11. září jsem nebyl na Manhattanu. Stejně jako stovky milionů dalších lidí jsem neviděl Boeing narazit do World Trade Center. Viděl jsem televizní obraz, na kterém se objekt označený televizí za Boeing přiblížil k věži a zmizel v ní. Rozdíl mezi těmito dvěma větami je celý obsah této kapitoly.
Tuto kapitolu pokládám za jednu z nejdůležitějších v celém seriálu. Viděl jsem mnoho videí zpochybňujících oficiální výklad 11. září, ale zde jsem vybral materiál, který považuji za mimořádný a neprávem málo známý: práci Ace Bakera a jeho The Great American Psy-Opera. Projekt vznikal v letech 2008–2011 a jeho síla pro mě spočívá především v tom, že nezůstává u tvrzení „obraz je podivný“, ale pokouší se krok za krokem rekonstruovat, jak mohla manipulace televizního obrazu technicky vzniknout.
Na konci kapitoly jsou videa, o nichž je zde řeč. Doporučuji je zhlédnout celá. Nejde o krátké klipy vytržené z kontextu, ale o souvislou argumentaci. Za sebe mohu dodat, že na samém začátku svého zájmu o 11. září jsem sbíral neupravené televizní i amatérské záběry z jedné z tehdejších obsáhlých databází. Věnoval jsem desítky hodin jejich hledání, porovnávání a zakreslování do mapy. Tehdy jsem se definitivně přiklonil na stranu těch, kteří oficiální výklad zpochybnili. Narazil jsem na záběry údajného druhého letadla, které podle mého porovnání nemohly být současně všechny pravé. Abych se vyhnul zkreslení v záběru, zvolil jsem si směr kouře jako orientační bod. Jedním z ukazatelů byl tedy vztah směru letu ke kouři z první věže. Zjednodušeně řečeno, podle jednoho videa letadlo přiletělo po větru a podle jiného videa proti větru. Položil jsem si otázku: jak to, že tyto rozpory nikdo forenzně nevyšetřoval? Který záznam je původní? Který je pozdější? A jestli je některý falešný, proč vznikl?
Tehdy jsem práci Ace Bakera ještě neznal. Na začátku jsem si kladl dvě základní otázky:
Jak nám byl obraz 11. září prezentován? Byla letadla skutečná?
Jak mohla být provedena řízená demolice WTC 1, WTC 2, WTC 7 a části Pentagonu?
V této kapitole se soustředím především na první otázku.
Co jsme viděli?
Neviděl jsem událost. Viděl jsem její obraz. To není hra se slovíčky. Mezi událostí a mýma očima byla kamera. Objektiv. Elektronika. Přenos. Režie. Obrazový mixér. Titulky. Barevné korekce. Střih. Reprízy. A nakonec televizor v mém pokoji. Televize přitom nedodá jen obraz. Dodá i jeho význam. Ten často dodává komentátor, který vidí to co já – a co mu navíc řeknou, že má říkat. Mezi tím, kdo natáčí video a případně upravuje obraz je docela velký prostor.
Letadlo?
Druhý objekt zmizí v jižní věži a během několika sekund už nejde o leteckou nehodu. Jde o útok.
To je po druhém zásahu pochopitelná pracovní interpretace. Jenže během několika málo hodin se začne objevovat ještě něco konkrétnějšího:
Usáma bin Ládin.
Na CNN se už kolem poledne 11. září probírala právě bin Ládinova organizace; generál Wesley Clark podle moderátorky říkal, že jen ona je schopná tak koordinované akce. Senátor Orrin Hatch rovněž mluvil o bin Ládinovi. Ve 12:29 CNN dokonce vysílala reakci Talibanu, který už výslovně popíral, že by za útokem bin Ládin stál. Ještě nejsou identifikovány všechny oběti. Ještě se kouří z trosek. Ještě se nevyšetřilo místo činu. Ale televizní příběh už získává jméno.
Usáma bin Ládin.
Divák tedy nedostává jen obraz. Dostává zároveň průvodce obrazem. A když průvodce mluví dostatečně jistě, člověk přestane zkoumat, co vlastně viděl.
Simon Shack: vypnout komentář a dívat se
V roce 2007 zveřejnil Simon Shack devadesátiminutový film September Clues. IMDb jej u filmu uvádí jako režiséra, scenáristu, producenta i střihače. První verze se na internetu objevovala pod pseudonymem Social Service. Shack udělal něco metodicky jednoduchého a zároveň provokativního: vzal televizní vysílání 11. září a začal je porovnávat jako obrazový materiál. Neptal se nejdřív, co mu říká komentátor. Ptal se, co je na obraze. Jeho závěry šly postupně velmi daleko. Později zpochybňoval nejen letadla, ale také rozsáhlé části veřejného příběhu o obětech. V tomto seriálu nemusím přijímat celý jeho svět, abych použil jeho základní otázku.
Je televizní záznam důkazem sám o sobě – nebo je také předmětem vyšetřování?
Ace Baker: muž z mediální výroby
Ještě zajímavější je Alexander „Ace“ Baker. Ne proto, že by měl úřední razítko „expert na 9/11“. Takové razítko neexistuje. Ale Baker rozhodně nebyl anonymní člověk, který objevil videoeditor po večerech na YouTube. Ve veřejných soudních dokumentech je popsán jako profesionální skladatel, textař a hudební producent. Od 90. let spolupracoval s Clair Marlo v produkční společnosti Invisible Hand Productions. Jeho hudba byla podle žaloby během následujících desetiletí odvysílána v televizi doslova tisíckrát a kolem roku 2010 mu jen autorské příjmy BMI přesahovaly 100 000 dolarů ročně.
Databáze AllMusic jej vedou jako skladatele, producenta, zvukaře, aranžéra a hráče. Filmové a televizní databáze uvádějí jeho hudbu například u American Splendor, Wild Side, Melrose Place a dalších produkcí.
Sonoton u nahrávek z roku 2000 uvádí, že Alexander „Ace“ Baker produkoval, nahrával a mixoval materiál ve vlastním studiu v Kalifornii. Zkrátka: žádný zkrachovalec, který se po ztrátě zaměstnání rozhodl vysvětlit Hollywoodu, jak se dělá obraz – a veřejně obvinit velké televizní sítě a státní aparát z manipulace největší mediální události století není zrovna osvědčený způsob, jak si v téže branži zjednodušit kariéru.
Baker se sám označoval za videografa a odborníka na video compositing – skládání více obrazových vrstev do jednoho výsledného záběru – a své tvrzení se nesnažil podepřít jen řečmi. Vytvářel vlastní demonstrace, v nichž ukazoval, jak by se letadlová vrstva, maska, pohyb, barevná korekce a další prvky daly technicky kombinovat. A zajímavé je ještě něco. Baker se Simonem Shackem nebyl v mnoha detailech zajedno. Shack například z barevných rozdílů a některých perspektivních jevů vyvozoval závěry, které Baker odmítal jako chybné nebo přehnané. U Fairbanksova odrazu v čelním skle Baker Shacka přímo opravoval. To je pro mě cennější než sekta, v níž všichni opakují jednu větu. Dva zastánci obrazové manipulace se přou o mechanismus a jednotlivé důkazy. Společná otázka však zůstává.
Proč televizní záznamy obsahují jevy, které vůbec vyžadují takovou debatu?
Letadlo, které se ztratí
Nejslavnější záběry druhého zásahu zná skoro každý. Objekt přiletí z pravé nebo levé strany obrazu – podle kamery – a potom se celý, od nosu po ocas, ztratí ve fasádě. Žádné velké části křídel se před ohnivou koulí viditelně neodtrhnou. Motory nejsou vidět odskakovat. Trup se v dostupném televizním rozlišení před zmizením zřetelně nerozpadne. Je tam letadlo. Pak není. A budova vybuchne v ohnivé kouli.
Právě to znepokojilo člověka, který jeden z nejznámějších záběrů sám natočil. Profesionální videograf Evan Fairbanks o svém záznamu v televizním rozhovoru řekl:
„It disappeared like a bad special effect.“
(„Zmizelo to jako špatný filmový trik.“)
A dodal, že je pro něj i po opakovaném přehrání obtížné pochopit, co se na záběru vlastně děje.
To je pozoruhodná věta. Ne od Simona Shacka. Ne od Ace Bakera. Od muže, který držel kameru.
Peter Jennings se také dívá
Peter Jennings, dlouholetý hlavní moderátor ABC News a jedna z nejznámějších tváří amerického televizního zpravodajství, vedl 11. září mimořádné vysílání ABC. Při jednom z přehrání záběru druhého zásahu komentoval průnik letadla slovy, že letadlo jde „completely in one side“ – „úplně dovnitř jednou stranou“. Jindy použil při pohledu na obraz přirovnání ke grafickému umělci. Samozřejmě tím netvrdil, že sleduje podvod. Jeho jazyk je ale zajímavý právě proto, že spontánně popisuje obraz jako něco, co připomíná grafický efekt. Divák si může říct totéž. Sakra, proč to vypadá takhle? A než otázku dokončí, komentátor už pokračuje:
Útok. Terorismus. Bin Ládin.
Chopper 5: nos z druhé strany
A potom je tu WNYW Fox 5 – takzvaný Chopper 5. V rozhodující sekvenci letadlový obraz zmizí za hranou jižní věže. Krátce nato se na opačné straně budovy objeví tmavý protáhlý útvar. Na několika snímcích skutečně připomíná nos nebo přední část letadla. Přitom žádná oficiální verze netvrdí, že kokpit Boeingu proletěl celou budovou a vyšel druhou stranou v celku.
Shack tuto anomálii vyložil jako chybu obrazové masky: vložená letadlová vrstva měla zmizet za předem vytvořenou hranicí, ale kamera se podle jeho hypotézy pohnula a část letadla „vyjela“ z masky.
Baker přišel s vlastní variantou živého compositingu a prakticky ukazoval, jak může při příliš pozdním vypnutí vrstvy vzniknout právě podobný efekt. Nazval jej Pinocchio’s Nose – Pinocchiův nos.
Nemusím teď rozhodnout, zda Shackova konkrétní maska nebo Bakerův konkrétní postup byly přesně tím, co se stalo.
Co je ten útvar na druhé straně budovy?
Chyba compositingu?
Pokud máme záznam, který slouží jako ikonický důkaz nárazu letadla, je to naprosto legitimní otázka.
A pak obraz zčerná
Sekvence Chopper 5 má ještě jednu zvláštnost.
Konec stejné dodané sekvence: oranžový útvar, bezprostředně následující černý obraz a návrat vysílání.
Krátce po této obrazové anomálii přechází záběr do černa. Baker to interpretoval jako zásah obrazové režie – stažení faderu poté, co si někdo všiml chyby. Jiní autoři se později přeli o to, zda šlo o technický výpadek, kamerový jev nebo něco jiného. Obraz však zůstává obrazem.
Podivný útvar.
A vzápětí černo.
Možná dvě naprosto nevinné technické náhody těsně za sebou.
11. září má na technické náhody mimořádný talent.
Titulky tam, kde bych se chtěl dívat
Televizní obraz navíc nikdy není čisté okno.
Je na něm logo stanice. LIVE. BREAKING NEWS. Čas. Burzovní ticker. Červené a modré pruhy. Dělená obrazovka. Později nápisy AMERICA UNDER ATTACK.
Někdy grafika zakryje právě část obrazu, která by při pozdější analýze byla zajímavá.
Baker například u Fairbanksova záběru upozornil, že odraz věží a letadlového obrazu v čelním skle auta ve spodní části snímku byl v některých televizních verzích překryt logem nebo grafikou a v jiných verzích úplně oříznut. U reprízy Chopper 5 se zase objevuje velká televizní grafika přes část záběru. Samo o sobě to není důkaz padělání. Každopádně je však trochu divné, když ta nejzajímavější část, totiž náraz letadla, je překryt grafikou se spodním bannerem. No, spodním. On se stává spíše středovým bannerem, protože zasahuje téměř do poloviny obrazu, jen aby zakryl to nejpodstatnější. Je to však skvělá připomínka, že divák nevidí surový kamerový materiál. Vidí hotový televizní výrobek.
A jestli mi někdo tvrdí, že právě tento výrobek je hlavním důkazem toho, co se fyzicky stalo, pak chci původní kamerový záznam bez ozdob.
Baker nabízí 100 000 dolarů
Baker to chtěl také. V srpnu 2008 veřejně vypsal nabídku 100 000 dolarů pro WNYW, pokud mu poskytne vysílací kopii původního Chopper 5 záznamu a současně kompletní výstup stanice z rána 11. září v kvalitě první generace. Požadoval materiál bez barevných korekcí, frame blendingu a dalších úprav a chtěl i verzi původního kamerového obrazu bez televizní grafiky. Nabídku podepsal vlastním jménem Alexander „Ace“ Baker a uvedl, že má k dispozici 100 000 dolarů pro toho, kdo mu dodá neupravený materiál, který vysílala TV. Nevím o veřejně doloženém případu, že by WNYW výzvu přijala.
Je ale těžké tvrdit, že Baker jen seděl doma a odmítal možnost získat kvalitnější zdroj. Chtěl původní neupravený zdroj a byl ochoten za něj zaplatit cenu menšího domu. Když zdroj nedostal, nesložil ruce v klín, ale vytvořil svoji verzi příběhu resp. vlastní šetření a dal k dispozici veřejnosti.
Podivné barvy
Pak jsou tu barvy. Když vedle sebe položíme různé záznamy téhož jasného newyorského dopoledne, jejich barevný charakter je místy překvapivě odlišný. Některé jsou modré. Některé šedozelené. Některé mají výrazně zvýšenou saturaci. Letadlo je jednou tmavé téměř k černé, jindy světlejší. Baker sám upozorňoval, že barevné korekce mohou v compositingu pomoci spojit vrstvy, které k sobě původně barevně nesedí.
Současně ale právě on kritizoval Shacka za to, že z barevných rozdílů vyvozoval víc, než samy dokazují.
Tohle je jeden z momentů, kdy Bakerovi věřím právě proto, že brzdí vlastního spojence. Barva sama nedokazuje falešné letadlo. Dokazuje něco prostšího.
Obraz je technicky zpracovaný. „Přímý přenos“ je zásadně upraven. Jinak by slunečno bylo slunečno na všech „přímých přenosech“
Baker versus Shack
Shack často říká: obraz je falešný a jeho konkrétní anomálie jsou chyby animace. Baker říká něco technicky užšího: některé záběry lze vysvětlit skládáním obrazových vrstev a ukazuje mechanismus, jak by takový postup mohl fungovat. A současně Shackovi několik jeho argumentů odmítl. Proto z nich nedělám dva apoštoly jedné víry. Beru je jako dva vyšetřovatele stejného místa činu. Jeden někdy střílí od boku. Druhý vytahuje obrazový software a snaží se ukázat mechanismus. Oba ale udělali věc, kterou tehdejší televizní komentář téměř nedovoloval:
zastavili obraz.
Televizní kouzelník
A tady je podle mě největší síla celého televizního problému. Divák v přímém přenosu nemá tlačítko pauza v hlavě. Vidí letadlo. Bum. Oheň. Lidé křičí. Komentátor říká útok. Za chvíli se vysloví jméno Usáma bin Ládin. Emoce spojí jednotlivé obrazy rychleji než kriminalista. Nikdo se v tu chvíli neptá, jestli se křídlo deformovalo. Nikdo nepočítá snímky Chopper 5. Nikdo nezkoumá, proč z druhé strany věže vyběhl tmavý útvar. Nikdo neřeší, proč má jeden záběr barvu letního rána a druhý barvu akvária i když jde o údajně stejné místo a stejný čas. Nikdo nepožaduje nezpracovaný původní obraz. Průvodce po celém představení stojí vedle obrazu a klidným hlasem sděluje:
Je jasno. Teroristický útok.
Usáma bin Ládin.
A člověk přestane sledovat kouzelníkovy ruce.
Co tedy zatím vím?
Nevím ještě, jak přesně vznikl každý televizní záběr. Ale vím něco, co je pro další vyšetřování důležité.
Televizní záznam není průhledné okno do reality. Je to vyrobený mediální objekt. Existují různé verze tohoto vyrobeného objektu. Existují barevné zásahy. Existují grafické překryvy a ořezy. Existují krátké výpadky. Existuje Chopper 5 s útvarem připomínajícím nos na opačné straně věže. Existují záběry, v nichž se letadlový obraz celým svým obrysem prostě ztratí ve fasádě. A existuje profesionální videograf, který svůj vlastní slavný záběr popsal jako „špatný filmový trik“. Vedle toho existuje etablovaný mediální profesionál Ace Baker, který se pokusil ukázat, jak by některé z těchto jevů mohly vzniknout compositingem. To už je dost na jediný závěr:
Televizní obraz musí být vyšetřován stejně jako každý jiný důkaz.
Ne uctíván. Ne přehráván s hudbou. Ne opatřen šipkou „Flight 175“ a považován za vyřešený. Vyšetřován.
A v příštím kroku se podívám ještě přesněji na objekt, kterému televize řekla Boeing. Jak se pohybuje.
Jak mizí. A co po sobě na obraze zanechává.
Poznámky a prameny
1. CNN, 11. září 2001 – první hodiny po útocích.
Ve 12:29 ET CNN přenášela prohlášení vůdce Talibanu Muhammada Umara, který výslovně odmítal odpovědnost Usámy bin Ládina. Ve 12:40 ET Judy Woodruff připomněla výrok generála Wesleyho Clarka, podle něhož je bin Ládinova organizace schopná útoku takového rozsahu; ve stejném rozhovoru o ní hovořil senátor Orrin Hatch.
CNN – 12:29 ET
CNN – 12:40 ET
2. Simon Shack – September Clues (2007).
IMDb uvádí Simona Shacka jako režiséra, scenáristu, producenta a střihače filmu založeného na porovnávání televizního zpravodajství z 11. září.
September Clues – IMDb
3. Alexander „Ace“ Baker – profesní zázemí.
Bakerovo federální soudní podání popisuje vznik Invisible Hand Productions, práci pro televizní hudební produkci, tisíce televizních užití jeho hudby a BMI royalties přes 100 000 USD ročně kolem roku 2010. Profesní kredity potvrzují také AllMusic a Sonoton; Sonoton uvádí Bakerovu produkci, nahrávání a mix ve studiu The Homestead v Kalifornii.
Baker – Verified First Amended Complaint
Alexander „Ace“ Baker – AllMusic
Sonoton – Festival of Eve
4. Ace Baker – video compositing, Chopper 5 a „Pinocchiův nos“.
Bakerův vlastní technický výklad hypotézy živého compositingu, práce s obrazovými vrstvami, keyingem a maskou; samostatná stránka Pinocchio’s Nose obsahuje jeho vysvětlení „nose-out“ sekvence i obrazové výřezy.
Theory of Live 9/11 Airplane Composites
Pinocchio’s Nose
5. Evan Fairbanks.
Bakerův archiv reprodukuje Fairbanksův televizní výrok o vlastním záběru: „It disappeared like a bad special effect.“
Ace Baker – Evan Fairbanks
6. Ace Baker – nabídka 100 000 USD za Chopper 5.
Bakerova veřejná výzva WNYW z 19. srpna 2008 obsahuje požadavek na kopii původního Chopper 5 a vysílacího výstupu stanice první generace, bez barevných korekcí, frame blendingu a televizní grafiky.
$100,000 WNYW Chopper 5 Challenge
7. 9/11 – The Great American Psy-Opera.
Bakerova stránka z června 2012, na níž oznámil zveřejnění prvních osmi kapitol filmu; zvlášť upozorňuje na kapitolu 7 The Key věnovanou video compositingu.
Ace Baker – The Great American Psy-Opera
- díl Rozcvička – Bakerovy „Psy opery“ pod „False flag“, či-li „Psychologické operace“ pod „falešnou vlajkou“. Jinými slovy – psychologické operace Spojených států pod falešnou vlajkou terorismu Usamy bin Ladina a Al-Káidy. 1.díl diváky seznámí především s obrazovým materiálem hlavních vysílacích TV stanic a s bezprostředním oficiálním výkladem událostí 11. září 2001. Oficiální verzí už v tomto díle probleskují pochybnosti o pravdivém výkladu toho co skutečně vidíme. Titulky jsou převzaty z anglické verze, přeložené strojovým překladem. Titulky a nápisy v původním obrazu (zejména v úvodu) nejsou zohledněny, jelikož se domnívám, že i bez tohoto překladu je celkem jasné co vidíme a jaký je smysl slyšeného i viděného.
2. díl tady už jdeme k jádru pudla. 2. díl nás zavede od Bažanta přes nový světový řád (New World Order) prostřednictvím Nového Pearl Harboru až ke zprávě NIST (National Institute of Standards and Technology) z roku 2005.
3. díl začíná fyzikou základní školy. Barva ohně hovoří mj. o teplotě hoření. Založeno Scholars for 9/11 Truth (Akademici za pravdu o 11. září). Díl končí rozporem mezi akademiky ohledně způsobu destrukce budovy. Také Ace Baker je překvapený možnou verzí „no plane“. .
4. díl je věnován alternativě v alternativě. Tedy názory Dr. Judy Wood. Není to šálek mé kávy, ale v této části je řada skvělých záběrů na okolí WTC, neobvykle postižená auta a další budovy.
5.díl Žaloby a vyjádření pilota
6.díl – manipulace
7.díl manipulace
8. díl Závěr
Přidejte odpověď