?“
Další muž, s plnovousem a jemně chvějící se rukou, se naklonil a šeptl: „Já přišel rozjímat o utrpení světa. Ale jestli nabízíte i výklad Husserla, beru celou hodinu.“
Dochází k nedorozumění. Velkému. Yoscheková je považována za temnou terapeutku, novodobý typ duchovní průvodkyně, která kombinuje existenciální filozofii, masážní techniky a příběhy z Blízkého východu.
„Jste z Gazy?“ ptá se někdo.
„Ne.“
„Aha, tak z Ukrajiny. Také dobré. Všechno autentické. Čistá bolest. Vevnitř i venku.“
Yoscheková nestačí odpovídat. Jeden klient jí strká vizitku: „Specialista na etiku v investicích. Uvažoval jsem o míru. Ale zatím neprošel compliance.“
Kaplan Benedikt dorazí o dvacet minut později. V sutaně a teniskách: „Jano, omlouvám se, musel jsem dát rozhřešení jedné z performerek v rokokovém korzetu. Složité doznání, hodně metafor.“
„Myslím, že tady mě považují za kombinaci terapeutky, eskortky a prorokyně.“
„To je ideální! Tady lidé nerozumí rozdílu. Hlavní je, že mluvíš klidně.“
V rohu sedí cizinec. Píše na mobil: „Právě jsem absolvoval duchovní terapii s ukrajinskou myslitelkou v podzemním baru. Cítil jsem dotek transcendentna. A ještě jsem dostal vlašský salát.“
Yoscheková vyjde ven. Benedikt za ní. „Víš, tohle je Česko. Tady se evangelium káže u párku v rohlíku. A svátost ticha? Tu tu lidi hledají – ale jen pokud se dá zapít pivem.“
Yoscheková se usměje: „Víš, že jeden z těch pánů si myslel, že jsem hologram? A druhý, že jsem… státem dotovaná expozice palestinského utrpení?“
„A co jsi jim řekla?“
„Nic. Mlčení. To je teď trend. Už mám na to certifikát.“
—
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte [zde], nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!