Loading...
 

Biosféra v malém i velkém

2018 / 1
Strana 1 / 2
Životní prostředí tvoří výzvu třetího milénia právě proto, že jde o výsostně politické téma. Neoliberální systém a technokratické myšlení změnily planetu a také lidskou mysl. Nevidíme věci, které bez problémů viděli naši předkové.

Ilegální biologická válka za naše legální daně

Aleš Macháček

Platnost dohody o biologických zbraních potvrzené naposled v roce 2017 se jednoduše obejde tím, že to nechám dělat soukromé firmy ve spřátelených zemích. A samozřejmě co nejdál od své vlastní země a co nejblíže k potenciálnímu nepříteli.


Definici biologické války najdeme na Wikipedii a z ní je zajímavá tato část.

Biologická válka (BW) je použití biologických toxinů nebo infekčních prvků, jako jsou bakterie, viry a houby, s úmyslem zabít nebo zneškodnit lidi, zvířata nebo rostliny jako způsob vedení války. V průběhu minulého století bylo vyvinuto několik prostředků, které zničí plodiny. Patří mezi ně rzi stvolu pšenice a žita, houba Magnaporthe grisea a jiné.


Vlastně nejde o nic převratně nového, protože biologické války tu byly už od doby bronzové a pak od středověku. Jen neměly tak zásadní globální dopad na všechny lidi, ale pouze na dobývaný hrad.

Vylejte kádě lejn a moči na hlavy nepřátel!

Když obhájci hradů lili moč a lejna z hradeb na hlavy dobyvatelů, byl to pro lidstvo začátek biologických zbraní. Obléhaní předpokládali rozšíření střevních onemocnění a tím oslabení vojsk nepřítele. Otrava studní nepřítele je starší Mojžíše a jeho zpráva o božím trestu skrze nemoci a mor je něco jak způsob dnešních fake news. S objevem mikroskopu se rozšířilo pole experimentů s houbami, bakteriemi a viry a nyní s možností genetických úprav je pole neomezené. Ostatně mnoho knih, seriálů a filmů napovídá, kam utíká obrovský tok peněz - k výzkumu a vojenskému využití původně přirozených přírodních aktérů.

Během studené války britská vláda používala širokou veřejnost jako nevědomého pokusného králíka v dříve nepředpokládaném měřítku. Ve více než 750 tajných operacích stovky tisíc obyčejných Britů podstoupili "falešné" útoky biologické a chemické války, které byly prováděny z letadel, lodí a silničních vozidel. Z dnešního pohledu je pikantní zpráva Ulfa Schmidta, profesora moderních dějin na univerzitě v Kentu, který doložil, že britská vojenská letadla shodila tisíce kilogramů chemické látky "velmi neznámého toxického potenciálu" na britské civilní obyvatelstvo v okolí Salisbury ve Wiltshire. Nic nového pod sluncem. Jen to, co spojenci z USA dělali dávno před tím, viz citovaný odkaz.

Offshore hromadného ničení

Biologické zbraně jsou zakázány podle Úmluvy o biologických zbraních Ženevského protokolu z roku 1972. Mnoho národů zničilo své zásoby biologických zbraní a zastavilo jejich výzkum a způsob šíření, přesto hrozba zůstává. Mnozí odborníci se domnívají, že podstatným zjednodušením genetické modifikace jsou tyto smlouvy ohroženy. S koncem studené války přestalo být v módě zkoušet vše na vlastním obyvatelstvu nebo vlastní armádě. Taky přibylo mnoho stran a vlád ochotných zavděčit se osvoboditelům a převzít za ně právní a morální odpovědnost. Když nechám své odpůrce mučit někým jiným za natištěný dolar, tak jsem z obliga. Toto dělání špinavostí za mocného chlebodárce se ve zpravodajském a vazalském slovníku jmenuje rendition. Podívejte se na heslo "rendition flights", kdy Západ nelegálně věznil a mučil unesené osoby pod odborným vedením USA ještě před pár lety.


Kadibudkou proti šestému vymírání druhů včetně nás, homo sapiens

Aleš Macháček

Kanalizaci s čističkami jsem dosud vždy doporučoval. Malý zádrhel je v tom, že peníze za stočné přes VODAKVU Karlovy Vary platím SUEZu, další francouzké korporátní firmě a pitnou vodu platím Veolii přes firmu Ravos.


Není pochyb o tom, že „ tvorba a ochrana krajiny“ se v našem pojetí liberálního kapitalismu dostala na smetiště dějin, jako feudalismus s výstavbou romantických zámků a rozlehlých parků, malebných vinic a dominant, které jezdíme dodnes obdivovat. Na smetiště dějin patří zotavovny ROH občas naplněné dětmi z městských škol. Místo toho nám všemocná ruka trhu pohodí pár stříbrňáků za to, že nás pomalu zabíjí.

V minulém článku volám po pomoci těm, kteří by se snažili použít dešťovou vodu na něco jiného, než odvést ji do strouhy, a proto oceňuji snahu podělit se o nějaký peníz ze společné pokladny na dobrou věc. Je to věc záslužná a dobře myšlená:

Program Dešťovka byl vyhlášen poprvé loni v dubnu. V prvním kole rozdělovalo ministerstvo 110 milionů korun. Částka se vyčerpala za 28 hodin od spuštění výzvy. Nejvíce lidí mělo zájem o systém na použití dešťové vody jak pro splachování, tak pro zálivku.

(Zdroj: Ekolist.cz)

Vypadá to skvěle. Zhruba tedy nejméně 2000 lidí o budoucí akci vědělo, měli projekt připravený a hlavně, korporace zase o nic nepřišly. A za letošní rok: Více a lépe...

Odpadní vody z nově vybudované čističky ve Slabcích proudí Berounkou do moře a jsem tomu rád. Kanalizaci s čističkami jsem dosud vždy doporučoval. Malý zádrhel je v tom, že peníze za stočné přes VODAKVU Karlovy Vary platím SUEZu, další francouzké korporátní firmě a pitnou vodu platím Veolii přes firmu Ravos. (Více Pravda o vodě Radka Novotného).

Suez to bere hákem. Fakturuje mi paušálem 35 kubíků ročně za bratru 40 Kč za m3. Je to prý nejlevnější, co je na trhu, říká naše obec. Nevím, když je můj odběr vody pod 30m3, platím víc za stočné než za pitnou vodu. Kdybych měl náhodou dešťovou vodu na splachování, což by bylo mnohem lepší než splachovat pitnou vodou, peníze neušetřím, ani kdybych měl celý systém zachytávání a redistribuce dešťovky zcela zadarmo. Ale aspoň bych měl pocit, že dělám něco pro udržení života, když už jsem přestal věřit na recyklaci. Ale ouha...

Vloni deště spadlo řádově v dlouhodobém průměru 104 %, tedy když v dubnu napršelo 167 %, vydrželo to skoro přes květen (51 %) do června (111 %). S mými sedmi kubíky zásob jsem projel jen tak tak, aby nic neuschlo. Že bych mohl splachovat, ani nápad. To, co jsem měl v čističce (ČOV je napojena jen v části pro hosty a je používána od června do září), jsem použil v srpnu a září na rododendrony, co už smutně věšely své listy a květy místo opadání uschly. (Zdroj)

Letošních 70 % srážek oproti dlouhodobému průměru nevěští nic dobrého a nevypadá, že se to do konce roku zlepší. Buď budeme jako ostatní státy cpát peníze do výzkumu uměle vyvolaného deště a z Krušných hor a Šumavy střílet rakety se stříbrem, tedy platit zase nějaké další korporátní firmě, nebo si pořídíme kadibudky.






Zamrzlý úsměv

Aleš Macháček

Můj úšklebek ze sedmdesátých let pomalu tuhnul, mrznul a stával se šklebem spíš vnitřním. Co ještě chci vidět? Novorozence zmrzačené dioxiny ve Vietnamu, děti zmrzačené v Iráku zchudlým uranem, tisíce dětí v Jemenu umírající hladem, likvidaci přebytků potravin v naší EU?


Za slunečného letního rána, v pohodlí ateliéru č. 3 projektového ústavu v Ústí nad Labem, jsem zvolna usrkával ranní kafe a prohlížel si Rudé Právo. Bylo několik let po srpnu 68 a následné husákovské normalizaci. Mírně jsem se uškleboval nad nářkem brežněvovských pisálků chrlících oheň a síru na americké agresory ve Vietnamu a jejich používání napalmu a Agentu Orange. Zdálo se mi celkem vtipné zbavit se zelného porostu ve válečných zónách a tak vidět na vlastní oči, kdo se tam plazí pod holými větvemi. Článek pokračoval ujištěním, že nám v Československé republice nic takového nehrozí a nebude, protože tvoříme pevnou hráz socialismu. A abychom neměli pochyby, je Sovětský Svaz ochoten rozmístit rakety SS-20 k nám na Brdy. Přál jsem si tehdy, aby se rakety jmenovaly jinak. Pro mne je jakákoliv zkratka SS spojena s SS. Nebylo to sice nikdy jasně řečeno, ale zdálo se zřejmé, že zmíněné rakety budou mít nukleární hlavice.

Později večer, kdy ztichl ruch domácnosti a dva cvrčkové byli v posteli, pravila moje žena: “To už by snad byl lepší i ten kapitalismus než ty atomové bomby.“ Netušila, a ani já ne, že budeme mít vbrzku obojí. Rovněž jsem tehdy netušil, že budu mít možnost na internetu sledovat rozhovory Chomskeho, Kleinové, Hitchinse, Varoufakise...

Netušil jsem, že navštívím “Vražedná pole“ a budu stát před stromem smrti, o který Pol Potovi zabijáci tříštili hlavy dětí, protože kulek bylo málo. Ale zejména jsem netušil, že uvidím video, které díky občanskému odhodlání bez ohledu na osobní bezpečnost poskytl Chelsea Manning, a které, díky občanskému odhodlání a bez ohledu na osobní bezpečnost, uveřejnil Julius Assange v rámci Wikileaks. Jde o pohled na naše nové války, vraždy novinářů, vraždy záchránců raněných, podporu genocidám, vraždění drony.

Můj úšklebek ze sedmdesátých let pomalu tuhnul, mrznul a stával se šklebem spíš vnitřním. Co ještě chci vidět? Novorozence zmrzačené dioxiny ve Vietnamu, děti zmrzačené v Iráku zchudlým uranem, tisíce dětí v Jemenu umírající hladem, likvidaci přebytků potravin v naší EU?







Zatímco Manning(ová) je buzerována po dlouhodobém vězení (ZDE a ZDE) a Assange trpí v azylu za neustálých obav z deportace do USA.







Nemohu přát veselé vánoce, mohu jen říci DĚKUJI všem bývalým, současným i budoucím politickým vězňům za jejich oběti.