V předchozím článku jsme se od světoznámého architekta Daniela Libeskinda dozvěděli, že Luděk Sekyra není jen tak obyčejný developer.
Je to prý velký filozof.
Takové sdělení bychom neměli přejít bez hlubšího zamyšlení. Velcí filozofové se totiž rodí různě. Sókratés chodil po Athénách a obtěžoval spoluobčany otázkami až je opravdu terminálně naštval. Diogenés bydlel v sudu. Kant každé odpoledne vyrážel na pravidelnou meditativní procházku.
Luděk Sekyra začínal ve vedení Socialistického svazu mládeže, pokračoval přes IPB, IPS, Františka Mrázka, nekorunovaného kmotra české mafie, poté našel spřízněnou duši uvnitř „křesťanské“ KDU-ČSL Daniela Hermana, Tomáše Halíka a Václava Havla in memoriam. A Oxford.
Každý myslitel má svou cestu.
obrázek převzat z webu https://sekyragroup.cz/ No, je to krása vesmírná. Nekup to.
Na počátku bylo Rudé právo
Luděk Sekyra vystudoval práva, působil na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, byl funkcionářem Socialistického svazu mládeže a členem KSČ. Ještě 13. listopadu 1989, pouhé čtyři dny před zásahem na Národní třídě, vyšla na titulní straně Rudého práva fotografie z celostátní konference SSM, na níž je zachycen mezi svazáckými představiteli. Informaci včetně přesného data později připomněla MF DNES. Někteří lidé opravdu dokážou vystihnout poslední chvíli k nástupu do správného vlaku. Sekyra nastoupil do toho socialistického těsně před konečnou stanicí. Když souprava dojela, nezůstal ovšem bezradně stát na peróně. Nerozhlížel se rozpačitě jako většina Čechoslováků. Někde tam se už rodila nová hodnotová orientace budoucnosti. Sekyra rychle a bezpečně přesedl.
Po listopadu začal pracovat v advokátní kanceláři profesora Milana Bakeše a zabýval se restitucemi nemovitostí. Poznal tak rodící se trh s domy, pozemky a vlastnickými nároky právě v okamžiku, kdy se majetek zabavený komunistickým státem vracel původním vlastníkům nebo jejich dědicům.
To je dnes uhlazený příběh vzniku jeho podnikání: schopný právník pomáhal restituentům a postupně vybudoval realitní skupinu.
Možná.
Jenže mezi správou několika vrácených činžáků a ovládnutím jednoho z největších stavebních podniků v zemi zeje poměrně hluboká stavební jáma.
A právě v ní se objevuje IPS.
obrázek převzat z webu https://sekyragroup.cz/ originální, krásné a citlivě navazující na historickou Prahu
Bakala kontra Sekyra
Roku 2000 se Sekyrova společnost Středoevropská stavební ucházela o většinový podíl v podniku IPS – Inženýrské a průmyslové stavby.
Nešlo o okresní zednickou partu. IPS byla stavební kolos s tisíci zaměstnanců a mnohamiliardovými tržbami.
Proti Sekyrovi stála Skanska. Na její straně v souboji vystupoval také Zdeněk Bakala, tehdejší šéf Patrie. Časopis Euro proto svou pozdější rekonstrukci celého případu příznačně nazval „Bakala kontra Sekyra“. Sekyrova „Středoevropská stavební“ nabídla za majoritní balík nejvyšší cenu a soutěž skutečně vyhrála. Sekyra tedy IPS nejen chtěl získat. On ji získal a v dubnu 2000 se stal předsedou jejího představenstva. Nepříliš známý realitní podnikatel tak v prvním kole porazil nadnárodní Skansku a Zdeňka Bakalu. To už vyžaduje buď výjimečný obchodní talent, výjimečné financování, výjimečné přátele – nebo nejlépe všechno dohromady.
Koupit firmu je snadné. Stačí mít banku
Sekyra ovšem neměl více než dvě miliardy korun potřebné k zaplacení akcií volně k dispozici. Převzetí záviselo na financování od Investiční a poštovní banky. Podle dobových rekonstrukcí poskytla IPB akviziční financování a součástí zajištění byl kupovaný balík akcií IPS. To není totéž jako ručení provozním majetkem samotné IPS; tvrzení, že IPS ručila svými budovami či účty za vlastní převzetí, nemáme doloženo.
Podnikatelská filozofie byla přesto pozoruhodná:
Bankovní úvěr umožní koupit stavební kolos a kupované akcie pomáhají zajistit úvěr, kterým byly pořízeny.
Moderní kapitalismus tím krásně překonává staromódní představu, že k nákupu majetku potřebujete peníze.
Stačí potřebovat úvěr.
A správné přátele.
obrázek převzat z webu https://sekyragroup.cz/ Tohle je mnohem vyzrálejší než socialistické králíkárny. Inu, demokratický pokrok nezastavíš
Vstupuje Sekyrka
Právě zde se v příběhu objevuje člověk, jehož zájem o morální filozofii nebyl dosud řádně zdokumentován.
František Mrázek.
Ze zveřejněných policejních odposlechů podle rekonstrukce časopisu Euro vyplývalo, že Mrázek a lidé z jeho okruhu podporovali Sekyrův boj o IPS. Euro mezi Sekyrovy pomocníky zařadilo vedle Mrázka také lobbisty a politiky ODS Vlastimila Tlustého a Ivana Langera. Langer později tvrdil, že byl v kontaktu pouze se Sekyrou a o Sekyrových dalších vazbách nevěděl. Navíc Langer prý podporoval Sekyru z čistě vlasteneckých důvodů. Prostě nechtěl znovu Švédy na Karlově mostě, no. Nevyšlo to. Nakonec to nevyšlo, ale Langer vejde do dějin jako velký vlastenec, něco jako Palacký, Dobrovský a F.L.Věk v jednom vkusném balení.
František Mrázek Sekyrovi v telefonátech říkal „Sekyrka“ a téměř se podle Sekyry neznali – až na pár desítek telefonátů. Zdeněk Bakala byl v jeho kódové řeči „Bakalář“ nebo „Učitel“.
Někdo má přátele na Facebooku. Někdo v Oxfordu. A někdo má přezdívku v policejních odposleších kmotra českého byznysu, Františka Mrázka.
Sekyra později zdůrazňoval, že Mrázek nebyl jeho obchodním partnerem a jeho role byla pouze okrajová. To může být pravda. Také nelze tvrdit, že Sekyra byl členem Mrázkovy organizace nebo že byl v souvislosti s IPS odsouzen za trestný čin. To by při jeho kontaktech bylo také velmi nepravděpodobné. Za prvé Sekyra měl vždycky kladný vztah k demokratickému zřízení a za druhé měl i dobré kamarády.
Zůstává však otázka:
Proč se nejznámější postava českého organizovaného podsvětí František Mrázek tak podrobně zajímala o úvěr, firmu a obchod člověka, s nímž vlastně neměla skoro nic společného?
V Mrázkově okruhu se objevoval také Martin Hejl – nikoli stejnojmenný pražský náměstek primátora, nýbrž bývalý důstojník BIS a pozdější bezpečnostní ředitel Národního bezpečnostního úřadu. Člověk, jehož pracovní náplní bylo chránit stát a jeho tajemství, se podle zveřejněných odposlechů stal jedním z Mrázkových nejcennějších informačních zdrojů.
Mrázek mu v lednu 2000 telefonoval také kvůli boji o IPS. Když potřebujete koupit největší stavební firmu v zemi, hodí se banka, několik politiků a člověk, který ví, co právě vědí tajné služby.
Možná byl František Mrázek jen neobyčejně společenský člověk. Možná byl vlastencem podobně jako Ivan Langer. Ostatně ODS byla plná takových vlastenců co přáli českým firmám co nejvíce úspěchů. A ty české firmy zase přáli hodně úspěchů ODS. Oboustranně pochopitelně zcela nezištně. Nezapomeňte, šlo a jde o velké vlastence!
Hrob Františka Mrázka v Českém Brodě, JanSuchy – Vlastní dílo
Na druhé straně stál Bakala
Ani Skanska ovšem nevstupovala do boje sama a neozbrojená.
Podle Eura se kolem její nabídky pohybovali Zdeněk Bakala, lidé z bankovního prostředí a představitelé tehdejší výkonné moci. Rekonstrukce upozornila, že zatímco na straně Sekyry lobbovali zejména opoziční politici ODS a Mrázkův okruh, Bakalova strana měla podle odposlechů výrazně lepší přístup k lidem s reálnou výkonnou mocí. Souboj o IPS tedy nebyl klasickou soutěží, v níž dva podnikatelé předloží nabídku a nejlepší zvítězí. Byla to soutěž dvou mocenských sítí.
Jedna měla Františka Mrázka, Tlustého a Langera. Druhá Bakalu, bankovní kruhy a lepší přístup k tehdejší vládní moci. Občan měl demokracii.
Tři měsíce v IPS
Financování od IPB dlouho nevydrželo. Banka úvěr neprodloužila, sama se dostala do nucené správy a její aktiva převzala ČSOB. IPS nakonec získala Skanska. Sekyrovo panování nad stavebním kolosem trvalo přibližně tři měsíce. Bylo by však chybou tvrdit, že pouze prohrál, zamával z nádraží a odjel domů tramvají. Euro v rekonstrukci případu citovalo odposlechnutý Sekyrův výrok:
„My odtud po třech měsících odejdeme a odneseme 150 milionů.“
Časopis současně uvedl, že Sekyra získal od ČSOB určité odškodnění a další prostředky z toho, „co stačil vytáhnout z IPS“, přičemž peníze měly sloužit také ke splácení půjček nabraných během boje o podnik. Přesná čistá částka, která Sekyrovi nebo jeho skupině zůstala, není z veřejných podkladů zřejmá.
Proto nelze napsat jako prokázaný fakt:
Sekyra vytáhl z IPS 150 milionů.
Lze však napsat:
Sekyra byl podle zveřejněného odposlechu přesvědčen, že po třech měsících odejde se 150 miliony, a dobový tisk uváděl, že při odchodu získal odškodnění a další prostředky spojené s krátkým ovládáním firmy.
To už není špatný výsledek tříměsíčního filozofického semináře.
Zvlášť když na počátku nedržíte ani tak peníze jako spíše dobré slovo na správném místě, správným lidem a ve správnou dobu.
Byla IPS počátkem Sekyrova bohatství?
Přesnou účetní odpověď z veřejných dokumentů nemáme. Víme však, že před IPS byl Sekyra méně známým realitním podnikatelem, který na akvizici potřeboval bankovní financování. Po IPS už byl člověkem, jenž dokázal na několik měsíců ovládnout jeden z největších stavebních podniků v zemi, jednat se Skanskou, ČSOB, IPB a pohybovat se mezi nejvlivnějšími podnikateli, bankéři a politiky.
Jestli IPS nebyla počátkem jeho velkého majetku, byla přinejmenším počátkem jeho vstupu do nejvyšší ligy. Některé univerzity vydávají absolventům diplom.
V devadesátkách platily kontakty. To se takhle soudruh sešel se soudruhem, přibrali k tomu vlastence – a hle, majetek jim spadl do demokratického klína v soukromém vlastnictví.
Od Mrázka k pražské ODS
Sekyra pokračoval ve velkém developmentu.
A velký pražský developer nemohl dlouho zůstat daleko od pražské politiky. V Praze totiž bez politických kontaktů obtížně přestavíte koupelnu, natož nádraží, nebo celou městskou čtvrť. Za éry Pavla Béma se Sekyra pohyboval ve stejném společenském a podnikatelském prostředí jako lidé spojovaní s pražskou ODS, především Roman Janoušek a Tomáš Hrdlička. Nadační fond proti korupci později popisoval Sekyrovy kontakty s tímto okruhem a jeho následný přesun k lidovcům po změně poměrů kolem roku 2010. Sekyra později vysvětloval, že se developer nemohl politickým podnikatelům ovládajícím Prahu vyhnout. To je možné. Člověk se někdy nemůže vyhnout dešti.
Méně obvyklé je však stýkat se s deštěm ve společenských salonech a následně tvrdit, že šlo jen o povětrnostní podmínky. Kolem roku 2010 začala pražská ODS ztrácet moc i reputační použitelnost. Jména Bém alias Kolibřík, Janoušek alias Lord Voldemort už neotvírala pouze dveře. Otevírala také policejní spisy.
Pro Sekyru to byla výzva. Přesedat! Měl už v tom určité zkušenosti. Byl čas na novou stáj.
obrázek převzat z webu https://sekyragroup.cz/
Luděk Sekyra prochází konverzí
Sekyra přešel k podpoře KDU-ČSL. Jistě nikoliv proto, že by lidovci právě získávali šanci vrátit se do vlády. Šlo o duchovní vývoj. Někteří lidé uslyší Boží hlas v poušti. Jiní v okamžiku, kdy stará politická síť přestává fungovat. Sám Sekyra později při vysvětlování své minulosti řekl, že každý člověk prochází určitou konverzí. Je to půvabné slovo. U skutečné konverze však bývá zvykem pojmenovat předchozí hříchy, projevit lítost a případně napravit způsobené škody.
V moderním developmentu zřejmě stačí ke konverzi vyměnit politickou stranu. Někteří lidé uslyší Boží napomenutí a konvertují k náboženství. Svatý Pavel z Tarsu byl na cestě do Damašku sražen z koně a prožil obrácení, které změnilo celý jeho život. Luděk Sekyra z koně nespadl. Zdá se, že pouze včas přesedl na jiného a konvertoval od ODS k Lidovcům..
Z pražské ODS ke KDU-ČSL, od Janouška k Hermanovi a od Mrázkových odposlechů k morální filozofii v Oxfordu.
Připomíná to třetí díl Kmotra. Michael Corleone už nechce být jen mafiánem. Chce starý kapitál převést do světa bank, Vatikánu, charity a společenské úctyhodnosti. Nejde ani tak o to změnit minulost. Stačí změnit prostředí, v němž se o ní mluví.
Sekyrova cesta má podobnou dramaturgii. Jen místo Vatikánské banky přichází KDU-ČSL, místo arcibiskupa Daniel Herman, místo kardinála Tomáš Halík a místo společnosti Immobiliare Oxfordská univerzita.
Michael Corleone se alespoň trápil vinou. Luděk Sekyra prochází konverzí podstatně praktičtěji: staré kontakty vymění za nové, policejní odposlechy za nadační výroční zprávy a jméno „Sekyrka“ za profesuru morální filozofie.
V Kmotrovi se Michael snaží dostat rodinu z podsvětí. Zde to někdy vypadá, jako by stačilo dostat podsvětí z výsledků internetového vyhledávání.
Čerstvý konvertita Sekyra hledal nové kamarády. Nové demokratické přátele. A kdo hledá, jak známo, najde.
Na počátku nové epochy byl Wolf
Zde přichází na scénu Jan Wolf, pražský lidovecký politik, stranický organizátor a pozdější pražský radní pro kulturu.
Česká pozice o něm už v únoru 2014 napsala článek s názvem „Sekyrův muž na radnici“. Wolf se současně stal poradcem ministra kultury Daniela Hermana.
Sekyra o Wolfovi veřejně prohlásil:
„Honza je talentovaný politik. Díky němu uspěli lidovci v Praze, protože na kandidátní listinu přivedl Daniela Hermana.“
Wolf tedy nebyl jen bezvýznamný člen místní organizace, který po schůzi skládal židle.
Spojoval Sekyru, pražskou KDU-ČSL, Daniela Hermana a později pražský magistrát.
Správný přítel nemusí být premiér. Někdy je užitečnější člověk, který ví, koho přivést na kandidátku, komu otevřít dveře a kterému ministrovi dělat poradce.
Sponzor lidovců
Sekyra finančně podporoval KDU-ČSL v době jejího návratu do celostátní politiky. Dobový tisk jej označoval za významného sponzora strany; právě jako významný sponzor KDU-ČSL byl zmiňován také v souvislosti s projektem Kaplického knihovny na Rohanském ostrově. Politické dary jsou samozřejmě legální. Stejně jako je legální, když se dárce schází s vedením strany, hovoří s ministry a vysvětluje jim své představy o budoucnosti města. Pouze lidé s nedostatkem víry v demokracii občas přemýšlejí, proč miliardář dává miliony právě malé straně, která se vrací do vlády.
Správná odpověď je samozřejmě:
Protože miluje její program.
Stejně jako banky poskytují miliardové úvěry z lásky k podnikatelskému záměru. A vlastenectví! To je dobré pro všechny. Moc to dnes nestojí a dobře se to prodává. Nebo schovává.
Daniel Herman a zázrak na Rohanském ostrově
Po volbách roku 2013 se KDU-ČSL vrátila do vlády a Daniel Herman se stal ministrem kultury.
Prakticky současně se začal znovu objevovat plán postavit Kaplického Národní knihovnu, známou jako blob nebo chobotnice, nikoliv na Letné, ale na Rohanském ostrově. Tedy právě v území, kde Sekyra připravoval rozsáhlou developerskou výstavbu. Luděk Sekyra tehdy Lidovým novinám vysvětlil, že blob by Rohanský ostrov „urbanizoval, zatraktivnil a dal by mu jistou kulturní náplň“. Dobový tisk současně připomínal, že projekt podporovali jak ministr Herman, tak významný sponzor KDU-ČSL Sekyra. To je jistě pravda. Ikonická veřejná budova by území zatraktivnila.
Přivedla by návštěvníky, infrastrukturu a zájem médií. A zcela náhodou by zvýšila hodnotu okolních pozemků a budoucích bytů. Taková je někdy zvláštní vlastnost kultury: nejlépe rozkvétá na pozemku developera co má správné přátele. Nemáme důkaz o tajné smlouvě typu „dar straně výměnou za blob“. Sekyra i Herman takovou interpretaci odmítali.
Máme pouze časovou posloupnost:
- významný sponzor KDU-ČSL,
- návrat strany do vlády,
- Herman na ministerstvu kultury,
- a ministerská podpora kulturní dominanty v Sekyrově developerském území.
Jistě jen série šťastných náhod a dobrých úmyslů. A štěstí, jak nás poučil Daniel Libeskind, k úspěchu potřebujete.
Herman přivádí Halíka
Daniel Herman však pro další vývoj udělal ještě něco důležitějšího. Představil Sekyru Tomáši Halíkovi. Halík později sám popsal jejich seznámení:
„Já ho znám čtyři měsíce. Potkal jsem ho, když jsem dostal Templetonovu cenu, na ministerstvu kultury byla tiskovka a tam mi ho představil Herman.“
Templetonovu cenu Sekyra Halíkovi nezařídil. Naopak. Templetonova cena zajistila Sekyrovi Halíka. Halík právě získal mezinárodní duchovní ocenění, značnou mediální pozornost a postavení české morální autority. Sekyra měl peníze, politické kontakty, developerské projekty a minulost, o níž nebylo radno hovořit příliš dlouho v jedné větě.
Ti dva se potřebovali až se našli. Sekyra potřeboval morální a akademickou legitimitu.
Halík potřeboval mecenáše pro instituce, zahraniční kontakty a zvěčnění vlastního významu.
Halík nemusel být Sekyrou okouzlen. Stačilo být okouzlen sám sebou a poznat člověka, který je ochoten tento nezpochybnitelný nalezený půvab financovat. Aby nezůstalo jen u zrcadla. To by byla pro budoucí lidstvo škoda.
Duchovní správce prázdných podnikatelů
Halík tehdy vysvětloval, že chce kultivovat materiálně nasycené, ale duchovně prázdné české podnikatele. V rozhovoru zároveň hovořil o projektech, které se Sekyrou probíral. Dělba práce byla dokonalá.
Podnikatel dodá peníze a duchovní prázdnotu.
Teolog dodá obsah.
Oxford vystaví certifikát.
Není třeba tvrdit, že Halík dostával od Sekyry osobní výplatu. Instituce, mezinárodní pódia, posluchárny, konference a jméno vepsané do Oxfordu mohou být pro člověka Halíkova typu cennější než obálka.
Obálka se utratí.
Pamětní deska zůstane.
Sametový Oxford
Pouhých několik měsíců po seznámení se Sekyra, Halík, Herman, Havel a Oxford ocitli v jednom dokonale sestaveném obrazu.
V listopadu 2014 bylo v Oxfordu otevřeno studentské centrum Sekyra House a jedna z místností dostala jméno Tomáš Halík Lecture Room. Současně vzniklo v univerzitním parku místo připomínající Václava Havla. Oxford dnes sám uvádí, že Sekyrova nadace podpořila výstavbu Sekyra House i instalaci Havlova místa.
Kompozice byla dokonalá:
- Sekyra poskytl peníze,
- Halík morální autoritu,
- Havel disidentskou symboliku,
- Herman politické a kulturní propojení,
- Oxford osm století prestiže.
Mrázek se zatím na pamětní desku nevešel.
Není nutné tvrdit, že celé představení bylo od počátku naplánovanou operací na čištění pověsti.
Stačí sledovat výsledek. V českých policejních odposleších byl Luděk Sekyra „Sekyrka“, jehož boj o IPS sledoval František Mrázek. V Oxfordu byl mecenášem, přítelem Templetonova laureáta, stavitelem studentského centra a ochráncem odkazu Václava Havla.
Jak vidno, člověk nemusí minulost zbourat. Stačí před ni postavit novou budovu.
Havel jako stavební materiál
Václav Havel už nežil a nemohl se k novým spojenectvím vyjádřit. Jeho jméno však po smrti získalo mimořádné stavební vlastnosti. Lze jím podepřít téměř každý projekt, který se označí za liberální, evropský, kulturní nebo občanský. Havel se tak stal ideálním symbolickým materiálem.
Je pružný.
Dobře nese.
A na rozdíl od železobetonu nevyžaduje statický posudek.
Když vedle Sekyry postavíte Mrázka, vznikne nepříjemná otázka.
Když vedle něj postavíte Havla, Halíka a Oxford, vznikne filantrop.
Nadace jako kolektivní rozhřešení
Roku 2018 vznikla Sekyra Foundation, která deklaruje podporu lidských práv, morálního univerzalismu, liberálních hodnot, občanské společnosti a kritického myšlení.
V jejím okruhu se objevily osobnosti spojené s havlovským, akademickým a liberálním prostředím.
Nikdo z nich nemusel výslovně říci:
Prověřil jsem původ Sekyrova majetku a ručím za jeho podnikatelskou minulost.
Stačilo usednout ve správní radě, připojit jméno, vystoupit na konferenci a neklást nepříjemné otázky. Morální kredit se totiž nepřenáší jen slovy. Přenáší se společnou fotografií. Společným pódiem. Nadační hlavičkou. A jménem na dveřích posluchárny. Církev odpouští hříchy po zpovědi, po které následuje pokání. Moderní občanská společnost hříchy odpouští členstvím ve správní radě.
Když nestačí dům
Sekyra House byl úspěch. Ale skutečně velký filozof se nemůže spokojit s pouhým domem.
V roce 2021 věnovala Sekyra Foundation Oxfordské univerzitě 2,8 milionu liber. Oxford následně přejmenoval svou čtyři sta let starou White’s Professorship of Moral Philosophy na Sekyra and White’s Professorship of Moral Philosophy, výslovně jako uznání tohoto daru.
Transakce byla transparentní. Oxford obdržel 2,8 milionu liber. Sekyra obdržel čtyři sta let Oxfordu.
Univerzita získala peníze. Developer získal své jméno přímo v názvu profesury zabývající se dobrem, zlem, odpovědností a spravedlností. Muž od IPS se tak dostal přímo do morální filozofie.
Nikoliv jako předmět zkoumání. Jako součást názvu.
Může mít morálka také obchodní výnos?
Bylo by naivní tvrdit, že jediným výsledkem oxfordského mecenášství je hezká pověst.
Takové dary otevírají dveře k univerzitním elitám, zahraničním investorům, politikům, diplomatům, správcům fondů a dalším velkým donorům. Neexistuje důkaz, že Oxford výměnou za dar zařídil Sekyrovi konkrétní pražskou zakázku. To ani není potřeba. Pro developera závislého na bankách, politických rozhodnutích, veřejných pozemcích a přijetí městskými elitami má společenská důvěryhodnost velmi konkrétní cenu. Peníze vložené do morální filozofie se nemusí vracet jako nájem.
Mohou se vrátit jako přístup.
Od politiků k církevním penězům
Sekyrova cesta ke KDU-ČSL, Hermanovi a Halíkovi nemusela mít pouze duchovní význam. Tady už podobnost s Kmotrem III přestává být jen literární ozdobou. Také Michael Corleone pochopil, že církevní prostředí nenabízí pouze rozhřešení, ale také kapitál, kontakty a finanční instituce. Duchovní svět má tu výhodu, že peníze v něm mohou získat nejen úrok, ale také požehnání.
Církve po restitucích získaly značný kapitál, který potřebovaly investovat. V roce 2020 se veřejně psalo o Sekyrově zájmu podílet se na správě či investování části církevních prostředků. Nelze tvrdit, že mu církevní peníze byly nakonec v určitém rozsahu skutečně svěřeny nebo že jimi financoval konkrétní projekt bez banky.
Lze se však ptát:
Mohlo mít náhlé přátelství s lidovci, ministrem kultury, Halíkem a církevním prostředím vedle duchovního rozměru také rozměr finanční?
Správný filozof ví, že tělo a duch nejsou vždy oddělené.
Zvláště u investičního kapitálu.
A končíme v Karlíně
Nyní se můžeme vrátit k Danielu Libeskindovi.
Libeskind spolupracuje se Sekyrou na projektu Rohan City. Právě zde mají vyrůstat budovy, jejichž architektura nám byla v rozhovoru Českého rozhlasu představena jako prostředek šíření filozofického myšlení. Ulice ponesou jména filozofů. Domy budou vyjadřovat ideje.
A Luděk Sekyra už podle Libeskinda není jen developer.
Je to velký filozof.
Kruh se uzavřel.
Na počátku byl mladý člen KSČ a funkcionář SSM na titulní straně Rudého práva.
Potom právník u restitucí.
Pak přišla IPS, úvěr od IPB, František Mrázek a političtí přátelé.
Na druhé straně stál Bakala a jeho vlastní mocenská síť.
Následovala pražská ODS, Janoušek a Hrdlička.
Když tato stáj začala být příliš cítit, objevili se KDU-ČSL, Jan Wolf a Daniel Herman.
Herman přivedl Halíka.
Halík přivedl morální autoritu.
Havel dodal symbol.
Oxford dodal tradici.
Sekyra dodal peníze.
A na konci stojí Karlín.
Filozofie metrů čtverečních
Karlín je dnes upravenější, dražší a reprezentativnější než před povodněmi.
Velká voda však neodnesla pouze staré domy a špínu. Urychlila také proměnu sociální struktury čtvrti. „Cikánská čtvrť“, postupně uvolnila místo kancelářím, kavárnám a drahému bydlení pro novou klientelu.
Na místě starého města vyrůstá nové.
Má šikmá okna.
Drahé byty.
Ulice pojmenované po filozofech.
A jen velmi krátkou paměť.
Možná právě to je filozofie, kterou nová architektura skutečně vyjadřuje:
Peníze dokážou přestavět nejen město, ale také minulost.
Staré domy se zbourají.
Staří obyvatelé se přestěhují. Nikdo se neptá kam, za kolik a proč.
Nepříjemné vzpomínky se překryjí nadací.
Na ulici se umístí jméno filozofa.
Na budovu jméno mecenáše.
A když je celá proměna dokončena, přijde slavný architekt a oznámí veřejnoprávnímu rozhlasu, že developer je velký filozof.
Daniel Libeskind měl v jednom pravdu.
K úspěchu potřebujete štěstí, víru v demokracii a správné přátele.
Luděk Sekyra je má.
obrázek pochází z webu sekyragroup
Přidejte odpověď