Možná se někomu zdá podivná moje zahořklost, s níž komentuji eskapády Bushovy administrativy v oblasti lidských práv. Jejich seznam začíná být naprosto alarmující: od svévolné války v Iráku přes odmítnutí podpisu pod zásadní mezinárodní dohody týkající se světového práva (Mezinárodní soudní dvůr) a ekologie (Kyoto protokol). Pokračuje svévolným mučením vězňů, které pak předává totalitním režimům na následné mučení. Vláda Bushe mlčí k brutálnímu porušování lidských práv v zemích, s nimiž USA udržují „nadstandardní vztahy“ v boji proti terorismu. Seznam by byl dlouhý a mohl by pokračovat arogancí republikánů v Kongresu při výběru soudců do Nejvyššího soudu, zahájením těžby ropy těsně vedle rezervace na Aljašce a mnoha dalšími věcmi.
V minulém článku jsem psal o zásadním problému lidských práv, jenž se týká amerického lágru v Guantanámu. Osobně jsem použil slovo „koncentrák“. Předsedkyně Amnesty International, paní Irena Khanová, již byla o něco ostřejší a tento úchylný lágr označila veřejně slovem „gulag“. V květnu vyšla souhrnná zpráva o dodržování lidských zpráv, z níž cituji podle CNN následující úryvek. Paní Khanová řekla při přednášení zprávy doslova:
„Zadržovací zařízení v zálivu Guantanamo se stalo gulagem naší doby, v němž se zahnízdilo svévolné a časově neomezené zadržování. To porušuje mezinárodní právo.“
A co je mnohem horší. Pokud USA „kašlou na lidská práva“ (výraz paní Khanové zní thumbs its nose), pak se americké pohrdání civilizovanými normami stává naprosto jasným signálem pro mnohé autoritativní režimy všude na světě. Tentokrát je zpráva AI velmi pesimistická: dodržování lidských práv se velice zhoršilo po celém světě. Amnesty pokládá za velmi alarmující zejména snahy americké administrativy „předefinovat“ kategorii mučení a násilných výslechů. Pokud totiž padne i tato hranice chráněná mnoha mezinárodními úmluvami, pak se máme na co těšit. Závěrem: po ovoci je poznáte. Boj proti terorismu způsobil, že terorismus se stal oficiální doktrinou protiamerických bojovníků v Iráku, že severní Korea již vyrobila své atomové bomby (za Clintona je neměla, protože zabrzdila program výroby plutonia výměnou za humanitární pomoc), že nelidskost se stává součástí americké a tím i světové politiky. Jsem bývalý politický vězeň, kterému intervence Amnesty International snížila v roce 1980 trest ze tří let na dvacet měsíců vězení. Považuji za svou povinnost napsat o jejich rozhořčení nad současnou americkou politikou. Nejde jen o princip, ale i o praxi. Nikdo totiž neví (ani pan Klaus), kdy se mu bude tato jedinečná nevládní organizace hodit.