Když jsem si přečetl odpověď profesora Václava Hořejšího na prohlášení Rady Iustitia et Pax, trochu jsem se zastyděl, že jsem na text biskupa Tomáše Holuba nereagoval už dříve sám. Ne proto, že bych s profesorem Hořejším ve všem musel formulovat věci stejně, ale proto, že i mně připadá původní prohlášení natolik jednostranné a problematické, že si odpověď zaslouží. Pokusím se na něj podívat z poněkud jiného úhlu. Méně z hlediska geopolitiky a více z hlediska toho, co vlastně o válce říká katolická tradice, katechismus a zejména poslední dva papežové.
Vážení otcové biskupové,
přečetl jsem si prohlášení Rady Iustitia et Pax „Nepodléhejme dezinformacím, stůjme na straně obětí ruské agrese“ a rád bych na ně jako katolík reagoval.
Nechci zpochybňovat skutečnost, že Rusko v únoru 2022 vojensky napadlo Ukrajinu ani utrpení, které tato válka způsobila ukrajinskému obyvatelstvu. Právě proto mě ale zaráží, jak jednostranně je celý konflikt ve Vašem prohlášení popsán.
Uvádíte například miliony Ukrajinců, kteří uprchli do zemí Evropské unie. Už ale nepíšete, že velmi značná část obyvatel Ukrajiny odešla také směrem do Ruska. Podle údajů OSN vstoupilo po zahájení plnohodnotné války do Ruska téměř dva miliony lidí z Ukrajiny; ruské údaje uváděly čísla podstatně vyšší. Samozřejmě je třeba rozlišovat mezi dobrovolným útěkem, evakuací a případy nuceného přesunu či deportace. Právě proto je ale jednoduchý obraz „Ukrajinci utíkají před Ruskem na Západ“ neúplný.
Bylo by také zajímavé položit si otázku, proč vůbec tolik obyvatel Ukrajiny odcházelo právě do země, kterou ve Vašem textu představujete výhradně jako agresora, před nímž obyvatelstvo prchá.
Stejná jednostrannost se objevuje při popisu útoků na civilní infrastrukturu. Píšete o ruských útocích na obchodní centra, školy, nemocnice, kostely a energetiku. Tyto útoky existují a mnohé z nich jsou bezpochyby strašlivé. Ale válka se již dávno nevede pouze jedním směrem. Také ukrajinské ozbrojené síly útočí hluboko na území Ruska, včetně energetické infrastruktury. Sama mise OSN pro lidská práva letos dokumentovala ukrajinské útoky na elektrickou a tepelnou infrastrukturu v Belgorodské oblasti.
Civilní oběti jsou na obou stranách.
To není relativizace ruské invaze. To je prosté konstatování skutečnosti.
A především je to skutečnost, která by měla být podstatná právě pro křesťana. Mrtvé ukrajinské dítě má stejnou lidskou důstojnost jako mrtvé ruské dítě. Život civilisty v Belgorodu nemá menší cenu než život civilisty v Kyjevě.
Ostatně v České republice se dokonce veřejně vybíraly peníze na střelu prezentovanou přímo jako zbraň schopnou zasáhnout Moskvu nebo Petrohrad. Projekt „Dárek pro Putina“ takto skutečně propagoval sbírku DANA 1 a vybral na ni více než 16 milionů korun.
Proto mi připadá zvláštní, když je válka ve Vašem textu morálně popsána téměř výhradně jedním směrem.
Ještě závažnější je ovšem Vaše tvrzení, že „ruská agrese naplňuje veškerá kritéria nespravedlivé války na rozdíl od ukrajinské obrany, kterou lze s morální jistotou nazvat spravedlivou podle kritérií uvedených v Katechismu katolické církve“.
Právě zde bych Vás požádal, abyste si příslušnou část katechismu přečetli znovu – celou.
Katechismus v článku 2309 stanoví velmi přísné a současně platné podmínky pro oprávněnou obranu vojenskou mocí. Nestačí, že existuje agresor a napadený.
Musí být současně splněno, že škoda způsobená agresorem je trvalá, těžká a jistá; že všechny jiné prostředky selhaly nebo jsou neúčinné; že existují vážné vyhlídky na úspěch; a především že použití zbraní nezpůsobí zla a zmatky těžší než zlo, které má být odstraněno.
Právě tato poslední podmínka se dnes nedá jednoduše přejít. Po více než čtyřech letech války máme statisíce mrtvých a zmrzačených, miliony uprchlíků, zničená města, obrovské hospodářské škody, zaminovanou krajinu a stále přítomné riziko další eskalace.
Je tedy opravdu možné bez dalšího prohlásit, že pokračování války nezpůsobuje „zla a zmatky těžší než zlo, které má být odstraněno“?
Tuto otázku nelze vyřešit konstatováním, kdo v únoru 2022 překročil hranici.
Na jaře roku 2022 navíc probíhala mezi Ruskem a Ukrajinou vážná jednání o ukončení války. Nebyla uzavřena konečná mírová smlouva a bylo by nepřesné tvrdit opak. Existovala však reálná jednání o neutralitě Ukrajiny, bezpečnostních garancích a dalších zásadních otázkách. Už tehdy bylo zřejmé, že alternativa k dlouhé válce existuje a že otázkou bude, jaké kompromisy jsou obě strany schopny přijmout.
Dnes můžeme s jistotou říci alespoň jedno: lidské a materiální škody od té doby mnohonásobně vzrostly.
A proto je z hlediska katechismu zcela legitimní ptát se, zda pokračování války ještě splňuje ony přísné podmínky oprávněné obrany. Vy však žádnou takovou úvahu nevedete.
Místo toho vyhlašujete „morální jistotu“.
Ještě překvapivější je to ve světle učení posledních dvou papežů.
Papež František v encyklice Fratelli tutti připomíná právě článek 2309 katechismu, ale varuje před jeho příliš širokým výkladem. Píše, že vzhledem k ničivé síle moderních zbraní už nemůžeme válku chápat jako řešení, protože její rizika pravděpodobně převýší její domnělý přínos. Dodává, že je dnes „velmi obtížné“ dovolávat se tradičních kritérií spravedlivé války, a uzavírá slovy: „Nikdy více válku!“
Ještě dále jde papež Lev XIV.
V encyklice Magnifica Humanitas z letošního roku výslovně píše, že bez popření práva na sebeobranu v nejpřísnějším smyslu je třeba uznat, že teorie „spravedlivé války“, která byla příliš často používána k ospravedlňování válek, je dnes zastaralá.
A v souvislosti s moderními zbraněmi a umělou inteligencí dodává:
„Žádný algoritmus nemůže učinit válku morálně přijatelnou.“
Odmítá představu, že rozhodování o zabití člověka může být přenecháno autonomním systémům, protože morální rozhodnutí vyžaduje svědomí a osobní odpovědnost.
Pak se ovšem nabízí velmi jednoduchá otázka:
Jak může Rada Iustitia et Pax v září 2026 s „morální jistotou“ označit současnou válku za válku spravedlivou, když papež František zásadně zpochybnil použitelnost tradiční doktríny spravedlivé války na moderní konflikty a současný papež Lev XIV. již samotnou teorii spravedlivé války označil za zastaralou?
Čí učení tedy vlastně ve svém stanovisku zastupujete?
A zde se dostávám k další části Vašeho prohlášení, která je pro mě možná ještě znepokojivější.
Jako vysvětlení názorů lidí, kteří konflikt hodnotí jinak než Vy, citujete výroční zprávu Bezpečnostní informační služby.
Nic proti BIS. Je to státní bezpečnostní instituce a má plnit úkoly, které jí ukládá zákon.
Ale od kdy je výroční zpráva tajné služby pramenem křesťanského morálního rozlišování?
Vy se následně ptáte, zda za odlišnými názory není nedostatek vzdělání, nedostatek kritického myšlení, potřeba získat sebevědomí na sociálních sítích, strach, úzkost nebo tendence přimknout se k autoritáři.
Promiňte, ale to už není dialog. To je psychologická diagnóza lidí, kteří s Vámi nesouhlasí. Člověk může odmítat ruskou invazi a současně odmítat pokračování války. Může odsuzovat Rusko a současně kritizovat politiku Spojených států, NATO, Evropské unie nebo ukrajinské vlády.
Může se ptát na příčiny konfliktu, na události po roce 2014, na minské dohody, na rozšiřování NATO nebo na promarněné možnosti jednání.
Ostatně hledání příčin války před 24. únorem 2022 není žádná „proruská dezinformace“. Dělal to i papež František.
Už v roce 2022 připomínal varování, které před válkou vyslechl od jednoho z hlav států: NATO podle něj „štěkalo u bran Ruska“ a nechápalo, jak Rusko vnímá přibližování cizí vojenské moci ke svým hranicím. František následně řekl, že válka byla „možná nějakým způsobem vyprovokována nebo jí nebylo zabráněno“.
Současně přitom naprosto jednoznačně odsuzoval brutalitu ruských vojsk.
Právě to je podstatné. Odsoudit ruskou invazi a současně zkoumat, co jí předcházelo a zda jí bylo možné zabránit, není žádný rozpor.
Papež František dokonce výslovně varoval před pohledem na válku jako na jednoduchou pohádku o Červené karkulce, v níž je jedna strana dobrá a druhá zlá.
Pokud tedy dnes Rada Iustitia et Pax prakticky řadí hledání širších příčin konfliktu mezi projevy proruského informačního působení, nabízí se poněkud nepříjemná otázka:
Podléhal snad proruským dezinformacím také papež František?
Právě proto není možné každého, kdo odmítá pokračování války nebo hledá její širší příčiny, automaticky označovat za člověka ovlivněného propagandou. Může k témuž závěru dojít z docela jiného důvodu: protože považuje lidský život za hodnotu vyšší než území, státní prestiž nebo vojenské vítězství.
Nic z toho z něj nedělá méně vzdělaného člověka, oběť ruské propagandy ani člověka, který se ze strachu přimyká k autoritáři.
Ostatně papež Lev XIV. ve své encyklice upozorňuje právě na nebezpečí zjednodušených mediálních narativů, rozdělení světa na přátele a nepřátele, propagandy, dezinformací a strachu, které usnadňují představovat násilí jako nutné a nevyhnutelné.
Není to náhodou přesně výzva také k sebereflexi?
A nakonec ještě jedna otázka.
Rada se jmenuje Iustitia et Pax – Spravedlnost a mír.
Proto bych očekával stejnou citlivost k porušování lidských práv a mezinárodního práva bez ohledu na to, kdo je pachatelem a kdo spojencem České republiky.
Kde jsou tedy stejně kategorická prohlášení k ničení Gazy?
K okupaci Západního břehu Jordánu?
K útokům na Libanon?
K útokům Izraele a Spojených států proti Íránu?
Pokud taková stanoviska existují, rád si je přečtu.
Pokud neexistují, je na místě otázka, proč je morální rozhořčení Rady tak hlasité právě tam, kde se kryje s oficiální zahraniční a bezpečnostní politikou českého státu.
Církev přece nemá být náboženským oddělením jednoho politického tábora.
Nemá přebírat rozdělení světa od vlády, NATO, BIS, Washingtonu ani Moskvy.
Má být Kristovou církví.
A právě proto bych od ní v době války očekával především něco jiného než další zdůvodňování pokračování bojů. Očekával bych, že bude neúnavně připomínat hodnotu každého lidského života.
Ukrajinského i ruského.
Že bude hledat cestu k jednání právě tehdy, když ji politici označují za nemožnou.
Že bude dávat prostor svědomí i těm křesťanům, kteří odmítají zabíjet.
A že místo morální jistoty o spravedlivé válce bude cítit alespoň trochu hrůzy z toho, jak snadno jsme si znovu zvykli na větu, že další lidé prostě musí zemřít, aby jednou mohl přijít „správný“ mír.
Protože jestli mají mít slova „Iustitia et Pax“ ještě nějaký křesťanský význam, pak spravedlnost nemůže znamenat pouze potrestání nepřítele.
S pozdravem
Pavel Letko
Přidejte odpověď